Najnovšie - Marketing, reklama, žurnalistika strana 4 z 6

Zbierka krátkych textov Jednohubky 1 obsahuje takmer dve stovky rozhlasových glos. V nich humor, podobenstvá, hranie sa so slovíčkami, originálne myšlienky aj svieži jazyk. V čítanej verzii museli mať glosy rovnakú dĺžku – dve minúty, preto sú aj v textovej približne rovnako dlhé. Tak akurát na jednu stránku. To ich predurčuje k tomu, aby boli konzumované ako jednohubky pre oči, hlavu a srdce. Stačí mať dve minúty času a zobnúť si.

Po 5 letech je tu nové rozšíření a aktualizované vydání oblíbené „učebnice copywritingu“ od autorek, pro které je copywriting a tvorba obsahu denním chlebem. Jestli vás zajímá marketing, reklama, psaní reklamních textů a psychologie zákazníků, příručka Copywriting vás seznámí se základy i pokročilými technikami, jak zvládnout 99?% copywriterských disciplín. Začínáte s copywritingem? Postupujte od začátku a zjistěte, zda pro něj máte předpoklady a co všechno obnáší. Potřebujete tipy, jak se poprat s konkrétním úkolem? Nalistujte si příslušnou kapitolu a ihned je aplikujte. Po prostudování příručky vystihnete správnými slovy to, co chce značka říci dané cílové skupině, a naučíte se informace správně dávkovat. • Seznámíte se s používanými pojmy v marketingu a copywritingu. • Vyhnete se nejčastějším chybám. • Přizpůsobíte své copy různým komunikačním formátům a kanálům. • Optimalizujete své texty pro vyhledávače. • Připravíte si publikační plán nebo obsahovou strategii. • Zjistíte, jak vyhodnotit, zda vaše texty opravdu prodávají. Anna Sálová vede vlastní obsahovou agenturu Content Wizards, kde připravuje výzkumy cílových skupin, obsahové strategie a texty pro startupy i velké značky. Zuzana Veselá je copywriterka na volné noze s 13 lety zkušeností, která se specializuje na webový copywriting pro e-shopy a SEO. Michaela Raková v obsahové a komunikační agentuře Boomerang Communication vede tým stratégů a analytiků. Věnuje se content marketingu a?firemním médiím.

Monografie Žurnalistická profese 2.0 se zabývá aktuálními vývojovými trendy v médiích i žurnalistice a procesy, jako jsou medializace internetu a internetizace masových médií nebo mediální konvergence a hybridizace. Přináší mj. poznatky z výzkumu, který se zaměřil na konkrétní dopady těchto procesů na novinářské povolání v České republice, zajímal se o aktuální postoje novinářek i novinářů k technologickému vývoji a proměny jejich každodenní práce, čímž zároveň prověřil platnost tvrzení či definic, které jsou v souvislosti s problematikou aktuálních vývojových trendů nabízeny vědci.

Obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů je zakořeněný i dnes, v éře internetových televizí, streamování a obsahu dostupného kdykoli „na přání“. V době, kdy americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins psal svou knihu Pytláci textů (1992), však byla tato charakteristika přijímána takřka bez výhrad i odborníky z oblasti mediálních studií. Jenkins svůj odborný zájem soustředil na jednu specifickou skupinu diváků, fanoušky, a podrobně analyzoval jejich sociální praktiky a kulturní produkci, díky čemuž se mu podařilo dobově převažující přesvědčení o pasivitě seriálových diváků zásadním způsobem problematizovat. Henry Jenkins se ovšem v Pytlácích textů neopevňuje jen v pozici distancovaného akademika, ale píše zároveň i jako dlouholetý fanoušek aktivně zapojený do komunitních aktivit. Tato jeho dvojdomost, která je v textu neustále reflektovaná, mu přínosně umožnuje odložit do té doby obvyklý znevažující tón a ponořit se bez zlehčování do fascinujícího světa fanoušků. Základním pozorováním, z nějž Jenkins ve svých analýzách vychází, je to, že fanoušci filmy, seriály a další žánry nejen konzumují, ale také je dále přetvářejí, navazují na ně a přepisují je. A ne vždy souhlasně: nezřídka se jejich texty vymezují proti pojetí narativů a postav, jak je koncipovali jejich původní autoři. Výtvory komerční masové kultury se tedy pro fanoušky stávají materiálem jejich vlastní, značně nezávislé tvorby. V jednotlivých kapitolách knihy se Jenkins soustředí na kritické aktivity komunity fanoušků, na utváření jejich kánonů, hodnocení a interpretací. Především se však věnuje konkrétním výtvorům: povídkám a románům včetně kontroverzního žánru slash fiction (erotické nebo pornografické příběhy o mužských hrdinech seriálů Star Trek či Profesionálové), videím důmyslně remixujícím materiál odvysílaných seriálů a také pozoruhodnému žánru filkové hudby. To vše v kontextu etnografie sociálních praktik fanouškovské komunity, od společného sledování seriálů přes výměnu nahraných videokazet po fanouškovské srazy (cony) nejrůznějšího typu a rozsahu. Jenkinsova klasická práce tak nabízí jedinečný raný pohled na dnes všeprostupující kulturu participace, jež se i prostřednictvím sociálních sítí stala jedním z nejvýraznějších atributů dnešních dní. Český překlad byl pořízen z anglického vydání, které vyšlo u příležitosti dvaceti let od prvního publikování knihy. Je doplněn obsáhlým rozhovorem s autorem, v němž Henry Jenkins reflektuje jak svou někdejší badatelskou metodu, tak posuny, k nimž ve fanouškovské praxi i v její odborné reflexi za poslední dvě dekády došlo.

Mi kell a bizalom kiépítéséhez tárgyalási helyzetben? Miként érhetjük el, hogy egy konfliktusból együttműködés váljon? Hogyan alkudjuk le egy autó árát?   A tárgyalás az együttműködés lelke, az emberismeret alkalmazott tudománya. Minden holtpontról kimozdít, legyen szó értékesítési tárgyalásról, a fizetésemelés megbeszéléséről vagy éppen a párunkkal vagy a gyerekünkkel való egyezkedésről.   Chris Voss az FBI vezető nemzetközi túsztárgyalójaként több mint két évtizeden át válsághelyzetekben tökéletesítette a legeredményesebb tárgyalási technikákat. A brooklyni bankrablások elkövetőitől a haiti bandaháborúk tagjain át a Fülöp-szigeteki szociopata terroristavezérekig mindenkivel szót kellett értenie. Nem volt más választása – életek múltak rajta. Akciódús és gyakorlatias könyvében az egyetemi oktatói pályafutása során feltárt elméleti ismereteket ötvözi a terepen töltött évek tanulságaival, és bemutatja, hogyan válhatunk profi tárgyalóvá az ismertetett egyszerű irányelvek és könnyen alkalmazható módszerek segítségével.

Az okos telefonnal rendelkezők 79 százaléka felkelés után kevesebb, mint negyed órával már a képernyőt görgeti. Egy kutatás szerint az amerikaiak harmada előbb mondana le a szexről, mint a mobiljáról. Valljuk be, horogra akadtunk. Miért fordul a világ szeme egyes termékekre, míg másokról tudomást sem vesz? Miért vásárolunk pusztán szokásból bizonyos dolgokat? Hogyan éri el némely cég, hogy ellenállhatatlan termékeket kínáljon? Miként épülnek be bizonyos alkalmazások, internetes szolgáltatások rövid idő alatt az életünkbe? Nir Eyal, a Szilícium-völgy kézikönyveként emlegetett HOOKED szerzője a fenti kérdésekre a horogmodellel adja meg a választ. Sokéves kutatómunkájára támaszkodva, gyakorlati példákkal mutatja be, mi húzódik a mindennapjainkba beépült szokásépítő termékek és szolgáltatások sikere mögött. A horgok működésének elve, hogy összekötik a felhasználó problémáját a vállalat megoldásával, és mindezt elég gyakran teszik ahhoz, hogy egy új szokást alakítsanak ki. A könyv részletesen tárgyalja, hogyan változtatják meg bizonyos termékek a cselekedeteinket és ezzel együtt a személyiségünket is. A Horogra akasztva termékmenedzsereknek, dizájnereknek, marketingeseknek, startup-alapítóknak és mindazoknak íródott, akik szeretnék megérteni, milyen befolyással vannak a termékek a viselkedésünkre. „Legtöbben mindennap megéljük, hogy az online világ már rég horogra akasztott bennünket is. Ez az okos kis könyv nemcsak kiutat mutat, hanem arra is fényt derít, hogyan fordíthatjuk az eddig ellenünk dolgozó erőket a saját (üzleti) hasznunkra.” –Szalay Ádám kommunikációs szakértő

