Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 45 z 76
zobraziť:
Az irodalom - nélkülözhetetlen
Népiesség az ezredfordulón - a falu átalakulása az irodalomban - a hatvanas évek irodalompolitikája - az irodalmi értékrend változásai: csak néhány téma Vasy Géza új könyvének első feléből.
A továbbiakban sem távolodik messzire e témakörtől. Több írásban elemzi Illyés Gyula életművét, majd rövid áttekintéseket kínál, a többi között Ágh István, Marsall László, Sánta Ferenc, Utassy József életútjáról. A röviden is sokatmondó írások bizonyítják: van élet a posztmodernen túl, az irodalmi érték nem valamely irányzatból, hanem a tehetségből sarjadzik.
Vasy Géza sok évtizedes egyetemi tanári működésének, az Írószövetség elnökeként folytatott munkájának tapasztalatai birtokában állítja: modernség és hagyománytisztelet nem állnak egymással szemben, és az irodalom közösségi feladatvállalása, nemzeti küldetése ma is megkerülhetetlen értékek forrása.
Cesta k zjednotenému kozmu
Vladimír Lobotka vyštudoval históriu na UK v Bratislave a filozofiu na California Institute of Integral Studies v San Franciscu. Zaujíma sa o integrálnu filozofiu, transpersonálnu a hlbinnú psychológiu, paradigmatické posuny a teórie dejín zamerané na dynamiku vzniku a zániku komplexných civilizácii. Je zakladateľom Inštitútu Gaia a členom iniciatív University for the Future a Za živé univerzity.
Kniha sleduje dejiny ľudského úsilia o nadviazanie intímneho spojenia so svetom, od antických filozofov až po moderné hypotézy, ktoré reflektujú stav súčasnej vedy. Autor sa tu s vytrvalosťou a odhodlaním pustil do problému, ktorého riešenie je rovnako ťažké ako naliehavo potrebné.
Kniha je výrazom úsilia mladého a rozhľadeného autora o celostné, integrálne uchopenie sveta a reflexiu intelektuálnych dejín ľudstva v kontexte súčasnej globálnej hodnotovej krízy, z ktorej sa snaží nájsť východisko. V centre jeho pozornosti sú fenomény kultúrnej tvorivosti a evolúcie vedomia, v ktorých vidí kľúč k transformácii ľudskej povahy i ľudstva ako celku. Ide mu teda predovšetkým o duchovnú obrodu vlastnými dejinami skôr skorumpovaného než poučeného ľudského spoločenstva. Práve v bohatstve myšlienok a kultúrneho dedičstva ľudstva, v ich tvorivom osvojovaní si a v práci s nimi by mohla spočívať nádej na zmenu nášho sebaobrazu, ktorá je taká potrebná, ak máme mať ešte nejakú budúcnosť.
Jej vlastný život
Patria však do 21. storočia? Kate Bolick vo svojej knihe Jej vlastný život rozpráva príbehy piatich žien, ktorým sa podarilo vzoprieť sa dobovým spoločenským konvenciám a vytvoriť si život podľa svojich predstáv. Poetka Edna Millay, esejistka Maeve Brennan, spisovateľka Edith Wharton, fejtonistka Neith Boyce a spoločenská reformátorka Charlotte Perkins Gilman boli ženami, ktoré sa rozhodli nevydať sa; ktoré sa vydali, ale nemali deti; a ak ich mali, tak odmietli celý svoj život zredukovať na to, aby sa zrkadlili v očakávaniach a ambíciách muža. Týchto päť „prebúdzačiek“ Kate Bolickovej je príkladom žien, ktoré boli v prvom rade ľudskými bytosťami, čo svoje ženstvo prijali, ale nenechali sa ním obmedziť. Kate Bolick spája svoj osobný príbeh s osudmi týchto piatich žien a na rôznych príkladoch ukazuje, že život osamote nie je údelom, ktorého sa treba báť a na to, aby ženy mohli viesť naplnený zaujímavý život sa nemusia podriaďovať umelému spoločenskému tlaku. Kate Bolick je vďaka knihe Jej vlastný život „prebúdzačkou“ generácie žien, ktorých sa dilema vydať sa či zostať slobodná, už vôbec netýka, pretože vystúpili do oveľa väčšieho priestoru – priestoru vlastného vzácneho života. KATE BOLICK je americká esejistka a novinárka. Pracuje pre časopis Atlantic. Žije v New Yorku.
