Roman Cílek strana 5 z 12

„Panebože,“ vydechla psycholožka, „to je šílený! Takové břemeno na duši té nevinné holky! Hlavně teď musíme odehnat od té kauzy mrchožrouty z bulváru. Už vidím jejich titulky. Dcera usvědčuje otce jako vraha! Dokonce i to království věčného ticha by se jim hodilo do krámu.“ Dramatické vyústění jedné z povídek v nové knize Romana Cílka znovu naznačuje, v čem je síla jeho mnohokrát již osvědčených vypravěčských schopností. Opět před námi ve strhujícím ději defilují podivuhodné lidské osudy a vrší se nesmiřitelný svár osobností a jejich zájmů, které často ústí až do světa zločinu.

Nová kniha proslulého autora, jehož celoživotní témata tvoří vina, trest a spravedlnost. Povídky se čtou doslova jedním dechem a o momenty překvapení není nouze. Slovy zkušeného kriminalisty: „Trpělivě sbíráme kamínky důkazů, skládáme je do mozaiky – a najednou pak zjistíme, že je vše úplně jinak.“ Pro kriminalisty je to věru nepříjemné, pro milovníky dobrých detektivek výhra.

Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce. Až příliš často se totiž musí dívat do očí a naslouchat lidem se syndromem „odumřelé duše“.

Časopis, kde dávají věty smysl. Přes sedmdesát stran vynikajícího čtení. Každých čtvrt roku pro Vás vybíráme povídky od českých renomovaných autorů. Tentokrát se můžete tě šit na díla Jany Franče Jiráskové (autorka knihy "Zbláznila ses"), Jana Tománka (autor thrilleru "Motýlí křik") a Romana Cílka (držitele ceny Jiřího Marka za knihu "Letopisy zločinu"). Obsah: Jana Franče Jirásková - Pět mandarinek Jan Tománek - Dopoledne pana Mahlera - Některá tajemství je lépe neodkrývat - Narozeniny - Srdeční záležitost - Šance Roman Cílek - Svižný návrat zavilé feministky - Záhrobní prokletí

"Lidské osudy se podobají spleti drátů nabitých elektřinou. Stačí nevhodný dotek a drama se dá nezadržitelně do pohybu," říká v jednom ze vzrušujících příběhů, z nichž se skládá tato knížka, psycholožka Judita Svárová, jíž její přátelé přezdívají doktorka přes duši. A padla-li zmínka o Juditiných přátelích, čtenáři další knihy známého autora již dobře vědí, o koho jde: advokát, soukromý detektiv a policejní vyšetřovatel, celkem tedy čtveřice osobností, která svérázným způsobem zápolí se světem zločinu a z řádu věcí vykolejených a často i nenapravitelných lidských počinů.

Souboj se zločinem a nedobrými skutky lidí s pokřiveným nitrem je věčný. A věčná je také snaha těch, kteří tomuto rubu "lidského ráje" tak či onak čelí. Patří mezi ně svérázná trojice kamarádů: advokát, bývalý důstojník kriminálky (nyní soukromý detektiv) a půvabná psycholožka, tedy postavy, s nimiž měl čtenář možnost se seznámit již v knize Sen o šibenici. Nyní se tato trojice pod vlivem okolností rozrostla a přibrala do party netradičně postupujícího policejního vyšetřovatele, který často naráží na odpor u svých nadřízených.

České detektivní povídky.

Alex Miller je úspěšný pátrací novinář, který zakousne-li se do případu, jde po stopě jako ohař bez ohledu na nebezpečí. Podílí na stíhání sexuálního vraha, dramaticky bojuje v zájmu umírajícího muže, který chce dokázat, že byl odsouzen neprávem, a zavede nás i do světa podnikání, kde zisk je králem a problémy se řeší pomocí nájemných vrahů.

