E-knihy - Biografie - ostatné strana 47 z 48

Michal Liščák (1935) sa narodil v Oščadnici na Kysuciach, mal osem súrodencov. Vychodil päť ľudových tried a štyri meštianky. Po smrti otca nemal financie na ďalšie štúdiá. V roku 1950 nastúpil do Škodových závodov Dubnica nad Váhom, kde sa vyučil za strojného zámočníka. Popri zamestnaní navštevoval Jedenásťročnú strednú školu v Ilave. Posledný ročník už absolvovať nemohol, lebo v roku 1955 musel narukovať do mesta Jaroměř.Po skončení vojenčiny nastúpil do Energostroja Praha ako montér parných turbín. Zoznámil sa s budúcou manželkou a v roku 1960 sa priženil do Sloupna pri Novom Bydžove. Z montáže odišiel a nastúpil ako nastrojár do Děčínskych strojární v Chlumci nad Cidlinou. Narodili sa mu dve deti, dcéra Jana (1960) a syn Roman (1962). V Novom Bydžove popri zamestnaní študoval Priemyslovú školu strojnícku. V roku 1965 sa presťahoval s celou rodinou do Trenčína, zamestnal sa v Konštrukte Trenčín. Tam mu umožnili dokončiť piaty ročník strojárskej priemyslovky. Po maturite ho preradili z robotníckeho stavu na technický úsek, do konštrukcie. Až do dôchodku v roku 1992 pomáhal rozvoju strojárenských technológií.Denník operátora radaru je jeho spomienkou na mladosť a roky vojenčiny v Jaroměři.

Jedinečná biografia výnimočného hokejistu z pera jeho vlastného otca Kniha Marián Gáborík s podtitulom Otec, teraz to už môžeš vydať je inšpirujúci životný príbeh výnimočného hokejistu prerozprávaný tým najpovolanejším človekom – jeho vlastným otcom Pavlom. Rozpráva o svojom synovi, ktorý sa vo svojej profesii dostal na úplný vrchol. Dosiahol ho vďaka svojej vôli, talentu, ale aj vďaka obrovskej podpore zo strany najbližšej rodiny. Pohľad na radujúceho sa Mariána so Stanley Cupom nad hlavou je vyvrcholením jedného fantastického príbehu. Ten sa však začal na trenčianskom zimnom štadióne, keď rodičia malému Mariánovi zaväzovali šnúrky na korčuliach. Keď mu jeho starší brat Braňo viackrát pomohol zdvihnúť hlavu a psychicky zvládnuť pocity krivdy pri niektorých rozhodnutiach trénerov v časoch dospievania. Odkryjeme vám život hviezdy profesionálneho športu, radostné i smutné obdobia, s jeho vrcholmi i pádmi, nahliadneme do zákulisia obrovskej šou nazývanej NHL. Pred vašimi očami sa budú odvíjať inšpiratívne ľudské príbehy vysvietené v žiare reflektorov, no i tie, ktoré sa prepadli do čiernych priepastí športových neúspechov. Mariánov príbeh je síce nerozlučne spätý s hokejom, ale táto kniha nie je len o hokeji. Ponúka emotívny obraz o človeku, ktorého sláva presiahla slovenské hranice – tvrdé tréningy, pomalé stúpanie po rebríčku hokejových schopností, boj so zraneniami, smrť priateľa Pavla Demitru, tvrdé testy psychickej odolnosti, pády a opätovné návraty na ťažko vybojované pozície v srdciach fanúšikov. Spoznajte Mariána Gáboríka ako ho nepoznáte!

