Najnovšie - Biografie - ostatné strana 127 z 174

Nora Beňačková a Ada Straková – dnes už legendárne hlásateľky rozprávajú o svojom živote, o svojich láskach, koníčkoch, o móde, o spisovnom jazyku, no najmä o pôsobení v Československej a Slovenskej televízii. Čo všetko si vyžadovali priame prenosy – od neuveriteľnej disciplíny, schopnosti vynájsť sa v kritických okamihoch až po humorné situácie, ale aj o tom, kde pôsobili po odchode z televízie a čo im pripravil život po zrušení hlásateľskej profesie, to všetko, no nielen to, vám vyrozprávajú na stránkach tejto jedinečnej knihy doplnenej vzácnymi fotografiami. Tieto noblesné dámy s neuveriteľnou životnou energiou a s nezameniteľným hlasom, akým sa prihovárali cez televíznu obrazovku celým generáciám, sa vám predstavia tak, ako ich iste nepoznáte.

Možno si ani nevieme predstaviť, do akej miery ovplyvnili naše dejiny súkromné príbehy tých, ktorí nimi hýbali. A neboli to len muži, ale často ženy, ktoré vo svojich rukách sústreďovali oveľa viac moci, než je to história ochotná pripustiť. Kniha Princezné prináša príbehy výnimočných žien, ktoré sa síce počas života stretávali s obdivom, no ani ich osud neušetril trápenia. Tieto ženy vedeli, ako chutí víťazstvo, poznali však aj trpkú pachuť prehry. Niektoré ľud miloval, iné nenávidel. Boli medzi nimi filmové hviezdy, hriešne svätice, vládkyne oddané svojej krajine, ale aj rebelky, ktoré sa rozhodli ísť za hlasom svojho srdca. Vojvodkyne, princezné, kňažné aristokratky, ktorým nič ľudské nebolo cudzie.

Poutavý životopisný přehled všech panovníků a nejvyšších představitelů českých zemí – začíná prvním známým moravským knížetem Mojmírem I. a končí současným českým prezidentem Milošem Zemanem. Autor se neomezuje jen na strohý výčet faktů, ale jednotlivé postavy přibližuje citacemi jejich výroků, hodnoceními kronikářů a historiků i lehce bulvárními podrobnostmi. Víte, že český král Václav IV. měl nemanželskou dceru? Přitom s žádnou ze svých dvou manželek potomka nezanechal. T. G. Masaryk zase na stará kolena zamýšlel spolu s o mnoho let mladší spisovatelkou napsat román...

Keď sa koncom sedemdesiatych rokov zjavil v Bratislave mladý francúzsky intelektuál Etienne Cornevin, ktorý prišiel na Slovensko pomôcť nášmu školstvu šíriť a kultivovať výučbu francúzštiny, sotvakto tušil, že sa čoskoro výrazne zapojí do slovenského i českého výtvarného života. Presnejšie, do jeho neoficiálnej scény. Biografia Alexandra Balogha, blízkeho priateľa Etienna Cornevina, prináša pútavý príbeh človeka, ktorý sa podľa vlastných slov usiloval byť nielen filozofom, ale i teoretikom, historikom a kritikom výtvarného umenia, literárnym kritikom, básnikom, umelcom, humoristom, kurátorom, filmárom a vydavateľom. A tiež, ako zvykol s úsmevom vravieť, aj odborníkom na nedefinovateľné disciplíny. Už dávno vieme, že sa o to nielen usiloval, ale tým všetkým asi aj bol. Obraz Etienna Cornevina doplnili archívnymi fotografiami Eva Cisárová-Mináriková, Ladislav Čarný, Xénia Hoffmeisterová, Peter Procházka, Gabriela Albrecht Žiaková, rodina Filovcov a Marián Mudroch. Etienne Cornevin (26. júl 1950, Kamerun 2. máj 2016, Châteauroux, Francúzsko) vyštudoval na Sorbonne filozofiu, no rovnako mal rád výtvarné umenie, a tak na jednej z parížskych univerzít prednášal teóriu a dejiny umenia. Skutočnosť, že témou jeho okolo 1200-stranovej habilitačnej práce na Université Paris Nanterre v roku 1989 boli osobnosti a estetika súčasného umenia v Československu, príliš neprekvapuje, veď v rokoch 1976 až 1988 žil na Slovensku. Najskôr v Prešove a potom desať rokov v Bratislave. To, čo robili Kolář, Novák, Fila, Jankovič, Šimotová, Fischer, Laubert a rad ďalších, na mňa silne zapôsobilo. Mal som pocit, že najpôvodnejšie a najhĺbavejšie umenie vo svete sa rodí práve v Československu a nie vo Francúzsku či v Spojených štátoch. To všetko bolo u nás neznáme, nikto o tom nič nevedel. Rozhodol som sa teda, že podám o tom všetkom svedectvo. Trvalé svedectvo, pravdivú stopu. Etienne Cornevin Naďalej sa často vracal na Slovensko aj do Česka, kde publikoval eseje, recenzie, katalógové texty a preklady, otváral výstavy, napísal monografiu a nakrútil prvú sériu šiestich filmových dokumentov o slovenských výtvarníkoch. Aj to bola súčasť tej pravdivej stopy, o ktorej mi neraz rozprával, trvalého svedectva o neoficiálnom umení v Československu, ktoré ho doživotne očarilo. A keď náhle odišiel, stala sa samozrejmou povinnosť pokúsiť sa podať svedectvo o ňom samotnom. Alexander Balogh

