Roman Cílek strana 10 z 12

Již padesát let se Roman Cílek věnuje také literárním reportážím, v nichž rekonstruuje velké příběhy ze světa zločinu a trestu. Tento úctyhodný časový oblouk mu umožnil setkat se s řadou dnes již nežijících špičkových kriminalistů, navštívit místa trestných činů, archivy i věznice, hovořit s oběťmi, pozůstalými i pachateli. Nakladatelství tento soubor jeho reportáží před vydáním pracovně nazývalo „Výběr toho nejlepšího z Cílka“…

Rafeho a Charlese v San Francisku odvlečou násilím na loď, tam Charles umírá na následky bití od brutálního kapitána. Před smrtí mu Rafe stačí slíbit, že se postará o jeho ženu a dceru Annu. Společně s přítelem Texem najdou ve Wyomingu Charlesův ranč, o který je nebývalý zájem…

Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistických vyhlazovacích záměrů.

„Proč? Proboha, proč?! Jak to mohl ten člověk udělat?“ křičí matka oběti. Speciálně vyškolenému policejnímu důstojníkovi v roli vyjednavače se v této pocitově vypjaté chvíli dere do myšlenek věta, že „zločin je jediným útočištěm nečinné, netrpělivé a žádostivé bez významnosti“, ale současně si i uvědomuje, že citátem z Dostojevského by vdané chvíli nic nezmohl.

Jak snadné (a především pohodlné) je zapomínat – a jak nezdravé je to pro duši národa! Kniha zkušeného autora literatury faktu Romana Cílka nás strhujícím vypravěčským způsobem vrací do poúnorových časů, kdy kralovalo bezpráví. Poodhrnuje oponu času a na konkrétních příbězích, týkajících se v roli obětí především hrdinů předchozího protifašistického odboje a válečného dění, nám přibližuje dobu vykonstruovaných procesů, účelové msty, trýzněním získaných výpovědí, agentů-provokatérů, mocí posedlých jedinců a zlovolných hrátek s lidskými osudy. Autor se tomuto tématu věnuje již řadu desetiletí, prostudoval donedávna tajné archivy, setkal se u nás i v zahraničí s desítkami pamětníků – ať už obětí, nebo strůjců poúnorových zločinů (z nichž některé tento obludný systém posléze též semlel) – a získal také unikátní obrazový materiál. Díky tomu všemu předkládá čtenářům autentický obraz doby, jejíž návrat nesmíme dovolit, protože bychom tím zradili sami sebe a naše předky. Právě v této autentičnosti a důrazu na lidské osudy a pohnutky (byť ty by někdy mohly být označeny spíše za nelidské) tkví hlavní hodnota této knihy. Jejím vydáním bychom chtěli vzdát skromnou poctu těm, kteří se nedali do služeb zla či se před ním nesklonili

"Láká mne neobyčejný způsob života," zapsal si vídeňský student Otto Skorzeny v době, kdy jeho tvář zdobila první jizva z buršáckého souboje dvousečnou zbraní. Jeho přání se naplnilo. Elitního příslušníka SS, Hitlerova osobního oblíbence a specialistu na nejtajnější operace (jen namátkou: osvobození Benita Mussoliniho, únos Horthyho syna, pokusy o zabití Josipa Broze-Tita, vytvoření krutých protipartyzánských komand, nasazení německých jednotek v amerických uniformách při ardenské ofenzivě) nazval velitel spojeneckých armád generál Dwight D. Eisenhower "nejnebezpečnějším mužem Evropy". Autor svou předchozí knihu Já, Otto Skorzeny...! (edice Magnetka, 2010) obohatil o dramatické zpracování poválečného období, kdy Otto Skorzeny v různých koutech světa, doslova na třech kontinentech, splétal temnou pavučinu neonacistických a protidemokratických intrik. Skorzeny se během svého života mnohokrát stal záhadami opředenou legendou. Pohled pod její povrch je strhujícím příběhem člověka, který svou nespornou odvahu a inteligenci za všech okolností, tedy za války i po válce, nabídl do služeb zla.

Absurdní situace. Postarší, panovačně působící žena žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá. Tvrdí jim, že ho musejí najít, ale v duchu si není jista tím, zda si to opravdu přeje. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí zejména k mladým ženám. Scéna z titulní povídky nové knihy znovu naznačuje, co o autorovi již víme: že je mistrem v dramatickém popisu vypjatých lidských osudů…

Zkušený autor si pro svou novou knihu překvapivě vybral název, který se vymyká z běžných pojmů, s nimiž se v tomto žánru setkáváme. Jistě tak neučinil svévolně, a přesvědčit nás o tom může závěr titulní povídky: ...Skončili a šli potom k autům přes dvůr. Drobně mžilo. V poručíku Krestovi to vyvolalo vzpomínku na chvíle, kdy s tímhle zatraceně ošklivým případem začínali a on se tehdy nemohl zbavit dotírajících myšlenek na verše o podzimu...

