Najnovšie - Romantická beletria strana 356 z 500

V dubnu 2003, po půlročním pobytu v Asii, odložil Lukáš Marvan roucho buddhistického mnicha a vrátil se ze srílanské džungle zpátky do Čech, aby zde znovu vplynul do každodennosti čtyřicátníka s jejími radostmi i starostmi. Konfrontoval tak zkušenost, kterou získal v asijských klášterech, s všední realitou západního člověka. Ovlivnilo meditační poznání prázdnoty a pomíjivé podstaty skutečnosti jeho zdejší život? Jak? V autobiografické knize reflektuje uznávaný básník a prozaik deset let svého života „po návratu“. Popisuje svou cestu k vnitřní svobodě a podává živé svědectví o úskalích, zkouškách, otřesech a pádech, jimiž procházel. Vypráví o nalézání moudrosti i odhalování vlastního stínu, vlastních limitů, slabostí a bolestí. Píše o míru, laskavosti k sobě, o nalezení „vnitřního učitele“ a smíření se s otcem. Vypovídá o proměně, o cestě „od sebe k druhému, od získávání k dávání“. Lukášův poetický jazyk a mozaikovitá posloupnost vyprávění dávají knize poutavou formu a umožňují vyniknout jeho postřehům i mnohdy provokujícím myšlenkám a otázkám. Záblesky svobody se tak jistě stanou cenným zdrojem inspirace pro všechny zájemce o sebepoznání a spiritualitu. Jan Benda, bývalý mnich Bandhukusala

Mladá aristokratka Marie Kostková z Kostky opět řeší nezáviděníhodné problémy. „Nejchudší zámek v Čechách“ zůstává věrný svému označení, a tak tu hraběcí rodinka ani personál rozhodně nemají ustláno na růžích. Místo davů návštěvníků se na zámku kupí neproplacené faktury za vodu a hrozí, že záhy bude největší atrakcí každodenní koupel obyvatel zámku v kašně s dešťovkou. Chce to nějaký nápad… Skvělým řešením se zdá být projekt, v němž se mladá aristokratka Marie III. před zraky návštěvníků chystá, po vzoru svých předchůdkyň, předčasně zemřít. Smrt přitáhne senzacechtivé turisty, bulvární tisk jim udělá reklamu… a budou mít vyhráno. Jenomže všechno je opět jinak — projekt s aristokratkou v rakvi je mrtvý. A zabil ho kníže Schwarzenberg. Nikdy ale není tak zle, aby nemohlo být hůř. O tom nás s nevyčerpatelnou dávkou humoru přesvědčuje pokračování úspěšných knih Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu.

Povídkový soubor, který volně spojuje hudební tematika, představuje jakési panoptikum všech těch „místních Elvisů“ a bigbeatových skupin, jež skončily dřív, než se stačily dohodnout na jménu, jakož i celou řadu svérázných outsiderů, kteří už po mnoho hudebních generací sní svůj mlhavý sen o slávě. Autor nás zavádí nejen do svých rodných Dejvic a na blízkou Hanspaulku, ale i do Smetanovy Litomyšle anebo do jedné zcela zapadlé pohraniční vísky. Titul knihy odkazuje na nejslavnější český hit všech dob - slavnou polku Jaromíra Vejvody.

Když v roce 2000 vyšel poprvé Rok perel, stala se z něj událost. Že třetí knihu Zuzany Brabcové provázely příznivé recenze, na to byla zvyklá již od své prvotiny. Ale Rok perel, to byl náhle zcela jiný případ. Nádech senzace, spojený s románovým lesbickým coming outem, vyvolal zvědavost i těch médií a čtenářů, kteří by jinak o autorku asi nezavadili. Lesbický vztah dodává románu dráždivý prvek čehosi, co v české literatuře do té doby nebylo přítomno, či přinejmenším ne tak otevřeně. Krom toho v něm jde o (medializovaný) příběh samotné autorky, která prošla podobnou zkušeností jako její hrdinka. Když Lucie potká mladou vyzývavou Magdu, její dosavadní život se hroutí v míře, jakou si předtím nedokázala představit a jež má paraleluv tak velkých postavách světové literatury, jakými byli Mannův profesor Unrat či Nabokovův Humbert Humbert. Coming out přitom není úlevou — po euforických okamžicích přichází kocovina a změna sexuální orientace sice zůstává daností, ale zároveň také novým břemenem ve vztahu k většině lidí, s nimiž byl spojen dosavadní Luciin život. Brabcová příběh staví téměř jako thriller s tajemstvím: postupně získává obrysy a tempo a graduje do dramatického finále…Rokem perel vstoupila česká próza velmi slibně do jednadvacátého století.Pavel Mandys

