Právní monografie

Zákon o zřízení samostatného československého státu č. 11/1918 Sb. z. a n., označovaný též jako recepční zákon nebo první ústavní provizorium, byl navzdory číslu, pod kterým se objevil ve Sbírce zákonů a nařízení, prvním československým zákonem. Národní výbor československý jím 28. října 1918 dal právní formu obsahu zároveň přijatého provolání „Lide československý!“, jímž občanům oznamoval vznik samostatného československého státu. Z právního pohledu představuje to nejdůležitější, co se pojí s blížícím se stým výročím vzniku Československa. V jeho pěti stručných paragrafech se zároveň skrývá překvapivě mnoho právních problémů. Autor zvolil netypickou formu opožděného, a tedy i specifického komentáře k tomuto zákonu, aby s důrazem na státoprávní aspekty přiblížil širší souvislosti vzniku Československa. Ukazuje, nakolik se myšlenka samostatného a společného česko-slovenského státu (ne)odrážela v českých a slovenských politických programech od revoluce v roce 1848 až do vypuknutí první světové války. Věnuje se též činnosti české a slovenské domácí i zahraniční politické reprezentace v době první světové války, událostem, které bezprostředně vyústily ve vznik samostatného státu, a jeho postupnému upevňování. V té souvislosti obrací svou pozornost především na reálné ovládnutí pohraničních oblastí českých zemí a území Slovenska. Charakterizuje rakouský a uherský státní aparát a rakouské a uherské právo, neboť z podstatné části našly uplatnění i v československém státě. Sleduje, jak si v roli zákonodárce počínal Národní výbor československý a jeho přímý pokračovatel – revoluční Národní shromáždění. V neposlední řadě se zamýšlí také nad původem a problematičností některých ustanovení samotného zákona a nad odlišnostmi jeho jednotlivých verzí.

Autoři monografie se snaží postihnout velice široký fenomén sociálního práva Evropské unie, tedy oblasti představující jednu ze stěžejních dimenzí Evropské unie a jejího práva. Kniha provede čtenáře filozofickými, historickými a mezinárodními souvislostmi současného sociálního práva Evropské unie. Zvláštní část knihy pak postupně osvětluje jednotlivé oblasti sociálního práva EU, nejdříve z pohledu rovnosti a svobody jako základních principů, na kterých stojí většina norem sociálního práva EU. Specificky je také pojednáno o dvou důležitých aspektech sociálního práva EU, a sice o zakotvení práva na vzdělání a práva na zdraví. Celou knihu pak uzavírá pojednání o sociálních politikách EU v oblastech, kterým se dosud nedostalo závazné právní úpravy, přesto jsou ale pro EU jako celek velmi důležité, tedy například o politice zaměstnanosti, o sociální integraci Romů či občanů třetích států a dalších důležitých otázkách. Pro lepší pochopení předmětné problematiky a její správný výklad se celou knihou prolíná rozhodování Soudního dvora Evropské unie, ale např. i Evropského soudu pro lidská práva. Autorský kolektiv se tématu sociálního práva EU věnuje celý svůj profesní život a do knihy se promítají více než bohaté zkušenosti autorů z této oblasti. Autoři přednášejí na vysokých školách a konferencích jak v České republice, tak v zahraničí. Totéž platí pro jejich publikační činnost – autoři o sociálním právu EU publikují nejen v České republice, ale i v zahraničí.