Hľadanie: Česko-indonésky slovník/Kamus Ceko-Indonesia CZ
zobraziť:
Vlků se nebojím
Berenika žije v odlehlé hájence v Krušných horách a má extrémně citlivou povahu. Miluje zvířata, chrání přírodu a pracuje jako veterinární asistentka. Místní divoké lesy jsou pro ni rájem. Vpily se jí pod kůži, vtiskly do krvinek svou DNA. Nejspokojeněji se Berenika cítí, když stojí na kraji rašeliniště, krušnohorský vítr jí pohazuje vlasy a kam jen oko dohlédne, všude kolem ní se rozprostírá les… Do toho krušnohorského se navíc v současnosti vracejí vlci, které tak obdivuje. Stejně jako ona zde bojují o svůj právoplatný životní prostor. Škoda, že mají mezi lidmi tolik odpůrců. Jedním z nich je místní chovatel ovcí, který má možná s Berenikou společného víc, než by si mladá žena přála.
Hory dávají chléb
Román známého písmáka ze starých Krkonoš vypráví osudy a strázně horalů na počátku průmyslové revoluce, která zásadně změnila rytmus jejich životů.
…Avšak záludné a kruté tyhle hory dokážou být ke všem, kdož bez pokory stoupají od úpatí; ke všem, již fanfarónsky ohlašujíce svůj příchod, budí ze spánku dravce a do pohybu uvádějí v kořání odpočívající lesklá těla zmijí. A přesto tam lidé přebývají. Pracují na svých skromných statcích, pro výdělek scházejí do blízkých měst i do krajin vzdálených. Také osudy Jana Martina a jeho rodu jsou příběhem horalů, jimž odměnou za jejich lopocení je často jen vědomí blízkosti nebes…
Přerovnáno I.
Blog přerovské městské policie se stal již před lety fenoménem, který baví už téměř 50 tisíc fanoušků. Drobné prohřešky našich spoluobčanů i někdy trochu dramatičtější příběhy popisují strážníci v Přerově velmi kreativním způsobem, připomínající tradici předválečných humorných soudniček. Jejich osobitý humor, za kterým stojí zástupce ředitele Miroslav Komínek, byl před lety oceněn prestižní literární cenou Magnesia litera i cenou zlatého pera klubu copywriterů.
Po necelých třech letech vychází tato kniha, ve které najdete sto nejlepších příběhů z let 2021 a 2022, které slavily úspěch u online čtenářů a nyní se dostávají do oblíbené knižní podoby.
Celá kniha je opět ilustrována bratrem spisovatele, Tomášem Saavedra Komínkem, který dává dílu další rozměr pomocí svých osobitých malůvek i animací.
Majitelé knihy se mohou díky interaktivnímu obsahu dostat také k unikátnímu nezveřejněným povídkám, komixu i audio příběhům, které budou postupně přibývat na Prerovnano.cz
5% z příjmu každé knihy nakladatelství Pracovna daruje nadaci AutTalk.cz , která pomáhá rodinám s dětmi s poruchou autistického spektra.
Sbírání borůvek
Sbírání borůvek je křehká, tmavofialová novela o mezigenerační lásce a přijetí strachu z vlastní smrtelnosti. V roztříštěné kompozici sleduje vztah úzkostlivé babičky a její životem překypující vnučky Saši, která by často raději žila v klučičím těle. Útěchu před nepochopením a útlakem ze strany dospělých nachází Saša v přítmí babiččina bytu, kde na stěnách ožívají siluety drobných děvčátek, potřeštěných rybářů, medvědů a hlubokých oravských lesů. Co se však stane, když babička onemocní a ani sebevíc lásky ji nedokáže zachránit?
