Najnovšie - Biografie - Životopisy strana 46 z 87

JAK SE ŽILO JEDNOMU Z NÁS… ZA RŮZNÝCH REŽIMŮ. Co obnášela práce začínajícího československého diplomata za socialismu? Jak zvládal „kočovný“ život ve vzdálených a velmi odlišných místech naší zeměkoule, jakými jsou Mongolsko a Austrálie? Co mu přinesla doba po roce 1989, jak se vyrovnával např. s rozdělením Československa? A které události „velkých dějin“ promlouvaly mezi lety 1984 až 2001 do osudů každého z nás? Vzpomínáte si třeba, kdy jste poprvé slyšeli o Černobylu a zda jste se obávali toho, jak asi proběhne dělení republiky? Juraj Martoník se pustil do odvážného projektu: Skloubil ve své prvotině zajímavé osobní paměti s výstižným popisem dobových událostí a také s cestopisem týkajícím se míst, která na svých zahraničních misích navštívil a kam není ani dnes snadné se dostat. Vraťte se do těchto let spolu s ním.

Říkali mu „zázračný lékař“ nebo také „lidový léčitel“. Pro novináře to byl „šarlatán“ a pro komunisty „zloděj a podvodník“. Jan Mikolášek, polozapomenutý bylinkář, který ve čtyřicátých a padesátých letech měl slávu, peníze a postavení. Zažil první republiku, nacistickou okupaci a tuhý komunismus v padesátých letech. Díky svým schopnostem si vybudoval obrovskou klientelu pacientů, a to i z řad nejvyšších vrstev. Léčil prezidenta Antonína Zápotockého, Hitlerova tajemníka Bormanna, herce Sašu Rašilova nebo vdovu po Karlu Čapkovi. U jeho domů v Hradečně a posléze v Jenštejně se každý den tvořily dlouhé fronty čekajících pacientů. Mikolášek pomohl mnoha lidem a pacientovu diagnózu zjišťoval z lahvičky moče. Jeho život byl samá turbulence. Zažil mnoho udání, popotahování u soudů, lidskou závist, vězení a ztrátu veškerého majetku. Zůstal by pravděpodobně zapomenut, nebýt Martina Šulce, jednoho z autorů knihy, který ho objevil při sestavování vlastního rodokmenu. Během svého bádání získal mnoho zajímavého materiálu, fotografií a dokumentů a předkládá vám tímto jeho pravdivý životní příběh

Poznejte dějiny skrze příběhy! Kniha vycházející z unikátní sbírky Paměť národa přibližuje skrze svědectví pamětníků a jejich konfrontaci s historickými prameny moderní dějiny a podstatu nedemokratických režimů 20. století, nacismu a komunismu. Každá kapitola se váže k jednomu měsíci v roce a je uvozena kalendáriem nejdůležitějších výročí. Publikace může pomoci k pochopení významných epoch a přelomových událostí a je vhodná i pro edukativní účely. Pravdivé příběhy pamětníků jsou přitom čtivé a často poutavější než smyšlená dobrodružství!

Zážitky ryzí z extrémních krizí. „Černá a mrazivá yukonská noc. Teploměr ukazuje -40 °C a klesl by ještě níže, kdyby mu to baňka dovolila. Jsem fyzicky i psychicky na dně. Všude, kam se podívám, jsou stopy vlků. Slyším, jak vyjou, a když omylem zasvítím čelovkou do lesa, vidím spousty svítících očí, které na mě upřeně hledí. Prý útočí jen na slabého jedince. Jenže já jsem jedinec a momentálně sakra zesláblý. K tomuto stavu se přidávají halucinace –? nejdříve vizuální. Vidím podivná zvířata, věci a tvary. Pak i sluchové –? cinkání tramvaje nebo bzučení včel. Musím rozlišovat, co se děje v mé hlavě a co v reálu. Dnešní noc mám o zábavu postaráno.“ Tak popisuje sportovec a dobrodruh Jan Venca Francke jeden z intenzivních momentů na svých cestách za extrémním dobrodružstvím. V knize najdete jeho dosavadní sbírku netradičních a často mrazivých zážitků. Možná, že i vám bude při čtení zima, budou vás bolet nohy a začnete mít halucinace. Ale rozhodně se i zasmějete. Zjistíte, kolik tisíc much je potřeba spolknout k přejetí Austrálie na kole. Jak vypadá líbánková noc ve spacáku na Yukonu v -52 °C. Kolik má na Aljašce minuta hodin či jak bahnitá a mokrá je „královnina páteř“.