Filozofia vína
Maďarský filozof, esejista a prozaik Béla Hamvas štúdiu Filozofia vína skoncipoval roku 1943 a do tvaru príťažlivej eseje ju prepísal v lete 1945 v Balatonskom Berinčoku. Vyše 40 rokov kolovala v rukopise, kým roku 1988 v knižnej podobe doslova uchvátila maďarských čitateľov. Esej má trojdielnu sonátovú formu. Jej prvá časť hovorí o víne ako nadprirodzenom médiu, druhá časť je úvahou o viniči a o víne ako súčasti prírody (na území zdedenom po rozpadnutom Uhorsku) a tretiu časť autor vyhradil rituálu vína, jeho pitiu. V Hamvasovom poňatí víno je zložkou žiaducej rovnováhy ľudského života. Jeho úvaha je teda zároveň hovorom o ľudskom postoji k životu. Víno podľa neho má schopnosť z reálneho „krízového“ sveta urobiť snový svet “zlatého veku“ ľudského života. Človek túži žiť autenticky a snívať v realite. Dávno to zdôvodnil Herakleitos: „Svet bdelých je jeden a spoločný, snový svet je pre každého individuálny.“ Hedonista Béla Hamvas šarmantne oboznamuje čitateľa s dejinami a reáliami stredoeurópskej oblasti vína a známy výrok Myslím, teda som (Descates) rozšíril o vtipnú existenciálnu formulku mladšieho filozofa vína R. Scrutona: Pijem, teda som. Nové vydanie Filozofie vína obohacujú eseje a úvahy o víne z pera významných maďarských literátov 20. storočia (M. Babits, S. Márai, M. Mészöly, F. Móra, B. Szappanos).
Sokszínű városaink
"E kötet írásai a múlt század kilencvenes éveiben születtek, és a pozsonyi Kalligram Könyvkiadó OS című folyóiratában éveken át, sorozatként jelentek meg. Ezek az esszék, interjúk, beszélgetések szerény adalékot jelenthetnek ahhoz, hogy a jövőben a tágabb történelmi köztudat ne etnonacionalista, hanem regionális pozícióból tekintsen a nemzetfogalom bonyolultságára.
Az Olvasót óva intem, hogy történelmi múltú felföldi magyar városok nosztalgikus olvasókönyveként tekintsen erre a kiadványra. Ezt a könyvet nem a latens revizionizmus hívta életre. A kötetben bemutatott városok többsége a történelmi Magyarországon sosem volt színmagyar, ellenkezőleg: némelyek kizárólag államigazgatásilag voltak magyarok, és ezek a nyelvi mozgalmak kialakulásában széthulló hungarus-identitás után fölöttéb nehezen viselték az erőszakos magyarosítást, amely a kiegyezést követően még agresszívebb formákat öltött. Nem összeesküvések sorozatának műve, hogy szlovákok - akiket a tizenkilencedik századi értelmezések nyomán még a huszadik századi magyar etnonacionalista közbeszéd sem tartott nemzetnek - az első világégést követően nem a magyar, hanem a csehszlovák államiság kereteibe ágyazták jövőjüket.