Psaní mi za rukou běhá jako pes
Ten, kdo píše, přechází po provaze, jehož oba konce svírá nicota. Tato maxima charakterizuje autorské gesto, které Miroslav Olšovský rozvíjí ve své nové knize. Je to zvláštní, hraniční počin na pomezí prózy, poezie i konceptuálního psaní. Kniha je věnována Praze, ale nejedná se o místopis nebo nostalgickou vzpomínku. Praha Olšovskému vstoupila do žil i nervových vláken a uvnitř této oběhové soustavy se proměnila v zázračné místo, které člověka osvítí.
Vyhoření
Románový pamflet o životě člověka ve světě aut
Text oscilující okolo osy pamflet — román — alegorie podává obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, nezávislosti, moci a privatizace světa. Všechny vozy jsou totiž alegorické. Vyprávění kurýra, který rozváží po městě jídlo, příliš šlape a příliš přemýšlí, je roztroušené mezi vzájemné nadávky účastníků každodenního provozu. Kurýr, poslíček, Posel stojí na jedné straně barikády pouliční občanské války a jeho vyhrocená pouť nepřátelským územím, jeho nesmiřitelný boj za spravedlnost, ať už skutečnou, či domnělou, vede až na hranice bezohlednosti a nenávisti.
Po výrazném románu Kontinuita parku přichází Petr Šesták s dalším textem, který vzdoruje čtenářskému očekávání. Tento kříženec pamfletu a románu se nebojí mít jasný názor na věc. Že má literatura věci ohledávat ze všech stran? A co když jsou jednoznačné? Příběh poslíčka, který na kole rozváží jídlo těm šťastnějším a bezohlednějším, je próza, která šlape.
Na stiahnutie
10,29 €
dostupné aj ako:
Italské listy
K 100. výročí 1. vydání Čapkových Italských listů (1923), cestopisných fejetonů z dvouměsíční cesty autora za slunnou oblohou a klasickou výtvarnou kulturou, nabitých podněty, narážkami, hrou s ironií, jazykovým humorem a konfrontujících slavné památky s momentkami z ulice, vycházejí tyto coby II. díl výjimečné edice navazující formátem i grafickou úpravou na již vydané Obrázky z Holandska. Zahrnuje autorovu dnes již klasickou knížku, kterou vydavatel doplnil druhou s názvem Italské listy. Ve stopě Karla Čapka, přinášející scénář filmového dokumentu natočeného podle výše uvedené předlohy, dále ukázky prací ze stejných míst, kde byl Čapek, od několika jiných autorů a v neposlední řadě množství fotografií z autentických míst Čapkova pobytu v Itálii v roce 1923. Dvě knížky v pouzdře navíc znovu doplňuje flash karta s mimořádným obsahem – s filmem Italské listy aneb Zdraví a líbá KČ natočeným podle výše uvedené předlohy (4K, 55 min.) a s 300 fotografiemi z cesty –, jakož i jednou originální fotografii z cesty v Čapkově stopě od fotografa, kameramana a režiséra Michala Huvara.
Lucie, postrach ulice DVD (remasterovaná verze)
1983 / Rodinný / 76 minut / Česká republika, Německo
„Toto mučení se jmenuje Samuelova Tantalova muka! A žhavení lebky zvané budík!”
Šestiletá Lucie se vrátila z prázdnin a za pár dní půjde do školy. Zatím si chce ale hrát, jenže není s kým. Je tu jen parta páťáka Osvalda, ale ti ji mezi sebe nevezmou. Leda, že by něco ukradla v obchodním domě. Místo krádeže plastelíny značky Ferda & Ferda se ale Lucie seznámí s kouzelnými formeláky…
Hrají: Žaneta Fuchsová, Jiřina Bohdalová, Josef Dvořák, Daniela Kolářová, Jaromír Hanzlík, Jiří Pleskot, Hana Maciuchová, Mahulena Bočanová, Dagmar Patrasová
Režie: Jindřich Polák
Kamera: Josef Vaniš
Hudba: Angelo Michajlov
Scénář: Ota Hofman
Zvukové formáty: česky Dolby Digital 2.0
Titulky: české pro osoby se sluchovým postižením
Obrazové formáty: 16:9 Pillar / 1,37:1
Kohouti budou zpívat
Jak odcházejí maminky? Někdy se postupně rozplývají v mlze, vadnou jako květiny, dlouze a bolavě. Čtvrtou sbírkou Marty Veselé Jirousové se jako nit vine téma nemoci a umírání maminky Juliany, proměňující se vztah k ní. Je to nit tenká, neustále napínaná, pomalu se trhající lanko. A současně pevné pouto, tak pevné, že „ztrácíš-li se ty, ztrácím se i já“. Sbírka zachycuje hledání síly, opory, volání k Bohu ve vzteku i v pláči, každodennost, radost z maličkostí. Básně se své průzračnosti rozestupují, zvou přímo do děje, do domu, zahrady, k maminčině posteli, na chvíli se ohřát a dotknout naděje, rostoucí z přijaté tíhy, z laskavosti a něhy.
