Najnovšie - Pre vysoké školy strana 2 z 30

Problém dosahování úspor ve veřejném sektoru patří k aktuálním teoretickým a praktickým otázkám teorie a praxe veřejných financí, veřejné ekonomie, správy a politiky. Autoři publikace předkládají původní koncept a návrhy, jak systémově řídit proces dosahování úspor ve veřejném sektoru. Kladou si zásadní otázky, pro něž nalézají řešení: Co je podstatou plýtvání ve veřejném sektoru a jakými způsoby lze ve veřejném sektoru dosahovat racionální úspory? Jaké rozpočtové metody jsou vhodné pro optimální alokaci zdrojů a pro dosahování úspor? Jak optimálně nastavit proces změn vedoucí k racionálním úsporám ve veřejném sektoru? Jaké závěry a doporučení vyplývají z provedeného zkoumání pro oblast řízení úspor a omezování plýtvání ve veřejném sektoru? Inspiraci pro svou práci zde naleznou jak vědecko-odborní pracovníci zabývající se problémy veřejného sektoru, tak i řídící, analytičtí a koncepční pracovníci veřejné správy. Publikace může být využita i při přípravě odborníků veřejné správy na univerzitách a vysokých školách.

Třetí vydání učebního textu Lékařská histologie II je zdařilým pokračováním prvního dílu. Předkládané informace jsou opět vysvětlovány na základě moderních poznatků včetně molekulární stavby a funkčních aspektů. Vše je opět doplněno množstvím velmi přehledných ilustrací.

Učební text poskytuje studijní materiál pro předmět farmakognozie, specifické farmaceutické disciplíny, která studuje léčiva a pomocné látky přírodního původu. Přináší komplexní pohled na přírodní léčiva, zaměřuje se na původ drog, jejich obsahové látky, účinky a využití drog v terapii. Kromě drog používaných jsou zařazeny i ty, které v historii používání přírodních léčiv sehrály významnou roli, dnes jsou dnes surovinou pro izolaci látek nebo byly v terapii nahrazeny účinnějšími léčivy. Zařazené drogy jsou uspořádány z větší části podle biogenetického původu hlavních obsahových látek, částečně podle účinku a použití. Přihlédnuto bylo k poslednímu vydání Českého lékopisu 2009 a jeho doplňků a ke změnám ve fylogenetické klasifikaci rostlin.

Monografie sestává ze dvou hlavních a dvou doplňkových částí. První část přináší nejstarší lingvistické, epigrafické a archeologické informace o raných uživatelích germánských jazyků. Druhá část shrnuje historie jednotlivých jazyků od jejich kmenové minulosti zaznamenané antickými autory a zachycené v raných epigrafických památkách přes jejich literární tradice až po současnost. Přílohy zprostředkovávají hlavní modely genealogické klasifikace germánštiny mezi ostatními indoevropskými větvemi i vlastních germánských jazyků; srovnávací fonetiku a morfologii starých germánských jazyků; několik delších textů antických a středověkých autorů; přehled starogermánských písem; lexikostatistickou klasifikaci starogermánských jazyků a fríských dialektů. Bibliografie je rozdělena do dvou sekcí: (1) primární prameny; (2) (převážně) diachronní studie.

Při procesu edukace je nezbytná komunikace i interakce. Obě tyto složky jsou nutné také při výuce plavání. Vzhledem ke specifičnosti prostředí, ve kterém se odehrává, je jim nezbytné věnovat zvýšenou pozornost v přípravě budoucích učitelů tělesné výchovy i instruktorů plavání. Ke zkvalitňování těchto didaktických kompetencí je nezbytná jejich adekvátní diagnostika. Tu lze získat pouze kombinací kvantitativních a kvalitativních výzkumných metod. Tzv. triangulace umožňuje získat data o činnosti učitele/instruktora plavání, i zpětnou informaci od samotných účastníků edukačního procesu - žáků/klientů. Spojením těchto dat je možné budovat a rozvíjet tyto dílčí didaktické kompetence budoucích i stávajících edukátorů.

