Roman Cílek strana 3 z 12

Po velkém čtenářském úspěchu předchozích autorových knih tohoto žánru (Doteky zla, Doteky smrti a Doteky strachu) připravilo nakladatelství další titul těchto čtivých a napínavých příběhů. Předpokládáme, že ani tentokrát se nebudou čtenáři nudit.

Karl Wolff, úspěšný obchodní a reklamní zástupce. Ale také Karl Wolff, bývalý SS-obergruppenführer a generál Waffen-SS, pobočník říšského vůdce SS Heinricha Himmlera, šéf jeho osobního štábu, spojovací důstojník SS v Hitlerově hlavním stanu, ke konci války pak nejvyšší velitel SS a policie na Němci ovládaném území Itálie. Jeho náhlé zatčení v lednu 1962 nezůstalo bez ohlasu. Kromě dopadení a únosu Adolfa Eich­manna z Argentiny do Izraele žádná podobná událost nepřipoutala k sobě takovou pozornost. Mnozí pocítili dokonce i mrazení v zádech. Wolff… onen oblíbený Himmlerův „Wölffchen“ – Vlček?? Ano?! Jakoby náhle ožila minulost zdánlivě již zapomenutá a pohřbená pod nánosem času, smrti svědků a mlčení těch, kteří by mohli mluvit. Jaké asi důkazy má proti Wolffovi prokuratura? Čeho se bude týkat proces? Dozví se svět podrobnosti o dosud utajeném dění v úzkém okruhu nejvyšší elity „?třetí říše“, k níž Wolff patřil? Pohyboval se přece v blízkosti Hitlera, Himmlera, Bormanna, Heydricha, pomohou tedy jeho výpovědi nasvětlit některá bílá místa na mapě historie nacismu? Objeví se nová fakta k zákulisí příprav a uskutečňování holocaustu, tedy masového vyhlazování Židů? Potvrdí se, že Wolff ve vrcholném esesáckém štábu představoval „aristokratický protiklad většiny svých druhů“??

Pečlivý až pedantický, hluboce věřící, lidmi ve svém okolí ceněný, ale trochu nudný účetní Adolf Karl Eichmann, zaměstnanec elektrotechnického závodu v porýnském Solingenu, městě proslaveném výrobou a zpracováváním oceli, byl kromě jiných předností i nadmíru plodným mužem. V rodině přišlo na svět celkem osm dětí: sedm chlapců a jedna dívka. Nejstaršímu z potomků mužského pohlaví, narozenému ve znamení Ryb dne 19. března 1906, bylo jako projev naděje v synův životní úspěch přiděleno otcovo křestní jméno, tedy Adolf. Upřesněněji: Adolf Otto. „Otce jsem uznával v nejvyšší možné míře. Byl pro mne bezvýhradnou autoritou,“ svěří se Adolf Otto Eichmann po mnoha desetiletích. Víra v bezvýhradnou autoritu.. Nelze ji nevnímat jako ústřední hnací sílu v zavrženíhodném životě tohoto muže. Vždy a všude se tím bude přiznávaně řídit. Od počátku až do konce, doslovného konce. V době, kdy třetí říše vítězila na všech frontách a chystalo se konečné řešení židovské otázky, což nebylo nic jiného než plán na zavraždění více než deseti milionů lidských bytostí. A stejně tak na sklonku nacistické éry, kdy v Sověty obklíčené Budapešti usiloval o likvidaci desetitisíců zdejších Židů a Raoulu Wallenbergovi, švédskému diplomatovi, který se snažil o jejich záchranu, vmetl do tváře svou vražednou mantru: „Vůdce mě pověřil tímto očistným posláním a já je hodlám za všech okolností splnit.“ Ještě zásadněji se vyjádřil pár týdnů před koncem války: „Plnil jsem dějinný úkol. Pocit, že mám na svědomím pět milionů Židů mě naplňuje tak neobyčejným uspokojením, že půjdu do pekla spokojen.“ Pak ovšem nadešly jiné časy. Takže o šestnáct let později, kdy se před izraelským soudem už zcela aktuálně řešila otázka Eichmannovy osobní „cesty do pekla“, prohlásil: „Budete se možná smát, ale věřím v Boha, v Otce a Ducha svatého. Nebylo mojí touhou zabíjet lidi. Kdybych ale měl splnit rozkaz velitele koncentračního tábora k zabití jakéhokoli množství Židů plynem či zastřelením, nezaváhal bych nad splněním tohoto rozkazu ani na minutu.“ Takhle – od rozkazu k rozkazu – se ubíral život Adolfa Eichmanna. Lemovaný utrpením a smrtí nesčetného množství nevinných lidí.