Jan Pivec, to je nepřehlédnutelný titán našeho herectví - a zdaleka nejen díky stejně nepřehlédnutelné postavě. Chlapec ze slušné, ale nepříliš zámožné rodiny z pražských Vinohrad měl od dětství jedinou touhu: stát se hercem. Houževnatost, s níž šel za splněním svého snu, mu pomohla překonat nemilovaná studia i hladová kočovná léta - a hle, po úspěšném bratislavském angažmá, se Jan v pouhých sedmadvaceti letech ocitá na prknech naší první scény! Národnímu divadlu zůstal věrný až do odchodu na odpočinek, nedá se však bohužel říct, že by i ono bylo vždy věrné jemu, v tom se jeho osud nelišil od údělu mnoha jiných velikánů. I přes tento nevděk však ztvárnil nespočet nesmrtelných divadelních rolí, jmenujme jen Mefista, Jaga či Falstaffa.Také u filmu si Jan Pivec musel své místo tvrdě vydobýt - a dokázal mistrovsky zahrát postavy na obou charakterových pólech, vždyť těžko může být nesourodější dvojice než například věčný milovník Stáňa Jarský a "liška ryšavá" Zikmund Lucemburský. Musíme však přiznat, že jen nemnozí režiséři měli odvahu svěřit mu filmové či televizní role. Otakar Vávra, František Filip, Vladimír Slavínský a někteří další ji však naštěstí nepostrádali, a tak můžeme i dnes se zatajeným dechem sledovat jeho herecké umění. Dozvíme se také leccos o jeho dětství, zálibách a názorech na veřejné i umělecké dění a nakoukneme i pod pokličku soukromého života Jana Pivce. A protože se jeho mistrovství navždy otisklo do srdcí nejen diváků, ale i jeho kolegů, můžete si v druhém, rozšířeném vydání úspěšné knihy Davida Laňky přečíst mimo jiné i dosud nepublikované vzpomínky třeba Jana Skopečka, Antonína Hardta, Josefa Větrovce či Rudolfa Jelínka. Věříme, že díky poutavému textu a fotografiím mapujícím jeho soukromý život i největší role před vámi Jan Pivec ožije jako obdivuhodný - a přece vždy laskavý - velikán českého divadla a filmu.

Přemyslovci… Jméno bájného českého rodu zas a znovu rezonuje v našich myslích i srdcích. Dynastie, která se vynořuje z šera českých dějin a po mnoha vzestupech i pádech se stává jedním z nejvýznamnějších stavebních prvků naší historie... V knize Hříchy a vášně přemyslovských králů nahlíží známý spisovatel a publicista Jan Bauer na přemyslovské krále (a jejich předchůdce knížata) nejen jako na historické osobnosti, ale hlavně jako na muže z masa a kostí. Muže vášnivé, hříšné, plné lásky i nenávisti… Vždyť i všemocný vládce je také - a především - člověk. A příslušníkům přemyslovské dynastie vskutku nebylo nic lidského cizí. Ve výčtu přemyslovských "pikantních historek" samozřejmě nemůže chybět morganatický vztah Oldřicha a Boženy, stejně jako Břetislavův únos Jitky. Tyto milostné eskapády jsou pojednány vtipně a pro někoho možná i překvapivě. Pokusíme se odhadnout, jestli měl vůbec první český král Vratislav víc manželek, nebo konkubín, či zda byl druhý český král Vladislav "pod pantoflem" své pozoruhodné manželky Judity, zastavíme se u rozvodu Přemysla Otakara I., který zaměstnal církevní i světské špičky tehdejší Evropy, zamyslíme se, zda měl pravdu slavný historik Josef Pekař, když napsal, že Václav I. přebýval na hradech "ku kratochvílích vystavěných", i nad tím, jestli nám synovská revolta pozdějšího Přemysla Otakara II. proti Václavu I. nepřipomíná něco z našich vlastních životů… Co si asi "král železný a zlatý" myslel, když si vedl k oltáři o dvaatřicet let starší Markétu Babenberskou? Kam zmizela jeho milenka Anežka, řečená Palceřík? Bylo největším hříchem jeho druhé manželky Kunhuty to, že nechtěla zaplatit za tehdy tak exotické lvy, nebo tento poklesek bledne ve srovnání s ojedinělým - i v evropském měřítku - vztahem se Závišem z Falkenštejna? A jak dokázal spojit Václav II. v jednom těle bujného milovníka i neurotického básníka? Nakoukneme také pod pokličku rodinných vztahů, kdy výběr nového panovníka znamenal leckdy horké chvilky pro kandidáty i stále ještě mladý - a nepříliš stabilní - český stát. A zvláštní pozornost je věnována vraždám českých panovníků - a to nejen Václava III., jehož smrtí hlavní přemyslovská větev vymřela po meči. Avšak nikdo ji už nikdy nevymaže z našich dějin. I proto je dobré a zajímavé přečíst si o tom, jací byli muži, kteří psali naše dějiny, i jaké ženy je často velmi umně ovládaly.