Většina lidí zná Marilyn Monroe jako ikonu Hollywoodu, pojí se s ní však také spousta zajímavých faktů. Věděli jste například, že během života vystřídala 43 různých bydlišť? Že byla vášnivou čtenářkou a v době své smrti měla rozečtenou kultovní knihu Harper Lee Jako zabít ptáčka? Nebo že se vzepřela tlaku hollywoodských studií, založila si vlastní produkční společnost a stala se tak první ženou filmového průmyslu, která vlastnila majoritní podíl takto velké firmě? Objevte neznámé stránky kultovní blondýny!

Pablo Escobar és a Medellín kartell döbbenetes története, minden ami kimaradt a Netflixen-en A kolumbiai drogbáró, Pablo Escobar egyszerre volt ragaszkodó családapa és pszichopata gyilkos, iszonyatos ellenség és csodálatos barát. Miközben milliókat adományozott a szegényeknek, felrobbantotta és kínozta az ellenségeit, és volt, akinek tüzes kanállal vájatta ki a szemét. Escobar sokszoros milliárdos lett kíméletlen ravaszsága és Amerika olthatatlan kokainéhsége folytán.Egy csekélyke 100 millió dolláros birtokon élt, és saját magánállatkertje volt. A Pablo Escobar drogháború feltárja a titkot: a hatóságok nem azért üldözték Pablót, hogy véget vessenek a kokainüzletének, hanem hogy átvegyék tőle. Shaun Attwood könyve egy szívfájdító, akciódús igaz történet, ami a drogtilalom katasztrofális következményeiről fest lélegzetelállító képet.

Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Čtivá a napínavá kniha vychází k 70. výročí komunistické vraždy Milady Horákové. Co formovalo Miladu Horákovou? A kde brala tolik síly, odvahy a energie, aby dokázala přežít nacistické věznění a nepodala se ani svým komunistickým vrahům? Čtenářům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA. V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni. Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.

Kdo pařil mezi nejvýznamnější panovníky Evropy? A kdo byl naopak nejmocnější? Kniha Největší panovníci Evropy vám umožní nahlédnout do zákulisí mocenských bojů, které po dlouhá léta utvářely podobu Evropy. A že to nebyla vždy cesta mírumilovná, ale politika šířící se i krví a mečem, je nasnadě. Kdo z panovníků tedy při snaze zvětšit svůj vliv preferoval boj, a kdo naopak třeba tzv. sňatkovou politiku? Kniha podrobně přináší vskutku barvitý a neotřelý pohled na životy těch nejznámějších panovníků či celých panovnických dynastií, které ve své době ovládaly Evropu. Poznejte jejich příbuzenské vztahy nebo před světem ukrývaná rodinná tajemství. Do detailu zpracované životopisy slavných vládců jsou napsány velice čtivou formou, jež vás vtáhne do děje a nepustí.

Titul, jenž vychází u příležitosti 130. výročí narození Agathy Christie a 100. výročí zahájení její mimořádně úspěšné spisovatelské dráhy, potěší jistě všechny příznivce Královny zločinu. Ta se na prahu šedesátky rozhodla sepsat vlastní životopis. Pracovala na něm s přestávkami plných patnáct let. Kniha vyšla v roce 1977, rok po její smrti. Christie nás v ní provází svým dětstvím, prvními láskami, oběma manželstvími, dozvíme se, kde a jak získala znalosti z medicíny, toxikologie či archeologie pro své rafinované případy, poznáme její postřehy o společnosti, v níž žila. A snad i pochopíme, jak se dokázala vymanit z vlivu viktoriánské výchovy či proč dobrovolně snášela útrapy cestování. Součást knihy tvoří fotografická příloha s rodinnými snímky.