Připadala si jako po flámu. Sen, vlastně to byl spíš jen mlhavý útržek snu, který ji ničil po celou noc, se podobal zaseklé gramofonové desce. Ani kloudný dialog to vlastně nebyl. Jen pořád dokola: ona se ptala a on, neznámý v šeru a bez tváře, reagoval pořád stejně, tedy nijak. Proč to těm ženským děláš, ty srabe? Jak vypadáš, kdo jsi? Mluv! Úryvek z povídky, která je součástí nové knihy Romana Cílka, zavádí čtenáře přímo do centra dramatické situace. Také v této knize ocení čtenáři neotřelou volbu námětů, skvěle napsané postavy a nevšední prostředí, v němž se děj odehrává. Ne nadarmo je Cílek řazen mezi klasické autory detektivního žánru.

Kniha předního českého autora literatury faktu je dramatickým, čtenářsky přitažlivým a mnoha dokumenty, svědectvími i osobním pátráním obohaceným pohledem nejen na válečné události, ale i do málo známého zákulisí událostí, které rámcově charakterizuje podtitul díla, přičemž si autor klade za cíl nahlédnout téma objektivně a bez jednostranného ideologického balastu. Na počátku dění stál tehdy ozbrojený pokus značné části důstojnictva a části opozičních politických sil svrhnout vládu Lidové fronty, která vzešla z předchozích voleb. Brzy poté však vnitřní konflikt přerostl hranice své země. Do boje se na straně povstalců nejen zbraněmi a vojáky, ale také tajnými službami a nátlakovou diplomacií zapojily fašistické mocnosti Německo a Itálie, zatímco republikány podporoval Sovětský svaz a mezinárodní komunistické hnutí. Krvavá španělská předehra, v níž se u frankistů i republikánů střídaly prohry s vítězstvími, se stala mocenskou zkouškou sil, pohltila statisíce lidských životů, byla u obou válčících stran poznamenána nezměrnou krutostí – a trvala až do jara roku 1939. Onoho osudového roku, kdy jen krátce poté započne jiná válka: ta se zlověstným přídomkem druhá světová.

„Vše, co o novodobé historii víme a předkládáme k uvěření našim potomků, je jen vrcholem ledovce. To vespod se odkrývá jen nesnadno a po zlomcích,“ tvrdil již před lety americký historik William L. Shirer, a i dnes je třeba mu dát za pravdu. Což ovšem neznamená, že se o hledání takových zlomků skryté pravdy nebudeme stále pokoušet. Zkušený autor literatury faktu a neotřelých detektivek Roman Cílek se o to ve svých knihách snaží již mnoho let, a ani tentokrát nás jeho výběr dramatických pohledů pod povrch historického dění nezklame.

Vyrazila mu dech, když vyšla ze dveří koupelny. Ani róba, ani košilka, ani nahota. Věru podivný ústroj měla Kateřina Hybnerová na sobě, předpokládalo-li se, že půjde o vyvrcholení romantického večera. Šedozelená polovojenská kombinéza. Kostkovaná košile. Na nohou holínky. Na rukou zahradnické rukavice. „Co – co to má...,“ vydechl. „Mlčte!" okřikla ho. „Už jsem toho od vás slyšela dost. Jste hlupák, jestli jste mě považoval za nadrženou paničku, která si vás vybrala pro milostné dobrodružství. Asi jsem přece jen nebyla v mládí tak špatnou herečkou, jak o sobě říkám. No nic, to už je pryč. A vy už máte své hodiny tak jako tak spočítány.“ Nová sbírka krimipovídek Romana Cílka překvapí čtenáře originálními zápletkami, dramatickými situacemi i mistrnou psychologickou kresbou postav.

"Válka je pokračováním politiky jinými prostředky. A začíná okamžikem, kdy padne rozhodnutí o záměru. Vše další se rovná lépe či hůře skrytým přípravám," svěřil se ve svých pamětech pruský generál a vojenský teoretik Carl von Clausewitz. Podlehl choleře v roce 1831, ale i o více než sto let později, v čase hitlerovské "třetí říše", měla jeho slova své oprávnění. Vzdálena realitě je romantizující představa, že tajná fronta, jíž se mezi některými zasvěcenci říkalo spodní patro války, rozhodovala v době příprav na agresi a potom i přímo za války jako takové o všem podstatném, co se událo. Stejně nepravdivý by však byl i názor, že toto zákulisní, skryté a v mnohém dodnes nezmapované a asi i nezmapovatelné dění zůstalo zcela bez vlivu na vývoj událostí. Pravda se nachází, jak to často bývá, někde uprostřed. A právě hledání pravdy je přece to, co nás přitahuje. O nic menšího nám nejde, pokusíme-li se nyní ve dvou kapitolách nahlédnout pod povrch dramatických událostí v čase, kdy nacistické Německo chystalo jednotlivé etapy svého nestoudně velikášského dobyvačného tažení.