Oblasť hornej Nitry po roku 1989 ovládol rodinný klan Mišenkovcov a bratia Mellovci. Tí prví ako príklad rodinných sporov až po tragédiu, tí druhí ako príklad súdržnosti v páchaní zla. Oba príbehy sa prelínajú v zločinoch, ktoré páchali, a oba stoja za vyrozprávanie. Z Mišenkovcov sa najznámejším stal Viliam, a aj to až vtedy, keď ho policajní pátrači našli vo Venezuele a policajná eskorta spektakulárne previezla na Slovensko. Jeho meno sa však už skôr mihlo v kauze najväčšej bankovej lúpeže na Slovensku v nitrianskej pobočke VÚB. Po Nežnej revolúcii v roku 1989 preniklo do slovenského podsvetia pozoruhodné množstvo mafiánskych bratov: Danišovci, Diničovci, Černákovci, Adamčovci, Imriškovci, Jakšíkovci, Chromiakovci, Šuhajdovci, Holáňovci, Holubovci, Okoličányovci, Pápayovci, Raiszovci, Salingerovci, Štefaňákovci, Takáčovci a aj Mellovci. Ale len príbeh Mellovcov trvá do dnešných dní...

Bývalý policista, později mafián, takřka přes noc milionář, který později zase o všecko přišel, předseda extrémně pravicové strany, účastník války v bývalé Jugoslávii, podezřelý z vražd šedesáti čtyř Bosňáků, pokusil se i o atentát na Borise Jelcina, postupně štvanec, po němž pátrá ruská tajná služba FSA. V osmapadesáti letech se rozhodl zapojit do válečných operací separatistů v ukrajinském Luhansku. Zvláštní místo pro skrývání se před zákonem… Když se s ním Pierre Sautreuil setkává, vidí před sebou stárnoucího, poněkud unaveného muže, pravou ruku „velitele Batmana“ (odbojného vojenského velitele separatistů Alexandra Bednova, který 1. ledna 2015 podlehl atentátu objednanému nejspíš prezidentem samozvané Luhanské lidové republiky Igorem Plotnickým). Mezi novinářským elévem a ostříleným žoldákem se záhy vytváří podivný vztah, na jedné straně zřejmě motivovaný potřebou konečně se někomu svěřit s temnou minulostí, ulevit černému svědomí, na straně druhé zvědavostí, která postupně přerůstá až do skryté fascinace. Na pozadí napínavého osobního příběhu plného otazníků defilují události, které se v Rusku odehrávaly po rozpadu SSSR, až po špinavou válku v dnešní Ukrajině. Kniha získala literární cenu „Prix du Réel“ za rok 2018, což je ocenění udělované textům reportážního charakteru.

Kniha se věnuje životu slavné rumunské gymnastky Nadii Comaneciové, která ve svých čtrnácti letech vyhrála na OH v Montrealu. Autorka popisuje nesvobodnou cestu slavné sportovkyně: jen se zbavila dohledu komunistické státní bezpečnosti, stala se objektem pozornosti západních médií. I ta ji však okázale manipulovala do role cvičené opičky. Zamýšlí se nad tím, jak zázračnou dívku vnímal okolní svět, když kolem ní stvořil legendu, jakýsi „mýtus Nadia“, a během několika let totéž děvče zase demytizoval. A také načrtává zajímavé srovnání rolí, jež za studené války na obou stranách železné opony zaujímaly slavné osobnosti, zejména sportovci. Autorka vychází ze skutečných faktů, týkajících se života slavné rumunské sportovní gymnastky, není však biografií, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přinesla autorce více než desítku cen včetně prestižních Grand prix de l'héroine Madame Figaro, Prix Ouest-Francie Etonnants Voyageurs, Prix Jules Rimet a Prix verze Femina.

