Roman Cílek strana 5 z 14

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž třetí vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami dlouho zabývali a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), zpracovali dílo, jež přehlednou a čtivou formou nabízí mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát. Jediným děsivým úderem nejenže zlikvidovali opozici ve vlastních řadách, ale podle hesla, že vraždit je dovoleno, se postarali i o umlčení každého, kdo tak či onak překážel. Ublížil nám kdysi v minulosti? Zabít! Mohl by dělat těžkosti v budoucnu? Zabít! Je příliš ctižádostivý? Zabít! Ví toho nebezpečně mnoho? Zabít! Složitá spleť příčin, záměrů a důsledků, ale jednoduché řešení. Prostě zabíjet. Přesně v duchu vyjádření důstojníka Heydrichovy bezpečnostní služby SS Kurta Ilgese: „Víte, co znamená krvavé opojení? Mám pocit, že se smím brodit v krvi.“ Bezcitná podstata nacistického hnutí se tehdy varovným, leč ve světě nedostatečně vyslyšeným způsobem ukázala v plné nahotě. Většina v knize popisovaných událostí se vztahuje k hitlerovské „třetí říši“ a odehrává se na jejím území. Nás se týká například Československo coby poválečné dějiště spravedlivého potrestání některých zmiňovaných nacistů či prominentní emigrant Otto Strasser, který si útěkem do Prahy zachránil život – na rozdíl od zavražděného bratra Gregora. Ovšem hlavní poselství, které platí i pro naše novodobé dějiny, tkví v Cílkově přesném a zasvěceném vylíčení raných kroků, jež podniká totalitní moc v zájmu upevnění své existence. Zločiny nacistů v onom pro Německo osudovém roce 1934 se totiž až příliš podobají těm, které na počátku své diktatury páchali českoslovenští komunisté. A proto se domníváme, že i tato publikace patří do naší Edice Český ČAS. Abychom nezapomněli…

Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát. Jediným děsivým úderem nejenže zlikvidovali opozici ve vlastních řadách, ale podle hesla, že vraždit je dovoleno, se postarali i o umlčení každého, kdo tak či onak překážel. Ublížil nám kdysi v minulosti? Zabít! Mohl by dělat těžkosti v budoucnu? Zabít! Je příliš ctižádostivý? Zabít! Ví toho nebezpečně mnoho? Zabít! Složitá spleť příčin, záměrů a důsledků, ale jednoduché řešení. Prostě zabíjet. Přesně v duchu vyjádření důstojníka Heydrichovy bezpečnostní služby SS Kurta Ilgese: „Víte, co znamená krvavé opojení? Mám pocit, že se smím brodit v krvi.“ Bezcitná podstata nacistického hnutí se tehdy varovným, leč ve světě nedostatečně vyslyšeným způsobem ukázala v plné nahotě. Většina v knize popisovaných událostí se vztahuje k hitlerovské „třetí říši“ a odehrává se na jejím území. Nás se týká například Československo coby poválečné dějiště spravedlivého potrestání některých zmiňovaných nacistů či prominentní emigrant Otto Strasser, který si útěkem do Prahy zachránil život – na rozdíl od zavražděného bratra Gregora. Ovšem hlavní poselství, které platí i pro naše novodobé dějiny, tkví v Cílkově přesném a zasvěceném vylíčení raných kroků, jež podniká totalitní moc v zájmu upevnění své existence. Zločiny nacistů v onom pro Německo osudovém roce 1934 se totiž až příliš podobají těm, které na počátku své diktatury páchali českoslovenští komunisté. A proto se domníváme, že i tato publikace patří do naší Edice Český ČAS. Abychom nezapomněli…

„Panebože,“ vydechla psycholožka, „to je šílený! Takové břemeno na duši té nevinné holky! Hlavně teď musíme odehnat od té kauzy mrchožrouty z bulváru. Už vidím jejich titulky. Dcera usvědčuje otce jako vraha! Dokonce i to království věčného ticha by se jim hodilo do krámu.“ Dramatické vyústění jedné z povídek v nové knize Romana Cílka znovu naznačuje, v čem je síla jeho mnohokrát již osvědčených vypravěčských schopností. Opět před námi ve strhujícím ději defilují podivuhodné lidské osudy a vrší se nesmiřitelný svár osobností a jejich zájmů, které často ústí až do světa zločinu.

Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce. Až příliš často se totiž musí dívat do očí a naslouchat lidem se syndromem „odumřelé duše“.

