Najnovšie - Biografie - Životopisy strana 351 z 413

Pôsobivé a inšpiratívne osobné spomienky bývalej prvej dámy Spojených štátov amerických. Michelle Robinsonová prežila detstvo v južnej časti Chicaga, kde sa v malom byte na poschodí delila o spoločnú izbu s bratom Craigom a naháňala sa s ním v blízkom parku. Jej rodičia Fraser a Marian Robinsonovci ju odmalička viedli k tomu, aby bola otvorená a nebojácna. Život ju však zavial oveľa ďalej a do úplne iných sfér - počnúc posluchárňami Princetonskej univerzity, kde po prvý raz pocítila, aké je to byť jedinou černoškou v aule, až po presklenú výškovú kancelársku budovu, kde pracovala na poste renomovanej firemnej právničky. Tu sa v jedno letné dopoludnie objavil v jej kancelárii študent Barack Obama a obrátil celý jej starostlivo naplánovaný život naruby. Michelle Obamová opisuje v tejto knihe začiatky svojho manželstva, keď sa snažila zladiť prácu, rodinu a materské povinnosti s rýchlo sa rozvíjajúcou politickou kariérou svojho manžela. Odhaľuje súkromné diskusie súvisiace s jeho kandidatúrou na post prezidenta aj svoju úlohu v jeho kampani, ktorá jej priniesla popularitu, no zároveň sa nevyhla ani kritike. So šarmom, humorom a s neobvyklou otvorenosťou ponúka pohľad do zákulisia diania, keď sa jej rodina stala stredobodom pozornosti celého sveta, aj na osem dôležitých rokov, ktoré prežila v Bielom dome - na to, ako sa postupne zoznamovala so svojou krajinou a krajina sa zoznamovala s ňou. Kniha Môj príbeh nás zavedie do skromných kuchýň v Iowe aj do tanečných sál Buckinghamského paláca, nevynechá okamihy veľkého žiaľu a nezlomnej vôle. Dá nám nazrieť hlboko do duše jedinečnej priekopníckej osobnosti, ktorá sa snaží žiť autenticky a investuje energiu, sily a hlas v prospech vyšších ideálov. V odvážnom a úprimnom prerozprávaní svojho príbehu nás vyzýva, aby sme sa zamysleli nad tým, kto v skutočnosti sme a kým chceme byť.

David Lynch - co-creator of Twin Peaks and writer and director of groundbreaking films such as Eraserhead, The Elephant Man, Blue Velvet and Mulholland Drive - opens up about a lifetime of extraordinary creativity, the friendships he has made along the way and the struggles he has faced to bring his projects to fruition. Room to Dream is both an astonishing memoir told in Lynch's own words and a landmark biography based on hundreds of interviews, that offers unique insights into the life and mind of one of the world's most enigmatic and original artists.