Pošetilost doktora vinnetouologie je novou příležitostí k setkání s poetikou v lecčem připomínající tvorbu Oty Pavla. Hlavními postavami příběhů jsou tři kamarádi ze studií. Smysl pro recesi, bezprostřednost, bezelstnost, věrnost sama sobě i touha dopídit se vertikály života, to jsou vlastnosti, které hrdiny spojují. A přestože zestárnou a osud je všelijak pomačká, jejich schopnost žasnout zubu času odolává... Tahle knížka o přátelství, o překonávání životní tíže, o dobru i zlu má jiskru takřka pohádkovou.

František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!

Deník kastelána vyšel před čtrnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již přiznat, že skutečné jméno, s nímž jsou spojeny také daleko známější knihy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, je Evžen Boček. Zatímco v Aristokratkách šlo autorovi především o pobavení čtenáře, jeho prvotina je z jiného řečiště, ačkoliv kulisy jsou stejné, tedy zámecké. Deníkový příběh kastelána je čtením na jeden zátah. Znechucený hrdina opouští velkoměsto a zamíří na poklidný venkov, aby zachránil své manželství a našel ztracený smysl života. Zámek ho však od počátku zaskočí — odkrývá se jako místo nečekaných setkání, dávných i současných příběhů a uhrančivých scén. Tajemné síly a řetězce dráždivých záhad neminou ani kastelánovu rodinu. Je lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, a možná nic není, jak si představoval. Pobyt ve zdech mysteriózního zámku mu však odhalí podobu života, o níž dříve neměl nejmenšího tušení.

Nové vydání novely Petra Šabacha, v níž se autor opět vrací do vzpomínek svých a svých přátel. Tři šestnáctiletí kamarádi se seznamují se světem dospělých, hospodami i prvními láskami a v šedivém světě osmdesátých let se snaží najít svůj svět barevný. Rozhodnou se odjet k moři, které je pro ně snovou představou o tom, jak opustit "fádní blbákov" přitroublých písní režimních autorů, nedostatku toaletního papíru a pomníků "význačných" soudruhů. Cesta kradeným stařičkým populárem však končí happyendem docela jiným, než bychom předpokládali.

Nakladatel ordinuje toto skromné dílko jako vhodnou relaxaci pro dny, ve kterých byste mohli podlehnout nesmyslným emocionálním vzruchům, které svátky klidu a míru občas přinášejí.

V novele Máslem dolů se Petr Šabach tentokrát zamýšlí nad otázkou, proč vás nějaké vlezlé okolnosti stále nutí měnit plány a odkládat odpočinek, který byste tolik potřebovali, na dobu neurčitou. Váš krajíc chleba s máslem se opět dává do pohybu a nezadržitelně se řítí k zemi. Můžete nějak ovlivnit, aby jako tolikrát předtím nedopadl namazanou stranou dolů? Dva staří přátelé se o to v poslední Šabachově novele přece jenom pokusí…

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu - a člověk se znenadání kýve nad propastí.

Autor v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.

Další příhody čtyř kamarádů známých z knihy Opilé banány. Za dvacet let se změní mnohé, nebo také nic. Břečka, dnes již právník, hluchoněmý Víťa, Ptáčník, který pracuje v bezpečnostní agentuře a P. se o tom jedou přesvědčit s nafukovacím člunem, nafukovací pannou a zásobou pití. Kniha plná autorova laskavého humoru.