Kniha zachycuje působení Tomáše Bati jako podnikatele a starosty Zlína. Přibližuje rozsah firmy Baťa, její různá odvětví i expanzi do světa. Podává vývoj za nástupců Tomáše Bati, také za druhé světové války a znárodnění firmy. Připojen je i přehled o působení firmy Baťa v celém světě po druhé světové válce. Česko-anglický text je doplněný řadou fotografií. K přílohám patří také stručné statistické přehledy a ukázky reklam.

Šokující vzpomínky žen, které prošly peklem německého nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Kniha vznikla na základě rozhovorů autorky s každou z hrdinek. Leokadia Rowińská se do tábora dostala v třetím měsíci těhotenství. Vzpomíná na kruté zacházení s ženami, nastávajícími matkami. Ireneusz, tak svého syna pojmenovala, se stal nejmladší obětí pochodu smrti. Pochovala ho v krabici od špaget. Urszula Koperská se do tábora dostala jako osmileté dítě. Vypráví o hladu, stesku a strachu. Její vzpomínky jsou příběhem každého dítěte v Osvětimi. Walentyna Nikodemová byla v Osvětimi svědkem častého bestiálního chování esesmanek. Právě ona se na konci války střetává s jednou z nejkrutějších vražedkyň a zasadila se ojejí popravu. To jsou jen některé z příběhů, ale žádný z nich by neměl být zapomenut. Nezapomínejme na děvčata, která tímto táborem prošla. Spatřila vněm obrazy, za něž by se nestydělo ani peklo. Ty se navždy zapsaly do pamětí obětí nacistických zločinů. Nezmizí, nepominou. Budou v nich sídlit až do konce. Ve vzpomínkách. V nočních můrách.

Luděk Sobota je známý svým specifickým absurdním humorem nejen jako herec a komik, ale i jako autor zábavných textů. Ty píše celý život, a to jak kratší literární útvary, tak divadelní výstupy, a v současné sbírce jich shromáždil více než padesát. První část je věnována vzpomínkám z dětství, školních let, ze studia i divadelních začátků, příhodám ze života i „z natáčení“ a zápiskům ze současnosti. Druhá část obsahuje ty nejslavnější Sobotovy monology i dialogy. Doplněno množstvím fotografií z profesionálního i soukromého života.

The CEO of Disney, one of Time's most influential people of 2019, shares the ideas and values he embraced to reinvent one of the most beloved companies in the world and inspire the people who bring the magic to life. Robert Iger became CEO of The Walt Disney Company in 2005, during a difficult time. Morale had deteriorated, competition was intense, and technology was changing faster than at any time in the company's history. His vision came down to three clear ideas: Recommit to the concept that quality matters, embrace technology instead of fighting it, and think bigger-think global-and turn Disney into a stronger brand in international markets. Fourteen years later, Disney is the largest, most respected media company in the world, counting Pixar, Marvel, Lucasfilm and 21st Century Fox among its properties. Its value is nearly five times what it was when Iger took over, and he is recognized as one of the most innovative and successful CEOs of our era. In The Ride of a Lifetime, Robert Iger shares the lessons he's learned while running Disney and leading its 200,000 employees, and he explores the principles that are necessary for true leadership, including: Optimism. Even in the face of difficulty, an optimistic leader will find the path toward the best possible outcome and focus on that, rather than give in to pessimism and blaming. Courage. Leaders have to be willing to take risks and place big bets. Fear of failure destroys creativity. Decisiveness. All decisions, no matter how difficult, can be made on a timely basis. Indecisiveness is both wasteful and destructive to morale. Fairness. Treat people decently, with empathy, and be accessible to them. This book is about the relentless curiosity that has driven Iger for forty-five years, since the day he started as the lowliest studio grunt at ABC. It's also about thoughtfulness and respect, and a decency-over-dollars approach that has become the bedrock of every project and partnership Iger pursues, from a deep friendship with Steve Jobs in his final years to an abiding love of the Star Wars mythology. "The ideas in this book strike me as universal" Iger writes. "Not just to the aspiring CEOs of the world, but to anyone wanting to feel less fearful, more confidently themselves, as they navigate their professional and even personal lives."

