Najpredávanejšie - Bestsellery - Biografie - Životopisy strana 387 z 433

Kniha zachycuje působení Tomáše Bati jako podnikatele a starosty Zlína. Přibližuje rozsah firmy Baťa, její různá odvětví i expanzi do světa. Podává vývoj za nástupců Tomáše Bati, také za druhé světové války a znárodnění firmy. Připojen je i přehled o působení firmy Baťa v celém světě po druhé světové válce. Česko-anglický text je doplněný řadou fotografií. K přílohám patří také stručné statistické přehledy a ukázky reklam.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

Autentické a napínavé spomienky katolíckeho kňaza Františka Revesa zo začiatku 50. rokov 20. storočia, z čias komunistickej totality a prenasledovania. Reves spolupracoval s bl. Titusom Zemanom a stal sa hlavným organizátorom ilegálnych útekov kňazov, bohoslovcov a laikov do slobodného sveta. Po zatknutí Titusa Reves v tejto nebezpečnej činnosti pokračoval a podarilo sa mu dostať za hranice vyše sto ľudí, z toho osemdesiat duchovných. Maskoval sa ako komunistický agent, nosil dlhý plášť s komunistickým odznakom, noviny Pravda, falošné okuliare, nechal si narásť bradu a fúzy, dokonca bol postrelený a vyskočil z vlaku. Nakoniec emigroval i on a skoro štyridsať rokov pôsobil ako misionár Slovákov vo Francúzsku, kde napísal aj tieto spomienky. Kniha je obohatená o fotografie a životopis Revesa, dokumenty z archívu Ústavu pamäti národa, štúdiu cirkevnej historičky prof. Emílie Hrabovec, či o spomienky na Revesa od jeho príbuzných a priateľov. Inšpiratívne čítanie k odvážnemu svedectvu viery aj v dnešnej dobe. Msgr. Imrich Tóth je rektorom Slovenskej katolíckej misie v Paríži

Knihovny se spisovateli pojí nezpřetrhatelné pouto. Některým mistrům pera však knihovny zasáhly do života více než ostatním a na určitou dobu se staly i jejich pracovištěm. Přečtěte si příběhy slavných literátů, kteří část svého kariéry strávili jako knihovníci – ať už z důvodu neutuchající vášně pro psané slovo, ryze pro potřebu výdělku nebo dokonce jako součást svého pobytu ve vězení. Setkáte se s velikány jako Jorge Luis Borges, Lewis Carroll, Mario Vargas Llosa, Alexandr Solženicyn nebo bratry Grimmovým

„Vojáci, kteří byli Kapaunovi nablízku… ho nazývali světcem, viděli v něm dar od Boha. My tu dnes oceňujeme jeho odvahu. Tento americký voják nikdy nevystřelil ze zbraně, a přece zacházel s nejsilnější zbraní ze všech. Miloval své bratry natolik, že byl ochoten zemřít, aby oni mohli žít.“ Barack Obama při udělení Medaile cti otci Emilu J. Kapaunovi, 11. dubna 2013. Otec Emil Joseph Kapaun (1916–1951), americký vojenský kaplan s českým jménem i českými kořeny, je jednou ze světlých postav korejského konfliktu v 50. letech minulého století. S jeho nevšedním příběhem se konečně mohou seznámit i čeští čtenáři. Jeho příběh se zpočátku odvíjel zcela obyčejně a nenápadně. Svou odvahu, obětavost i poctivě žitou víru prokázal tento muž v plné míře až tváří v tvář protivníkům na bojištích v komunisty ovládané Severní Koreji. Kapaun byl řadě svých spolubojovníků posilou, mnohým z nich dokonce zachránil život, o čemž svědčí i tato kniha. Od roku 1993 probíhá jeho kanonizační proces. Posmrtně se mu nedávno dostalo i nejvyššího amerického vojenského vyznamenání.