Ako sa stal Václav Havel pre Čechy "otcom svojej doby", tak je Zuzana Čaputová veľkou nádejou jednej malej a krásnej krajiny. Je doslova šancou, aby sa Slovensko stalo štátom demokratickejším a sociálne spravodlivým. A vo mne prevláda silný aj nezvrátiteľný pocit, že obe menované osobnosti spája, hoci na diaľku, naozaj silná synergia. Keď som mal v roku 2011 krásnu možnosť pána prezidenta navštíviť na jeho Hrádečku, rozprával mi okrem iného o svojom obrovskom sne. "Vždy som sníval o republike samostatnej, slobodnej, demokratickej, o republike hospodársky prosperujúcej a zároveň sociálne spravodlivej, skrátka o republike ľudskej, ktorá slúži človeku, a preto má nádej, že človek poslúži jej," zapísal som si vtedy. A je veľmi zaujímavé a nanajvýš zrejmé, že pani Zuzanu spája s Havlom aj toto podobenstvo. A potom tiež vzdelanosť, znalosť literatúry a filozofie, ale napríklad aj uznanie pravdy ako absolútneho základu ľudského konania. Tak ako Václav velebil pravdu a lásku, tak Zuzana už ako študentka hltala čínskeho mudrca Lao-cea. Od neho vie, že pravdivé slová nie sú príjemné a tiež že príjemné slová nemusia byť pravdivé. Napokon, jej životné motto predstavuje výrok veľkého vlastenca a generála Miroslava Rastislava Štefánika: "Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť." Človeku nemôže nenapadnúť: nemala advokátka a aktivistka za právny štát, spravodlivosť a ekológiu Čaputová o demokratickom štáte podobné predstavy ako Havel, renomovaný dramatik a mysliteľ? A nemá ich obzvlášť dnes ako nová prezidentka Slovenska? Domnievam sa, že taká republika je nepochybne aj víziou charizmatickej a súčasne pôvabnej ženy, ktorej pozitívna aura sa postupne rodila v jej domovskom Pezinku. "Dlho som vôbec zvažovala, nakoniec som sa v januári 2018 k tomuto kroku rozhodla," povedala o svojom vstupe do politiky. "Potom sa navyše stala oná strašná vec, keď zavraždili novinára Jána Kuciaka a jeho snúbenicu, archeologičku Martinu Kušnírovú. Táto udalosť zatriasla celým Slovenskom. Ľudia si povedali, že toto sa nesmie opakovať, že sa ako spoločnosť musíme zmeniť k lepšiemu. Chcem sa na tejto zmene podieľať." Pokiaľ by som použil zveličenie, Zuzana ako dobrý človek a slušný občan vyrazí do stretu s mocnými a boja proti zlu, ktorého obrazom nie je len diabol v mafiánskom rúchu (Marián Kočner), ale aj časť slovenskej vrchnosti. Ľuďom postupne svitá, že zodpovednosť za reálne zlosti padá na hlavu nedávneho premiéra a jeho "Ficolandu". Aká je vlastne pani Zuzana? "Dokáže načúvať, má hlboké sociálne cítenie, vie sa vcítiť do roly toho druhého, dokáže ho pochopiť, vie svoj vnem vďaka svojej vzdelanosti analyzovať. Svojimi legislatívnymi znalosťami a skúsenosťami dokáže nájsť riešenia a tie presadzuje a je v tomto konaní veľmi vytrvalá. A spoznal som na vlastné oči jej zmysel pre spravodlivosť aj skutočnosť, že naopak, nespravodlivosť ju ešte viac motivuje," povie mi Marián Šipoš, zástupca primátora Pezinku, ktorý sa s pani Čaputovou podieľal na uzatvorení novej mestskej skládky. Za dlhoročné úsilie bola odmenená prestížnou Goldmanovou environmentálnou cenou a potom prijatá v Bielom dome. A prečo zvíťazila v prezidentských voľbách? "Mala v samotnej kampani veľkú výhodu. Bola presvedčivá a čo hovorila, to si aj myslí. U ďalších kandidátov ľudia zistili, že nevystupujú práve úprimne, že ich prejavy sú trochu hrané. Skrátka, ako ju osobne poznám, taká skutočne bola, tak vystupovala a hovorila. Jednoducho, sa na nič sa nehrala." Zuzanu Čaputovú vnímam tiež ako ženu peknú a vysoko elegantnú, skrátka, progresívnu dámu, ktorá má štýl, ale ona sama nejaké ženské hry nehrá. Dobre vie, že svoje poslanie akejsi slovenskej Erin Brockovich - možno si spomeniete na americký film o aktivistke stvárnenej vtedy ešte menej známou hviezdou Juliou Roberts - naplnila a že teraz ju čaká misia omnoho obsažnejšia a náročnejšia. Pozitívne meniť Slovensko vo fungujúci a spravodlivý štát, čo si prajú aj ľudia tejto krásnej krajiny. "Keď som robila advokátku, bola pre mňa najdôležitejšia služba klientom. Nezaujímalo ma, kto má akú politickú príslušnosť alebo hodnotový svet. Aj teraz sa vnímam tak, že som v službe ľuďom celej krajiny. Prezident však môže byť súčasťou dejov, aby zmeny vôbec nastali. Veľmi som sa pri kampani snažila ľuďom vysvetľovať, bez toho, aby som vzbudzovala plané nádeje a ilúzie, že človek z pozície hlavy štátu nemôže urobiť zázrak a zásadným spôsobom všetko zmeniť. Ale môže byť iniciátorom, motivátorom a spojovateľom ľudí, ktorí si takú zmenu prajú." Významným impulzom je pre slovenskú prezidentku takisto prestížne medzinárodné ocenenie "Európska osobnosť roka" udeľované za mimoriadne úspechy v oblasti politiky, obchodu a inovácií televíziou Euronews a Európskym obchodným summitom. Vážené čitateľky, vážení čitatelia, radi vám predkladáme príbeh pozoruhodnej ženy, ktorá túži zmeniť náš svet. PhDr. Petr Čermák