Dva nešťastní lidé si toho dne pohlédnou do tváře. Dva lidé, které nadlouho rozdělí kdosi třetí. Kdosi, jehož tělo brzy opustí dočasně tajný hrob na kamenitém dnu vyschlé studny ve staré, k zániku předurčené části města, kde už dokonce ani nikdo živý nechce bydlet. Úryvek opět naznačuje, že síla zkušeného autora je v neotřelých, krajně napínavých zápletkách a v živě vykreslených postavách…

Zkušený autor literatury faktu se v této knize zaměřuje na strhující, třaskavý a četnými dramatickými protiklady provázený rozpad nacistické moci v posledních měsících války. V pestré a mnoha postavami zalidněné mozaice se tu v rychlém sledu střídají události na frontách i v zázemí, na politické a diplomatické scéně i v dlouho skrývaném přítmí tajných teroristických organizací, jejichž příslušníci se nechtěli smířit s prohrou. Závěr války se na našem území i leckde jinde dotýkal všeho a všech. Český a moravský prostor tehdy nabyl dějinného významu a prolínalo se tu nesčetně zájmů, do jejichž podstaty není snadné objektivně nahlédnout ani s odstupem. Část pátračského autorského důrazu je položena na málo známé zákulisní dění, jímž se ti, kteří už skoro vše prohráli, snažili často až bizarními počiny této porážce zabránit, nebo ji aspoň o kousek odsunout. To vše jsou kamínky v obrazu oné pětasedmdesát let od nás vzdálené doby, kterou lze označkovat všelijak, jen ne znamením černobílosti.

Osvědčený autor detektivek a literatury faktu završuje tímto titulem svým způsobem unikátní cyklus knih se spojovacím slovem DOTEKY v názvu (Doteky smrti, Doteky strachu, Doteky osudu, Doteky hříchu, Doteky stínů, Doteky hněvu, Doteky zoufalství a další). Také tento soubor "dramatických kriminálních příběhů podle skutečných událostí", jak zní podtitul knihy, se vyznačuje tím, co je pro autorovu tvorbu charakteristické: neotřelé náměty, psychologické vykreslení postav, strhující tempo vyprávění a překvapivé pointy.

Již padesát let se Roman Cílek, kmenový autor nakladatelství Epocha zejména v tvůrčím pohledu na významné události novodobých dějin, věnuje také literárním reportážím, v nichž rekonstruuje velké příběhy ze světa zločinu a trestu. Tento úctyhodný časový oblouk mu umožnil setkat se s řadou dnes již nežijících špičkových kriminalistů, navštívit místa trestných činů, archivy i věznice, hovořit s obětmi, pozůstalými i pachateli. Výběr toho nejlepšího z Cílka, jak jsme soubor jeho reportáží pracovně nazvali, předkládáme čtenářům.

Po velkém čtenářském úspěchu knih Umírání na splátky (2018) a Láska voněla smrtí (2020) předkládá autor Roman Cílek další čtyři dramatické příběhy, jejichž ústřední postavou je pátrací kriminální reportér Jakub Kramář. Mnohé naznačují již samotné názvy kapitol: Čas smrti, čas vzkříšení, Krajina po bitvě, Vzpomínky na deštný prales, Smrtící dávka nenávisti. Spojovacím motivem je zde i tentokrát Kramářova leckdy až posedlá snaha za každou cenu a často i s velkým osobním nasazením se dobrat objektivní, byť někdy i nepříjemné pravdy. Autor svým dramatickým stylem vyprávění účinně zatahuje čtenáře do děje, od kterého se nedokáže odtrhnout.

První část série přináší devět detektivních povídek podle skutečných případů, v podání osmi špičkových interpretů. Čtou: Igor Bareš, Miroslav Táborský, Simona Postlerová, Eva Elsnerová, Martin Zahálka, Kristýna Frejová, Roman Štolpa a Radek Hoppe. Legenda české detektivní tvorby Roman Cílek vydává již několik let edici detektivních povídek, ke kterým čerpá inspiraci studiem policejních spisů. Na poměrně malé ploše dokáže dramaticky popsat celý případ tak, aby si chytrý čtenář přišel na své a dokázal spolu s hlavním vyšetřovatelem nalézt cestu k pachateli.

„Finito! Život dobrodruha na volné noze Roberta Balcara za pár hodin ukončily dvě kulky. Byly vypáleny z dalekonosné pušky, přičemž první ze střel ho nezasáhla zcela přesně, čímž mu byly dopřány ještě dvě vteřiny vědomí. V zhuštěném kaleidoskopu myšlenek a vjemů se mu mihla i výseč pohledu na nebe...“ Úryvek z nové knihy zkušeného autora Romana Cílka ukazuje, v čem jsou jeho přednosti: přitažlivý děj, neotřelý jazyk, nevšední prostředí.

Nová knižní edice KRIMI POVÍDKY přináší s odkazem na tradici oblíbeného žánru soubory napínavých příběhů s širokou paletou kriminálních zápletek z pera českých autorů. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: Slepé kotě na dálnici - Balvan - Já, příliš netrpělivý - Svatyně duchů - Nejistý krůček k smrti - Andělíček se spálenými křídly - Stínohra a plamínek - Jagellonská bible