London Calling
Říkat u autorů, co je inspirovalo, je ošemetné. Pak se toho nemůžou zbavit. Jako Karel Šebek života. Jako Ivan Blatný neklidu. Jako básně Kristy Kašpar hranice mezi tím, co se stalo a co se nestalo. Štěstí v neštěstí. Psychedelie, nebo psychóza. Dokument, nebo surrealismus. Fikce, nebo lyrika? Básnická kniha. Nepátrat po důvodech. Procítit se do zenu. Konec otázek i hranic. Konec záměrů. Neslyšet na jejich volání. Nebát se žádné z těch dvou stran.
Otevřený deník
Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu.
Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?
Malé tečky světla
Někdy stačí posadit se uprostřed rušného náměstí, zaposlouchat se do souhry zvonů a ztratit se v příbězích. V těch malých, avšak podstatných momentech, které mnohdy nedokážeme pojmout, protože jsme obestřeni přílišným spěchem. A tak je důležité vydechnout a směřovat své kroky do odlehlých zákoutí, zapadlých ulic, nepovšimnutých kostelů, rušných nástupišť, do stínů lip i tichých lesů. A přitom všem se doširoka otevřít v náruči lásky, radosti, smíchu i bolesti. Protože ačkoliv člověk už dávno poztrácel naději, vždy se znenadání může rozeznít hudba, která jako světlo probleskne nocí, jako sníh prozáří temnotu a vše zkrásní a zjemní.
Malé tečky světla jsou příběhy o výjimečných každodenních momentech, jenž se udály na nejrůznějších místech. Na kopcích plných rozesmátých dětí, v domovních průčelích, na židlích zapomenutých kaváren. Odehrávají se díky lidem, kteří do našeho života pokorně vstoupili, aby v něm zanechali světlo i část sebe. A z toho světla vzniklo padesát jedinečných momentů popsaných v této knize.
Moje řecká máma
Paměť je vzácný trezor na vzpomínky, tato kniha je jich plná. Zachycuje humorné, občas i nostalgické příběhy ze života jedné obyčejné rodiny ze Cvikova a očima malého kluka přibližuje atmosféru poválečné doby v pohraničním městečku od roku 1946. V chudé domácnosti s hejnem dětí vznikaly situace veselé i k pláči, situace mnohdy téměř neřešitelné, které ovšem maminka – Řekyně žijící v Čechách – zvládala statečně a s grácií den co den. Přes všechny problémy a bídu si těžkosti nepřipouštěla. Vždy našla řešení a učila tomu i svoje děti. Hlavně se snažila brát život s humorem. Každou hezkou chvilku považovala za zázrak. Moudře říkávala: „Kdo se nesměje, ten nežije,“ a celý život se řídila zásadou: „Budeme veselí, i kdyby na chleba nebylo.“
Ponořte se do četby jako do teplé vody, nechte se unášet jejím proudem a užívejte si dávno minulou pohodu dětských let, klukovských rošťáren a dobrodružství.
