Hľadanie: Současná chirurgická diagnostika a léčba I. a II. díl CZ

Dokumentární román o poměrech v ženských a mužských věznicích Československé socialistické republiky v 80. letech 20. století. Knihu Eduarda Vacka Občanský průkaz prosím, je beletrizované svědectví o vězeňském systému reálného socialismu. Na pozadí osobního příběhu autora a některých jeho spoluvězňů se objevuje kritická analýza prostředků nápravy kriminálních osob, ale současně také i odpůrců totalitního režimu v Československu osmdesátých let 20. století. Autor dává nahlédnout do systému ostrahy, který započíná na hranicích státu, pokračuje zdmi věznice a končí v separaci, úplným omezením všech svobod, omezením pohybu, snížením dávek potravin a technickými opatřeními, která mají znepříjemnit i odpočinek. Další rovinu románu tvoří osobní vyprávění odsouzenců, včetně žen, s nimiž se autor potkával na vycházkovém dvoře věznice. Z jednotlivých příběhů, z nichž je spleten děj knihy, je patrné, že mnoho osob je ve vězení nejen kvůli svému osobnímu selhání, ale v důsledku selhání státu či jejich nejbližšího okolí a činů, za něž byli jako pachatelé odsouzeni, se dopustili jako posledního článku řetězu předcházejících událostí, v zásadě ze zoufalství. V kontextu všeobecně známé a již publikované vězeňské literatury je Vackova kniha cenným dokumentem nejen pro její samotné literární zpracování, ale především proto, že textů o československých socialistických věznicích v osmdesátých let je jen velmi málo.

Cesta do hlubin architektovy duše - i tak by se dala nazvat kniha dvaceti rozhovorů s pečlivě vybranými osobnostmi současné české architektury řazenými v pravidelném sledu od nejstarších po nejmladší. Kniha přináší velice osobní výpovědi lidí, kteří v oblasti architektury "něco dokázali". Pokud vás zajímá, jak svých úspěchů dosáhli, kde hledají inspiraci a jaké jsou jejich zásady a styl práce, pak vás jistě potěší přístupné a čtivé texty. Dozvíte se také, co očekávají od klientů a co si myslí o Kaplického knihovně, výuce architektury, panelákových sídlištích, památkové péči, trvalé udržitelnosti nebo digitální architektuře. Rozhovory jsou doplněné o autentické portréty i řadu skic a fotografií, ilustrujících pochvalné i kritické názory odborníků v oblasti, která se týká nás všech. Přestože se v některých názorech liší, jedno mají všichni společné - pro architekturu žijí celým srdcem a toto celoživotní nadšení je z jejich prací i z jejich vyprávění cítit.

Literární útvar podobenství měl dlouholetou tradici už v hebrejském starozákonním písemnictví. Znalci zákona jej užívali pro názorné objasnění své nauky. Jinak tomu však bylo u Ježíše. Podobenství jsou u něho bezprostřední součástí jeho poselství. Oslovuje jimi konkrétního člověka a učí jej vidět život v Boží přítomnosti. Ježíš nikdy nepředkládal učedníkům abstraktní teologii. Obraznost příběhu a hloubka poetického vidění jeho podobenství tak promlouvají k posluchačům i po staletích mocněji, než by to dokázaly pouhé abstraktní poučky. V této knize to její autor potvrzuje i ozvěnou Ježíšovy zvěsti v tvorbě velkých literárních osobností, k nimž patří mj. F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. Moravia nebo I. B. Singer.

Otevřít knížku a začít číst ještě neznamená, že se setkáváme s hodnověrnou podobou textu, jehož název se stkví na obálce a titulním listu dané knihy. Co způsobuje, že často čteme něco odvozeného, nespolehlivého, ba zavádějícího, a nevíme o tom? Michael Špirit ve své práci ukazuje, že v cestě mezi čtenářem a důvěryhodným zněním slovesného díla stojí mnoho nečekaných překážek. Tou hlavní z nich je obecně rozšířený dojem, že literární text jednou vznikl, nějak tu prostě je a stačí ho jen konzumovat. Předkládaná monografie však ukazuje, že příprava textu k takové spotřebě je proces obdobně náročný jako umělecké restaurátorství nebo digitalizace filmových děl. Látkou Špiritova výzkumu jsou vydavatelské projekty posledních tří dekád, jejichž výběr Karel Poláček, F. X. Šalda, Petr Rezek, Bohumil Hrabal, Vítězslav Nezval, T. G. Masaryk, Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Jiří Němec mapuje vybrané důležité ediční počiny naší přítomnosti. Výklad, jehož páteř tvoří osudy Spisů Josefa Škvoreckého, může současně sloužit i jako příručka provázející jednotlivými etapami ediční přípravy knihy. Špirit se zabývá různými vydavatelskými postupy, jednou klade důraz na popis editorových záměrů, jindy dominuje jejich kritická analýza. Do přehledových partií prolínají problémy teoretické, autor kromě důkladného rozboru předkládá vlastní řešení dílčích problémů, textologická analýza někde plynule přichází v interpretaci daného textu či nějakého jeho aspektu. Čtenář může sledovat, jak si Špirit v těchto těsných vazbách vytváří svůj odborný koncept textologie.