Keď sa koncom sedemdesiatych rokov zjavil v Bratislave mladý francúzsky intelektuál Etienne Cornevin, ktorý prišiel na Slovensko pomôcť nášmu školstvu šíriť a kultivovať výučbu francúzštiny, sotvakto tušil, že sa čoskoro výrazne zapojí do slovenského i českého výtvarného života. Presnejšie, do jeho neoficiálnej scény. Biografia Alexandra Balogha, blízkeho priateľa Etienna Cornevina, prináša pútavý príbeh človeka, ktorý sa podľa vlastných slov usiloval byť nielen filozofom, ale i teoretikom, historikom a kritikom výtvarného umenia, literárnym kritikom, básnikom, umelcom, humoristom, kurátorom, filmárom a vydavateľom. A tiež, ako zvykol s úsmevom vravieť, aj odborníkom na nedefinovateľné disciplíny. Už dávno vieme, že sa o to nielen usiloval, ale tým všetkým asi aj bol. Obraz Etienna Cornevina doplnili archívnymi fotografiami Eva Cisárová-Mináriková, Ladislav Čarný, Xénia Hoffmeisterová, Peter Procházka, Gabriela Albrecht Žiaková, rodina Filovcov a Marián Mudroch. Etienne Cornevin (26. júl 1950, Kamerun 2. máj 2016, Châteauroux, Francúzsko) vyštudoval na Sorbonne filozofiu, no rovnako mal rád výtvarné umenie, a tak na jednej z parížskych univerzít prednášal teóriu a dejiny umenia. Skutočnosť, že témou jeho okolo 1200-stranovej habilitačnej práce na Université Paris Nanterre v roku 1989 boli osobnosti a estetika súčasného umenia v Československu, príliš neprekvapuje, veď v rokoch 1976 až 1988 žil na Slovensku. Najskôr v Prešove a potom desať rokov v Bratislave. To, čo robili Kolář, Novák, Fila, Jankovič, Šimotová, Fischer, Laubert a rad ďalších, na mňa silne zapôsobilo. Mal som pocit, že najpôvodnejšie a najhĺbavejšie umenie vo svete sa rodí práve v Československu a nie vo Francúzsku či v Spojených štátoch. To všetko bolo u nás neznáme, nikto o tom nič nevedel. Rozhodol som sa teda, že podám o tom všetkom svedectvo. Trvalé svedectvo, pravdivú stopu. Etienne Cornevin Naďalej sa často vracal na Slovensko aj do Česka, kde publikoval eseje, recenzie, katalógové texty a preklady, otváral výstavy, napísal monografiu a nakrútil prvú sériu šiestich filmových dokumentov o slovenských výtvarníkoch. Aj to bola súčasť tej pravdivej stopy, o ktorej mi neraz rozprával, trvalého svedectva o neoficiálnom umení v Československu, ktoré ho doživotne očarilo. A keď náhle odišiel, stala sa samozrejmou povinnosť pokúsiť sa podať svedectvo o ňom samotnom. Alexander Balogh

V roce 2006 otec Lízna vychází na pouť. Jde bez mobilního telefonu a s vědomím, že toto putování může být jeho poslední pozemské, neboť lékaři mu diagnostikovali nebezpečnou rakovinu. Nemoc však natolik ustoupila, že lékaři otce Líznu zařadili mezi vzácné případy. Sám jezuitský poutník dodává: "Jak říkám, pouť uzdravuje."

Básník a spisovatel Jaromír Hořec ve věku 17 let v květnu 1945 spolu s několika stejně starými chlapci přepadli s pistolemi v ruce podnik, kde se tiskl německý deník Der Neue Tag. Tak alespoň praví legenda. Rozhodně však tito mladí a odvážní muži přinutili pracovníky tiskárny opustit prostory v Panské ulici, a od té doby se stali vládci rostoucího mediálního impéria jménem Mladá fronta – Jaromír Hořec jako její první šéfredaktor. Jeho autentické vzpomínky máme nyní možnost si přečíst. Autor se však jejich vydání nedožil, zemřel v listopadu 2009. Kniha vychází k 65. výročí založení Mladé fronty.

Literárně zpracovaná kronika, která ve dvou vzájemně se prolínajících proudech vytváří svět umělcova dětství a mládí prožité v Lukově. Dramatik, scenárista, divadelní ředitel ve své cestě za rodokmenem oživuje svět, jenž definitivně zmizel. Dřívější vydání pouze samizdatové.

Milada Marešová (1901 – 1987) byla nadaná a úspěšná prvorepubliková malířka a ilustrátorka. Po mnichovské anexi začala spolupracovat s ilegálním časopisem V boj. V roce 1940 byla za toto angažmá v odboji zatčena gestapem a odsouzena ke dvanácti letům kázn

Alfred Hitchcock (UK, 1899-1980) is undeniably the world's most famous film director. His name has become synonymous with the cinema, and each new generation takes the same pleasure in rediscovering his films, which are treasures of our artistic heritage.