A városok és lakóinak identitása sokrétegű, képlékeny szerkezet, s ez a jelenlegi spontánul tagadja a nemzeti elkötelezettségű egységesítést. A külső parancsokat. Ezt is illusztrálja ez a válogatás." (Szigeti László)
O neumírání
Jak zachytit nezachytitelné? Jak pojmenovat to, co se děje mezi narozením a smrtí ? Jak uchopit „věčně prchavý okamžik“? Právě takové otázky si William Saroyan klade ve své knize vzpomínek, meditací a úvah. Formou otázek a odpovědí, reálných či fiktivních rozhovoru vede dialog s novinářem, s vlastními dětmi, s ideálním čtenářem, se sebou samým, ba dokonce se svou smrtí, kterou potkal ve snu. Zjišťuje, že život je naplněn paradoxy, o kterých si můžeme maximálně povídat. Nežijeme dlouho, nestačíme se vzájemně poznat, nevíme, co je důležité a podstatné… proto asi tak to nejlepší, co se dá udělat, je dokázat lidi alespoň rozesmát - dát vzniknout radosti v daném okamžiku. „Začal jsem psát tuto knihu v naději, že její psaní zastoupí umírání, mou skutečnou smrt, kterou jsem už nějaký čas cítil nablízku.“
Válogatott esszék
Spiró György otthonos terepe az esszé. Ezekben az írásokban közérthetően, szenvedélyes racionalizmussal és eredeti szempontokkal vizsgál meg közelebbről egy-egy életművet, műalkotást, történelmi jelenséget.
Esszéiben mintegy sűrítve benne van életműve megannyi jellemzője és kérdése. Egymás mellett kap helyet a szlavista Spiró, a délszláv, a lengyel és az orosz kultúra ismerője; a drámaíró, aki egyszerre kívülről és beljebbről lát rá a színház és a színészek különleges világára, és a regényíró, hiszen az esszék témái és nézőpontjai sokszor kapcsolódnak regényeihez, azokban árnyalja őket tovább.
Az esszé mint panoptikum és kaleidoszkóp: olvashatunk a szláv kultúra fontos szerzőiről és attitűdjeiről, az ókori provinciák és a mindenkori perifériák történelmi és aktuális mozgásairól, saját régiónk zártságáról, Gorkij emberi karakteréről és Spiró legkedvesebb íróiról, életembereiről.
A Magvető Kiadó ezzel a kötettel köszönti a hetvenéves Spiró Györgyöt.
Clubovka - I Am Thinking Premýšľam
Prečo britský architekt a dizajnér Ron Arad odmieta sledovať televíziu, akú paralelu medzi dobrým jedlom a architektúrou našiel Umberto Napolitano z parížskeho ateliéru LAN, ako nemecký dizajnér Stefan Diez definuje šťastie, s čím práve experimentuje Holanďan René van Zuuk, prečo by sa podľa slovinských architektov Bevk Perovi mala tvorba vzdať egocentrických gest, aký bôľ prežíva taliansky majster provokácie Fabio Novembre a aké vzrušujúce, ale i trpké divadlo z okna svojho štúdia sleduje brazílsky architekt Marcio Kogan? O čom práve teraz premýšľajú všetci títo ľudia? Sú až po okraj naplnení iba prácou za lepší svet alebo sa v ich mysliach nájde miesto aj na niečo iné? Kniha I Am Thinking / Premýšľam prináša tridsaťšesť originálnych úvah a kresieb architektov a dizajnérov známych od New Yorku po Tokio. Nechýbajú medzi nimi mená ako Gaetano Pesce (IT), Karim Rashid (USA), Roberto Palomba (IT), Matali Crasset (FR), Maria Blaisse (NL), Jaime Hayon (ES), Rudy Riccioti (FR), ale aj Bořek Šípek (CZ), Piet Oudolf (NL) a mnohí ďalší. Všetci patria k tvorcom, ktorí v súčasnom svetovom dianí v dizajne a v architektúre vystupujú ako dôležití aktéri. No v tomto knižnom výbere ich spája iná okolnosť – prednáškový cyklus Clubovka. Každý z nich totiž navštívil Slovensko ako hosť podujatia Clubovka, ktoré funguje ako „portál“ prenosu zásadných myšlienok prostredníctvom živých prezentácii pozoruhodných autorov. Priniesli sem svoje najväčšie úspechy, charizmu, úvahy, mnohé otázky, chytľavé nadšenie, nekonvenčné názory – silné idey, ktoré z nich robia špičkových profesionálov, ale aj mysliteľov a ľudí s veľkým príbehom. A svedectvom je aj táto kniha.