První díl (pův. vyd. 1974) vědeckofantastického, postapokalyptického románu norského spisovatele zobrazuje budoucnost osmimilionového velkoměsta, nad nimž se vznáší hrozba hospodářského civilizačního zániku. Na osudech skupiny lidí, která je soustředěna na uhájení holého života, líčí autor v hrůzyplných obrazech a situacích velmi sugestivně možný zánik a záhubu lidstva. Román je zajímavý, hodnotný, ale místy velmi deprimující a naturalistický. Na trhu se vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku surovin objevuje stále více náhražkových potravin, služby fungují špatně nebo vůbec ne, ponížení, hrubost a surovost jsou pro obyvatele běžnou součástí života, všeobecná krize vrcholí. Bývalý architekt Allan Ung, jeho žena Lisa a pětiletý syn Boy odcházejí z města a usazují se ve starém přívěsu na obrovité skládce městských odpadků, stávají se robinsony na ostrově nakupeném ze zbytků umírající civilizace. Brzy nacházejí i přátele, stejné dobrovolné vyděděnce, jako jsou oni sami: bývalého doktora Fischera, který žije ve staré polorozpadlé vile na břehu zálivu, zamořeného chemickými odpady, obětavou a živočišnou děvku Mary Diamondovou a jejího příživnického ochránce Smileyho a nakonec i tajemnou dvojici zahraničních dělníků, Felixe a jeho němého bratra Run-Runa. Vytváří se svérázné společenství, řídící se vlastními nepsanými zákony, dokud i k nim nedorazí z umírajícího města zákony džungle.

Hrst legrace, snítku hravosti, na špičku nože nevázaného dryáčnictví a tři kapky fantazie na barvu, a aby byla kůrčička křupavá, jak se patří. Skvělí kuchaři, vinaři nebo sládkové — jsou umělci. Nemalují obrazy, nekomponují hudbu, nehrají divadlo — ale vlastně tak trochu ano. Jejich díla totiž nevznikají jen díky dokonalým technologiím a přesně dodržovaným recepturám. Příroda, půda, klima, plodiny a samozřejmě um těchto kulinárních virtuosů — to vše sehrává v konečném výsledku nesmírně důležitou roli. Jejich produkty jsou často symfoniemi chutí, aromat, jsou to akvarely barev a tónu. Bogdan Trojak, původně básník a spisovatel, začal skládat i „poezii vinnou“. Stal se prvním nejvíce viditelným propagátorem vín vznikajících autentickým způsobem. Vůbec mne nepřekvapuje, že píše dál své sonety, básně i prózu a současně se věnuje vínu. Poezie, literatura a jedinečnost jazyka — to je něco, co patří ke krásnému vínu i k životu člověka, který tohle všechno miluje a dělí se o plody své práce s okolním světem.

Po smrti manžela lady Therese Osbaldestoneová strávila tři roky na cestách, až se nakonec rozhodla usadit na venkovském sídle Little Moseley v Hampshire. Ještě si sama nebyla jistá, zda se po smrti manžela diplomata a po životě plném vzrušení a zážitků rozhodla správně a nebude se mezi vesnickou komunitou nudit, když se jí na prahu objevila trojice malých vnoučat; dcera jí je svěřila do péče po dobu, než se uzdraví jejich otec. Therese se ocitla před náročným úkolem: děti dorazily bez vychovatelky a ona sama byla sice milující matka, ale o její vlastní děti se vždy staraly zástupy chův a domácích učitelů. Nebyla si jistá, jak děti zabavit, aby se jim nestýskalo a navíc aby si na pobyt u urozené babičky odnesly milé vzpomínky. Shodou okolností se ve vesnici záhadně ztratilo početné husí hejno, jež mělo všem místním rodinám zajistit vánoční hostinu. Vánoce bez husy byly nepřijatelná představa pro všechny, proto se Therese rozhodla zapojit děti do pátrání po osudu hejna. Při tom dobrodružství poznává místní lidské osudy a zvládá přitom dělat i dohazovačku, což je její celoživotní koníček. Zatímco se Therese daří úspěšně sbližovat krásnou slečnu Eugenii Fitzgibbonovou a zasmušilého samotáře lorda Christiana Longfellowa a současně zajistit dětem báječnou zábavu a dobrodružství, v pátrání po husím hejnu nedělá žádné pokroky. Vánoce se rychle blíží a málokdo věří, že se husy objeví včas, aby vesnice nepřišla o tradiční vánoční hody. Lady Therese Osbaldestoneová se na svém venkovském sídle opravdu nenudí.