Povětroň
Povětroň je příběhem letce, který byl po havárii letadla dopraven do nemocnice. Nikdo, ani on sám, neví, kdo je, odkud a kam letěl a proč riskoval život v tak nepříznivém počasí. Na tyto otázky hledají odpověď tři osoby - milosrdná sestra, jasnovidec a básník. Vznikají tak tři příběhy, ale skutečnost zůstává neodhalena. Povětroň, Hordubal a Obyčejný život tvoří Čapkovu volnou trilogii, v níž se projevuje jeho humanismus, pochopení a soucit s obyčejným člověkem.
Soukromá trestní obžaloba
Optikou někdejších norimberských zákonů je ústřední hrdina, desetiletý Jakub, dítětem z tzv. smíšeného manželství. A ačkoliv žije s rodiči a prarodiči v malebném moravském městečku Konice, události druhé světové války nemohou osudově nedopadnout i do jeho světa. Od zákazu vystupování na dětském karnevalu, přes nucené uzavření koloniálu jeho židovských prarodičů, až po povolání do transportu, které obdrží nejdříve Jakubovi prarodiče a později i jeho maminka Charlota. Román Jakubova nezvyklého zrání zachycuje osobní katastrofu miliónů rodin v intimním portrétu, povětšinou laskavě a dětsky naivně. Tikot nástěnných hodin v „neznámém domě“ u tety, kde se Jakubovi podaří dočkat konce války, je neméně hlučnou obžalobou skutečnosti jako halasné scény z příjezdových ramp koncentračních táborů.
Z rozsáhlé Dostálovy tvorby jde o nejosobněji laděnou výpověď určenou zde jednoznačně autorovou biografií. Dvoudílný román vznikal na rozhraní epoch, rukopis prvního dílu je datován r. 1987, druhý díl byl dokončen v r. 1991 a přesto, nebo právě v turbulenci devadesátých let, nakonec k připravovanému vydání nedošlo. Vydáváme-li román dnes s novými ilustracemi Borise Jirků, jsme přesvědčeni, že Jakubovo vyprávění neztratil nic ze své poetičnosti i svědecké naléhavosti a směle se řadí po bok velkých jmen literatury s námětem šoa.
Vítej u nás, Metude
Kdo navrhl knížeti Rastislavovi, aby požádal papeže o zřízení velkomoravského biskupství? A kdo přesvědčil Rastislava, aby vyslal další poselstvo k byzantskému císaři? A kdo hned poznal a snažil se přesvědčit Konstantina, že hlaholice je moc složitá a měla by se zjednodušit? Odpovědí na všechny tyto otázky je jedno jméno: Soběbor řečený Soběk. Kluk z velkomoravského zapadákova kdesi u dnešní Líšně. Umí dělat píšťalky a taky na ně hrát. Ale učí se rychle i jiné věci. Nejdůležitější ovšem nejspíš je, že umí být, podobně jako Forrest Gump nebo stoletý stařík, ve správnou chvíli na správném místě.
Hermetikon - Pověst
Příběh Hermetikonu se odehrává na Moravě koncem sedmdesátých let minulého století. Mladá lékařka se provdá do rodiny s dlouhou lékařskou tradicí. O jejím muži se proslýchá, že používá nekonvenční metody léčení. Do jejího všedního života na malém městě postupně vstupují motivy dávných mytologií – starořecké, keltské a slovanské. Setkává se s reinkarnací, s „čarovnou mocí hlavy“ a také s ochráncem lidských cest, bohem, který byl uctíván pod různými jmény, z nichž nejznámější je řecké jméno Hermes.
Autorka, v současnosti emeritní profesorka historie, napsala tento příběh pro své přátele v době tzv. normalizace, kdy nesměla učit na univerzitě. Zábavnou formou tak zpracovala témata svého vědeckého bádání.
Zapomenutou strojopisnou kopii našla ve svém archivu po mnoha letech.
Hermetikon tak vychází poprvé knižně.
Šel jsem dolů po Krymské a spatřil verš
Druhá sbírka brno-pražského básníka, civilní generační výpověď o momentálním stavu světa od Krymské až po Zelňák.