II. Erzsébet 1952. február 6-a óta ül a trónon. Jelenleg ő a leghosszabb ideig uralkodó nő a világon, és ez a hetven év adta az apropót a kiadvány megjelentetéséhez. II. Erzsébet eseménydús életét és munkásságát hat fejezetre osztva mutatjuk be. A kiadványban szó lesz Erzsébet gyermek- és ifjúkoráról, a beiktatásával és a koronázásával kapcsolatos kulisszatitkokról, érdekességekről. Részletesen taglaljuk a családot, különös tekintettel Erzsébet anyjára, az anyakirálynéra, akire a lánya mindig támaszkodhatott. Ezenkívül természetesen kitérünk Fülöpre, a királynő férjére, a húgára és a gyerekeire is. Sőt felgöngyölítjük a brit uralkodónő családjának magyar szálát, hiszen ükanyja Rhédey Klaudia grófnő volt. Nem lehet szó nélkül hagyni Erzsébet és a politika viszonyát: milyen előjogokkal rendelkezik a királynő a kinevezések terén, hogyan jött ki a miniszterelnökökkel, mekkora a királyi család befolyása, és miért fontos még ma is a monarchia? Az uralkodók magánélete mindig is az érdeklődés középpontjában állt, ezért bemutatjuk az olvasóknak a királynő otthonait, öltözködési stílusát, ékszereit, de nem feledkezünk meg II. Erzsébet humoráról sem, elvégre a jellegzetes angol humor nagyon is jellemző rá. A hitelesség kedvéért elkerülhetetlen, hogy kitérjünk a királyi család botrányaira, amelyekből régebben sem volt hiány, napjainkban viszont egyre sűrűbben követik egymást. Ennek apropóján találgatjuk, hogy vajon Erzsébet halála esetén betartják-e az előírás szerinti öröklési sorrendet, vagy a fia, Károly helyett az unokája, Vilmos lép-e a trónra. Végül, de nem utolsósorban megemlékezünk II. Erzsébet és a királyi család magyarországi látogatásairól, valamint az életükön alapuló, hatalmas sikerű Netflix-sorozatról, A koronáról, amelyet eleinte a királyi család is népszerűsített, ám később - a nézőkkel ellentétben - nemtetszésüket fejezték ki az újabb évadokkal kapcsolatban.

Josef Dvořák je veselý vypravěč, u kterého úsměv na tváři nikdy nemizí. Jeho oči svítí šibalstvím a kulišárnami. Přirozeně baví sebe i okolí. Je tomu tak i v této knize, která vychází v edici populárního pořadu regionálních stanic Českého rozhlasu Humoriáda. Najdete v ní vyprávění, příhody a historky o Uršule Klukové, Jiřím Císlerovi, Otovi Jirákovi, Janě Paulové, Františku Filipovi nebo Jiřím Suchém. Josef Dvořák v ní líčí své zážitky z dětství, ale také odhaluje řadu náhod, které ho přivedly k divadlu nebo ho přiměly u něj zůstat. Popisuje natáčení slavných filmů a seriálů, píše o lásce ke sportu, automobilům nebo chalupaření. O tom, že se při čtení pobavíte, není pochyb.

Britská královna Alžběta II. zdědila korunu v roce 1952 a vládne tedy již sedmdesát let, déle než kterýkoli jiný žijící panovník. Překonala už rekordy své praprababičky královny Viktorie i císaře Františka Josefa I. Od počátků studené války až po pandemii covidu-19 zůstává symbolem Británie, která pod její vládou proměnila impérium na Společenství národů, vstoupila do evropských struktur a opět je opustila. Matthew Dennison čtenářům nabízí podrobný, zasvěcený a místy dramatický pohled do Alžbětina života, který zasazuje do historického, kulturního i mediálního kontextu. Zvýšenou pozornost věnuje zejména prvním desetiletím budoucí královny, jejímu dětství, dospívání a rodinným vztahům, které dodnes ovlivňují Alžbětin pohled na svět i panovnickou funkci. Autor netají ani Alžbětiny slabší stránky, přesto jde o jednoznačně oslavnou biografii ženy, která už sedm desetiletí oddaně slouží Británii, a to nejen „pózováním s korunou", ale i mnohdy náročnou prací v zákulisí. Podle jejího vnuka Williama ji sice „rozhodně nezajímá sláva", nesporně však patří mezi nejznámější obyvatele naší planety. Tato kniha čtenáře přesvědčí, že zájem veřejnosti si Alžběta zaslouží nikoli pouze díky svému postavení, ale i coby výjimečná osobnost.