Jiří Adamíra patřil k nejlepším českým hercům druhé poloviny dvacátého století. Jeho úchvatné herecké výkony byly vystavěny nejen na nesporném talentu, ale také na pronikavém intelektu, hlubokých znalostech, přemýšlivosti o rolích a zodpovědnosti k divákovi. S jeho fascinujícím osobním charismatem se pojila i přesná dávka odzbrojujícího suchého humoru a ironie. Vedle obdivuhodné kariéry, lemované stovkami dokonale ztvárněných rolí, prožil také zajímavý osobní příběh, bohužel předčasně ukončený zákeřnou nemocí. Vůbec první publikace, věnovaná tomuto velkému herci, přibližuje obě zmíněné životní linie Jiřího Adamíry nejen na základě důkladného studia všech dostupných zdrojů, ale také díky unikátním a nepublikovaným výpovědím kolegů, životních partnerů a přátel. Za všechny jmenujme životní partnerky Hanu Maciuchovou a Ljubu Benešovou, syna Marka Adamíru či kolegy Miroslava Krobota, Josefa Vinkláře nebo Jana Kačera. V roce 2014 obdržela kniha Čestné uznání v mezinárodní soutěži E. E. Kische.

Přestože už dávno není tím lamačem ženských srdcí, jakým býval v 80. letech, kdy jako jediná skutečná česká filmová hvězda zdobil skříňky a nástěnky většiny žen, stále zůstává impozantní osobností českého hereckého, společenského a svého času i politického života. Přestože se netají tím, že si občas dá skleničku navíc, a jeho vášeň pro cigarety je tak silná, že se stal chodící reklamou na kouření, stále ho mnozí vnímají jako vzor. Přestože už bezmála čtyřicet let platí za největšího elegána českého filmu a mohl by mít každou ženu, na kterou ukáže, stále zůstává se svou manželkou Andreou, s níž mají vztah stejně pevný jako stisk jeho ruky. Jiří Bartoška je zkrátka jedna z největších osobností českého divadelního i filmového herectví a jeho osobnost je stejně pestrá, zemitá a vášnivá jako charaktery postav, které sehrál. Nahlédněte prostřednictvím této knihy do jeho života, který připomíná mnohé, jen ne kariéru s klapkami na očích a nekonečným výčtem rolí. Nahlédněte do života osobnosti, která možná stárne fyzicky, ale uvnitř je stále tím třicetiletým "ranařem", jenž prožívá každý den tak, jako by měl být jeho poslední.

Až pod samotnou střechou tribuny stadionu Na Julisce, v proskleném prostoru s úžasným výhledem, se po celou sezonu 2012/2013 odehrávala ojedinělá setkání. Spisovatelka Zuzana Maléřová zvala k důvěrným hovorům o životě, o lidském usilování, trápení, štěstí i sebepoznání přední umělce i zástupce fotbalové Dukly. Jejími hosty byli např. zpěvačka Marta Kubišová či herci Naďa Konvalinková, Jana Synková, Táňa Fischerová, Barbora Srncová a Stanislav Zindulka, z řad Dukly pozvání přijali např. Luboš Kozel, Patrik Gedeon, Petr Kostelník, Michal Kolomazník, Petr Malý, Tomáš Berger, Günter Bittengel, Ivan Lietava a další. Milan Švihálek v doslovu napsal: „Příběhy z tribuny jsou knížkou, jejímž jevištěm je sport. Nejde však o vyprávění, z něhož bychom mohli vyčíst informaci o výsledku utkání nebo o tom, jak zázračně kdo chytil penaltu. Ale ani Ota Pavel nepsal o brankách, bodech a vteřinách, ale o životě. Nechci být patetický, ale jsem přesvědčen, že Zuzana Maléřová je Otou Pavlem v sukních. Její schopnost vciťování se do často velmi klikatých životních osudů je nezměrná. Svá vyprávění formuluje s pokorou, prostě, jednoduše a valašsky zarputile. Pracuje s krátkými větami. Její úsečný styl připomíná vesnického ogara, zatloukajícího hřebíky. Hned po prvních větách se však pozná moudrost, ohleduplnost a talent.“ Významnou součástí knihy jsou fotografie Vlada Bohdana, grafickou úpravu provedl Filip Skalák.

