Roman Cílek strana 2 z 12

Roky 1938 až 1945. V málokterém jiném, historicky vzato nedlouhém úseku našich dějin se nashromáždilo nejen tolik událostí, ale často i protichůdných, do krajnosti a až na hranu snesitelnosti vypjatých a všenárodně vnímaných pocitů. Byl to skutečně zvláštní, nečernobílý čas. Jako v okénku bizarního orloje se v rychlém sledu střídaly okamžiky vlasteneckého vzepětí a hned poté studu z ponížení a zrady, chvíle nadějí i beznadějí, bolesti, strachu, utrpení, slz, ale i odhodlání, vzdoru a znovuvzkříšených nadějí. A do toho všeho ještě ubíhal po souběžné ose času běžný život se svým těžko zastavitelným rytmem nocí a dnů, usínání a probouzení, úsměvů a pláče. Zkušený a oceňovaný autor (nejen) literatury faktu Roman Cílek k tomuto, už XXI. svazku Edice Český ČAS říká: Pokusil jsem se cosi z toho zachytit. Pln pokory však v této chvíli, kdy předávám výsledek čtenářům, pociťuji, že to byl úkol téměř nesplnitelný. Jako kdyby se člověk pokoušel z vody nabrané do dlaně zmapovat proud rozvodněné řeky. Postihnout lze vždy a ze všech zorných úhlů jen zlomek. Ale i ten snad pevně věřím cosi vypovídá o době, kterou musely prožít generace našich předků, a my bychom si jistě nepřáli, aby ji museli tak či onak prožít naši potomci. ,Každé ohlédnutí za tím, co bylo, je i mrazivým poučením, říká hlavní hrdina jedné z knih Ernesta Hemingwaye. A s klasiky, byť již dávno mrtvými, neradno se přít. Kniha Jak šly dny, měsíce a roky vychází k 80. výročí Mnichovské dohody.

Kriminální reportér Jakub Kramář není nevěrohodným hrdinou bez bázně a hany, ale chlapem do nepohody a zarputilým hledačem pravdy ve stylu padni komu padni. Občas se mýlí, ale jindy, snad častěji, ho pátračská intuice vede správným směrem. Podobá se magnetu, který k sobě přitahuje vyhroceně dramatické situace. A čas od času je také sám vyhledává, protože se mu příčí každá nespravedlnost. V příběhu s názvem Slizké doteky pijavice se zapojuje do pátrání po sexuálně úchylném vrahovi. V příběhu Bratrovrah pomáhá umírajícímu muži, který chce dokázat svou nevinu. Třetí příběh nazvaný Příliš mnoho vdov zavádí reportéra Jakuba Kramáře do světa nelítostného podnikání, kde se jedna z nešťastných hrdinek vyjádří, že její život se podobá umírání na splátky.

Kmenový autor nakladatelství MarieTum předkládá čtenářům závěrečnou část svým způsobem unikátní a čtenáři vyhledávané pentalogie dramatických, psychologicky laděných kriminálních příběhů podle skutečných událostí spojených v názvu slovem "Doteky" (předchozí tituly: Doteky smrti, Doteky strachu, Doteky zoufalství, Doteky osudu). Jako je tomu u toho autora vždy, i tentokrát nás v osmi strhujících příbězích zavádí na různá místa naší vlasti a také leckde ve světě.

Výstřel se v uzavřeném prostoru ozval s dunivou ozvěnou. A pak, jen o chvíli později, zazněl mužský výkřik: „Ne, proboha, to ne…!“ Úryvek z titulní povídky v nové knize Romana Cílka znovu dokazuje, v čem je jeho již mnohokrát osvědčená tvůrčí síla. Autor svá dramatická, psychologicky laděná a nevšedními motivy poznamenaná vyprávění dokáže umístit stejně tak do nejvšednějších zákoutí naší dnešní reality, jako i tam, kde můžeme hovořit o „velkém světě“. Zkušenosti zralého autora literatury faktu i mnoha detektivek, který procestoval kus světa, jsou mu při tom nápomocny.

Nakladatelství předkládá čtenářům rozšířené 2. vydání knihy, která byla po 1. vydání (2007) oceněna významnou cenou v kategorii literatury faktu a jeden z kritiků ji označil za "dílo, které by nemělo chybět v žádné knihovně". Autor v této nové verzi čtivě a přitažlivě zobrazuje jedenáct jedinečných osobností z domova i ze světa, jedenáct nesmírně dramatických a často také tragickým děním tak či onak poznamenaných životních příběhů.

Zkušený autor detektivek a literatury faktu touto knihou předběžně uzavírá unikátní a čtenáři vyhledávaný cyklus knížek, v jejichž název se nachází spojující slovo Doteky (v poslední době vyšly Doteky strachu, Doteky zoufalství, Doteky osudu, Doteky hněvu). Ani tato kniha se neodlišuje od ostatních a jistě zaujme čtenáře svou strhující dramatičností, psychologickou kresbou nevšedních postav, překvapivými pointami, výrazným jazykem. Děj příběhů se odehrává v nám blízkých končinách, ale i leckde po světě.