Nová kniha proslulého autora, jehož celoživotní témata tvoří vina, trest a spravedlnost. Povídky se čtou doslova jedním dechem a o momenty překvapení není nouze. Slovy zkušeného kriminalisty: „Trpělivě sbíráme kamínky důkazů, skládáme je do mozaiky – a najednou pak zjistíme, že je vše úplně jinak.“ Pro kriminalisty je to věru nepříjemné, pro milovníky dobrých detektivek výhra.

„Nezavraždila jsem ho, ale když se nyní o něm dozvídám to, o čem jsem neměla ani tušení, přeji si, aby byl skutečně mrtev!“ vykřikla při výslechu manželka úspěšného, ale nyní nezvěstného podnikatele. Krátce nato se zhroutila a musela jí být poskytnuta lékařská pomoc. Dramatická scéna v jedné z povídek naznačuje bolestně vypjaté lidské vztahy, v jejichž líčení je Roman Cílek nadmíru zkušeným tvůrcem.

Strhujícím vyprávěním nás autor zavádí k těžce zkoušeným obyvatelům valašských hor, ale i do míst, kde docházelo k hromadným popravám i v době, kdy představitelé hitlerovského Německa již podepisovali bezpodmínečnou kapitulaci a žádali o velkomyslnost vítězů. Roman Cílek, jeden z nejplodnějších a nejčtenějších našich autorů literatury faktu, kdysi řekl, že vnímá „dějiny jako svár takových i onakých idejí v obdivuhodném doprovodu milionů člověčích osudů“. Řídí se tím také ve své nové knize, kde pokračuje ve zkoumání naší nedávné minulosti nikoli všedním způsobem, ale popisem dramatických událostí, které jako kdyby stály na okraji oněch „velkých dějin“ - objasnění posledních válečných zločinů za 2 světové války na našem území – vypálení obcí Zákřov, Ploština, Prlov, zločinů v Třešti, Velkém Meziříčí. Patří k nejzkušenějším autorům v žánru objevné a tvůrčím způsobem pojaté literatury faktu.Kromě rozsáhlé publicistické a žurnalistické činnosti vydal několik desítek knih literatury faktu i beletrie, přičemž řada jeho děl získala významná ocenění (například nadnárodní Cenu Egona Erwina Kische a Cenu Miroslava Ivanova), některá vyšla také v zahraničí a byla zfilmována. Roman Cílek je spoluzakladatelem a členem vedení Klubu autorů literatury faktu. Z knih, které mu vyšly v poslední době, lze připomenout tituly Holocaust (Zřetězení zla), Oprátka za osm mrtvých, Hrobaři iluzí, Doživotní ztráta svědomí, Pamětihodné bitvy českých dějin (spoluautor Karel Richter), Mordcentrála X (Léta 1933 - 1935: stopami dvou nacistických vražd), Muž, jehož řemeslem byl zločin, Dokonáno jest...! (podtitul: Osudný březen 1939 - pohled do zákulisí, spoluautor Miloslav Moulis), Agonie (1. svazek znovuobnovené edice Magnet), Krvavá předehra (Španělsko, 1936 - 1939: občanská válka a zahraniční intervence), Každý, kdo udrží oštěp... (Válka o Habeš 1935 - 1936), Čas vítězů, čas poražených, Tajná operace „Válka! “, Vyvolenci bohů.

Zatímco úvodní a závěrečná povídka knihy pochází přímo z pera génia světové detektivky sira Arthura Conan Doyla, podstatu knihy tvoří povídky vítězů (převážně literátů zvučných jmen: Heda Bártíková, Roman Cílek, Věnceslava Dezortová, Lubor Faltejsek, Luboš Y. Koláček, Zuzana Rampichová, Juan Zamora aj.) tradiční každoroční literární Ceny České společnosti Sherlocka Holmese, která má i mezinárodní přesah (Vzájemně propojená Společnost Sherlocka Holmese má zastoupení po celém světě; nejvíce členů v Austrálii, Jižní Americe, Anglii, Francii...). Povídky koncipovné převážně na téma případy Sherlocka Holmese (tzv. pastyše aj.) jsou unikátní, vtipné a čtivé Jedná se o jedinečný soubor, který v české literatuře nemá dosud obdobu.