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

Dokument o zločineckej triede sformovanej v stalinských táboroch – hrozbe presahujúcej hranice Ruska –, o voroch v zakone. Mark Galeotti je špičkový odborník na ruský organizovaný zločin, konzultant vlád a policajných zložiek po celom svete. Čitateľom prináša fascinujúce dejiny vorov v zakone – skupiny, ktorá zdarne prežila všetky zmeny od stalinizmu, studenej vojny, sovietskej okupácie Afganistanu až po finálny kolaps komunistického experimentu. Vory v zakone, ako sa často hovorí ruskej mafii, vznikli najmä vo väzniciach a gulagoch, kde si vyvinuli jedinečnú kultúru. Jej príslušníci sa značkovali premyslenými tetovaniami a dodržiavali takzvaný „zlodejský zákon“ – prísny systém, ktorý zakazoval všetky platené zamestnania a akúkoľvek spoluprácu so silovými zložkami štátu. Galeotti využil dve desaťročia podrobného výskumu, aby priniesol jedinečnú štúdiu vorov na ceste k moci od skromných počiatkov cez nespútanú ruskú oligarchiu až po nové príležitosti po celom svete.

„Franz Kafka byl Praha a Praha byla Franz Kafka“, napsal kdysi Johannes Urzidil. A skutečně, kdo se vydá po stopách života Franze Kafky, toho cesta zavede přímo do srdce starého císařského města nad Vltavou. Až do morku kostí, celou svou bytostí je spisovatel Kafka zakořeněn v pražské půdě, všude v jeho díle probleskuje na povrch město a jeho lidé. Tento kompaktní průvodce zve čtenáře do Kafkova světa. Učí jej vidět Prahu tak, jak ji viděl Kafka. Při tom se tato publikace, překypující více než 150 historickými vyobrazeními a hojnými citáty z Kafkova díla a korespondence, stala díky autorově hutnému vypravěčskému stylu sama pražskou klasikou. Kniha je neustále průběžně aktualizována tak, aby odpovídala nejnovějšímu stavu poznání Kafkova života a díla, a je už dlouho ve svých četných vydáních nesporným standardním dílem pro všechny, kdož se chtějí nechat vést ... a svést: k intimní známosti se?spisovatelem Franzem Kafkou i Zlatou Prahou, jaká byla před zhruba sto lety.

Ismert és kevésbé ismert művészeket mutat be a kötet. Megismerkedhetünk életükkel, bepillantást kapunk művészetükbe.

Po úspešných a oceňovaných biografických románoch o Clementisovi a Dubčekovi sprítomňuje skúsený a uznávaný spisovateľ osudy jedného z najväčších Slovákov našej histórie. Odkrýva azda všetky vrstvy Štúrovej osobnosti a pôsobenia v kontexte neľahkej a turbulentnej doby. Príbeh veľkého muža minulosti nesie nadčasové posolstvo: silný, pozitívne konajúci jednotlivec môže dať do pohybu lavínu udalostí, ktoré ovplyvnia celé ľudské spoločenstvá. Dielo sa dôsledne pridŕža historických reálií, ktoré hodnoverne domýšľa, no nevymýšľa.

