Roman Cílek

První a poslední Mussoliniho vítězství - válka o Habeš, 1935-36 `Každý, kdo unese oštěp…`? Slova v názvu knihy mají autentickou podobu a habešský císař je použil v mobilizačním rozkaze poté, kdy do jeho země vtrhly početné a dobře vyzbrojené italské divize. Drama expanzivního výpadu fanaticky zfašizované země do východoafrického prostoru, a to včetně všech příčin i důsledků, patří ke klíčovým a budoucnost ovlivňujícím událostem v období mezi světovými válkami. Zkušený autor literatury faktu, který pro tuto edici již popsal i časově související španělskou občanskou válku a tamní zahraniční intervenci (Krvavá předehra, 2005), ve strhujícím obraze zavádí čtenáře nejen přímo na bojiště, ale také do zákulisí dění: mezi válečné zpravodaje, do pracoven státníků, exponentů tajných služeb i zbrojního průmyslu a činitelů nadnárodních organizací. Italský vpád do Habeše představuje jednu z nejdůležitějších událostí v meziválečném období, která jasně naznačovala, jaké budou další úmysly zemí, v

Autor čtenáři přibližuje zákulisí politických zločinů v letech 1948-1953, nejen na základě dobových dokumentů, ale především na základě vzpomínek přímých účastníků, či jejich pozůstalých. Název knihy je výrokem K. Gottwalda, který pronesl na schůzi poslanecké sněmovny v roce 1929.

Hrdinové Čechoslovenska, tak zní výstižný titul této unikátní knihy. Dva zkušení autoři literatury faktu zde ve velkém historickém oblouku přinášejí strhující obraz, plný dramatických situací a vypjatých lidských osudů.

Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát. Jediným děsivým úderem nejenže zlikvidovali opozici ve vlastních řadách, ale podle hesla, že vraždit je dovoleno, se postarali i o umlčení každého, kdo tak či onak překážel. Ublížil kdysi v minulosti? Zabít! Mohl by dělat těžkosti v budoucnu? Zabít! Je příliš ctižádostivý? Zabít! Ví toho nebezpečně mnoho? Zabít! Složitá spleť příčin, záměrů a důsledků, ale jednoduché řešení. Prostě zabíjet. Přesně v duchu vyjádření důstojníka Heydrichovy bezpečnostní služby SS Kurta Ilgese: "Víte, co znamená krvavé opojení? Mám pocit, že se smím brodit v krvi." Bezcitná podstata nacistického hnutí se tehdy varovným, leč ve světě nedostatečně vyslyšeným způsobem ukázala v plné nahotě.

Zdánlivě už víme o událostech z období hitlerovské éry a druhé světové války vše podstatné. Mnohdy však lidsky silný a naléhavý příběh, zobrazený formou čtivé literatury faktu, vycházející ze skutečnosti a mající přesah do poválečného času, zapůsobí důrazněji a pocítitelněji než celé stohy encyklopedií.

Záhadná smrt inženýra Rudolfa Formise, emigranta z hitlerovské "třetí říše", kterého v lednu 1935 v hotelu Zahoří poblíž Slap zlikvidovala "popravčí četa", vyslaná sem z Německa, otřásla tehdy veřejným míněním nejen u nás, ale i ve světě, a v průběhu času se stala velkou legendou. Zkušený autor literatury faktu se "případu Formis" věnoval řadu let, vyhledal a oslovil svědky, navštívil archivy, podnikl osobní pátrání a dramatickým způsobem zmapoval činy jednotlivých aktérů doslova hodinu po hodině.

Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných nacistickým Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel zrůdných rozkazů, skutečný „génius nicotnosti“. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý. Chvástal se, že i do pekla půjde spokojen. Přestože se mu po válce podařilo uprchnout až do daleké Argentiny, zaslouženému trestu nakonec neunikl. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.

Dějem nabitá mozaika šesti unikátních válečných příběhů, které spojuje drama úspěšného útěku z pekla. Dvěma mladým slovenským vězňům se podařilo uniknout z Osvětimi, aby svobodnému světu podali očité svědectví o vyvražďování statisíců Židů. Podobnou zprávou přispěl i muž, který přežil vzpouru ve vyhlazovacím táboře Treblinka a následný útěk napříč Evropou. Jiní utíkali z německého zajateckého tábora podzemní šachtou, tajně kopanou po celé týdny, aby se mohli vrátit ke svým bojovým jednotkám ve Velké Británii. A byli další…

Mariánské Lázně, vila Edelweiss, středa 30. srpna 1933. Ozvaly se tehdy dva výstřely, jejichž ozvěna se rozlétla do celého světa. Nelze se tomu divit, byla to vskutku přelomová událost. Poprvé sáhla vraždící ruka bezcitného hitlerovského režimu mimo hranice Německa. A je svým způsobem příznačné, že tou první obětí nebyl některý z německých politiků v exilu, ale významný filozof: jedenašedesátiletý profesor Theodor Lessing z Hannoveru, publicista, humanista, židovský aktivista, odpůrce totality všeho druhu. Muž, který odešel ze své země, aby mohl šířit pravdu o zločinech nacismu a varovat před jeho rozpínavostí. Nenáviděli ho, vyhrožovali mu - a pak sáhli až k zákeřnému zločinu. Pátrání po vrazích trvalo plných dvanáct let a autor je v některých fázích unikátně sleduje doslova krok za krokem. "Případ Lessing" je dramatickým výřezem z obrazu pohnutého dvacátého století.