Virginia Satirová Psychologické eseje 1963-1983
Kniha psychologických esejů z pera Virginie Satirové spatřila světlo světa dlouho po její smrti. Tohoto úkolu se společně s týmem editorů ujal její blízký spolupracovník John Banmen, který vybral a upravil některé autorčiny starší texty. Jednotlivé kapitoly jsou tvořeny jednak původními psanými eseji, jednak přepisem realizovaných přednášek. Kniha čtenářům nabízí v jedenácti kapitolách možnost seznámit se nezprostředkovaně se způsobem, jímž Satirová uvažuje o psychoterapii, jejích cílech a metodách, s autorčiným pohledem na roli a osobnost rodinného psychoterapeuta a s některými zásadními životními momenty, které měly vliv na vznik formování jejího přístupu k práci s lidmi. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny předmluvami odborníků z řad psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, kteří sami přístup Virginie Satirové ve své práci více či méně využívají. Kniha není učebnicí psychoterapie či odborným textem v pravém smyslu slova, ale spíše vhledem do životní cesty a uvažování inspirativního člověka, který významně ovlivnil obor psychoterapie, a není proto určena jen odborníkům z řad pomáhajících profesí, ale i čtenářům z řad laické veřejnosti
Prvky spravedlnosti
Profesor university of arizona david Schmidtz – vystudovaný filozof a ekonom – v knize Prvky spravedlnosti předkládá velmi srozumitelným jazykem své úvahy o tom, co je spravedlnost. Hodnotí vhodnost přístupu ke spravedlnosti skrze principy zásluh, reciprocity, rovnosti a potřeb. Objasňuje, proč přistupovat k teoriím jako k mapám sloužícím správně pouze v určitém kontextu, analyzuje sousedskou povahu spravedlnosti, kriticky hodnotí práce klasických děl Rawlse i Nozicka.
dostupné aj ako:
Moc a ľudská povaha
Predkladaná publikácia je prvým knižným prekladom Helmutha Plessnera do slovenčiny. V prvej eseji Moc a ľudská povaha sú prítomné základné východiská Plessnerovej antropologickej filozofie ako pozicionalita, teda spôsob umiestnenia človeka v prostredí, rozdiel medzi centrickou a excentrickou pozíciou človeka a spôsoby, akými človek dokáže prekročiť svoj vlastný stred. Po vzore filozofov existencie Jaspersa a Heideggera nie je Plessnerov človek nikdy hotovým výtvorom, ale neustálym procesom sebautvárania jednak počas vlastného života a potom aj na poli dejín, kde sa človek po vzore Diltheyovho historizmu stretáva so sebou samým. V druhej eseji Emancipácia moci sa jasne zrkadlí autorovo presvedčenie, že ak má mať filozofia či antropológia zmysel, musí byť politická. Podľa Plessnera sa človek vyznačuje biologicky danou potrebou moci, pričom predstava absolútnej moci zostáva pre jedincov rovnako neodolateľná tak v minulosti ako aj v súčasnosti. Moc sa podľa Plessnera v dejinách ľudstva nemení, menia sa len spôsoby jej uplatňovania.
Medzi spisovateľmi našej minulosti
Alexander Matuška je v širšej kultúrnej verejnosti známy najmä ako burič a boriteľ ustálených hodnôt a knitik oficiálnych osobností, stotožňujúci sa s postavami idúcimi proti prúdu. V profilových statiach tohto výberu (Sládkovič, Hurban, Štefánik, Hviezdoslav, Vajanský, Rázus, Hronský, Rúfus, Tatarka a ďalší) uznáva hodnoty našich klasikov, vzdáva im náležitú úctu, ale vyhýba sa ich okiadzaniu a textom nechýba polemický náboj. Pri čítaní Matuškových textov sa presviedčame, že stále má čo povedať dnešku, ktorý ignorantsky prehliada hodnoty minulosti.
