Hľadanie: Darth Bane - Cesta zkázy CZ
zobraziť:
Němci
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce čtyřicátých let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít.
Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu?
Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.
Jakuba Katalpa (vlastním jménem Tereza Jandová, nar. 1979) je spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její románový debut Je hlína k snědku? byl v roce 2007 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku a Hořké moře získalo v roce 2009 nominaci na Cenu Jiřího Ortena.
Na stiahnutie
12,69 €
dostupné aj ako:
Střídavé štěstí
Střídavé štěstí je další povídková kniha oblíbených autorů první poloviny minulého století, jejichž příběhy vyprávějí o tom, kolik trápení musí člověk unést, aby neklesl, kolik odvahy a vůle je potřeba vynaložit, aby mohl znovu vykročit.
Horečka
Jediný prozaický text, který se zachoval v pozůstalosti básníka (1940-1965) považovaného za nejvýznamnějšího českého představitele "beat generation". Novela, která dodnes neztratila nic ze své jemné melancholie, jazzového rytmu a neobyčejně svěží živosti. Další vydání s černobílými fotografiemi Igora Malijevského vychází ve stejném formátu jako Hrabětovo Blues.
Stropy
Další román autorky bestselleru "Rok perel". Vnitřní drama prózy se odehrává v psychiatrické léčebně; "detox" se stává místem exponovaných mezilidských vztahů, místem trýznivých otázek i odpovědí na životní traumata, do nichž vstupuje vnější svět jako znepokojivý nebo utišující element. Od zdí a stropů, jakoby se otvírajících do jiného neznámého prostoru, se také odvíjí autorčino silné téma, jímž je "zkoumání" našeho odhodlání či neschopnosti vyjít ze sebe sama a uznat převahu druhého; stejnou závažnost má i kritický pohled na společností vyžadovanou schopnost jedince obstát v nejednoznačném dialogu s mnohotvárností světa.V místy až fantaskním vyprávění se stírá rozdíl mezi takzvaně skutečným a snovým světem, mezi vnitřním prožíváním postav a jejich zdánlivě objektivním obrazem. Sled mnohdy sarkastických scén, v nichž se otevírají bolestná zákoutí lidské touhy po svobodě, znova a znova omezované, lámané, limitované (viz název Stropy), je jakýmsi imaginativním průzkumem lidských možností i "nemožností".
Spam-spojené kartáčovny
Literární experimenty nikoho moc nezajímají. Jako kdyby „panenská“ literatura měla být nezpochybnitelnou jistotou a vyvažovat všechny ty ostatní experimenty, které musíme snášet: politické, ekonomické, sociální. Ale Bleděmoderní králíček to přesto zkouší. Lépe řečeno to zkouší Petr Štengl. Mohl vydat knihu svých textů (povídek, chcete-li) v „normální“ podobě, tak jako všichni ostatní. On ale polovinu z nich prohnal automatickým překladačem. Vybral si haitskou kreolštinu, kterou používá více než 10 milionů lidí. Líbil se mu ten název. Vzniklé texty se podobají... Čemu se vlastně podobají? Ale není to jedno? Jsou to podivuhodně „prohnané“ texty. Možná, že kdyby autor poslal do automatického překladače z haitské kreolštiny recept na svíčkovou, vylezl by z toho recept na kulajdu. Možná. Mohli bychom samozřejmě také řešit, čí ten text vlastně je, komu patří copyright. Novinové titulky: Budou automatické překladače přijaty do Obce spisovatelů a PENu? Ale nezkusit to, tak se zbytečně připravujeme o dobrodružství z něčeho nového a hlavně neznámého. Radostí je čím dál tím méně a Bleděmoderní králíček by byl tuze smutný...
Nejasné představy o vraždě
Román s otazníkem zločinu se odvíjí ve dvou rovinách paměti. Ta první líčí osmdesátá léta a pražskou studentskou bohému s jejími bujarými večírky a občas dost volnými sexuálními vztahy. Ve druhé jsou s odstupem patnácti let zachyceny poměry české současnosti. Z bývalé studentské party se vesměs stali úspěšní lidé, jeden z nich je dokonce miliardář. Výjimka je pouze jediná: hlavní hrdina příběhu, který emigroval do Spojených států, kde se profesně neuchytil a živil se patnáct let jako dělník. Když se ovšem vrací zpět do Prahy, všichni mají za to, že je špičkovým fotografem. Navrátilce, který se stydí přiznat pravdu, pronásleduje utkvělá myšlenka. Těsně před tím, než odjel do USA, došlo k tragédii. Jeho přítel ze studentské partičky vypadl z okna v pátém patře - ale stalo se to náhodou, nebo mu někdo "pomohl"? Pokud šlo skutečně o vraždu, několik podezřelých by tu bylo...