Najmladšiu dcéru Márie Terézie, arcivojvodkyňu Máriu Antóniu, z politických dôvodov ako desaťročnú zasnúbili s následníkom francúzskeho trónu. Týmto činom sa začína jej intenzívna a bolestivá premena z naivného, bezstarostného a nevzdelaného dievčaťa na pôvabnú a očarujúcu dauphine. Matka ju zasväcuje do niektorých tajov manželského života, usiluje sa jej vštepiť, aby si na skazenom francúzskom dvore uchovala mravnú čistotu, no najíma aj francúzskych majstrov, ktorí dievčaťu napravujú zuby, vlasy, učia ju správne chodiť, čítať a písať po francúzsky. Zabudli ju však podučiť v politike a diplomacii. Jej manžel trávi celé dni na poľovačkách alebo v kováčskej dielni a mladá dauphine sa ocitá osamotená v cudzom prostredí. Čaká ju dlhá, strastiplná cesta a musí si získať nielen srdce manžela, ale i dvoranov vo Versailles, kým na trón nastúpi ako nezabudnuteľná Mária Antoinetta.

Strhujícím a osobitým způsobem sepsané vzpomínky pamětníka, který se pohyboval v bezprostřední blízkosti Smrkovského za hvězdných časů jeho biografie, tvoří informačně pestrou mozaiku druhé poloviny 20. století. Autor čtenáři umožňuje nahlédnout na kotrmelce doby v souvislostech, jimž se dnešní média a bohužel i mnozí historikové a publicisté až úzkostlivě vyhýbají či je jednoduše ignorují. V předmluvě autor cituje výrok svého lékaře, jenž se stal jedním z popudů vzniku této knihy: „Dneska se chce kdekdo vyrovnávat s minulostí a přitom se ta minulost nasvěcuje pořád jen z jedný strany. Jako kdyby slovo směli mít jen odpůrci tehdejšího režimu a přisírkové, co si na ně hrajou. Můj táta mi odmala vtloukal do hlavy antický moudra, a to dost osobitě. Víte, jak mi přeložil audiatur et altera pars? Kdo soudí, aniž vyslechl obě strany sporu, je hovado. Já tu druhou stranu neslyším, tak minulost nesoudím. Co když je nás takovejch víc? Napište memoáry a my si je přečtem. Třeba se nám pak bude líp foukat na bebí, který nám způsobil bolševik.“ Nasvítit čtenáři historii i z té druhé strany, a přispět tak k realističtějšímu pohledu na ni, je jedním z cílů knihy.

Čtivě a netradiční formou představené poslední dny Jana Palacha umožní čtenáři nahlédnout pod slupku událostí, jež započaly 16. 1. 1969 ve chvíli, kdy se pod pražským Národním muzeem rozhořela živá pochodeň odporu proti okupaci a vládnoucímu režimu. Rozhovory Jana Palacha a MUDr. Zdenky Kmuníčkové, lékařky, která poskytovala psychiatrickou péči těžce popáleným pacientům na klinice popálenin v Praze a u Janova lůžka strávila téměř celé jeho poslední dny a noci. Část těchto rozhovorů dr. Kmuníčková nahrála na magnetofonový pásek. Jan Palach s tím souhlasil a uvítal to. V té době se mezi množstvím pozitivních ohlasů na smysl jeho sebezapálení ozývaly i hlasy, které snižovaly jeho čin a jeho osobnost. Zaznamenaný rozhovor je nezpochybnitelným dokladem skutečné motivace jeho činu, jeho duševního zdraví a důkaznou zprávou o jeho výjimečné osobnosti.