Nová kniha proslulého autora, jehož celoživotní témata tvoří vina, trest a spravedlnost. Povídky se čtou doslova jedním dechem a o momenty překvapení není nouze. Slovy zkušeného kriminalisty: „Trpělivě sbíráme kamínky důkazů, skládáme je do mozaiky – a najednou pak zjistíme, že je vše úplně jinak.“ Pro kriminalisty je to věru nepříjemné, pro milovníky dobrých detektivek výhra.

Čas mezi koncem roku 1938 a jarem 1939, přesněji řečeno mezi vánoční smrtí a přednovoročním pohřbem Karla Čapka a příchodem prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha dne 7. dubna 1939 měl nesporně vyhraněnou podobu. A nešlo jen o to, že se v té době až do onoho biblického „Dokonáno jest...!” završila rozpadem republiky a německou okupací tragédie Československa, ale na povrch se draly i mnohé další evropské souvislosti. Pomnichovský vývoj událostí všem, kteří chtěli vidět, signalizoval, že politika smířlivých ústupků nacistům je cestou doslova do pekel... Kniha svou formou, formátem i vzhledem navazuje na úspěšný titul „Když umírá bestie“ (AOS Publishing, 2014), za který autor v listopadu 2015 převzal v Senátu PČR prestižní cenu Klubu autorů literatury faktu.

Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce.

"Spravedlnost a pravda jsou dva příliš jemné hroty, než aby se do nich přesně strefily naše tupé nástroje," vzkazuje nám přes horizont několika staletí francouzský myslitel Blaise Pascal. Tři dramatické, dějem nabité justiční případy, formou čtivé literatury faktu do všech podrobností popsané v této knize, tuto pravdu jen znovu potvrzují. Představa, že za zločinnou érou nacismu a jednotlivými jejími aktéry bude soudními cestami učiněna tečka podobající se vykřičníku, se naplňovala jen velmi obtížně a s výsledky nejistými. Na stránkách této knihy se o tom čtenáři mohou názorně přesvědčit.

Těžko lze něco takového spočítat, podobalo by se to touze po nahmátnutí všehomíra. Každý z příběhů v této knize je toho novým důkazem. Zkušený autor literatury faktu v nich s využitím unikátních dokumentů a osobních svědectví barvitě vypráví o lidech, kteří byli různorodí, jak různorodé je lidské společenství, odlišné bylo prostředí, v němž vyrůstali, a co do vnějších okolností se od sebe lišily i jejich postoje a skutky. Jedno však u nich bylo společné: měli blízko ke sportu (někteří z nich dosáhli dokonce špičkových výkonů a postavení - třeba boxeři Vilda Jakš a Václav Procházka, fotbalista František Kloz, mistr světa v tělocviku Jan Gajdoš a další), milovali život, uměli se z něho radovat, a přesto dokázali v okamžicích, kdy toho bylo třeba , vše obětovat ku prospěchu myšlenek, v něž věřili. A co víc: svou víru uměli zmnohonásobit činem či činy - a zaplatit za to životem. Padlí vítězové, jejichž vavříny mají nadčasovou hodnotu. Důstojník naší prvorepublikové armády, který padl v době předmnichovské krize, odbojáři, partyzán, letec československé perutě RAF, povstalečtí dobrovolníci - ti všechnu tu jsou přítomni a jejich nesmírně dramatické a dějově vypjaté osudy hovoří samy za sebe.

Zatímco úvodní a závěrečná povídka knihy pochází přímo z pera génia světové detektivky sira Arthura Conan Doyla, podstatu knihy tvoří povídky vítězů (převážně literátů zvučných jmen: Heda Bártíková, Roman Cílek, Věnceslava Dezortová, Lubor Faltejsek, Luboš Y. Koláček, Zuzana Rampichová, Juan Zamora aj.) tradiční každoroční literární Ceny České společnosti Sherlocka Holmese, která má i mezinárodní přesah (Vzájemně propojená Společnost Sherlocka Holmese má zastoupení po celém světě; nejvíce členů v Austrálii, Jižní Americe, Anglii, Francii...). Povídky koncipovné převážně na téma případy Sherlocka Holmese (tzv. pastyše aj.) jsou unikátní, vtipné a čtivé Jedná se o jedinečný soubor, který v české literatuře nemá dosud obdobu.

...Najatý střelec neměl toho dne šťastný den. Pokud bylo zadání takové, jaké asi mělo být, tedy umlčující, pak si svou špinavou mzdu nezasloužil. Kulku, kterou vypálil ze sedadla motorky, postávající u chodníku před odbavovací halou málagského letiště, zasáhl Alici jen do ramene. K opravné ráně mu už nedal šanci policejní vůz, který se tam shodou náhod objevil, takže střelec raději šlápl na plyn, zmizel a dílo nedokončil. Ale i tak potřísnila rozpálenou španělskou dlažbu česká krev...