Čechy, země zaslíbená
Hrdinka nového románu Petry Hůlové přijíždí do Čech, aby si vydělala. Příběh Olgy je výpovědí o nelehkém životě v cizí zemi. Vyprávění se pokouší vyrovnat se se stereotypy, týkajícími se jak Ukrajinců, českých zaměstnavatelů a neziskových organizací, tak žánru "gastarbeiterského románu", který životy svých hrdinů často redukuje na boj za slušnou materiální existenci a rodinné štěstí. V lehce ironickém tónu jsou zde zobrazováni všichni zúčastnění. Hlavní hrdinka není barvotiskovou obětí "zlých Čechů", ale živou bytostí s vůlí řídit svůj osud navzdory podmínkám, v nichž žije. Prostřednictvím Olžina příběhu poznáváme jak její minulost na Ukrajině, tak širší komunitu pražských imigrantů. Nakonec je ovšem všechno ještě trochu jinak, než si čtenář po celou dobu mohl myslet...
Nikdy nic nebylo
Tomáše Belka (* 1965) můžete znát z pódií českých rockových klubů a festivalů jako tenorsaxofonistu. Hrál mimo jiné v Garáži a dodnes hraje ve skupině Sto zvířat, v níž je také výhradním autorem textů. Jako textař psal a píše i pro celou řadu dalších interpretů, včetně těch mediálně nejznámějších (Lucie Bílá, kapela Lucie), i pro divadlo. Nikdy nic nebylo je průřez jeho písňovými texty, nazvaný podle stejnojmenného hitu Sta zvířat a podle toho, co vám odpoví na dotaz, jestli někdy něco měl s múzou milostné poezie Erató. Belkovy texty patří k tomu nejlepšímu v české rockové poezii. Jsou psány s nadhledem, lehkostí a smyslem pro humor, přitom nezakrývají vážný obsah a citlivost. Editorem knihy, doplněné autorovými "citáty" a řadou unikátních fotografií, je Jan Šulc.
Muškátový oříšek
V autobiografické próze, která je pásmem záznamů a úvah inspirovaných putováním do Indonésie, se Lubomír Martínek mimo jiné soustavně vymezuje vůči životnímu stylu založenému na těkavě povrchní konzumaci zážitků. Jeho Muškátový oříšek tak není jen osobitým, "antituristickým" cestopisem, ale také polemicky zahrocenou esejí o "běžných povinnostech člověka", který se rozhodl na svých cestách vzdorovat myšlenkovým stereotypům a kulturním předsudkům. Vzor kázně v myšlení a stylu, která je předpokladem takto vedeného zápasu o neodvozený výraz, Martínek nachází zejména v románové tvorbě Josepha Conrada a Roberta Musila, již v textu průběžně reflektuje.
Neosvitly
Ve své druhé sbírce se Ladislav Zedník nezříká poetických prostředků prvotiny Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (např. hutné a invenční metaforičnosti), uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy (nedělní oběd, čtení novin, loupání brambor…). Navíc je sbírka pestřejší i po stránce stylové. Zedník v ní osciluje mezi vázaným a volným veršem, místy se dokonce uchýlí i k básni v próze. Všemi těmito cestami je vytvořen ucelený a pestrý prostor, v němž autor čtenáři nabízí k nahlédnutí své osobité vidění světa. Pro sbírku je charakteristický setrvalý tok, který čtenáře vtáhne do svého plynutí, zavine jej do svých proudnic, ale snad pokaždé, když čtenář získá pocit, že se topí či ztrácí, dostane se mu od autora pomocné ruky v podobě civilní a sdělné pasáže, kde čtenář opět získává pevnou půdu pod nohama.
Nepřestávej, miláčku
Souborem devíti povídek Markéty Mališové postupuje ústřední téma vztahů mezi mužem a ženou. Často jde o umělce, intelektuály, vztahy s výrazným věkovým rozdílem, ale i o obyčejné lidi, kteří před sebou a svými partnery skrývají různá tajemství. Autorka se nevyhýbá ani snové poetice či lehkému sci-fi žánru, bedlivě pozoruje a barvitě popisuje rozmanitá prostředí a v nich se odvíjejí lidské osudy.
Posvátná sexuální jednota
Ježíš a Marie Magdaléna, Rúmí a Šams, král Šalamoun a královna ze Sáby, Isis a Osiris – v těchto posvátných svazcích jednoty můžeme spatřit nejen splývání dvojplamenů, ale také spojení milenců s Božstvím. V Posvátné sexuální jednotě Anaiya Sophia ukazuje, že posvátný sňatek – dokonalé znovuspojení s vaším dvojplamenem a Bohem – není tajemstvím určeným pouze zasvěceným ani dávno ztracenou tradicí. Je to mocná, živoucí, spirituální cesta, jež umožňuje dvěma partnerům prožít prapůvodní stav, v němž byli stvořeni jako jedna duše a požehnáni božským světlem a láskou Stvořitele.