Bývalý slovenský hokejový reprezentant a hráč NHL, dnes populárny a rešpektovaný televízny komentátor Boris Valábik je povestný svojou otvorenosťou, presnými postrehmi a kritickými názormi. Rovnaký je aj vo svojej autobiografii, ktorú napísal s popredným športovým novinárom Marošom Szücsom. Rozpráva o svojich začiatkoch, životných aj hokejových bitkách, nezabúda na súkromie – ženy, peniaze či policajnú školu, a ponúka svoje názory na slovenský aj svetový hokej. „Som rád, že som si mohol proti Borisovi zahrať v NHL. Vždy som mal rád, ako poctivo sa pripravoval na zápasy, aj na tréningy v lete. Borisa si vážim, pretože hral hokej naplno a neustúpil pred nikým. Bolo mi cťou zmerať si s ním sily v osobnom súboji.“ – Zdeno Chára Boris Valábik je bývalý hokejista. V roku 2004 si ho vo vstupnom drafte NHL vybrala Atlanta v prvom kole z desiateho miesta. Iba dvaja slovenskí hokejisti v histórii boli draftovaní vyššie. V NHL odohral 80 zápasov, jeho kariéru poznačili početné zranenia. S hokejom skončil už ako 30-ročný, potom absolvoval policajnú školu. Teraz pracuje v Športovom centre polície, je hokejovým expertom RTVS a so Slovenským zväzom ľadového hokeja spolupracuje na rozvoji mládežníckeho hokeja. Marián Szűcs vyštudoval žurnalistiku na Univerzite Komenského v Bratislave. O športe a hokeji píše pätnásť rokov. Ako reportér bol na troch olympijských hrách a piatich majstrovstvách sveta v hokeji. Je vedúcim športového oddelenia v denníku SME. O bitkách... Bitka sa ide naplno. Technika je dôležitá hlavne pri obrane, lebo udierať vie každý, alebo sa to naučí. Ide o to, aby ťa súper neudrel tvrdšie a viackrát ako ty jeho. Údery sú také silné, aké ti protivník dovolí. Ak by ti dovolil ho knokautovať, tak to spravíš. Aj to sa stáva. O peniazoch... Do svojich 27 rokov som sa nepozrel na cenu ničoho, čo som si chcel kúpiť. Nemusel som. Nevedel som ani to, koľko mám na účte peňazí. Keby ma niekto okradol o 20-tisíc dolárov, ani si to nevšimnem. O ženách... Dal som sa do reči s jednou babou, ale o hokeji nepadlo ani slovo. Zobral som ju do hotela. Myslel som si, že ide po mne a nie po tom, že hrám hokej. Odskočil som si, a keď som sa vrátil, sedela za počítačom. Pozrel som sa, čo robí. Mala tam nahodené: „Boris Valábik plat.“ O hokeji... Hokej bol môj život a vďačím mu za všetko, čo mám. Stálo ma to dosť. Musel som si každú jednu vec oddrieť, obetovať zdravie a slzy, učiť sa na vlastných chybách. Ale to všetko zo mňa spravilo človeka, ktorým som teraz.

The New York Times bestseller and the definitive portrait of Kurt Cobain--as relevant as ever, as we remember the impact of Cobain on our culture twenty-five years after his death--now with a new preface and an additional final chapter from acclaimed author Charles R. Cross. It has been twenty-five years since Kurt Cobain died by his own hand in April 1994; it was an act of will that typified his short, angry, inspired life. Veteran music journalist Charles R. Cross fuses his intimate knowledge of the Seattle music scene with his deep compassion for his subject in this extraordinary story of artistic brilliance and the pain that extinguished it. Based on more than four hundred interviews; four years of research; exclusive access to Cobain's unpublished diaries, lyrics, and family photos; and a wealth of documentation, Heavier Than Heaven traces Cobain's life from his early days in a double-wide trailer outside of Aberdeen, Washington, to his rise to fame, success, and the adulation of a generation. Charles Cross has written a new preface for this edition, giving readers context for the time in which the book was written, six years after Kurt's death, and reminding everyone how fresh that cultural experience was when the interviews for the book were done. The new final chapter will update the story since, regarding investigations into Cobain's death, Nirvana's induction into the Rock N Roll Hall of Fame, and how their place in rock history has only risen over the decades.