Od druhé světové války uplynuly desítky let a stíny Třetí říše padají na naši zemi dodnes. Soukromá sbírka Adolfa Hitlera je pojem, který vstoupil do světových dějin jako jedna z nejrozsáhlejších uměleckých kolekcí všech dob. Vedle konfiskací a velkorysých nákupů byla její součástí díla, která Vůdce osobně koupil během Velkých německých výstav umění, pořádaných v Mnichově v letech 1937-1945. Desítky uměleckých předmětů z Hitlerových mnichovských nákupů, pocházející zejména z let 1939-1943, byly za války převezeny do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodu. V létě 1945 byly prohlášeny za protihodnotu toho, co bylo předtím "z vyšebrodského kláštera během války vyvezeno". Po zveřejnění prvního dílu knihy Hitlerova sbírka v Čechách se objevila řada nečekaných souvislostí a také mnoho nových otázek. Druhý díl přibližuje svět, který byl nejen těžištěm uměleckého proudu Třetí říše, ale také tvůrčí sféru, která byla Vůdci nejbližší. Obsahuje především obrazy, které v Mnichově osobně nakoupil a které osudovým příběhem dějin zůstaly na konci druhé světové války v Čechách. Vedle toho v ní najdete několik darů a také legendami opředený stůl, na němž opravdu nebyla podepsána mnichovská dohoda. Tato kniha je odkazem na dobu jejich vzniku, na mnohé pozoruhodné tvůrce, a především na umělecké a společenské ovzduší, ve kterém tvořili. Přibližuje osudy tří desítek malířů a jejich prací z doby německého národního socialismu, stejně jako několika dalších umělců této zvláštní éry dějin, kdy se nietzschovský ideál Nadčlověka vtělil do hmoty a umění se stalo integrální součástí budování státu.

Cílem knihy je představit současnou evoluční biologii jako živý, bouřlivě se rozvíjející obor, založený nikoli na planých spekulacích, ale na exaktním, a přesto dobrodružném výzkumu. Kniha propojuje dva odlišné žánry – volně vyprávěný populární text a přehledné boxy, vysvětlující zásadní pojmy a koncepce. Je doplněna mnoha ilustracemi a rozsáhlým souborem literárních odkazů. Ačkoli se kniha nevyhýbá těm nejčastěji pojednávaným evolučním tématům (jako je např. evoluce chování a sociálního uspořádání se zvláštním přihlédnutím k lidské sociobiologii), zaměřuje se především na podstatu evoluční rozmanitosti živých organismů. Pokrok molekulární biologie i fylogenetických metod způsobil, že se dávný Darwinův sen o vytvoření kompletního rodokmenu všech živých organismů doopravdy blíží svému naplnění. Tím důležitější je vědět, jak se takové rodokmeny či stromy života vlastně dělají a jak je lze využít v evolučních úvahách.