Monografie představuje texty českých a slovenských VŠ učitelů a badatelů v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a filosofie výchovy, kteří se zabývají otázkami teorie vzdělání. Je rozvržena do tří částí, tematizujících problémy vzdělanosti z různých perspektiv a sledujících specifické logiky, rozpory a otázky těchto problémů. Zahrnuje perspektivy a texty historické, metodologické a filosofické a texty se sociopolitickým přesahem zaměřené k problémům ideologizace soudobých konceptů vzdělání.Konkrétně jsou v knize řešena tato témata: historické předobrazy soudobých problémů v teorii vzdělání; Komenského obraz světa vzdělanců, jeho atributy a kritika; fenomenologická analýza soudobých koncepcí vzdělání v kontextu filosofie přirozeného světa; úloha metafor v pedagogickém diskursu a chybějící metafora ideje vzdělanosti; ideové a organizační změny v řízení univerzit a v podobách univerzitního vzdělávání pod vlivem neoliberálních tlaků; akademické cíle základního vzdělávání; školské reformy a jejich ideologizace; problematika kulturního relativismu ve vzdělávání.

Osm případových studií vychází z teorie sociální konstrukce cílových populací, kterou kniha také podrobně představuje – jde o první takto rozsáhlou a hloubkovou aplikaci teorie v českém prostředí. Na konkrétních případech sleduje vliv charakteru cílové skupiny na obsah českých veřejných politik. Je cenným zdrojem informací nejen pro akademické pracovníky zabývající se designem veřejných politik, ale i pro ty, které zajímají jen dílčí politiky a praktické aspekty, jež jsou v knize popsány a analyzovány z dlouhodobé perspektivy. Kniha je aktuální a originální výpovědí o vývoji veřejných politik v České republice.

Cvičebnice určená učitelům a studentům češtiny jako cizího jazyka poprvé nabízí ucelený soubor nejrůznějších cvičení založených na korpusových datech. Ve čtrnácti kapitolách najdeme cvičení zaměřená na oblasti, které při osvojování cizího jazyka obvykle činí největší potíže, včetně kapitol věnovaných frazémům, kolokabilitě i volbě vhodných stylových variant. Přehledně uspořádaná cvičebnice využívá přímou či nepřímou práci s počítačem a umožňuje studentům i učitelům systematizovat problematické jevy z nové, korpusovými přístupy inspirované perspektivy.

Kniha je velmi zdařilou a cennou publikací, která není pouhým ohlédnutím za bohatým a plodným životem jedné vědecké osobnosti. Poskytuje také užitečný vhled do metodologie výuky fyziky a vzdělávání obecně. Je i svědectvím o době a o tom, jak se s jejími nástrahami vypořádal člověk vybavený racionálním myšlením a pevnými morálními postoji. V tom jsou rozhovory s profesorem Černohorským trvale aktuální. Kniha nepochybně osloví nejen vědce, pedagogy a studenty v oblasti fyziky a matematiky, ale i další čtenáře se zájmem o vědu, vzdělávání a o životní osudy výjimečných osobností. Osobní svědectví profesora Černohorského doplněné faktografickou částí a poznámkovým aparátem je zároveň velmi cenným příspěvkem k historii české vědy.

Ruská agrese proti Ukrajině představuje patrně největší výzvu evropské bezpečnosti od roku 1945. Nejenže ztělesňuje útok na samotné základy systému mezinárodního práva, ale i s novou naléhavostí nastoluje otázku, kam až sahají ofenzivní ambice současného ruského režimu. Předkládaná monografie osvětluje širší pozadí poslední ruské agrese a podává analýzu vývoje na Ukrajině po roce 2014 v souvislosti s aktuálním ozbrojeným konfliktem. Rozebírá jeho hlavní příčiny a zdroje, přibližuje fungování a průběh ruské hybridní válečné kampaně a hodnotí dopady probíhající rusko-ukrajinské války na stávající mezinárodní uspořádání.

Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let. Duše, která u Sókrata už není homérský stín ani mytická představa, byla ve filosofickém náhledu pojata jako síla rozhodnout se, zaujmout určitou pozici, směr. Patočka proto duši považoval za princip, z něhož vyrostly dějiny a podstatné momenty evropské kultury, filosofie, politika a umění. Úvahy o povaze umění, které Patočka rozvíjel v dialogu s Martinem Heideggerem nebo Romanem Ingardenem, a jeho interpretace dílčích motivů u Sofokla, Čechova nebo Thomase Manna jsou v důkladném čtení Jana Josla dokladem toho, že umění vnímal jako zcela specifický druh reflexe lidského postavení ve světě.

Throughout the Second World War, the Czechoslovak Government-in-Exile broadcast over the BBC from London, hoping to reach out to their former compatriots living in a divided and occupied Europe. As the only way of projecting their authority, President Beneš and his colleagues relied on the radio as a stage on which to perform as the government they wished to be, representing a Czechoslovak state they hoped to recreate after the war. Despite a ban on listening to foreign broadcasts in the German-occupied Protectorate and Slovakia, many tuned in to hear ‘London calling’ and the broadcasts provided the strongest connection between the London Czechoslovaks and the audience at home. This work examines this government programme for the first time, making use of previously unstudied archival sources to examine how the exiles understood their mission and how their propaganda work was shaped by both British and Soviet influences. This study assesses the strengths, weaknesses, and limitations of the government’s radio propaganda as they navigated the complexities of exile, with chapters examining how they used the radio to establish their own authority, how they understood the past and future of a Czechoslovak nation, and how they struggled to include Slovakia and Subcarpathian Ruthenia within it.