A ?szerző lebilincselően izgalmas és szórakoztató, a valóság és képzelet határán táncoló regényében amely nem sokkal valószerűtlenebb Nikola Tesla életének igaz történeténél arra vállalkozott, hogy egységes keretbe foglalja a zseni különleges epizódokban bővelkedő életútját, és elmesélje, mi történt volna, ha a feltaláló nem hal meg 1943 januárjában New YorkbanAz FBI és a 3327-es szoba, Löw rabbi és a Gólem, Edison és egy kivégzett elefánt, a távirányítós kishajó és a villamosszék, a Teleki tér és a Haris-bazár, Otto Skorzeny és Mickey Mouse, egy Stradivari és egy Szent György-kódex, a hibernálás és a teleportálás e könyv segítségével mind-mind a helyükre kerülnek, ahogy életre kelnek a zseni hosszú életének híres szereplői is: Sarah Bernhardt, Mark Twain, Puskás Tivadar, J. P. Morgan, Goethe és még sokan mások, sőt megtudjuk azt is, ki volt Tesla egyetlen szerelme.Olvasás közben Tesla csodálatos elméjében tehetünk képzeletbeli utazást, ahol háromdimenziós, működő makettek versenyeznek villámcsapásszerű emlékképekkel, és szentek viaskodnak démonokkal.Hihetetlen?Az.De vajon mi nem hihetetlen Teslával kapcsolatban?

O banderovcích se u nás v podstatě ví jen to, že to byli ukrajinští povstalci, kteří se po druhé světové válce pokoušeli probít přes Slovensko, Moravu a jižní Čechy do amerického okupačního pásma v Německu. Dodnes u nás vycházejí knihy a studie popisující „statečné“ příslušníky naší policie a armády snažící se tomu zabránit. Ale odkud se banderovci vzali, zač bojovali a proč současný ukrajinský prezident Viktor Juščenko jmenoval jejich vůdce národními hrdiny? Jak ukrajinský boj za nezávislost souvisel s Československem? O tom všem vypráví kniha Milana Syručka, který se na Ukrajině vydal po stopách třistaletého boje Ukrajinců proti ruské, polské, rakousko-uherské a rumunské nadvládě. Přináší svědectví jak z tajných archivů, tak od lidí, kteří prožili válečné a poválečné roky v partyzánském boji zejména proti bolševické moci. Osmý svazek znovuobnovené Edice Magnetka obsahuje dosud neznámá fakta z tajných archivů a vyprávění očitých svědků o pohnutém boji Ukrajinců za svou státnost a také, jakou roli v tomto úsilí sehrálo Československo. Současné rozporuplné hodnocení úlohy banderovců samotnými Ukrajinci dává autorovi možnost nahlédnout do zákulisí událostí vedoucích k vyhlášení ukrajinské nezávislosti před sedmnácti lety.

Čas je značně proměnlivá hodnota. Sto hodin, tedy něco málo přes čtyři dny, je údobí, které v životě kohokoli z nás i v chodu států většinou jen málo znamená. V osudovém roce 1939 tomu bylo naopak. Sto dramatických a četnými zvraty nabitých sto hodin, které uplynuly mezi prvními minutami pondělí 13. března a čtvrtou hodinou ranní dne 17. března, zásadním a ničivým způsobem poznamenalo naše dějiny. Strhující děj, líčený autory v podobě časového sledu a s četnými průhledy do lidských osudů, začíná na faře v spících Bánovcích nad Bebravou, odkud je přes Bratislavu do Berlína narychlo dopraven katolický kněz Jozef Tiso. Končí pak prvními hodinami pátku 17. března, kdy Adolf Hitler již opustil pokořenou Prahu, kde se na Václavském chystala vojenská přehlídka německých branných sil, a přes Moravu mířil vstříc jásavým oslavám svého triumfu ve Vídni. Bylo to sto hodin, kdy republice, která se v předchozím roce dožila svých dvacetin. byl na dlouhých šest let vnucen umrtvující okupační režim.