Hogyan tegyünk felejthetetlenné egy előadást? Miként legyünk igazán meggyőzőek a színpadon? Hogyan állítsuk össze az előadásunk tartalmát? Egy előadás hatásosabb lehet bármilyen írott szövegnél. Egy alaposan kidolgozott, ám rövid, közérthető beszéddel tudunk a leghatékonyabban tudást és információkat átadni, megosztani az álmainkat és másokat lelkesíteni. Chris Anderson, a TED konferenciák elnöke és vezető kurátora elmagyarázza, mi történik a TED színpadán. A nagy kedvencek ? Sir Ken Robinson, Amy Cuddy, Elizabeth Gilbert, Simon Sinek és Brené Brown ? előadásain keresztül és az elmúlt évek tapasztalatai segítségével jól használható kiindulópontot ad egy újfajta prezentációs készség megteremtéséhez. Az Így készülnek a TED-előadások kötelező olvasmány mindazoknak, akik gondolataikkal nyomot akarnak hagyni a világban.

„Erre vártál mostanáig. A lehetőségre, hogy az üzeneted végre azokhoz jusson el, akiknek szüksége van a termékedre, hajlandók fizetni érte és beszélni róla. Meggyőződésem, hogy ezt csak úgy tudjuk elérni, ha tényleg ismerjük, értjük és megszólítjuk a célcsoportunkat. Ha empátiával, odafigyeléssel, érdekes történetekkel és hiteles cselekvéssel elérjük, hogy bevonódjanak, örömmel adják tovább másoknak is a jóhírünket. E könyv hatására más kérdéseket teszel majd fel és más válaszokat adsz rájuk. Megváltozik, hogy mit veszel észre, és ezzel együtt a munkád minősége is. Jobbá teheted a világot azáltal, hogy jobb dolgokat alkotsz. Hidd el, számít a munkád. Mutasd meg mindenkinek!” – Seth Godin Legyél büszke a munkádra! A kiváló marketingesek nem a saját vállalatuk vagy startupjuk problémáját akarják megoldani a vásárlók segítségével, hanem a marketinget használják arra, hogy megoldják mások problémáit. Nemcsak zajt csapnak; jobbá teszik a világot. A valóban nagy hatású marketing a nagylelkűségben, az empátiában gyökerezik. E könyvből megtanulhatod, hogyan - azonosítsd a legkisebb életképes piacodat; - szerezd meg a célközönséged bizalmát és felhatalmazását, használd a beszédmódjukat; - merj feszültséget kelteni és feszültséget feloldani; - add az emberek kezébe a megfelelő eszközöket és történeteket a céljaik eléréséhez. Elég a hazugságból a spamekből és abból, hogy bűntudatod van a munkád miatt! Elég abból, hogy a közösségi média mutatószámait összekevered a valódi kapcsolatokkal és lopott figyelem megszerzésére pazarolod a pénzt! Elég abból, hogy nem vesznek észre. Itt az idő, hogy megtanulj látni, és így mások számára is láthatóvá válj.