Janusz Korczak (22.7. 1878 nebo 1879 – 10. 8. 1942), vl. jménem Henryk Goldszmit, byl polský spisovatel, pedagog, veřejný pracovník, povoláním lékař, vychovatel a průkopník moderních teorií v pedagogice. Uctíval dítě jako autonomní bytost a kladl důraz na vývoj jeho osobnosti. Založil a přes třicet let vedl sirotčince Sirotčí dům (1912-42) a Náš dům pro polské sirotky (1919-36) ve Varšavě, zdůrazňoval jejich společenskou aktivitu, což popisoval v mnoha svých esejích. Proslul nejen svými výchovnými postupy, které zpracoval a také publikoval (Jak milovat dítě), ale i svou literární tvorbou pro děti, romány (Děti ulice, 1901, a Dítě salonu, 1906) a pohádkovými příběhy (např. Král Matýsek První, čes. 1987), který byl i zfilmován). Během nacistické okupace Polska prokázal neobyčejné hrdinství, ochraňoval své svěřence nejprve ve Varšavě, v židovském ghettu, posléze i na jejich poslední cestě ve vyhlazovacím táboře v Treblince, kde dobrovolně zahynul společně s nimi. Značnou pozornost mu věnoval polský filmový režisér Andrzej Wajda, který o něm a jeho varšavských sirotcích natočil v r. 1990 film Korczak. Kniha Joanny Olczak – Ronikierové nazvaná Korczak, s podtitulem Pokus o biografii, zachycuje dobové události ob první světové války až po tragické události té druhé. Věcně a šetrně pojednává o předválečných náladách v Polsku, zejména o antisemitismu. Rozsáhle popisuje dějiny polských Židů, kapitoly jsou protkávány i ukázkami z literární činnosti Janusze Korczaka, zejména z jeho Deníku v ghettu z května 1942. Tu a tam se objevují i vtipné židovské anekdoty.

Kniha Martyr Christi je životopisnou a v širším smyslu i historickou studií, jež je věnována katolickému knězi, jezuitovi, věhlasnému kazateli a redaktorovi Adolfu Kajprovi (1902–1959). Životopisné kapitoly doplňuje stručná informace o pověsti Kajprovy svatosti a mučednictví a prezentace a soupis jeho písemného díla. Přílohy tvoří co nejúplnější přepis dokumentů, které zásadním způsobem dokládají Kajprův životní běh a poskytují jeho autobiografická ohlédnutí nebo svědectví druhých osob o tom, co s ním prožily, jak si ho pamatovaly a jaký k němu měly vztah. Odborná monografie má vedle striktně vědeckých účelů sloužit rovněž beatifikačnímu procesu Adolfa Kajpra.

Je tomu právě půl století co nepředvídatelná přírodní katastrofa předčasně utnula snahy československé expedice Peru 1970. Nekompromisně destruktivní lavina ledu a kamení způsobená rozsáhlým zemětřesením v pohoří jihoamerických Bílých Kordiller pohřbila v základním táboře pod Huascaránem snahy a cíle všech jejích čtrnácti členů. Většina z nich horolezecky vyrostla mezi pískovcovými věžemi Skaláku a pro mnohé z nich to byl jejich první kontakt s velehorami. Mene tekel přišlo už dva týdny předtím, když tragicky zahynul jeden ze členů expedice. Ničivý otřes půdy v horách si vyžádal v řádu minut životy úhrnem sedmdesáti tisíc kečuánských indiánů. Srdce Bílých Kordiller však tepe dál. Na přetrženou nit navázali po letech profesionální horolezci i alpinisté srdcaři. Kniha nabízí společně s reprintem souboru fotografií Viléma Heckela Poslední hora dialog vteřiny a věčnosti, příběhy generací, které spojuje přátelství, odvaha i tragédie, ale především síla a nezlomnost lidského ducha a vítězství myšlenky, která své první řádky začala psát v dalekém Peru před více než padesáti lety…

Pábitelské příběhy a zážitky protkané řadou receptů a fotografií ze všech koutů světa. Kniha vzpomínek a příběhů z „brožovaného“ života úspěšného architekta a účastníka televizní soutěže MasterChef Česko, jemuž nikdo neřekne jinak než Dědek.

Dejiny mafie na starom kontinente nepamätajú taký masaker, ako spáchali zločinci v marci 1999 v mestečku Dunajská Streda. Všetky hriechy aj so svojimi obeťami pochovali do zeme na južnom Slovensku. Obete škrtili, aby po sebe zanechali čo najmenej stôp, vraždy páchali až nad tajnými hrobmi, aby ich nemohli muži zákona prichytiť s mŕtvolou v kufri. Od desaťnásobnej vraždy členov gangu pápayovcov už ubehlo viac než 20 rokov a je najvyšší čas, aby sme sa dozvedeli, prečo na Žitnom ostrove vyrástla taká krutá zločinecká skupina, ktorá má na svedomí zrejme stovky ľudí. Od siposovcov cez pápayovcov až po sátorovcov. Prečo sa krvavý gang vyzabíjal navzájom a ako sa popri tejto krvavej histórii odvíjal príbeh jedného z najznámejších policajtov na Slovensku. Kniha Zahrabaná pravda – krvavý teror v Dunajskej Strede prvý raz prináša pohľad na vyčíňanie mafie na južnom Slovensku očami autentického účastníka udalostí. Dávid Barak je novinár slovensko-maďarského spravodajského portálu Parameter.sk. V rokoch 2018 – 2019 sledoval súdny proces s gangom sátorovcov a vďaka svojim zdrojom a spomienkam dunajskostredského policajta Jaroslava Spišiaka napísal príbeh otrasného zločinu na južnom Slovensku.