Po celá staletí se snažili jednotliví mořeplavci i celé výpravy proniknout do polárních končin na severu i na jihu Země. Hledali podél severoamerického pobřeží cestu do Číny a Japonska, podobně jako na jih od Ohňové země hledali bájnou terra australis incognita. Jako magnet je přitahovaly severní i jižní pól. Jejich cesty provázely mořské bouře, studené vichry, silné mrazy a sněhové metelice, hlad a kurděje. Jejich lodě mnohokrát uvízly v ledovém zajetí, a přesto se s přicházejícím jarem znovu vydávali zaplňovat bílá místa na mapě. Nemalé množství polárníků i celé výpravy zmizely jako oběti polární vášně. Kniha líčí osudy nejznámějších dobyvatelů severu a jihu: H. Hudsona, Johna a Jamese Rossových či J. Franklina pokoušejících se proniknout zamrzajícími průlivy mezi ostrovy na severu Ameriky, úspěšnou plavbu R. Amundsena, snahy E. Kanea, F. Nansena a dalších polárníků dosáhnout severní pól, i zápas o prvenství mezi F. Cookem a R. Pearym. Zachycuje tragické vyústění závodu o dosažení jižního pólu mezi Amundsenem a Scottem a nenaplněnou touhu E. Shackletona přejít Antarktidu. Romantiku plachetnic a parolodí posléze nahradily vzducholodě a letadla a k „hrdinovi obou pólů“ Amundsenovi přibyli U. Nobile a R. E. Byrd. A právě v této době zároveň končí životní příběh nejslavnějšího dobyvatele ledových pustin, Roalda Amundsena, jehož osud knihu rámuje.

Jméno chicagského gangstera Al Capona (1899–1947) se stalo v široké veřejnosti synonymem pro organizovaný zločin. Za žádnou z vražd, v jejichž pozadí stál, však nebyl nikdy odsouzen a ve vězení se nakonec octnul za neplacení daní. Tento svazek EDICE MAGNETKA sleduje kariéru Al Capona od jejích počátků na ulicích New Yorku. Postupně si jeho zvláštních schopností všímali stále významnější vládci podsvětí. Jeho protektorem se stal Johnny Torrio, který kraloval nad sítí heren, sázkových kanceláří, barů a nevěstinců. Za ním přesídlil Al Capone roku 1920 za ním do Chicaga. Spolu s dalšími členy rodiny pomáhal svému bossovi budovat a rozšiřovat impérium zločinu, až se roku 1925 sám stal jeho vládcem. Dokázal se tvrdě vyrovnávat s konkurenty a obratně využívat korupci, panující na radnici v Chicagu. Na počátku třicátých let se jeho dráha proťala se životní linií českého krajana Antona Čermáka, který se stal starostou města, a postavil se na odpor Caponova gangu se stejnou rozhodností s jakou postupovali federální vyšetřovatelé. Jejich trpělivá práce přivedla Capona před soud a za mříže, snad aby se potvrdilo lidové rčení, že „nikomu nerostou stromy do nebe“.

„Už před časem jsem řek, že se můžete těšit na pokračování mý první knihy Rebel, který bude ještě odvážnější. A sliby se maj plnit. Za ty tři roky se v mým fotbalovým i osobním životě změnila spousta věcí. Jak asi víte, říkám, co si myslím – a teď už nemám ani důvod cokoli zamlčovat. Proto se na stránkách týhle knížky dočtete pravdu o tom, jakej byl můj konec na Spartě, co jsem prožíval v Budějkách, proč jsem tak rychle zmizel z Mostu… Těšit se můžete i na otevřený vyprávění o změnách, se kterejma jsem se musel vyrovnat ve svým soukromí. Nikoho z lidí, který jsem na svý cestě potkal, nešetřím – oni mě taky nešetřili. Před žádným tématem neuhýbám. A ničeho nelituju. Takže si uvařte silný kafe a račte vstoupit. Váš Tomáš Řepka“