Souboj se zločinem a nedobrými skutky lidí s pokřiveným nitrem je věčný. A věčná je také snaha těch, kteří tomuto rubu "lidského ráje" tak či onak čelí. Patří mezi ně svérázná trojice kamarádů: advokát, bývalý důstojník kriminálky (nyní soukromý detektiv) a půvabná psycholožka, tedy postavy, s nimiž měl čtenář možnost se seznámit již v knize Sen o šibenici. Nyní se tato trojice pod vlivem okolností rozrostla a přibrala do party netradičně postupujícího policejního vyšetřovatele, který často naráží na odpor u svých nadřízených.

Do světa skrytého před očima veřejnosti v deseti dramatických příbězích zavádějí čtenáře zkušení autoři literatury faktu.

Lidské osudy se podobají spleti drátů nabitých elektřinou. Stačí nevhodný dotek a drama se dá nezadržitelně do pohybu," říká v jednom ze vzrušujících příběhů, z nichž se skládá tato knížka, psycholožka Judita Svárová, jíž její přátelé přezdívají doktorka přes duši. A padla-li zmínka o Juditiných přátelích, čtenáři další knihy známého autora již dobře vědí, o koho jde: advokát, soukromý detektiv a policejní vyšetřovatel, celkem tedy čtveřice osobností, která svérázným způsobem zápolí se světem zločinu a z řádu věcí vykolejených a často i nenapravitelných lidských počinů.

V knize zkušený autor literatury faktu výpravnou a čtivou formou zpracoval příběhy naších panovníků a prezidentů v ucelené řadě od Sámovy říše až po prezidenta Miloše Zemana. Kniha je doplněna ilustracemi a fotografiemi.

Moc. Pozoruhodné slovo. Geniální věrozvěst zlých časů Stefan Zweig napsal: Moc má uhrančivý pohled Medúzy. Kdo pohlédne do její tváře, už se ve snaze o její získání nedokáže zastavit a lhostejné mu začnou být jakékoli zábrany. Přesně tím Zweig pojmenoval dobu, o níž v sedmi dramatických a čtivě napsaných kapitolách pojednává tato kniha. Krok za krokem je zde popsán čas, kdy se nacistické hnutí pomocí intrik a násilí dralo k moci, načež po jejím formálním získání likvidovalo své protivníky, omezovalo lidská práva a začalo Německo chystat k zápasu o světovládu. Současně však, jak to tak u tyranských režimů vždy bývá, narůstal mocenský svár ve vnitřních řadách, který nakonec vyvrcholil krvavou čistkou. Osvícenecký filozof Voltaire kdysi vyslovil nadčasovou myšlenku, že moc vždy zotročí ty, kdo ji drží v ruce. V tomto případě se to podobalo zotročení a zfanatizování národa, což pak mělo neblahé důsledky pro celý svět.

Čím vlastně končí válka? Zakreslením finální šipky do štábních map vítězů? Kapitulačním aktem? Závěrečným výstřelem do vzduchu? Nebo spíš posledním padlým, který je oplakán spolubojovníky a pohřben do své či cizí půdy? Okamžikem, kdy dosavadní seznamy pohřešovaných se i v očích těch, co přece jen doufali, staly pouze výčtem dalších obětí? A čím začíná mír? Narozením prvního dítěte, jež vydechlo do dne, kdy obloha už nebyla nebezpečím, k němuž by se vzhlíželo se strachem? Či snad polibkem milenců, které nuceně rozdělila válka a její konec je zase šťastně spojil? O odpovědi na tyto obtížné otázky se snaží zkušený autor literatury faktu v pestré mozaice událostí z konce poslední světové války.

Do světa skrytého před očima veřejnosti v deseti dramatických příbězích zavádějí čtenáře zkušení autoři literatury faktu.

Příběh mladého vraha. Zkušený autor literatury faktu a detektivek předkládá čtenářům rychlým spádem děje se vyznačující vyprávění o propletenci lidských osudů, zmarněných snech a útěku nejen před spravedlností, ale i sebou samým. Mladík neukočíruje svou geny mu danou náturu, dopustí se hrdelního zločinu a pak prchá, stává se štvancem a je za dramatických okolností hledán a stíhán nejen kriminalisty, rodinou, ale i ostny svého vlastního svědomí.