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

„Franz Kafka byl Praha a Praha byla Franz Kafka“, napsal kdysi Johannes Urzidil. A skutečně, kdo se vydá po stopách života Franze Kafky, toho cesta zavede přímo do srdce starého císařského města nad Vltavou. Až do morku kostí, celou svou bytostí je spisovatel Kafka zakořeněn v pražské půdě, všude v jeho díle probleskuje na povrch město a jeho lidé. Tento kompaktní průvodce zve čtenáře do Kafkova světa. Učí jej vidět Prahu tak, jak ji viděl Kafka. Při tom se tato publikace, překypující více než 150 historickými vyobrazeními a hojnými citáty z Kafkova díla a korespondence, stala díky autorově hutnému vypravěčskému stylu sama pražskou klasikou. Kniha je neustále průběžně aktualizována tak, aby odpovídala nejnovějšímu stavu poznání Kafkova života a díla, a je už dlouho ve svých četných vydáních nesporným standardním dílem pro všechny, kdož se chtějí nechat vést ... a svést: k intimní známosti se?spisovatelem Franzem Kafkou i Zlatou Prahou, jaká byla před zhruba sto lety.

Ismert és kevésbé ismert művészeket mutat be a kötet. Megismerkedhetünk életükkel, bepillantást kapunk művészetükbe.

Světlo v jizbě vzpomínková knížka Miroslava Matouše, který ve svém souhrnném díle propojuje své životní vzpomínky, myšlenky, básně, pocity. Miroslav Matouš byl za války totálně nasazen, poté se stal farářem Církve československé husitské a v roce 1958 mu byl z politických důvodů odňat státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Po letech v dělnických profesích se v roce 1967 stal na dvacet let kazatelem Jednoty bratrské. Během svého života se setkával s významnými osobnostmi národa, byl spolupracovníkem Přemysla Pittra. Z literární činnosti např.: V naší zahrádce 1960, Pouť za světlem 1971, Být bližním světu 1988, Uhel a křída 1997, Lidstvo mezi protějšky proroctví proti Babylonu 2015, Hledání cesty světla 2016 aj. Autor řady básnických sbírek a životopisného vzpomínání na P. Pittra. Publikace Světlo v jizbě nabízí originální pohled na svět a přináší dostatek podnětů k zamyšlení.

Doposud nikdy knižně nevydaní autobiografie Jindřicha Flussera líčí nejen drastické poměry a mezilidské vztahy v nacistických koncentračních táborech, v nichž měl budoucí lékař několikrát doslova "štěstí v neštěstí", ale uvádí také své četné úvahy o životě, osudu a "lidství". Vyprávění začíná transportem z Terezína na jaře 1944, odkud autor odjel spolu s rodiči a manželkou do "rodinného" tábora v Osvětimi. Díky vlastní prozřetelnosti se zde vyhnul zplynování, o kterém rozhodoval nechvalně proslulý doktor Mengele. A i poté vícekrát unikl smrti jen o vlásek. Kniha končí osvobozením tábora Buchenwald, ve kterém se Flusser setkává s Antonínem Kalinou, vyznamenaným zachráncem židovských dětí. Autor knihu sepsal po válce ve třetí osobě, když pro něj ještě byly vzpomínky příliš bolestivé, až později se rozhodl převést text do ich-formy, toho už se ale nedožil. Udělali to tedy za něj potomci, podobně jako doplnění poznámkami a vysvětlivkami. "Nevím ještě , že to tak bývá, že za svobodu se platí životem, že levněji není k mání. Nevím že jiní zaplatili i za mě že žiju na dluh, na úvěr. Budu mít kdy ho splatit a budu vědět jak?"

Spomienky 85-ročného nitrianskeho rodáka, ktorý prežil detstvo pod Nitrianskym hradom, v uličkách starých Pároviec a Dolného mesta starobylej Nitry v období, kedy sa žilo ťažšie ako dnes, ale asi oveľa pokojnejšie a možno radostnejšie... Niekoľko úplne obyčajných, ale nesmierne malebných príbehov, ktoré zažil malý chlapec v predvojnovej a vojnovej Nitre... Príbehov, ktoré pripomínajú starý praskajúci čiernobiely film... Príbehov, ktoré v súčasnom uponáhľanom svete pôsobia ako balzam...