Světlo v jizbě vzpomínková knížka Miroslava Matouše, který ve svém souhrnném díle propojuje své životní vzpomínky, myšlenky, básně, pocity. Miroslav Matouš byl za války totálně nasazen, poté se stal farářem Církve československé husitské a v roce 1958 mu byl z politických důvodů odňat státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Po letech v dělnických profesích se v roce 1967 stal na dvacet let kazatelem Jednoty bratrské. Během svého života se setkával s významnými osobnostmi národa, byl spolupracovníkem Přemysla Pittra. Z literární činnosti např.: V naší zahrádce 1960, Pouť za světlem 1971, Být bližním světu 1988, Uhel a křída 1997, Lidstvo mezi protějšky proroctví proti Babylonu 2015, Hledání cesty světla 2016 aj. Autor řady básnických sbírek a životopisného vzpomínání na P. Pittra. Publikace Světlo v jizbě nabízí originální pohled na svět a přináší dostatek podnětů k zamyšlení.

Doposud nikdy knižně nevydaní autobiografie Jindřicha Flussera líčí nejen drastické poměry a mezilidské vztahy v nacistických koncentračních táborech, v nichž měl budoucí lékař několikrát doslova "štěstí v neštěstí", ale uvádí také své četné úvahy o životě, osudu a "lidství". Vyprávění začíná transportem z Terezína na jaře 1944, odkud autor odjel spolu s rodiči a manželkou do "rodinného" tábora v Osvětimi. Díky vlastní prozřetelnosti se zde vyhnul zplynování, o kterém rozhodoval nechvalně proslulý doktor Mengele. A i poté vícekrát unikl smrti jen o vlásek. Kniha končí osvobozením tábora Buchenwald, ve kterém se Flusser setkává s Antonínem Kalinou, vyznamenaným zachráncem židovských dětí. Autor knihu sepsal po válce ve třetí osobě, když pro něj ještě byly vzpomínky příliš bolestivé, až později se rozhodl převést text do ich-formy, toho už se ale nedožil. Udělali to tedy za něj potomci, podobně jako doplnění poznámkami a vysvětlivkami. "Nevím ještě , že to tak bývá, že za svobodu se platí životem, že levněji není k mání. Nevím že jiní zaplatili i za mě že žiju na dluh, na úvěr. Budu mít kdy ho splatit a budu vědět jak?"

Slovník podává nejen rychlý přehled o životě a politické kariéře vedoucích funkcionářů KSČ, ale díky přiřazení seznamu základních pramenů a literatury ke každému biografickému heslu může posloužit i jako základní východisko k hlubšímu studiu témat spojených s personáliemi komunistické strany. Obsahuje také úvodní studii nastiňující problematiku vzniku a proměn KSČ a KSS a zejména jejich volených orgánů v širším kontextu dějin Československa. Biografická hesla vycházejí nejen z relevantní odborné literatury, ale především z primárního výzkumu archivních pramenů. Autorský kolektiv zahrnuje více než čtyři desítky historiků a archivářů. Krom badatelů Ústavu pro studium totalitních režimů na projektu spolupracovali přední odborníci z českých a slovenských historiografických institucí.

Kdo je ve skutečnosti Vladimir Vladimirovič Putin? Autor této knihy odpovídá na položenou otázku z pozice nestranného badatele. Odložil všechna klišé a stereotypy, jež byly nakupeny kolem osoby ruského státníka a utvářejí jeho zjednodušený a jednostranný obraz. Frédéric Pons je realista, odpůrce historické manipulace, stoupenec objektivity a pravdivých faktů. Krok za krokem odhaluje osobnost Vladimira Putina od raného dětství do současnosti. Do detailů zachycuje jeho vývoj a myšlenkové zrání na životní cestě, odhaluje příčiny jeho rozhodování a konání ve všech etapách kariéry, v zásadních situacích, před které ho život i funkce postavily. Pons nevytváří žádnou legendu ani oslavný spisek; oprávněnost jeho kritiky vůči umělému, nekonstruktivnímu a nebezpečnému postoji Západu k Rusku logicky vyvěrá z jeho historické analýzy. Je věcným autorem, který se opírá o důkladné pramenné studium. Pracuje jemným a jasným stylem, je otevřený, nevyhýbá se ožehavým tématům. Pokud předkládá souvislosti a vyvozuje závěry, opět je nechává vyplynout z daných faktů. Prezidentův osobnostní portrét se Ponsovi podařilo zachytit na pozadí ruských dějin; události, jimiž si Rusko muselo projít, mu pomáhají osvětlit Putinovo myšlení a činy jako uvažování a konání vlastence, který hájí zájmy svého státu.