Sajnálatos tény, hogy kevés a jó előadó. Így volt ez régen, és így van ma is. Ugyan ki ne ült volna végig zsibbasztóan unalmas iskolai vagy egyetemi előadást, ne bóbiskolt volna el egy-egy konferencián? Én azonban inkább az ellenpéldákból indulok ki: a sikeres előadók műhelytitkaiba kalauzolom el az olvasót, akik magvas gondolataikat képesek közérthető és szórakoztató formában közvetíteni. Ez persze magyarul sem megy egykönnyen, ha pedig idegen nyelven kell előadni, pláne nem. Ám meggyőződésem, hogy jó előadó bárkiből lehet. Hogy hogyan? Receptekkel ugyan nem tudok szolgálni, de hasznos ötletekkel igen. Medgyes Péter

Publikace předkládá ucelenou a originální koncepci „života v médiích“. Přestože člověk obvykle trvá na pojetí technologie jako něčeho, co je vůči životu vnější, média nejen reprodukují, ale i utvářejí svět, v němž žijeme. Přítomnost médií v lidském životě obvykle vnímáme, jen pokud jde o jejich technologickou infrastrukturu, je ale třeba si uvědomit, že intuitivnost a samozřejmost jejich používání vedou k tomu, že mizejí z našeho aktivního vědomí a stávají se neviditelnými. Autor představuje nové formy společenského uspořádání, které vznikají vlivem globálního masového používání mediálních technologií. Život v médiích narušuje tradiční sociální hierarchii, založenou na moci, a nahrazuje ji příslibem participační kultury, v níž soutěžení ustupuje spolupráci. Tato kultura sdílení klade důraz na kreativitu a společenskou angažovanost. Na druhou stranu kvůli „hypersociabilitě“ dnešní společnosti médií ztrácíme smysl pro vlastní jedinečnost a individualitu; jsme kolektivně ztraceni v technologiích, podobně jako zombie, které Deuze používá jako metaforu hybridního světa. Životní a mediovaný svět se do sebe vzájemně hroutí a nelze už je spolehlivě rozlišit. Vzhledem ke strategiím přežití, které v médiích zaujímáme a které jsou analogické se strategiemi přežití v primitivních společenstvích, je možné éru moderních médií považovat jen za další etapu vývoje lidského druhu.

Kniha přibližuje spolkový život českých novinářů v relativně demokratickém období třetí republiky. Našli bychom jen málo oblastí, v nichž se poválečná československá společnost přiblížila totalitnímu uspořádání let poúnorových tak silně, jako tomu bylo v oblasti mediální, a především v organizaci žurnalistiky jakožto profesní a odborové oblasti. Právě proces uspořádávání a následně i řízení novinářského života prostřednictvím jednotné novinářské organizace je hlavní náplní předkládané knihy. Na tomto procesu se však nepodílela pouze novinářská organizace, a proto kniha akcentuje i její vztah k dalším významným institucím té doby. Zásadní úlohu v mediální oblasti sehrávalo především ministerstvo informací v čele s Václavem Kopeckým, zejména pak jeho tiskový odbor, důležitou roli mělo také jednotné Revoluční odborové hnutí. Velmi úzké personální spojení vedení novinářské organizace s vedením zmíněných institucí pak do značné míry definovalo, jakým směrem se bude život novinářů v poválečném režimu vyvíjet. Z hlediska změn, které společnost prodělala v únoru 1948 a v letech následujících, je klíčové, že vedení novinářské organizace podporované značnou částí jejího členstva již v období předcházejícím dávalo jasně najevo, na jakou stranu se v případném vnitropolitickém konfliktu novináři, a potažmo tedy i média, ve velké většině přikloní. Pozitivní vztah k ideologii prosazované komunistickou stranou se pak projevil v minimální mediální aktivizaci prodemokraticky smýšlející části veřejnosti v období února 1948 a následném poměrně hladkém převzetí moci v mediální sféře. Komunisté a jejich sympatizanti tak velmi rychle a bez velkého odporu ovládli prostředky veřejné komunikace, což následně přispělo k hladkému převzetí moci ve státě.