Světový bestseller, podle kterého vznikl film na Netflixu Geniální astronom Augustine se ocitl na sklonku života, kdežto astronautka Sully na jeho vrcholu jenže oba vědí, co obnáší extrémní samota. Když naši planetu postihne blíže neurčená katastrofa, jeho nalézáme na odlehlé arktické stanici, ji zase na palubě kosmické lodi vracející se od Jupiteru k Zemi. Tvrdohlavý vědec, který se v okamžiku krize odmítl přidat k evakuovaným a zůstal na observatoři, brzy po odletu kolegů objeví v opuštěné ubikaci holčičku Iris a při pokusech přivolat jí pomoc zjišťuje, že rádiové vlny mlčí. I Sully a její parťáky v raketě vyděsí fakt, že řídící středisko ze Země neodpovídá Na pozadí netečného vesmíru a bolestně krásné severské přírody se oba hrdinové snaží najít východisko z bezvýchodnosti. Zároveň se smiřují s tím, co v srdci ponechali vědomě stranou, jelikož city u nich vždy přehlušila ctižádost. Navzdory všem hrůzám je tu však stále naděje, jež ztroskotancům až dosud unikala. Krystalicky čistý, jímavě psychologický a současně působivě dystopický román Američanky Lily Brooks-Daltonové testuje právě nejzazší meze odvahy, velící zůstat za každých okolností člověkem. Třeba i tím posledním. Lily Brooks-Daltonová (1987) nyní žije a píše v Los Angeles a jako amatérská radistka používá v éteru volací znak KB1ZFI. Technické záliby naznačila už v autobiografické prvotině Motorcycles Ive Loved, v níž podle vzoru kultovního zenově-motorkářského manifestu Roberta Pirsiga shrnula své dospívání v rodině učitelky výtvarné výchovy a truhláře. Konflikty epochy milionů singles zachycuje v povídkové sbírce Quartz and Other Stories. Postapokalyptický román Půlnoční nebe, který vyšel už ve dvou desítkách jazyků, pro Netflix velmi volně adaptoval herec a režisér George Clooney. Ve filmu ztvárnil postavu Augieho.

Součást sedmidílné série šachových cvičebnic, které doplňují Metodickou příručku pro učitele a trenéry šachu a Sbírku šachových úloh. Metodika, Sbírka úloh a Šachové cvičebnice jsou dobře sladěné a vzájemně se doplňují. Cvičebnice patří do rukou přímo dětem ve školních kroužcích nebo v oddílech. Děti je mohou používat přímo během lekcí, ale jsou vhodné i jako domácí úkoly. Cvičebnice jsou barevné, bohatě ilustrované, plné šachových úkolů. První díl cvičebnice se věnuje úplným základům šachu: 1. lekce: Šachovnice a označení polí, 2. lekce: Šachové kameny a jejich pohyb, 3. lekce: Proměna pěšce, braní mimochodem a srovnatelná hodnota figur, 4. lekce: Šachová notace.

Novela zákona o ochrane hospodárskej súťaže po novom ustanovuje podmienky, na základe ktorých budú určití prevádzkovatelia online platforiem kvalifikovaní ako strážcovia prístupu. V prípade strážcov prístupu ide o prevádzkovateľov významných digitálnych platforiem, ktoré predstavujú dôležitú bránu medzi komerčnými používateľmi a spotrebiteľmi, ktorých postavenie im môže poskytnúť právomoc konať ako súkromný tvorca pravidiel, čím sa vytvára úzke miesto v digitálnom hospodárstve. S cieľom riešiť tieto otázky sa ustanovuje súbor povinností, ktoré musia strážcovia prístupu dodržiavať, vrátane zákazu správať sa určitým spôsobom. Titul obsahuje úplné znenia zákonov po ostatných novelách Zákon č. 187/2021 Z. z. o ochrane hospodárskej súťaže – po novele zákonom č. 93/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon č. 147/2001 Z. z. o reklame – po novele zákona č. 108/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník – po novele zákona č. 108/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon č. 108/2024 Z. z. o ochrane spotrebiteľa – nový zákon, ktorý ruší zákon č. 250/2007 Z. UPOZORNENIE NA ZMENU! Zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník – po novele zákonom č. 105/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon č. 530/2003 Z. z. o obchodnom registri – po novele zákonom č. 105/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní (živnostenský zákon) – po novele zákonom č. 106/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon č. 160/2015 Z. z. Civilný sporový poriadok – po novele zákonom č. 108/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) – po novele zákonom č. 87/2024 Z. z. (prvá novela) Zákon o ochrane spotrebiteľa úzko prepojený na Občiansky zákonník by mal do budúcnosti predstavovať základný právny predpis v oblasti ochrany spotrebiteľa a subsumovať aj budúce legislatívne iniciatívy. Zároveň je potrebné poznamenať, že zákon nemá predstavovať kodifikáciu celého spotrebiteľského práva. V súčasnosti sú všeobecné inštitúty ochrany spotrebiteľa roztrieštené vo viacerých právnych predpisoch. Orientácia v nich v ich vzájomných súvislostiach a ich následná správna aplikácia je sťažená, a to z pohľadu samotného spotrebiteľa, podnikateľov, ba dokonca aj subjektov pôsobiacich v oblasti ochrany spotrebiteľa, čím sa oslabuje princíp právnej istoty. Zákonom sa odstraňujú duplicity, aplikačné problémy, vnútorné rozpory jednotlivých ustanovení a terminologické odlišnosti. Spotrebiteľské právo sa dynamicky vyvíja, musí neustále reagovať na nové podnety z trhu, obchodné modely či technologický pokrok vrátane digitalizácie. V neposlednom rade zákon preto modernizuje súčasnú spotrebiteľskú legislatívu a detailnejšie ju zosúlaďuje s právnymi predpismi EÚ odstraňujúc viaceré neopodstatnené goldplatingy.