Spomienky 85-ročného nitrianskeho rodáka, ktorý prežil detstvo pod Nitrianskym hradom, v uličkách starých Pároviec a Dolného mesta starobylej Nitry v období, kedy sa žilo ťažšie ako dnes, ale asi oveľa pokojnejšie a možno radostnejšie... Niekoľko úplne obyčajných, ale nesmierne malebných príbehov, ktoré zažil malý chlapec v predvojnovej a vojnovej Nitre... Príbehov, ktoré pripomínajú starý praskajúci čiernobiely film... Príbehov, ktoré v súčasnom uponáhľanom svete pôsobia ako balzam...

Baskytarista slavné kapely Mötley Crüe nechává čtenáře nahlédnout do dávno zapomenutých deníků, které si vedl v dobách největší slávy. Popisuje jeden rok plný vzestupů i pádů, kdy mu pomalu ale jistě dochází, že by ho jeho vztah k drogám, a zejména k heroinu, nakonec mohl stát život. Rozšířené vydání megapříběhu přežití, který se stal v New York Times bestsellerem a jedněmi z nejdrásavějších (Rolling Stone) a nejsrdceryvnějších (New York Times) memoárů o závislosti, jaké kdy byly vydány. Kdysi padlá rocková hvězda s námi sdílí syrové a fascinující deníkové zápisky z roku, kdy klesla až na dno a také své kurážné rozhodnutí sebrat se a začít znovu žít. Nikki se v exkluzivních nových kapitolách a dosud nezveřejněných fotografiích vrací k poslednímu desetiletí, kdy je střízlivý.

’Ndrangheta, talianska mafiánska organizácia s takmer nevysloviteľným názvom, v júli 1973 v Ríme uniesla Johna Paula Gettyho III., šestnásťročného vnuka ropného magnáta a zároveň jedného z najbohatších mužov sveta Jeana Paula Gettyho. Po troch mesiacoch márneho vyjednávania únoscovia poslali do redakcie denníka Il Messaggero obálku s kúskom chlapcovho ucha. V polovici decembra Johna Paula prepustili. Rodina zaplatila výkupné približne dve miliardy lír. Správa sa objavila v tlači po celom svete a o ’ndranghete sa začalo hovoriť aj v zahraničí. Za špinavé peniaze v južnom Taliansku vybudovali celé mestské štvrte, ale poslúžili aj na nákup kamiónov, nákladných áut či bagrov a na zakladanie stavebných firiem, ktoré sa zapájali do verejných súťaží. Väčšinu prostriedkov najprv investovali do pašovania cigariet, neskôr do nákupu drog, ktoré predstavujú obrovský mafiánsky biznis. Nepredstaviteľné množstvo hotovosti pochádzajúce z tohto obchodu treba preprať a nejako recyklovať. Ako? Rôznymi spôsobmi, a aby si členovia ’ndranghety celý tento cyklus uľahčili, začali sa presúvať do stredného a severného Talianska, do zahraničia, severnej Európy, ba aj do Južnej Ameriky, Austrálie či Kanady. V mnohých krajinách využili medzery v zákonoch, napríklad v Kanade, ktorá zaviedla najvyššiu povolenú hranicu na dovoz hotovosti až začiatkom nášho storočia. Odhaduje sa, že ’ndrangheta fakturuje až 43 miliárd eur ročne a najmenej tri štvrtiny tejto sumy putujú do legálnej ekonomiky. Rukami mafie pretekajú doslova zlaté rieky a kalábrijská mafia ich investuje do stavebníctva, nehnuteľností, tretieho sektora, veterných parkov, odpadu, ale aj do turizmu, luxusného majetku, ba dokonca do záchytných centier pre migrantov. To všetko pomocou nespočetných strategických aliancií s verejnými činiteľmi, bankármi, advokátmi, daňovými poradcami a brokermi bez škrupúľ. Pretože kostrou mafiánskej moci je korupcia. Bojovať proti praniu špinavých peňazí na celosvetovej úrovni je čoraz zložitejšie. Rozdiely v súdnictve, nejednotná klasifikácia zločinov a ťažkosti pri koordinovaní spoločného postupu len pomáhajú všetkým odnožiam mafie, ktoré, naopak, sú schopné čím ďalej tým lepšie spolupracovať aj na medzinárodnej úrovni. Táto kniha nám však ukazuje, že bojovať proti organizovanému zločinu nie je nemožné.