Kniha popisuje vývoj systematického výzkumu společnosti na území dnešního Česka a Slovenska, s přesahem do dalších zemí středu Evropy. Autoři jednotlivých studií představují významné etapy tohoto výzkumu s důrazem na dění v rámci sociologie, ovšem s vědomím, že sociální výzkum se často rozvíjel na hranicích tohoto oboru či zcela mimo něj. Popisují, jak byly prováděny významné výzkumy či jakým způsobem fungovaly výzkumné instituce. Tyto procesy jsou zasazeny do širších souvislostí vývoje oboru.Jaké texty může čtenář v knize najít? Kapitola Dušana Janáka "Rozvoj metodologie empirického výzkumu v počátcích sociologie ve střední Evropě" zasazuje československý (případně český a slovenský) vývoj do kontextu vývoje v Polsku, Maďarsku a Rakousku. Další kapitola stejného autora představuje brněnskou sociologickou školu od jejích počátků, kdy byla spjata zejména s Inocencem Arnoštem Bláhou, přes období obnovy v šedesátých letech až do současnosti.Tomáš Čížek se v kapitole "Hledání prvních výzkumů" snaží postihnout začátky empirické sociální vědy na českém území. Hlavní část textu je věnována popisu tří různých empirických studií od Eduarda Štorcha, Emanuela Chalupného a Inocence Arnošta Bláhy z počátku 20. století. Další kapitola téhož autora, nazvaná "Velké empirické výzkumy v české sociologii a pražská sociologická škola", ukazuje, jakým způsobem přispěla tato škola recepci kvantitativních metod výzkumu v československé sociologii. Martin Vávra s Markétou Škodovou a Jakubem Zelenkou se věnují obnově sociologie a zejména sociologického výzkumu v šedesátých letech a skrze analýzu výzkumů publikovaných v Sociologickém časopise i tomu, jak tento výzkum, na rozdíl od sociologické teorie, přetrval ve funkční formě i v období normalizace. Markéta Škodová a Martin Vávra v následující kapitole popisují výzkum veřejného mínění v Československu s jeho dvěma počátky (nejprve v roce 1946 a poté po přerušení padesátými lety znovu v roce 1967) a další rupturou na počátku normalizace, kdy přestal být součástí akademického pracoviště a byl provozován na pracovišti přímo kontrolovaném Sekretariátem ÚV KSČ. Za významný počin československé sociologie je obecně považován Machoninem vedený výzkum sociální stratifikace. Markéta Škodová v samostatné kapitole představuje institucionální zakotvení tohoto výzkumu, jeho metodologii, témata, kterým se věnoval, a v neposlední řadě také výzkumný tým, který jej připravil a jeho data zpracoval.Význam soukromých nadací pro rozvoj výzkumu společnosti ukazuje Marek Skovajsa v kapitole "Podpora Rockefellerovy nadace pro sociální vědy v meziválečném Československu". Jan Balon se v kapitole "Mezi vědou a reformou: západní teoretické inspirace československého výzkumu ve druhé polovině šedesátých let" věnuje tomu, jak českoslovenští sociologové v šedesátých letech diskutovali o možnostech využití "západních" sociologických teorií v situaci, kdy jedinou oficiální zastřešující teorií společnosti byl marxismus-leninismus.V knize jsou i dvě rozsáhlé kapitoly věnované výzkumu na území Slovenska. Miroslav Tížik svou kapitolu věnuje kvantitativním dotazníkovým výzkumům, zejména pak oblasti výzkumů veřejného mínění. Ľudovít Turčan se v kapitole "K empirickým výskumom v dejinách slovenskej sociológie" zaměřuje systematicky na vývoj slovenské empirické sociologie od jejích počátků v 19. století přes sociografické výzkumy obcí až k výzkumům prováděným v druhé polovině minulého století s pomocí "standardních" metod sociálních věd.