Dějiny před námi defilují jako strhující drama, pokud o nich píše autor literatury faktu, který už mnohokrát prokázal své vypravěčské mistrovství. Je tomu tak i v této knize, v níž Roman Cílek s mnoha pozoruhodnými detaily zobrazuje několik klíčových okamžiků minulého století: nástup hitlerovců k moci, zápolení o naše pohraničí a březnové události v roce 1939. A jak je u něj obvyklé, i tentokrát se tu ve velmi čtivé podobě promítá jeho tvůrčí přístup, kdy „velké“ dějiny prolíná s mikrokosmem dramatických, někdy až skoro neuvěřitelných lidských osudů a střetů do konečné, plasticky vyznívající podoby, již nazval „historická mozaika“. Můžeme tak sledovat vzestup Adolfa Hitlera, v mládí „posledního z posledních“ – kapitole věnované jeho nástupu k moci dal Roman Cílek výstižný název „Satan usedá na trůn“. Na příběhu jednoho z tisíců brutálně a navždy umlčených odpůrců, lübeckého novináře Fritze A. Solmitze, pak vykreslil zrůdnost nacistického režimu, aby svou pozornost následně upřel k naší zemi. První republika měla jistě řadu nedokonalostí či nectností, avšak byla demokracií – a už proto ji musel Hitler zničit, i kdyby snad neexistovala henleinovská pátá kolona. Mrzačení a dobití Československa vykreslil nejen s ohledem na rámcově známé události (mnichovská dohoda a co jí předcházelo – a posléze agónie a zánik druhé republiky), ale také na osudech těch, kteří se před terorem a zlem nesklonili. IX. svazek Edice Český ČAS vychází 1. září 2014 – v den 75. výročí vypuknutí druhé světové války.

Pro lačná média, a nejen ta bulvární, to bylo parádní sousto. Sebetrýznivým způsobem uskutečněná sebevražda veřejně známého státního zástupce, v řeči obecné stále ještě nazývaného prokurátorem, vyvolala řadu spekulací. Nemoc? Problémy v osobním životě? Neodbytná milenka? Nic z toho se nedalo zavrhnout, ale čím dál víc se tlačily do popředí náznaky, že v tajném domácím sejfu tohoto justičního činitele se skrývala četná a svými důsledky doslova výbušná tajemství. Mimo jiné třeba deník mrtvého muže, který se živil nájemnými vraždami. Do světa, v němž se zločin propojuje s byznysem, komunální politikou i státní sférou, v několika dramatických příbězích zavádí čtenáře zkušený autor, který už má leccos za sebou.

Kniha známého spisovatele literatury faktu Romana Cílka popisuje soudní proces s jedním z pohlavárů SS Karlem Wolffem, šéfem osobního štábu Heinricha Himmlera. Rekapitulace procesu je proložena líčením osudů tří obětí vražedné mašinérie holocaustu (Richard Glazar přežil Treblinku, Ema Šternová a František Kraus hrůzy Osvětimi). Jak píše v předmluvě Arnošt Lustig, je to kniha o legalitě a nepotrestatelnosti zla - o masovém zabíjení „čistýma rukama".

Svědectví novináře, který viděl počátky i konce, 1933–1945. Unikátní vzpomínky novináře a publicisty Františka Krause. Zápisky a vzpomínky jsou převyprávěny, doplněny a upraveny uznávaným spisovatelem literatury faktu Romanem Cílkem. Text se soustřeďuje na období 1933–1945, tedy na dobu nástupu nacismu k moci a jeho expanzi, jejíž obětí se stal i F. Kraus a jeho rodina. Na předkládaném textu je výjimečná celistvost vzpomínek svědka, kterému osud dal možnost být u počátku i konce tragédie šoa.

Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát. Jediným děsivým úderem nejenže zlikvidovali opozici ve vlastních řadách, ale podle hesla, že vraždit je dovoleno, se postarali i o umlčení každého, kdo tak či onak překážel. Ublížil nám kdysi v minulosti? Zabít! Mohl by dělat těžkosti v budoucnu? Zabít! Je příliš ctižádostivý? Zabít! Ví toho nebezpečně mnoho? Zabít! Složitá spleť příčin, záměrů a důsledků, ale jednoduché řešení. Prostě zabíjet. Přesně v duchu vyjádření důstojníka Heydrichovy bezpečnostní služby SS Kurta Ilgese: „Víte, co znamená krvavé opojení? Mám pocit, že se smím brodit v krvi.“ Bezcitná podstata nacistického hnutí se tehdy varovným, leč ve světě nedostatečně vyslyšeným způsobem ukázala v plné nahotě. Většina v knize popisovaných událostí se vztahuje k hitlerovské „třetí říši“ a odehrává se na jejím území. Nás se týká například Československo coby poválečné dějiště spravedlivého potrestání některých zmiňovaných nacistů či prominentní emigrant Otto Strasser, který si útěkem do Prahy zachránil život – na rozdíl od zavražděného bratra Gregora. Ovšem hlavní poselství, které platí i pro naše novodobé dějiny, tkví v Cílkově přesném a zasvěceném vylíčení raných kroků, jež podniká totalitní moc v zájmu upevnění své existence. Zločiny nacistů v onom pro Německo osudovém roce 1934 se totiž až příliš podobají těm, které na počátku své diktatury páchali českoslovenští komunisté. A proto se domníváme, že i tato publikace patří do naší Edice Český ČAS. Abychom nezapomněli…