Bono - artist, activist and the lead singer of Irish rock band U2 - has written a memoir: honest and irreverent, intimate and profound, Surrender is the story of the remarkable life he's lived, the challenges he's faced and the friends and family who have shaped and sustained him. 'When I started to write this book I was hoping to draw in detail what I'd previously only sketched in songs. The people, places, and possibilities in my life. Surrender is a word freighted with meaning for me. Growing up in Ireland in the seventies with my fists up (musically speaking), it was not a natural concept. A word I only circled until I gathered my thoughts for the book. I am still grappling with this most humbling of commands. In the band, in my marriage, in my faith, in my life as an activist. Surrender is the story of one pilgrim's lack of progress ... With a fair amount of fun along the way.' - BonoAs one of the music world's most iconic artists and the cofounder of organizations ONE and (RED), Bono's career has been written about extensively. But in Surrender, it's Bono who picks up the pen, writing for the first time about his remarkable life and those he has shared it with. In his unique voice, Bono takes us from his early days growing up in Dublin, including the sudden loss of his mother when he was 14, to U2's unlikely journey to become one of the world's most influential rock bands, to his more than 20 years of activism dedicated to the fight against AIDS and extreme poverty. Writing with candour, self-reflection, and humour, Bono opens the aperture on his life - and the family, friends and faith that have sustained, challenged and shaped him. Surrender's subtitle, "40 Songs, One Story," is a nod to the book's 40 chapters, which are each named after a U2 song. Bono has also created 40 original drawings for Surrender which will appear throughout the book.

This is the most substantial scholarly volume devoted to British sculptor Andy Goldsworthy’s work in twenty years and the first to underscore his permanent oeuvre. In January 2003 Goldsworthy was invited to create a work of art for the National Gallery of Art, Washington. The project began with a series of ephemeral works on Government Island in Stafford County, Virginia. From this phase a series of photographic suites and a diary remain. The second phase of the project resulted in Roof, a site-specific sculpture comprising nine stacked-slate domes installed by Goldsworthy, his assistant, and a group of British drystone wallers in the winter of 2004/2005. The book traces the development of Goldsworthy’s project at the Gallery from conception to completion and situates the artist’s sculpture and practice within an age-long tradition of structures. The book also features the only fully illustrated catalogue documenting Goldsworthy’s commissioned installations — more than 120 works dating from 1984 to 2008 and spanning three continents. Combining thorough documentation, in-depth analysis, and contextual scholarship in a visually rich format, The Andy Goldsworthy Project is a landmark publication on the artist.

Mi emeli a kiváló csapatot a jó fölé? Melyek azok a csapatok, amelyeknek az eredményeit soha egyetlen más csapat sem tudta túlszárnyalni? A neves amerikai sportújságíró és publicista, Sam Walker hosszú éveken át dolgozott azon, hogy a fenti kérdésekre válaszokat találjon. Kutatómunkája során világossá vált számára, hogy a világ tizenhat legnagyobb csapatának volt egy közös sajátossága, amely a sporttörténelem legnagyobbjaivá tette őket: a csapatkapitány személye és személyisége. Legyen szó labdarúgásról, baseballról, röplabdáról vagy jégkorongról, ezek a rendkívüli kapitányok - Puskás Ferenc, Yogi Berra, Mireya Luis, Valerij Vasziljev és mind a többiek - valamennyien rendelkeztek azzal a hét meghatározó tulajdonsággal, amelyek révén csapatukat mitikus magasságokba emelték. Mi a titka ennek a tizenhat kapitánynak? Mitől ők a legnagyobbak? És mitől lettek az általuk irányított csapatok korszakos jelentőségűek? Sam Walker a magyar Aranycsapat történetének felidézésével indítja lebilincselő könyvét, amelyben adatokkal, tényekkel, interjúkkal, személyes élmények és drámai pillanatok megidézésével olyan meglepő következtetéseket tár az olvasó elé, amelyek megváltoztatják a gondolkodásunkat sikerről, vezetői erényekről, a személyiség erejéről és az emberi közösségek belső működéséről.

From Sunday Times bestselling author Lesley-Ann Jones On 12 July 1962, the Rollin' Stones performed their first-ever gig at London's Marquee jazz club. Down the line, a 'g' was added, a spark was lit and their destiny was sealed. No going back. These five white British kids set out to play the music of black America. They honed a style that bled bluesy undertones into dark insinuations of women, sex and drugs. Denounced as 'corruptors of youth' and 'messengers of the devil', they created some of the most thrilling music ever recorded. Now, their sound and attitude seem louder and more influential than ever. Elvis is dead and the Beatles are over, but Jagger and Richards bestride the world. The Stones may be gathering moss, but on they roll. Yet how did the ultimate anti-establishment misfits become the global brand we know today? Who were the casualties, and what are the forgotten legacies? Can the artist ever be truly divisible from the art? Lesley-Ann Jones's new history tracks this contradictory, disturbing, granitic and unstoppable band through hope, glory and exile, into the juggernaut years and beyond into rock's ongoing reckoning . . . where the Stones seem more at odds than ever with the values and heritage against which they have always rebelled. Good, bad and often ugly, here are the Rolling Stones as never before.