Mi emeli a kiváló csapatot a jó fölé? Melyek azok a csapatok, amelyeknek az eredményeit soha egyetlen más csapat sem tudta túlszárnyalni? A neves amerikai sportújságíró és publicista, Sam Walker hosszú éveken át dolgozott azon, hogy a fenti kérdésekre válaszokat találjon. Kutatómunkája során világossá vált számára, hogy a világ tizenhat legnagyobb csapatának volt egy közös sajátossága, amely a sporttörténelem legnagyobbjaivá tette őket: a csapatkapitány személye és személyisége. Legyen szó labdarúgásról, baseballról, röplabdáról vagy jégkorongról, ezek a rendkívüli kapitányok - Puskás Ferenc, Yogi Berra, Mireya Luis, Valerij Vasziljev és mind a többiek - valamennyien rendelkeztek azzal a hét meghatározó tulajdonsággal, amelyek révén csapatukat mitikus magasságokba emelték. Mi a titka ennek a tizenhat kapitánynak? Mitől ők a legnagyobbak? És mitől lettek az általuk irányított csapatok korszakos jelentőségűek? Sam Walker a magyar Aranycsapat történetének felidézésével indítja lebilincselő könyvét, amelyben adatokkal, tényekkel, interjúkkal, személyes élmények és drámai pillanatok megidézésével olyan meglepő következtetéseket tár az olvasó elé, amelyek megváltoztatják a gondolkodásunkat sikerről, vezetői erényekről, a személyiség erejéről és az emberi közösségek belső működéséről.

Legendárny boxer Mike Tyson, bývalý majster sveta v superťažkej váhe a autor autobiografického bestselleru Pravda a nič len pravda, prináša v druhej časti životopisu obraz svojho športového a ľudského dozrievania pod vedením ikonického trénera a manažéra Cusa D’Amata, ktorého považuje za svojho nevlastného otca. Keď Cus D’Amato videl po prvý raz trinásťročného Tysona spárovať, vyhlásil: „Toto je budúci majster sveta v superťažkej váhe!“ D’Amato patril k svetovej dobovej trénerskej a manažérskej špičke, o čom svedčí aj to, že doviedol na vrchol boxerské legendy Floyda Pattersona a Josého Torresa. Triumf toho tretieho, Mikea Tysona ako najmladšieho boxerského majstra sveta v superťažkej váhe, však už nevidel, zomrel krátko predtým. Cus D’Amato bol kľúčová osobnosť Tysonovej kariéry a jeho vzostupu na vrchol. Adoptoval si ho ako talentovaného šestnásťročného chlapca, ktorý prechádzal z polepšovne do polepšovne, a ponúkol mu šancu vymaniť sa z chudoby a sociálnej mizérie. Tyson v pokračovaní svojho úspešného životopisu uvažuje o všetkom, čo ho D’Amato naučil ako tréner, priateľ i otec, čo všetko musel D’Amato zdolať na životnej ceste od boja proti monopolizácii boxu v Spojených štátoch, mafii, ktorá ovplyvňovala vtedajší svet boxu, po nepriazeň úradov. Kniha podáva strhujúci obraz pozadia amerického profesionálneho boxu v širokom oblúku od druhej svetovej vojny do polovice 80. rokov minulého storočia.