Slovenské kargo
Kniha Petra Zajaca Slovenské kargo tvorí premyslený a kompozične pevne zviazaný celok, čo z nej, spolu s koncíznym obsahom, robí vedeckú prácu monografického charakteru. Jej východiskom je reflexia o idei a zmysle akadémie a univerzity a v tomto rámci aj reflexia o zmysle humanitných vied. Zajac formuluje presvedčenie, že zmysel a podstata humanitných a spoločenských vied je a bude v stále väčšej miere spočívať v rozvíjaní kultúrnosti, lebo to im dáva základnú spoločenskú legitimitu.
Ženy, náboženství, násilí a moc
Ve své nejnovější knize se bývalý americký prezident podrobně zabývá předsudky, diskriminací, násilím, zkresleným výkladem náboženských textů (Bible, Koránu a dalších), fyzickým a duševním týráním, chudobou, nemocemi a válkami z hlediska ženské nerovnosti, existující dnes na celém světě. Carter ukazuje, že muži sice s tímto stavem věcí mnohdy nesouhlasí, ale mlčí, aby si zachovali dominantní postavení. Jimmy Carter navštívil se svou ženou Rosalynn 145 zemí světa a společně založili neziskovou organizaci The Carter Center, která aktivně působí v polovině z nich. Měl příležitost seznámit se s lidmi z často velmi odlehlých vesnic v džunglích i pouštích. Dozvěděl se mnoho z jejich osobního života, zvláště to, že nerovnost mezi pohlavími roste stále rychleji a platí to stejnou měrou pro země bohaté i chudé. Carter si sice uvědomuje, že ekonomická nerovnost ve světě představuje čím dál větší problém, ale zároveň již dospěl k pevnému přesvědčení, že nejvážnějším a všeobecně opomíjeným problémem se celosvětově staly deprivace a týrání žen i dívek, jež převážně povstaly z falešného výkladu některých náboženských textů a rostoucí tolerance vůči násilí a válkám – podle jeho slov naneštěstí tento příklad světu poskytly samotné Spojené státy americké. Carter zdůrazňuje, že kromě velkého utrpení žen, o němž se téměř nemluví, tu je i zničující dopad na ekonomiku v důsledku toho, že k prosperitě nemůže přispět nejméně polovina lidské populace na Zemi.
dostupné aj ako:
Úpadek anglické vraždy: Eseje III.
Úpadek anglické vraždy, třetí svazek esejí George Orwella z let 1945-1946, přináší jak angažované texty „Proč píšu“, „Svoboda tisku“, „Vy a atomová bomba“ či „Antisemitismus v Británii“, tak eseje na domácká témata „Na obranu anglické kuchyně“, „Přímluva za otevřený oheň“, „Zamyšlení nad žábou obecnou“ a „Šálek dobrého čaje“, ale rovněž málo známé Orwellovy recenze, například Dostojevského Zločinu a trestu a Bratrů Karamazových nebo Pruského důstojníka D.H. Lawrence. Nelze také opomenout vtipné a trefné dobové úvahy zveřejňované ve sloupcích „Jak to vidím já“. Esejistické dílo George Orwella vychází ve čtyřech svazcích a obsahuje celkem 241 esejí, analýz, recenzí a novinových sloupků. V této podobě se jedná o nejúplnější, nejširší a naprosto vyčerpávající souhrn Orwellovy publicistiky v češtině.
Na sklade 1Ks
20,85 €
Cesty domov
Valentove krajiny nie sú komplikované a rafinované, nehrozí vám, že sa v nich stratíte, zablúdite. Ale ponoriť sa do nich možno veľmi hlboko. Sú tichým vyzvaním na cestu ak sa po nej vydáte, v tom tichu začujete hlas svojho srdca alebo aj celého vesmíru. Tie snové krajiny sú často akoby prázdne, ale nie pusté a odľudštené. Vždy v nich možno nájsť stopy, cítiť minulú alebo budúcu prítomnosť života, človeka.