Čas je značně proměnlivá hodnota. Sto hodin, tedy něco málo přes čtyři dny, je údobí, které v životě kohokoli z nás i v chodu států většinou jen málo znamená. V osudovém roce 1939 tomu bylo naopak. Dramatických a četnými zvraty nabitých sto hodin, které uplynuly mezi prvními minutami pondělí 13. března a čtvrtou hodinou ranní dne 17. března, zásadním a ničivým způsobem poznamenalo naše dějiny. Strhující děj, líčený autory v podobě časového sledu a s četnými průhledy do lidských osudů, začíná na faře v spících Bánovcích nad Bebravou, odkud je přes Bratislavu do Berlína narychlo dopraven katolický kněz Jozef Tiso. Končí pak prvními hodinami pátku 17. března, kdy Adolf Hitler již opustil pokořenou Prahu, kde se na Václavském náměstí chystala vojenská přehlídka německých branných sil, a přes Moravu mířil vstříc jásavým oslavám svého triumfu ve Vídni. Bylo to sto hodin, kdy republice, která se v předchozím roce dožila svých dvacetin, byl na dlouhých šest let vnucen umrtvující okupační režim.

Takhle, přesně takhle se vyjádřila hotelová manažerka Naděžda Jeremiášová, když se dozvěděla, jak nesnadný úkol jí její zemřelý otec, slovutný právník, svěřil ve své závěti. Ale tak jako tak věděla, že se k cíli musí prodrat. Táta, se kterým nikdy příliš nevycházela, si to přece přál, a bylo to poprvé, co od ní něco takhle naléhavě žádal. Již tento náznak děje svědčí o tom, že prostor pro šedivou nudu v této knize nebude.

Osvědčený autor detektivek a literatury faktu uplatňuje ve dvanácti strhujících dramatických příbězích letité zkušenosti z obou těchto žánrů. Zavádí čtenáře do exkluzivních i zdánlivě obyčejných prostředí doma a ve světě, sugestivně popisuje prapodivné zákruty v lidském myšlení i konání a vše vždy završí překvapivou pointou. Jsou to povídky zcela jiné než ty běžné, které začínají u mrtvého těla a končí v policejních poutech. Mnohé napovídají již samotné názvy některých příběhů: Syndrom vyhoření, Palba na nekrytý cíl, Vše, co jste řekli ve tmě... či Neukojitelná. Jedno je jisté: zcela určitě se ve společnosti této knihy nudit nebudete.

Zkušený autor tímto titulem završuje unikátní a čtenářský úspěšný cyklus knížek spojených v názvu slovem Doteky (Doteky stínů, Doteky hněvu, Doteky, osudu, Doteky zoufalství, Doteky smrti a další). I v tomto svazku nahlédneme do zákulisí spletitých lidských osudů a dramat, staneme se svědky podivuhodných zvratů a nečekaných rozuzlení. Děj příběhů se odehrává v našem domácím prostředí, ale také leckde ve světě.

Příběh mladého vraha. Zkušený autor literatury faktu a detektivek předkládá čtenářům rychlým spádem děje se vyznačující vyprávění o propletenci lidských osudů, zmarněných snech a útěku nejen před spravedlností, ale i sebou samým. Mladík neukočíruje svou geny mu danou náturu, dopustí se hrdelního zločinu a pak prchá, stává se štvancem a je za dramatických okolností hledán a stíhán nejen kriminalisty, rodinou, ale i ostny svého vlastního svědomí.

Zkušený autor detektivek a literatury faktu završuje tímto titulem svým způsobem unikátní cyklus knih se spojovacím slovem DOTEKY v názvu (Doteky smrti, Doteky strachu, Doteky osudu, Doteky hříchu, Doteky stínů, Doteky hněvu, Doteky zoufalství a další). Také tento soubor "dramatických kriminálních příběhů podle skutečných událostí", jak zní podtitul knihy, se vyznačuje tím, co je pro autorovu tvorbu charakteristické: neotřelé náměty, psychologické vykreslení postav, strhující tempo vyprávění a překvapivé pointy.

Po úspěchu knihy Umírání na splátky (2018) předkládá zkušený autor čtenářům další tři dramatické příběhy, jejichž ústředním hrdinou je pátrací kriminální reportér Jakub Kramář. Mnohé naznačují již samotné názvy kapitol: Výbuch v domě neřesti, Předčasný tah dámou a Láska voněla smrtí. Spojovacím motivem je zde, stejně jako tomu bylo minule, Kramářova až posedlá snaha dobrat se objektivní pravdy. Musí při tomto svém úsilí překonat mnohé nástrahy a v prvním z příběhů je do děje přímo zatažen únosem ženy, která se nacházela v jeho blízkosti.

Zní to sice cynicky, ale pravda zůstávala pravdou: mrtvému to slušelo. Uzel tmavomodré kravaty přesně zapadal do límce světlé košile, sako bylo zapnuté, kalhoty společenského obleku měly správnou délku a od polobotek je dělila barevně sladěná ponožka. Jen onen nepříliš krvácející otvor v pravé části čela působil rušivě. Úryvek z titulní povídky znovu naznačuje autorovy již mnohokrát prokázané přednosti: neotřelé téma, živý jazyk, pozoruhodné prostředí. A především schopnost udržet čtenáře v napětí.

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž třetí vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami dlouho zabývali a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), zpracovali dílo, jež přehlednou a čtivou formou nabízí mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

Po velkém čtenářském úspěchu předchozích autorových knih tohoto žánru (Doteky zla, Doteky smrti a Doteky strachu) připravilo nakladatelství další titul těchto čtivých a napínavých příběhů. Předpokládáme, že ani tentokrát se nebudou čtenáři nudit.