Těžko lze něco takového spočítat, podobalo by se to touze po nahmátnutí všehomíra. Každý z příběhů v této knize je toho novým důkazem. Zkušený autor literatury faktu v nich s využitím unikátních dokumentů a osobních svědectví barvitě vypráví o lidech, kteří byli různorodí, jak různorodé je lidské společenství, odlišné bylo prostředí, v němž vyrůstali, a co do vnějších okolností se od sebe lišily i jejich postoje a skutky. Jedno však u nich bylo společné: měli blízko ke sportu (někteří z nich dosáhli dokonce špičkových výkonů a postavení - třeba boxeři Vilda Jakš a Václav Procházka, fotbalista František Kloz, mistr světa v tělocviku Jan Gajdoš a další), milovali život, uměli se z něho radovat, a přesto dokázali v okamžicích, kdy toho bylo třeba , vše obětovat ku prospěchu myšlenek, v něž věřili. A co víc: svou víru uměli zmnohonásobit činem či činy - a zaplatit za to životem. Padlí vítězové, jejichž vavříny mají nadčasovou hodnotu. Důstojník naší prvorepublikové armády, který padl v době předmnichovské krize, odbojáři, partyzán, letec československé perutě RAF, povstalečtí dobrovolníci - ti všechnu tu jsou přítomni a jejich nesmírně dramatické a dějově vypjaté osudy hovoří samy za sebe.

"Spravedlnost a pravda jsou dva příliš jemné hroty, než aby se do nich přesně strefily naše tupé nástroje," vzkazuje nám přes horizont několika staletí francouzský myslitel Blaise Pascal. Tři dramatické, dějem nabité justiční případy, formou čtivé literatury faktu do všech podrobností popsané v této knize, tuto pravdu jen znovu potvrzují. Představa, že za zločinnou érou nacismu a jednotlivými jejími aktéry bude soudními cestami učiněna tečka podobající se vykřičníku, se naplňovala jen velmi obtížně a s výsledky nejistými. Na stránkách této knihy se o tom čtenáři mohou názorně přesvědčit.

Čas mezi koncem roku 1938 a jarem 1939, přesněji řečeno mezi vánoční smrtí a přednovoročním pohřbem Karla Čapka a příchodem prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha dne 7. dubna 1939 měl nesporně vyhraněnou podobu. A nešlo jen o to, že se v té době až do onoho biblického „Dokonáno jest...!” završila rozpadem republiky a německou okupací tragédie Československa, ale na povrch se draly i mnohé další evropské souvislosti. Pomnichovský vývoj událostí všem, kteří chtěli vidět, signalizoval, že politika smířlivých ústupků nacistům je cestou doslova do pekel... Kniha svou formou, formátem i vzhledem navazuje na úspěšný titul „Když umírá bestie“ (AOS Publishing, 2014), za který autor v listopadu 2015 převzal v Senátu PČR prestižní cenu Klubu autorů literatury faktu.

Nová kniha proslulého autora, jehož celoživotní témata tvoří vina, trest a spravedlnost. Povídky se čtou doslova jedním dechem a o momenty překvapení není nouze. Slovy zkušeného kriminalisty: „Trpělivě sbíráme kamínky důkazů, skládáme je do mozaiky – a najednou pak zjistíme, že je vše úplně jinak.“ Pro kriminalisty je to věru nepříjemné, pro milovníky dobrých detektivek výhra.

Mariánské Lázně, vila Edelweiss, středa 30. srpna 1933. Ozvaly se tehdy dva výstřely, jejichž ozvěna se rozlétla do celého světa. Nelze se tomu divit, byla to vskutku přelomová událost. Poprvé sáhla vraždící ruka bezcitného hitlerovského režimu mimo hranice Německa. A je svým způsobem příznačné, že tou první obětí nebyl některý z německých politiků v exilu, ale významný filozof: jedenašedesátiletý profesor Theodor Lessing z Hannoveru, publicista, humanista, židovský aktivista, odpůrce totality všeho druhu. Muž, který odešel ze své země, aby mohl šířit pravdu o zločinech nacismu a varovat před jeho rozpínavostí. Nenáviděli ho, vyhrožovali mu - a pak sáhli až k zákeřnému zločinu. Pátrání po vrazích trvalo plných dvanáct let a autor je v některých fázích unikátně sleduje doslova krok za krokem. "Případ Lessing" je dramatickým výřezem z obrazu pohnutého dvacátého století.

Dějem nabitá mozaika šesti unikátních válečných příběhů, které spojuje drama úspěšného útěku z pekla. Dvěma mladým slovenským vězňům se podařilo uniknout z Osvětimi, aby svobodnému světu podali očité svědectví o vyvražďování statisíců Židů. Podobnou zprávou přispěl i muž, který přežil vzpouru ve vyhlazovacím táboře Treblinka a následný útěk napříč Evropou. Jiní utíkali z německého zajateckého tábora podzemní šachtou, tajně kopanou po celé týdny, aby se mohli vrátit ke svým bojovým jednotkám ve Velké Británii. A byli další…

Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných nacistickým Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel zrůdných rozkazů, skutečný „génius nicotnosti“. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý. Chvástal se, že i do pekla půjde spokojen. Přestože se mu po válce podařilo uprchnout až do daleké Argentiny, zaslouženému trestu nakonec neunikl. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.