Zprávy se mezi lidmi šířily od nepaměti. Vyprávění, poselství, dopisy, písně, ale i psané novinky, vyobrazení a letáky předcházely periodickým tiskovinám, které díky pravidelnému a stálému uveřejňování „nejnovějších“ informací brzy dosáhly v tištěné komunikaci prvenství. Privilegia na vydávání novin získávali, chránili a dědili knihtiskaři, zpravodajskou korespondenci jim zprostředkovala pošta, která se někdy na vydávání novin i podílela. Pravidelné tištěné noviny počaly vycházet roku 1605 ve Štrasburku, na území Koruny české byly vydávány od poloviny roku 1658 v německém jazyce v pražské knihtiskárně rodiny Sedlčanských. První číslo novin českých vyšlo pak v Praze u Karla Františka Rosenmüllera st. v únoru 1719. Předkládaná publikace představuje způsoby informování o událostech zpravodajskými „předchůdci“ novin, popisuje řadu pražských tištěných českých a německých periodik z let 1658–1740 a z jejich obsahu vybírá, co a za jakých okolností se čtenářské publikum dozvídalo nového. O tom, že šlo často o zprávy historicky i lidsky pozoruhodné, nemůže být pochyb.

Kolektivní monografie Co je bulvár, co je bulvarizace navazuje na publikace již Nakladatelstvím Karolinum vydané, jako byly texty O fejetonu, s fejetonem nebo O reportáži, o reportérech, Pokusy a dobrodružství – poznámky k eseji, Rozhovory o interview, O komentáři, o komentátorech, Žurnalistika v informační společnosti a podobně. Vždy se jedná o obecný úvod a poté jsou zařazeny relevantní příspěvky odborníků a publicistů, kteří téma rozvíjejí a také popisují, jak využívají materiály ve své činnosti. Monografie o bulváru je více zaměřena na obtížné definování tohoto fenoménu, na jeho historii i současnost. Několik autorů a autorek popisuje svoji zkušenost s bulvárem a bulvárními médii. Bulvarizace je slovo, které se v poslední době objevuje poměrně často. Jedním z cílů této publikace je přinést čtenářům orientaci v tématu a také jim umožnit o fenoménu nezaujatě přemýšlet, protože jak vyplývá z některých příspěvků, takzvaná bulvární žurnalistika nemá jen záporné stránky.

Práce představuje analýzu diskurzu, její základní postupy a společná metodologická východiska vlastní nejrůznějším disciplínám. Největší pozornost je však věnována lingvistické analýze textu, tomu, co analýza diskurzu přináší pro pochopení některých jevů textu. Analýze jsou podrobeny texty tištěných a televizních médií, a to ve dvou rovinách dané problematiky. V první z nich jde o to ukázat, jak jsou jazyk a žánry dnešních médií ovlivňovány současnými vnějšími podmínkami soudobé společnosti a jak pod tímto tlakem média komunikují s publikem. Druhá část konkrétních rozborů se věnuje tomu, jak jednotlivá média prezentují stejné události a jak odlišné verze skutečnosti předkládají.

Kniha nabízí nový pohled na zkoumání korupce a odhalování podvodů. Autoři ukazují na korupci jako komplexní sociální jev, který je možné zkoumat z různých interdisciplinárních pohledů. Těžiště zkoumání a hlavní přínos knihy spočívá v analýze faktorů detekujících korupční riziko a podvody s veřejnými zdroji. Autoři na bázi metody FMEA (Fault Mode and Effect Analysis) navrhují vlastní přístup, jak pracovat s korupčním rizikem ve veřejné správě. Vypracovávají algoritmy, které ukazují, jak odhalovat korupční riziko a podvody ve veřejné správě.

Slovník žurnalistiky je výsledkem práce sedmnácti autorů, kteří působí na katedrách Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Čtenář v něm najde pojmy z oblasti tisku, rozhlasu a televize, obohacené o zajímavé příklady z praxe, citáty, ale také obrazový doprovod, který dává textu další rozměr. Slovník obsahuje rovněž podrobnější hesla z kulturní žurnalistiky a publicistiky, je tu sledován i vývoj některých pojmů, hesla související s digitalizací a internetizací médií, ale také z široké vydavatelské sféry, postihující například časopiseckou a nakladatelskou problematiku. U mnoha hesel je věcná, slovníková část doplněna o část popularizační, která nabízí pohled do historie pojmu nebo rozvíjí či jinak doplňuje vesměs strohé encyklopedické podání.