Nový román Petra Stančíka (Magnesia Litera 2015 za prózu) se odehrává v kulisách první poloviny 20. století. Hlavní hrdina Augustin Hnát se narodil zásluhou mořské panny. Jeho matka běhá po lese se srnami, otec mu vybral za kmotra obecního blázna. Místo hlavy má vejce, z něhož se líhnou andělé prapodivných nápadů. Asi by prožil nudný život, nebýt přátelství se strašidlem, vynálezu nekonečnítka, sibiřské anabáze, zničující lásky k mušli, dvou světových válek a jednoho vojenského zběha. Děj směřuje k tragickému rozuzlení, kde končí veškerý humor.

Příběh o hledání východiska z nudného vztahu se zaběhlým stereotypem. Hlavní postava – fiktivní manželka Julie – ve svém vztahu postrádá vzrušení, opravdového muže, který dokáže být pořádně tvrdý, když na to přijde. Stereotyp, nuda a hlavně nespokojenost ve vztahu ubíjí i druhou hlavní postavu – fiktivního manžela Romea. A co se stane, když se dva takoví lidé potkají a dají se do řeči? Oba zažijí neskutečné měsíce plné překvapení, štěstí i karambolů. Kam až taková situace může zajít, se dozvíte v knize. Po přečtení možná začnete pochybovat dokonce sami o sobě a o svém partnerovi či vztahu. Jak totiž říká Romeo v textu: „Jistého nemáme v životě vůbec nic!

Duchovno-filozofický román Átman si berie na mušku všetky domnienky a presvedčenia človeka o tom, že šťastie, láska a mier na nás čakajú až niekde v ďalekej budúcnosti, celkom mimo nás. Nekompromisne hľadí tvárou v tvár životu a smrti, a to doslova! Hlavnou hrdinkou pútavého príbehu je veľmi bohatá a pôvabná Lillian, ktorá miluje život a poéziu napriek tomu, že prežila mnoho bolesti a kvôli smrteľnej chorobe ju jej telo každým dňom čoraz viac a viac opúšťa. Potom je tu Gomfrén, večný pútnik, ktorý by urobil čokoľvek, len aby sa na svojej radikálnej ceste za duchovným oslobodením odpútal od svojho tela a vlastne od celého sveta, ktorý sa mu celkom sprotivil. Ďalšou postavou a zároveň rozprávačom príbehu bude záhadný a veľmi tajnostkársky nebeský artista, verný posol života a smrti. Všetci spoločne rúcajú rozdiely medzi nebom a zemou, rozdiely medzi egom duchovným a egom materiálnym. Čitateľovi tak kniha ponúka príležitosť prijať život taký aký je, s tým čo človek má i nemá, a nájsť to čo v skutočnosti nejde stratiť. Seba samého.Príbeh, ktorý sa žiada byť vyrozprávaný, milý môj čitateľ, stál ľudí v ňom spomenutých už veľmi veľa sĺz. Kto by si však myslel, že to boli slzy rýdzeho smútku, mýlil by sa rovnako ako ten, ktorý sa domnieva, že ľudské životy sú len o šťastných chvíľach a radostných piesňach. Je to príbeh o ľuďoch, ktorí počas svojho života preplakali slzy horké ako kôra stromu, ale i také, ktoré boli plné sladkastej chuti jeho plodov. Príbeh o tých, ktorí sa naučili, že v každej vôni ruže sa skrývajú pichľavé tŕne a v každom čiernom uhlí čaká priezračný diamant na svoje objavenie. A práve preto by naozaj nebolo múdre oddeľovať jednu súčasť života od druhej. Je predsa nanajvýš neúctivé tešiť sa z okamihov úspechu bez toho, aby sme si zároveň nespomenuli na tisícky predošlých nezdarov, ktoré k nemu viedli.Tieto dva prepletené čierno-biele prúty sa mojím príbehom budú tiahnuť ako brečtan pozdĺž múru nekonečných dní a nocí. A ja sa modlím, aby vás korene oboch, neba i pekla, zla i dobra, radosti i smútku, nakoniec predsa len doviedli k slzám bezpodmienečnej vďaky. Aby sa vám prostredníctvom tohto príbehu vďačnosť stala pevnou zemou pod nohami a zároveň rozpínajúcou sa oblohou v akomkoľvek počasí vášho srdca. Pretože ja osobne som najviac nezískal prosbami o veľkolepé zajtrajšky, ale neustálou vďačnosťou za maličkosti dneška. I keď vďačnosť nikdy nerozohnala žiadne mraky, ani nezastavila búrky, či neovplyvnila obdobie sucha, pomohla mi lepšie pochopiť vzájomnosť všetkého živého na tomto svete, pomohla vnímať ho ako dar, aby sa nakoniec sama sebou stala najkrajším darom.