Chceš vědět, co zajímavého se ve TVÉM roce stalo doma nebo ve světě? Čím byl rok 2011 výjimečný? Tedy pochopitelně kromě toho, že ses v něm narodil právě TY! Zajímalo by tě, co tehdy děti četly, s čím si rády hrály, jaké filmy sledovaly a jakou poslouchaly hudbu? Anebo co frčelo na sociálních sítích? ... Ale počkat, byly už tehdy vůbec sociální sítě?! A neobjevili se náhodou youtubeři a další influenceři až po TVÉM příchodu na svět? Tak přesně tohle se dozvíš uvnitř. Stejně jako to, k jakým největším událostem tehdy došlo, jaké padly sportovní rekordy a co pro všechny právě v roce 2011 nachystala příroda. Zkrátka v této knize najdeš všechno, co potřebuješ vědět o NEJDŮLEŽITĚJŠÍM ROCE TVÉHO ŽIVOTA!

Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský z Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche. Co se v tomto roce ještě stalo? V Československu došlo k populační explozi – generaci narozené počátkem sedmdesátých let se říká Husákovy děti. Karel Gott na chvilku emigroval. Vznikla populární škodovka 110 R, první kapesní kalkulačka a tuzemské vozy metra. Steve Wozniak potkal Steva Jobse vymysleli první počítač, který jste mohli mít doma. V naší zemi se zvyšovaly platy a zlevňovalo zboží. A kola socialistické normalizace se točila stále rychleji. Co se pilo v hospodě a jaké vtipy se vykládaly? Čím jsme jezdili a co jsme nadělovali pod stromeček? Po kterých zpěvácích ženy toužili? Co jsme četli, sledovali v televizi, na co chodili do kina? To vše, a ještě mnohem víc najdete v knížce Můj rok 1971.

Rok 1961 je v první řadě rokem velkých příběhů. Je to rok, kdy člověk poprvé vzlétl do vesmíru, ale také rok, kdy Berlín, Evropu i celý svět rozdělila zeď. První rok „šedesátek“ jako by svou ambivalentností předznamenával celé nadcházející desetiletí – desetiletí velkých nadějí i hlubokých zklamání. Hlavní jsou ale ty naděje. Svět se dívá dopředu, válečné i poválečné útrapy jsou zapomenuty a lidé věří, že navzdory mnoha problémům už bude jenom lépe. I na naší straně železné opony je o poznání víc optimismu. Zkracuje se pracovní doba, stavějí se nové školy, obchody nabízejí pestřejší sortiment, ale nejvíc je uvolnění znát v oblasti kultury. Vnučky se od babiček znovu učí moderní charleston, Karel Zeman natáčí film Baron Prášil – snímek až po okraj naplněný neuvěřitelnými nápady a triky – a na scénu populární hudby razantně vstupují Waldemar Matuška s Evou Pilarovou coby první představitelé generace, která ovládne československou pop-music na několik dalších desetiletí. Nová generace přebírá otěže i ve světové kultuře. Pravda, na první koncert The Beatles v Cavern Clubu dorazí jen osmnáct diváků, ale legendární příběh už může začít. Na nádraží v britském Dartfordu se potkávají spolužáci Mick Jagger a Keith Richards a s překvapením zjišťují, že je oba baví rock. V USA poprvé vychází „americký Švejk“, slavná Hlava XXII od Josepha Hellera, a na plátna kin vtrhne muzikál West Side Story, který určí pravidla muzikálové tvorby pro celé generace umělců. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Otto Wichterle s pomocí stavebnice Merkur dokončil vývoj kontaktních čoček, kdy na území lidojedů zmizel dědic rodiny Rockefellerů a počet obyvatel Země dosáhl tří miliard.