Sborník k životnímu jublieu Marie Bořek-Dohalské je určený těm, kteří se chtějí na zvukovou matérii řeči podívat z různých úhlů. Fonologii reprezentuje příspěvek Tomáše Dubědy, Jaroslav Štichauer se věnuje historické výslovnosti, Pavel Štichauer míří od fonologie k morfologii. Podobně Jiří Jančík představuje přesah fonetické percepce k vyšším jazykovým rovinám, k morfologii a k lexikologii. Fonetika francouzštiny a hudební vnímání se stýkají v příspěvku Sylvy Novákové. V příspěvku Ivany Čeňkové se spojuje výuka, technika a tlumočení. Kolegy z dlouhodobé spolupráce univerzitní zastupuje Stanislav Štech, Jan Županič a Tomáš Cajthaml. Nechybí ani zástupci technického směru fonetických aplikací: Robert Vích a Jana Tučková tématem svých příspěvků a Zdeněk Smékal svou osobností. Jeho příspěvek zároveň představuje vítaný můstek k celoživotní lásce prof. Dohalské, k hudbě, jejímž bytostným zástupcem v tomto sborníku je Miloš Černý. Pevné sepětí prof. Dohalské s frankofonním, resp. pařížským univerzitním prostředím reprezentují příspěvky tří nejbližších kolegů, Georgese Boulakii, Philippa Martina a Jeana-Yvese Dommerguese. Po poetickém preludiu Františka Novotného následuje text, který představuje jubilantku: jeho autorem je Jan Kořenský, který s prof. Dohalskou vedl korespondenčně, telefonicky a pak i osobně rozhovor na různá témata. Závěr sborníku pak tvoří hříčka plná aluzí na společnou práci, jejímž autorem je Jan Raab.

Publikace obsahuje články různých autorů, věnujících se fenoménu zpravodajství. Kniha mapuje různé oblasti zpravodajství - počínaje nejstarší žurnalistikou psanou, přes agenturní, audiovizuální, fotožurnalistiku až po produkci tzv. nových médií. Samostatná kapitola je věnována jazyku zpráv a zpravodajství a pro úplnost je zařazena i prakticky zaměřená kapitola o žurnalistice v extrémních situacích.

Tato kolektivní monografie vznikla jako další v řadě podobných textů, vydávaných nakladatelstvím Karolinum (Osvaldová, B.– Kopáč, R. O fejetonu, s fejetonem. Praha: Karolinum 2007; Osvaldová B. – Kopáč, R. Pokusy a dobrodružství. Praha : Karolinum 2008; Osvaldová, B. – Tejkalová, A. Internetizace a digitalizace žurnalistiky: Proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií. Praha: Karolinum, 2009; Osvaldová, B. – Kopáč, R. – Tejkalová, A. O reportáži, o reportérech. Praha: Karolinum 2010.). Pokračujeme v mapování české mediální scény s myšlenkou, že sebeodbornější teorie bez uvedení konkrétních příkladů a zážitků z tvorby adeptům žurnalistiky nebo mediálních studií nemůže poskytnout dostatečný vhled do problému. Tento text je zaměřen na žánr komentáře. Po předmluvě a stručném obecném úvodu obsahuje příspěvky různých osobností, ať už teoretiků sdělování, nebo novinářů, kteří mají s psaním komentáře zkušenost. Čtenář si tak může udělat přehled o tom, jak komentář vzniká a jaká jsou úskalí jeho tvorby. Pro komentátora je důležitá příprava, znalost tématu, nápaditá kompozice a také jiný pohled na věci, které bývají známé, ale právě komentátor je dokáže vidět nečekaně a zajímavě. Také jazyk komentáře nemá být nudný, důležitý je titulek i první odstavec. Autoři upozorňují na to, že první odstavec často předělávají, hledají nejvhodnější slova, která by měla posluchače nebo čtenáře upoutat. V řadě příspěvků kladou autoři důraz na vlastní pozorování, zážitek, práci tzv. v terénu. Boří tak mýtus, že komentář lze napsat od stolu, aniž by novinář mluvil s lidmi nebo byl osobně přítomen různým jednáním, jako to dělá zpravodaj. Zpravodaj by ale události měl popisovat, kdežto komentátor hledá souvislosti.