Kedysi relatívne úspešný autor rozprávkových kníh, z ktorých jedna vyšla dokonca v Taliansku a niektoré rozprávky sú dodnes v čítankách pre žiakov základných škôl, sa po mnohých rokoch literárnej odmlky vrátil k písaniu, predovšetkým, ako autor sám vraví, po premárnenom živote, premárnených šanciach a obrovskom pocite viny, musel sa pokúsiť túto ťažobu aspoň o miligram zmenšiť. Dosť už bolo rečí, taľafatiek, klamstiev a pretvárok, aby všetko akože dobre vyzeralo. Tento tragikomický príbeh napísaný s istou dávkou humoru, erotiky, sebairónie, amorálnosti môže v istom zmysle šokovať, no v konečnom dôsledku je to len prosba o isté pochopenie, či dokonca odpustenie. Z tzv. „kapitoly sedemnásť rokov kokotom“ Najlepšia bola jeho výslovnosť, keď sa doma vychvaľoval. Ako sme boli v Jelístone, čo znamenalo v Yellovstonskom národnom parku, alebo v Grand Kamióne, čo zas bol Grand Cannyon. Ani Ričmond nebol na zahodenie, to zas mal na mysli vytesaných prezidentov v Mont Rushmore. 90% cesty prespal a zobudil sa, iba keď sa mu chcelo močiť. Najhoršie bolo, že to nikdy nechcel priznať. Keď som niekedy zbadal značku, že trebárs o dve míle bude odpočívadlo, tak som sa ho opýtal: „Pištík, netreba zastať, nechceš ísť čúrať?“ „Nie, nie, ťahaj ďalej“, no o 5 minút si už začal šúchať stehná a to som už vedel, že je zle. Do dvoch minút bolo treba zastať, lebo by sa pošťal rovno v aute. Skrátka kretén. A tak sme neraz stáli v miestach, kde to bolo takmer nemožné. Možno aj pred Bielym domom vo Washingtone. Stovky ľudí išlo okolo, on kľudne vytiahol tú svoju maličkú cicinku, Obama, Neobama, Bush, Nebush, kľudne sa vyšťal, kde zrovna bol.

Dobrý večer, vážení diváci. Tak přesně těmito slovy vítali programoví hlasatelé každý večer diváky u televizních obrazovek. Od počátků vysílání televize byli hlasatelé neodmyslitelně spjati s uváděním každého televizního pořadu. Do tohoto období zavede čtenáře nová kniha Vítka Chadimy Saskia. Z vyprávění jedné z nejoblíbenějších hlasatelek a moderátorek Saskie Burešové se čtenář dozví mnoho zajímavostí o této výjimečné profesi a také zavzpomíná na ty, kteří nám léty vstupovali prostřednictvím televizní obrazovky do domácností (Miloš Frýba, Milena Vostřáková, Dagmar Dvořáčková, Marie Tomsová …). Jaká ale byla cesta Saskie Burešové do televizní hlasatelny? Jaké byly její životní osudy a co dělala potom, když z hlasatelny odešla? O tom všem a také o přípravě pořadu Kalendárium vypráví Saskia Burešová ve své vzpomínkové knize. Čtenáře nechává nahlédnout i do svého soukromí, vzpomíná na svoje dětství a vypráví o tom, jak významnou roli v jejím životě hraje rodina. Kniha je kromě bohaté fotogalerie doplněna i vzpomínkami jejích přátel a kamarádů (E. Hrubeš, Y. Simonová, N. Urbánková, N. Konvalinková, M. Tomsová…) a také výčtem jejích profesních aktivit. Tato kniha vám nabídne pohled na život jedné výjimečné ženy, která ve své profesi dosáhla naprosté dokonalosti a vystoupala na pomyslný vrchol jedné televizní profese.

Příběh nejlepší českého hokejového obránce všech dob – bojovníka, který nechával na ledě srdce. S Duklou Jihlava se stal sedmkrát mistrem Československa. Jako jediný obránce v historii naší ligy vyhrál kanadské bodování soutěže. Zvítězil v prvních dvou ročnících ankety Zlatá hokejka. Čtyřikrát byl vyhlášen členem all stars sestavy mistrovství světa. O největší úspěch svojí kariéry Jan Suchý přišel. V době své největší slávy zabil v autě spolujezdce, skoro rok strávil ve vězení, a přišel tak o zlato z mistrovství světa v roce 1972. Stejně intenzivně jako hru, prožíval Suchý i mimosportovní život. Nikdy – ani před zápasem – se nevzdal piva a cigaret. Otevřeně hovoří o braní zakázaných podpůrných prostředků, prodávání zápasů, pašování zboží za hranice, hazardních karetních hrách a dalších fenoménech, které se rozhodně neslučovaly s prototypem socialistického sportovce přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Hráč s číslem 17 šel z průšvihu do průšvihu, ale na ledě zářil a fanoušci ho milovali. Čtenář spolu s ním nahlédne i za skrytou tvář vrcholového sportu, kterou Jan Suchý naprosto otevřeně popisuje.