Táto e-kniha je aktualizovaná a významne doplnená verzia knihy „Mafia v Poprade“ (vyd. Dixit, 2020). Mesto Poprad pod malebnou scenériou Vysokých Tatier nemôže náhodnému návštevníkovi ani náznakom pripomínať miesto krvavých mafiánskych popráv, surových bitiek a vzájomnej rivality mocných bossov. Veď aj preto hovoríme o podsvetí. A v tejto knihe nazrieme do zákulisia tejto križovatky organizovaného zločinu v 90. rokoch. V jeho osídlach uviazli dobrovoľne či nasilu nielen typickí kriminálnici, ale aj navonok uznávané športové a spoločenské celebrity, na odiv sa vystavujúci úspešní podnikatelia a aj politici z najvyšších etáží našej politickej scény na Slovensku. Sem chodili mafiáni z Bratislavy míňať svoje nazbíjané peniaze, tu sa usadil známy albánsky narkobarón Baki Sadiki, tu začínal ako sudca jeho ne-kamarát Harabin, tu sa neblaho preslávili mafiánski bossovia Reichel a Žemba, toto súručenstvo neobišlo ani lokálnych politikov vrátane jedného primátora a odtiaľto vyrazil do sveta naplniť svoj americký sen syn komunistického papaláša, aby sa nám vrátil poučený marketingom až tak, že sa stal prezidentom a nebolo mu dosť, namýšľal si, že zvládne aj stranícku politiku, čo ho stálo dobré meno a aj zdravie. A je toho v tejto knihe ešte viac...

Vítejte zpátky v minulosti, vítejte v roce 1951! Rok 1951 patří k těm, které opravdu nemají dobrou pověst. Politické procesy jsou v plném proudu, studená válka zuří na obou stranách železné opony. Jenže i v těch nejtemnějších časech existují střípky radosti. A tou největší je vždy příchod nového života. Desetitisíce těch, kteří právě tehdy spatřili světlo světa, mohou zavzpomínat - a jejich blízcí s nimi - na dobu, kdy docent Skála vymýšlel celosvětově uznávaný koncept protialkoholních stanic a ve školách se objevily žákovské knížky.

Autobiografie akademické malířky, přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové je vpravdě fascinující čtení. Vzpomíná na své idylické dětství v předválečné Praze, na své rodiče, prarodiče a širší rodinu. Vypráví příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili z nacistických táborů a pochodů smrti. Kteří, stejně jako její tatínek, zahynuli neznámo kde. K válce samotné se vrací jen okrajově, celý svůj příběh vypověděla v knize Deník 1938–1945, který byl přeložen do mnoha světových jazyků a stal se součástí učebnic historie. Pro naše poznání poválečných osudů přeživších je klíčová druhá část knihy. Paní Hošková-Weissová se v ní vrací do období návratu. Do poválečné Prahy, ve které na ní a její maminku nikdo nečekal. Píše o lidech, kteří jim pomohli, ale i o těch, kteří se k nim obrátili zády. Popisuje atmosféru v poválečném Československu, údiv sousedů z jejich návratu a nepochopení jejich příběhu, toho, čím prošly. Provádí čtenáře svým poválečným životem, studiem dvou středních škol a školy vysoké, vzpomíná na své ideály a snahu začlenit se plnohodnotně do společnosti, která ji ale odmítá. Po překonání největších těžkostí ale dostuduje, vdá se, porodí děti. Cele se ponoří do malování, vyrovnává se s traumatem holocaustu vlastní tvorbou. Po roce 1989 spoluzakládá Terezínskou iniciativu, cestuje po světě, přednáší. To bylo před válkou, to bylo po válce. Mezitím byl holocaust. První a určující věta knihy Nikdo nás nečekal. Je těžké mluvit o tom, co zažila, čím musela projít, aby se vrátila a vydala svědectví o době, která se již nikdy nesmí vrátit. Ale přežila. A pro své děti, vnuky, pravnuky a všechny ty, kdo chtějí naslouchat, teď vypráví svůj příběh.

Príbeh slovenskej vedkyne, marsonautky a astrobiologičky Michaely Musilovej od publicistky a moderátorky Lucie Lackovičovej prináša pohľad na zložitú cestu mladej ženy za svojimi snami. Kniha opisuje náročné štúdium na prestížnych zahraničných univerzitách, expedície a výskum, prácu pre NASA či stretnutia s mnohými inšpiratívnymi ľuďmi z celého sveta. Spoznáte zákulisie a extrémne podmienky vedeckých expedícií a simulovaných misií na Mars. Počas nich hrozili viaceré život ohrozujúce situácie, no ich výsledky môžu mať obrovský celosvetový význam pri osídľovaní iných planét. Michaela sa zdôverí aj s detailmi zo súkromia či prekážkami, ktoré musela v živote prekonať a ktoré ju formovali. Kniha je tak zároveň povzbudením dievčat a žien, ktoré sa rozhodujú pre kariéru vo vedeckom svete. Súčasne však kladie mnohé otázky o diskriminácii a tvrdej konkurencii v tomto prostredí.