Návrat z války pro vojáka nikdy není snadný. A totéž platí i pro Thobelu Mpayipheliho, který se snaží znovu zapadnout do moderní Jihoafrické republiky. Aspoň že má svého milovaného syna, který je pro něj současně pojítkem se šťastnější minulostí. Jenže pak se z jeho syna stane pouhá položka na dlouhém seznamu zavražděných a zneužívaných dětí a Thobela najednou nezná nic než zoufalství... a chladnou touhu po po mstě. Tak se zrodí zabiják zvaný Artemis. Policie na jeho případ nasadí člověka, který si nemůže dovolit selhání. Bennymu Griesselovi hrozí, že přijde ovšechno – o práci, rodinu i sebeúctu – a tohle je pro něj poslední příležitost, jak se z té žumpy vyhrabat. Pak se však Benny setká s Christine, mladou matkou z Kapského města, která se živí jako prostitutka. A stane se něco tak děsivého, že svět už pro Bennyho, pro Christine ani pro Thobelu nikdy nemůže být stejný jako dřív.

Martin Chudík (1988) je mladý básnik žijúci a tvoriaci v Bratislave. Vyštudoval biológiu na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského. Už niekoľko rokov sa javí ako výrazný talent. V roku 2012 sa stal laureátom literárnej súťaže Wolkrova Polianka 2012, kde rok predtým získal aj prvé miesto. Bol pravidelne oceňovaný aj v iných literárnych súťažiach. Svoje básne publikoval v literárnych časopisoch RAK, Dotyky, Slovenské pohľady a Divoké víno. Básnická zbierka Ukryté v dotykoch je jeho debutovou zbierkou. V prvej časti, Šepkanie, básnik postupne odhaľuje svoje tajomstvá, detailne vykresľuje obraz vzťahu medzi ním a milovanou osobou, v láske nachádza vnútornú rovnováhu. V druhej časti, nazvanej Tulák, sa objavujú melancholickejšie ladené, kontemplatívne a reflexívne básne. Autor v nich putuje, hľadá stratenú harmóniu, cestou dozrieva a opätovne sa „znovuzrodí“. Na margo zbierky známy slovenský básnik Igor Hochel napísal: „... tých osemdesiat básní tu nie je len do počtu, ale obohacujú súčasný lyrický kontext, majú výpovednú silu, prinášajú estetickú hodnotu. Zároveň potvrdzujú oprávnenosť autorových ambícií a výrazne signalizujú jeho perspektívy.“

Pavel Šporcl je umělec, který toho pro popularizaci klasické hudby udělal víc než kdo jiný. Když vzal jako předškolák poprvé do ruky housličky, určitě ho ani nenapadlo, že jeho jméno budou jednou s obdivem skloňovat i ti, kteří tomuto uměleckému oboru jinak příliš neholdují. Píle a cílevědomost spolu s talentem, rodinným zázemím a obětavými učiteli ho dovedly až k postavení houslisty světového věhlasu. Oproti jiným mistrům má však něco navíc: dokázal skvěle propojit klasickou hudbu a kvalitní zábavu pro širší publikum. Pavlovy koncerty navštěvují všechny věkové skupiny a jeho nahrávky si získaly oblibu napříč generacemi a společenskými vrstvami. To vše je podpořeno charakterem a širokým srdcem tohoto muzikanta a propagátora klasické hudby. V rozhovoru, který s ním vedl známý moderátor Václav Žmolík, sledujeme jeho první hudební krůčky, dospívání na konzervatoři, léta strávená v USA, raketový vzestup po návratu, symbolizovaný pověstným šátkem a modrými houslemi, nahrávky v prestižních světových katalozích, pedagogickou a charitativní činnost… Můžeme obdivovat šíři a žánrovou pestrost jeho repertoáru, stejně jako zasvěcený pohled na velikány houslové minulosti, a Pavla uvidíme také jako syna, manžela a otce. Nechybí ani vyprávění o tom, jak tráví volný čas, jak bydlí, jak naplno prožil koronavirovou dobu a čeho by rád dosáhl v budoucnu. Stojí před námi člověk, jemuž není nic lidského cizí, který však současně dokázal jít svou cestou a obětovat vytčenému cíli vše, co mohl. Pavlovu osobní a otevřenou výpověď obohacují pohledy osobností, které zásadně ovlivnily jeho soukromý i profesní život, stejně jako fotografická příloha.