Vyrazila mu dech, když vyšla ze dveří koupelny. Ani róba, ani košilka, ani nahota. Věru podivný ústroj měla Kateřina Hybnerová na sobě, předpokládalo-li se, že půjde o vyvrcholení romantického večera. Šedozelená polovojenská kombinéza. Kostkovaná košile. Na nohou holínky. Na rukou zahradnické rukavice. „Co – co to má...,“ vydechl. „Mlčte!" okřikla ho. „Už jsem toho od vás slyšela dost. Jste hlupák, jestli jste mě považoval za nadrženou paničku, která si vás vybrala pro milostné dobrodružství. Asi jsem přece jen nebyla v mládí tak špatnou herečkou, jak o sobě říkám. No nic, to už je pryč. A vy už máte své hodiny tak jako tak spočítány.“ Nová sbírka krimipovídek Romana Cílka překvapí čtenáře originálními zápletkami, dramatickými situacemi i mistrnou psychologickou kresbou postav.

Roky 1938 až 1945. V málokterém jiném, historicky vzato nedlouhém úseku našich dějin se nashromáždilo nejen tolik událostí, ale často i protichůdných, do krajnosti a až na hranu snesitelnosti vypjatých a všenárodně vnímaných pocitů. Byl to skutečně zvláštní, nečernobílý čas. Jako v okénku bizarního orloje se v rychlém sledu střídaly okamžiky vlasteneckého vzepětí a hned poté studu z ponížení a zrady, chvíle nadějí i beznadějí, bolesti, strachu, utrpení, slz, ale i odhodlání, vzdoru a znovuvzkříšených nadějí. A do toho všeho ještě ubíhal po souběžné ose času běžný život se svým těžko zastavitelným rytmem nocí a dnů, usínání a probouzení, úsměvů a pláče. Zkušený a oceňovaný autor (nejen) literatury faktu Roman Cílek k tomuto, už XXI. svazku Edice Český ČAS říká: „Pokusil jsem se cosi z toho zachytit. Pln pokory však v této chvíli, kdy předávám výsledek čtenářům, pociťuji, že to byl úkol téměř nesplnitelný. Jako kdyby se člověk pokoušel z vody nabrané do dlaně zmapovat proud rozvodněné řeky. Postihnout lze vždy a ze všech zorných úhlů jen zlomek. Ale i ten snad – pevně věřím – cosi vypovídá o době, kterou musely prožít generace našich předků, a my bychom si jistě nepřáli, aby ji museli tak či onak prožít naši potomci. ,Každé ohlédnutí za tím, co bylo, je i mrazivým poučením,‘ říká hlavní hrdina jedné z knih Ernesta Hemingwaye. A s klasiky, byť již dávno mrtvými, neradno se přít.“ Kniha Jak šly dny, měsíce a roky vychází k 80. výročí Mnichovské dohody.

Knihou Doteky sváru završuje zkušený autor svým způsobem unikátní cyklus s názvem DOTEKY započatý již v roce 2008. Cyklus si získal mezi čtenáři značnou oblibu a nakladatelství TEBENAS vydává některé z těchto titulů v podobě audioknih. Dvanáctý svazek edice DOTEKY obsahuje devět napínavých, ale i psychologicky laděných příběhů, o jejichž podobě vypovídají již názvy některých z povídek: Zatraceně lehkomyslný Bůh, Milostný vzkaz z urnového háje, Známost z pravěku.