Na najsugestívnejších fotografiách akoby už ani nezobrazoval nejakú konkrétnu krajinu, ide skôr o akúsi esenciu krajiny
podobne ako tvorcovia japonských záhrad nás do nej pozýva k meditácii o základných hodnotách života. Sú to ozajstné fotografické básne, či skôr eseje spájajúce do jedného pôsobivého celku poéziu, filozofiu a ešte niečo nepomenovateľné a ťažko zachytiteľné, lebo Ferdinand Valent akýmsi zázrakom vie premietnuť do obrazu krajiny svoje najvnútornejšie sny a túžby.
V jubilejnom roku 2000
Dielo predstavuje ďalšie voľné pokračovanie literárneho spracovania denníkových záznamov autora tentoraz mapujúcich krok za krokom jeho vnútorné prežívanie jubilejného roku 2000 na pozadí celkovej situácie na Slovensku a vo svete.
Titul voľne nadväzuje na pred časom vo Vydavateľstve G-ATELIÉR vydané tituly autora – V dotyku s Pavlom Straussom VII, V dotyku s Pavlom Straussom X. a Posledný rok.
Nepovinné čítanie
Kniha obsahuje časopisecky publikované recenzie, ktoré podávajú ucelený obraz o zásadných dielach slovenskej literatúry.
PhDr. Jozef Špaček sa narodil 8. 10. 1950 v Skalici, kde žije dodnes. Študoval slovenčinu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Od roku 1975 až do roku 2013, kedy odišiel do dôchodku, učil na Gymnáziu F. V. Sasinka v Skalici. Jeden školský rok (1986/1987) pôsobil vo funkcii riaditeľa Záhorského múzea v Skalici. Vydal prózy Na kobyle, na žrebcovi (1980), Neúplný rozvrh hodín (1986), Ruže a tŕnie (1991), Sever a iné túžby (1996), Niečo o abecede (2006), V ulitách (2008). Pre maturantov vydal príručku Slovenská a svetová literatúra k maturite (2000), je spoluautorom Slovníka slovenských spisovateľov (1999, 2005) a tiež učebníc literatúry pre stredné školy. Prózy, recenzie a literárno-kritické state časopisecky publikoval od roku 1975. Je členom Klubu nezávislých spisovateľov. Slovenský text.
O duchovnom kolaborantstve
Výber z Matuškových statí a brilantných esejí o mravných či nemravných činoch v hraničných situáciách. Matuška nemoralizuje, vie o ľudskom správaní, o zlyhaniach, ale i o nečakanej odvahe. Duchovné kolaborantstvo nie je typicky slovenský problém. Matuška rieši naše „zlyhania“ dané najmä konfliktom slovenský štát verzus SNP, neskôr postojmi tých, ktorí sa zapojili, ale nie celkom, ktorí uverili víťazstvu Nemecka, ale nedali mu svoje duše (Milo Urban, J.C. Hronský). Brilantne vystihol charakter slovenskej spoločnosti, najmä jej negatívne stránky. Čo napísal, to platí dodnes.
Esej je literárnym žánrom, v ktorom sa jej autor kriticky zamýšľa nad určitým problémom. Má subjektívny charakter a vyjadruje postoje jej autora. Autor v eseji prezentuje svoje názory a argumenty k vypranej problematike.
Úvaha je literárny útvar, ktorý vysvetľuje a rozoberá známu tézu z nového pohľadu. Autor v nej zaujíma svoj postoj k téme a snaží sa čitateľa priviesť k uvažovaniu o danej téze.
Štúdia je vedecký článok väčšieho rozsahu.
Prinášame vám eseje, úvahy, a štúdie od známych autorov ako Elena Ferrante, Jan Amos Komenský, Josef Čapek, C.S. Lewis a mnohých ďalších. Začítajte sa do týchto zaujímavých diel a uvažujte s autormi o večných aj nových otázkach.