Pedagog, režisér a spisovatel Jiří Halberštát dokázal již v předchozí sbírce povídek nazvané Psáno srdcem, že je mistrem slova a český jazyk ovládá skutečně skvěle. Nyní přichází na veřejnost další kniha nazvaná Psáno životem. Čeká vás sbírka povídek, ze kterých se skládá celý lidský život.

Skutočný príbeh ženy, ktorá prišla o to najcennejšie v živote. Vinou inej ženy! Odpúšťame len do takej miery, do akej sme schopní milovať. Ale nie vždy, je tomu tak. Dnes, ani s odstupom toľkých rokov, aj keď som vnútorne prijala to, čo sa mi stalo, som nepochopila, čo ma to malo naučiť. Tu, v tomto pozemskom čase, ktorý mi ešte ostáva, odpoveď, ktorá by vniesla svetlo do tmy nedostanem. Na jednu odpoveď som čakala celé desaťročie. Na tú druhú si pokojne počkám aj večnosť.

Další netradiční román od autora úspěšné knihy Kurandera Jeden z posledních žijících nositelů tradice dávných andských kuranderů, šamanů a léčitelů, přibližuje jejich učení a myšlení evropským čtenářůum formou románu o hledání podstaty ženské síly. Laru po letech manželství opustil muž kvůli mladší ženě. V zoufalství se rozhodla odjet z Milána a na radu přátel se vydala do Peru. Předtím si přečetla knihu Kurandera a byla jejím poselstvím zcela uchvácena. Rozhodla se poznat kulturu And a najít pravé hadí kurandery, kteří by jí mohli pomoci stát se nezávislou, moudrou a silnou – prostě skutečnou ženou. Staré náboženství Inků tvrdí, že prvním člověkem na zemi byla žena – Pachamama, která se stala jejich hlavním božstvem. Taková společnost se ovšem dívala na postavení a úlohu ženy, na manželství i sexualitu úplně jinak než lidé na Západě. Hernán Huarache Mamani se stal strážcem a oddaným propagátorem jejich učení a pokusil se je čtenářům přiblížit formou románu. Hernán Huarache Mamani, kečuánský indián a kurandero, se narodil ve vesničce Chivay v andských Kordillerách. Vystudoval ekonomii na univerzitě v Arequipe a pracoval jako ekonom na peruánském ministerstvu zemědělství. Vážná nemoc ho přiměla vrátit se do rodné vesnice. Přestože mu lékari nedávali naději na vyléčení, jeho otec – zemědělec a kurandero (přírodní léčitel a šaman v jedné osobě) – mu zdraví navrátil. „Byla to pro mé facka. Myslel jsem si, že to, co mne učili na vysoké škole, je jedinou existující pravdou. Přesto mi skromný člověk, jako je můj otec, ukázal, že existuje i jiný druh vědění, o kterém jsem neměl potuchy,“ tak osvětluje H. H. Mamani to, co stálo na počátku jeho kuranderovské cesty. Objevil své kořeny, zcela změnil způsob života a na popud svého mistra-kurandera začal šířit učení dávných andských léčitelů a_ šamanu v západním světě. V Itálii se jeho romány staly bestsellery, román Kurandera (2012) zaznamenal velký úspěch také v Čechách.