česká a světová klasika strana 2 z 2

Kniha Staré pověsti české patří k nejznámějším převyprávěním našich dějin. Poprvé vyšla v roce 1894 a byla určena především dětem. Od té doby se dočkala dlouhé řady vydání. Alois Jirásek vykresluje jednotlivé příběhy z naší historie a čerpá přitom jak ze známých dějinných faktů (předlohou mu byly kroniky i české a moravské pověsti), tak z tradovaného lidového vyprávění. Bohatě a barevně líčí příběhy z naší minulosti, jako jsou pověsti O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, Dívčí válka nebo vyprávění O Křesomyslu a Horymírovi. Ztvárnil tu ale nejen historii dávných dob, převyprávěl také příběhy z doby křesťanství, jako jsou pověst O Bruncvíkovi, O králi Ječmínkoci nebo celý soubor pověstí ze staré Prahy (O Golemovi, Staroměstský orloj, Faustův dům). Celou knihu pak uzavírá soubor starobylých proroctví (Sibylino proroctví, Blaničtí rytíři). Jiráskovi se literárním zpracováním podařilo ztvárnit příběhy z naší historie velmi barvitě, navíc celé dílo prodchnul vlasteneckým nábojem. Asi i proto jsou Staré pověsti české se zájmem čteny už několikátou generací čtenářů.

Dvaadvacetiletá Gervaisa neměla v životě štěstí. Otec jejích dvou dětí, Lantier, ji opustil s milenkou a ona zůstala sama. Začne ale usilovně pracovat, aby si zařídila vysněnou vlastní prádelnu. Seznámí se s klempířem Coupeaua, vdá se za něj a zdá se, že všechno se konečně začíná dařit. Gervaise se s manželem a s dětmi přestěhuje do lepšího bytu, narodí se jim dcera a několik let spořádaně a spokojeně žijí. Gervaisuin sen o vlastním podniku se zdá být na dosah ruky. Jenže pak se její manžel zraní při pádu ze střechy a všechno jde najednou z kopce... Zabiják je považován za jedno ze Zolových vrcholných děl. Barvitý, syrový příběh strmého pádu lidí, kteří vlivem okolních poměrů a vinou alkoholu spadnou až na dno společnosti, fascinuje čtenáře svými naturalistickými popisy už více než sto let.

Šlépěj, Ukradený kaktus, Čintamani a ptáci, Modrá chryzantéma... Povídky, které vyšly poprvé v roce 1929, baví čtenáře dodnes a nepřestávají udivovat bohatostí jazyka, jemným humorem, svěžestí vyprávění i hloubkou zamyšlení nad lidskými slabostmi, morálkou a spravedlností. Karel Čapek své detektivní povídky zaplnil zástupem lidových postaviček, od zlodějíčků, podvodníků či pošmistrů po sběratele známek. Jeho hrdinové se v jistém okamžiku ocitají v situaci, kdy váhají nad zločinem a vinou i možnostmi jeho potrestání. Díky barvitosti příběhů a autorově schopnosti živě a zábavně a vyprávět patří tato kniha k vůbec nejčtenějším Čapkovým prózám.

Příběh Huckleberryho Finna navazuje dějově na prózu Dobrodružství Toma Sawyera, jde však o román mnohem vyzrálejší a významnější (řadí se mezi tzv. „velké americké romány“). Tulák Huck Finn, žijící u vdovy Douglasové, získá na konci knihy o Tomu Sawyerovi množství peněz. Do městečka se však vrací jeho věčně opilý otec, který nakonec odtáhne Hucka s sebou do divočiny. Tam ale Huck zinscenuje svou smrt a uprchne otci po řece Mississippi pryč. Cestou se k němu přidá ještě uprchlý otrok Jim a začíná se tak pouť po jižanských státech, plná spletitých příběhů, nebezpečí a vzrušujících příhod. Živé a strhující vyprávění zobrazuje i komplikované vztahy tehdejší společnosti k otázce otroctví. Prózy od počátku provokovaly také svým jazykem: neučesaným, hovorovým a živelným tak, jako je sama hlavní postava knihy.