Představovaná kniha spojuje pohledy dvou autorek na spolupráci mezi všeobecným praktickým lékařstvím a posudkovým lékařstvím. Otázky zdraví, kvality života a soběstačnosti jsou v kontextu prodlužujícího se lidského věku stále naléhavější. Mezioborové propojení umožňuje informovat odbornou i laickou veřejnost o sociálním zabezpečení a práci lékařské posudkové služby. Cílem knihy je seznámit čtenáře s každodenní realitou posuzování následků nemocí prostřednictvím praktických rad a doporučení.

Kniha se na příkladu Ústavu politologie FF UK jako nejstaršího politologického pracoviště v Československu, jehož počátky sahají do konce 60. let minulého století, zabývá dějinami ustavování a obnovování oboru politické vědy v České republice. Ukazuje přitom, jak česká politická věda byla od svého počátku rozštěpena na scientistickou a humanistickou větev, jejímž představitelem byl a je Ústav politologie, a nakolik je toto rozštěpení pro českou politickou vědu svazující. Kniha se také věnuje průnikům mezi politickou vědou a dalšími obory, především pak politickou teorií a historií.

Kniha hledá koncepční rámec pro takové pochopení obrazových médií, jejich vizuality a percepce, jaké odpovídá situaci, kde člověk nefiguruje jako objekt, aktér ani adresát. V tomto ohledu jsou totiž klasické teorie fotografie, které se zaměřují na indexikalitu nebo pěstují konvenční narativ člověk versus stroj, už bez užitku. Zylinska proto přesouvá pozornost na ne-reprezentativní aspekty fotografické tvorby. S jejich pomocí představuje fotografii jako životodárnou sílu, formativní životní činnost i médium, které má moc adekvátně reagovat na mezní situaci, v níž se lidstvo a tato planeta ocitají.

Karel IV. (1316-1378) byl králem a císařem v době, kdy se křesťanství ocitlo v krizi a Evropou zmítaly mor, stoletá válka a počátky papežského schizmatu. Jako příslušník lucemburské dynastie se narodil v Praze, vyrůstal v Paříži, své první panovnické kroky podnikl v Itálii, stal se římským, českým, langobardským i arelatským králem a nakonec římským císařem. Pierre Monnet (* 1963), který vede Francouzsko-německý institut historických a společenských věd ve Frankfurtu nad Mohanem a je specialistou na politické a sociální dějiny pozdního středověku, vidí Karla IV. rozkročeného mezi středověkem a modernou a problematizuje v českém prostředí mnohdy idealizovaný pohled na Otce vlasti, když akcentuje jeho strategické kroky při rozšiřování území a připomíná neúspěchy jeho potomků.

Publikace podává přehled farmaceutické chemie léčiv ovlivňujících autonomní nervový systém, dále se zabývá problematikou léčiv ovlivňujících motorický systém, věnuje se léčivům blokujícím histaminové receptory a nakonec je připojena kapitola o léčivech s periferním blokováním nociceptivního systému. Každá kapitola je členěna na část úvodní se stručnou, avšak nezbytnou farmakologickou charakteristikou, další informace se týkají historického vývoje dané farmakoterapeutické skupiny. Těžištěm každé kapitoly je popis vztahů mezi strukturou a účinkem léčiv. Významnou součástí jsou chemické vzorce, uvedeny jsou i stručné charakteristiky v praxi používaných léčiv s jejich mezinárodními nechráněnými názvy, lékopisnými (Český lékopis 2005 a doplňky 2006 a 2007), chemickými (IUPAC) a nakonec i s nejvýznamnějšími chráněnými názvy. Publikace je určena studentům farmaceutických fakult a může být vhodnou příručkou pro farmaceuty a další odborníky, kteří se profesně zabývají moderními farmaky.

Americká badatelka tureckého původu Mutlu Konuk Blasingová se zabývá povahou lyrického subjektu a jeho vztahem k básnickému jazyku. Zdánlivě soukromé, individuální vědomí vyjádřené v básni je podle ní jen virtuální entitou. Oním "já", s nímž se v lyrickém diskursu setkáváme, totiž nejsou básníkova stylizovaná a společensky ukotvená "já" - jsme jím my sami. Blasingová klade důraz na rétorickou, veřejnou a univerzální povahu básnického kódu, jenž je hluboce zakořeněn v mateřské řeči. Podrobné čtení kanonických děl modernistů T. S. Eliota, Wallace Stevense a Ezry Pounda či americké básnířky Anne Sextonové opírá Blasingová o výzkum v oblasti lingvistiky, psychologie a psychoanalýzy. Pomáhá nám tak nahlédnout složité historické procesy, jejichž výsledkem jsou promlouvající lidské subjekty. Pochází-li účinek básnického jazyka z emočního náboje řeči samotné, lyrický subjekt je v prvé řadě produktem básnického kódu.