Autorka odkazuje na učení gnosticismu, súfijského mysticismu, kabaly, kundaliníjógy, sexuálního šamanismu, egyptských tajných škol a Kristova vědomí a odhaluje komplexní alchymický proces posvátné jednoty. Nabízí fyzické, meditační a psychologické techniky, které zahrnují posvátnou sexualitu, emoční intimitu a průzračné vědomí duše. Tato cvičení probouzejí magnetické energie vaší duše, přitahují váš dvojplamen a v momentě vašeho znovuspojení vám umožní prožít stav vášnivé extáze, kdy splynete v jednotě s Bohem. Anaiya zkoumá starověké spisy a rituály posvátné jednoty, známé ve starověkém Sumeru jako hieros gamos, v kabale jako posvátný sňatek, v tibetském buddhismu jako jab-jum a v gnostickém křesťanství jako svatební komnata, a doplňuje je příklady posvátné jednoty napříč věky, včetně zkušeností ze své vlastní duchovní cesty.
Posvátná sexuální jednota nabízí více než jen meditativní nebo jógovou praxi – je to transformační spirituální cesta k přijetí trojjediného plamene síly, lásky a moudrosti a k uspokojení touhy duše po celistvosti a jednotě s Božstvím.
Na stiahnutie
10,29 €
Bublinový svět
V době, kdy jsem měl „Bublinový svět“ téměř dopsaný a kochal se myšlenkou, jak stěžejní pravdy o světě jsem odhalil, dostala se mi do ruky řeč Miloše Formana, kterou přednesl při příležitosti udělení čestné vědecké hodnosti na pražské AMU v roce 1998. Po jejím přečtení mé nadšení poněkud ochladlo, začal jsem se obávat, aby moje verze pravdy nenudila, bál jsem se osobního a finančního neúspěchu. Forman mimo jiné řekl: Má vůbec pravda v našem zkomercionalizovaném světě naději na úspěch nejen umělecký, ale i finanční? Já si myslím, že ano. Ale jen v případě, je-li to pravda, která nenudí. Musí to být pravda, která překvapí. Podle Formana je první možností, jak překvapit, vyslovit pravdu dosud neznámou, což je v humanitních vědách téměř nemyslitelné. Druhou možností je říci pravdu, která překvapí tím, že ji měl někdo odvahu vyslovit...
Paddington na cestách (Medvedík Paddington 4)
Čo sa stane, keď sa vyberiete na dovolenku s medveďom? Určite zažijete čosi nezvyčajné. No ak tým medveďom je svojrázny Paddington, o zábavu a napätie bude postarané. Paddington ukáže, že keď sa medveď stratí, podarí sa mu nájsť nových priateľov, že pre záchranu hudobnej skupiny ochotne zaskočí za chýbajúceho bubeníka, a keď mestom prechádza slávna Tour de France, cena mu zaručene neujde. S Paddingtonom je jednoducho každá cesta nezabudnuteľným dobrodružstvom, rovnako je to aj so štvrtou časťou jeho príbehov.
dostupné aj ako:
Pohádka máje
Román, jednoduchý příběh mladistvé milostné citovosti a přírodní senzitivnosti, ústící v útěk před znevšedněním měšťáctví do přírody. Autor impresionistickým stylem zvýraznil úlohu vypravěčského subjektu. Kniha pojednává o vztahu měšťáckého a pohodlného Ríši k poctivé, milé a prosté venkovské dívce Helence.
Na stiahnutie
2,80 €
Rybí krev
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.
Na stiahnutie
8,79 €
dostupné aj ako:
a stokrát třásti stromem
Prvotina autora, který ze Slovácka odešel do slezské Opavy. Poslední dozvuky moravského nářečí se v básních téměř ztrácejí pod vahou sousedícího katolického Polska a kamenných masívů Jeseníků.
Věchýtek Kasandřin
Básnická sbírka Věchýtek Kasandřin je pátou knihou Pavla J. Hejátka. Je jiná, netypická, plná holanovské a kainarovské lyriky, vzpomínek na lásky i nelásky, první autorova milostná poloha. Čtenáři, kteří znají Hejátkovu dřívější politickou a sociální poezii, ale i odborná literární obec je zde ponechána napospas svému názoru, vkusu, prožitku…
Básnická sbírka, která háže zcela bez skrupulí autorovo nitro hladovému čtenáři.
Pod křídly, Pacientka doktora Hegtla, Předtucha
Marie Pujmanová (1893—1958) se od druhé poloviny třicátých let dvacátého století hlásila k socialistickému realismu. Za živější a umělecky zdařilejší než její sociální romány však považujeme díla, v nichž se soustředila k nitru svých hrdinů, zejména dětí a dospívajících. K nim patří prvotina Pod křídly (1917, několikrát přepracováno), inspirovaná harmonickým prostředím babiččina patriarchálního domu, román Pacientka doktora Hegla (1931, 1940), v němž využila a přehodnotila některé motivy dívčí četby, a novela Předtucha (1942), líčící první milostné probuzení a zrání. Edice Emila a Marie Lukešových vychází ze čtvrtého vydání knihy Pod křídly z roku 1947 a z prvního znění Pacientky doktora Hegla nepoznamenaných autocenzurou.