Kniha Války Anunnaků a lidí, která se chystá posuzovat přítomnost studiem minulosti, ukáže, že dlouho předtím, než lidé válčili s lidmi, mezi sebou válčili bohové; že stejně jako války bohů začaly války lidské. Navíc také ukáže, že války bohů o kontrolu nad Zemí začaly na jejich vlastní planetě. Příběh Anunnaků, kteří sem přišli z Nibiru, je také knihou, která je poseta válkami. Zdroje, sloužící pro rekonstrukci událostí na Zemi i na nebi, zahrnují písemné záznamy očitých svědků některé z nich jsou skutečnými zprávami diktovanými samotnými bohy. To, že se část příběhu odráží v biblické knize Genesis (1. Kniha Mojžíšova), je obohacujícím bonusem, který má širší důsledky pro věrohodnost Bible. Tato kniha bude podrobnými zprávami o tom, jak se antagonismus, soupeření a ambice mezi bohy vymkly z rukou a před 4?000 lety vedly k prvnímu použití jaderných zbraní na Zemi ještě více odhalující i zneklidňující. Zánik první lidské civilizace byl pak nezamýšlenými důsledky rozpoutané pohromy. Třetí kniha ze Sitchinových Kronik Země. Dávno předtím, než člověk válčil s člověkem, bojovali mezi sebou bohové. A tak války člověka vskutku započaly jako války bohů. A války bohů, kteří se chtěli zmocnit naší Země, započaly už předtím na jejich vlastní planetě. Tak se stalo, že první lidská civilizace padla za oběť nukleární zkáze. Jedná se o skutečnost, nikoli fikci; a je potěšující, že vědecké výzkumy, které po prvním vydání této knihy následovaly, potvrdily nejen okolnosti této události, ale také přesné datum, které jsme jí stanovili: 2024 př. Kr. Bude současné 21. století opakovat události z 21. století př. Kr. ? Zecharia Sitchin je celosvětově uznávaným autorem a badatelem, jehož knihy nabízí důkazy o tom, že v naší Sluneční soustavě nejsme sami. Je jedním z hrstky učenců, schopných přečíst sumerské klínové tablety, kombinuje archeologii, starověké texty a Bibli s nejnovějšími vědeckými objevy, aby převyprávěl historii a prehistorii lidstva a planety Země.

Nacistické zločiny spáchané v průběhu druhé světové války neměly do té doby v celosvětových dějinách obdoby. Reakcí československé exilové vlády bylo připravení tzv. velkého retribučního dekretu, který na osvobozeném území zřizoval mimořádné lidové soudy. O jednotlivých zločinech pak rozhodovaly pětičlenné senáty složené ze soudce z povolání a čtyř soudců z lidu. Celkem se muselo těchto 24 mimořádných lidových soudů v první fázi zabývat 132 549 případy, z čehož veřejní žalobci podali 38 316 obžalob, na jejichž základě bylo odsouzeno 713 osob k trestu smrti, 741 k doživotnímu těžkému žaláři a 19 888 k dočasnému trestu na svobodě. Po únoru 1948 se navíc otázka retribuce znovu otevřela, neboť vládní akční program nově ustaveného kabinetu z 10. března 1948 označil provedenou retribuci za nedůslednou a byla navržena její revize, která probíhala do konce roku 1948. Kniha obsahuje hlavní materiály pro posuzování činnosti mimořádných lidových soudů, především hlavní, ale i související, právní předpisy, provádějící předpisy, zápisy ze schůzí vlád či judikaturu Nejvyššího soudu. Součástí je i kapitola k obsahu spisů mimořádných lidových soudů, metodika dat vypisovaných ze soudních spisů, kapitoly o živelné očistě, která byla prováděna ještě před zahájením činnosti mimořádných lidových soudů, a o teorii stanného práva.