Najpredávanejšie - Bestsellery - Biografie - Životopisy strana 458 z 500

Az Egyesült Államok 40. elnöke, korábban republikánus képviselő, majd Kalifornia állam kormányzója. Pályája nem tekinthető hagyományosnak, mivel nem politikusi dinasztiából származik, és közéleti hivatását is viszonylag későn, ötvenes éveinek derekán találta meg. Családja szerény anyagi körülmények között nevelte, de eljutott a felsőfokú tanulmányok befejezéséig, 1932-ben diplomázott szociológiából és közgazdaságtanból az illinois-i Eureka Egyetemen. Iskoláiban is kitűnt szónoki képességét előbb sportriporterként, majd az 1940-es, 1950-es években a hollywoodi filmiparban színészként, később az amerikai filmszínész-szakszervezet vezetőjeként kamatoztatta. Innen fordult, ismertségét kihasználva, a nagypolitika felé. Két ciklusnyi kormányzóságot követően 1981-ben választották első ízben, majd 1984-ben másod ízben elnökké. Két elnöki ciklusában olyan maradandó külpolitikai eredmények fűződnek a nevéhez, mint a sikeres fegyverzetkorlátozási egyezmény a Szovjetunióval és az általános nyitás Európa felé. Elődje Jimmy Carter, utódja neokonzervatív politikájának folytatója, George H. W. Bush volt az elnöki székben. 1990-es, történelmi jelentőségű amerikai látogatása során a rendszerváltoztatás utáni első felelős magyar miniszterelnök, Antall József az addigra már leköszönt Reagan elnöknek a vasfüggöny egy darabját ajándékozta a magyar nép megbecsülése jeléül. A kommunizmus bukásának elősegítése és a hidegháború lezárása érdekében tett lépései elismeréseként 2011-ben, a Szabadság téren avatták fel Ronald Reagan egész alakos szobrát.

A Polgársors című önéletrajzi regény bővített kiadása képekkel A Polgársors második, bővített kiadásában Polgár Árpád újra elmeséli a történetét, egészen napjainkig. Szerelmeken, házasságokon, gyerekeken és barátságokon keresztül bontakoznak elénk a békéscsabai színészi élet, majd később a budapesti vállalkozások fentjei és lentjei, egészen az amerikai áloméletig. Egy ka­landos, de olykor fájdalmas döntésekkel teli út Zalaszentgróttól Floridáig. Árpád életében fontos szerepet játszanak a sors által adott lehetőségek, ugyanakkor ő az amerikai self-made man megtestesítője, aki megragad­ta ezeket a lehetőségeket, küzdött értük, és élt velük. Majd eldob és borít mindent, mert rájön, hogy az igazi siker és boldogság titka nem a pénz­halmozásban rejlik. A könyv egy a "jég hátán is megél" ember életén keresztül az elmúlt év­tizedek változásait mutatja meg, hogy hogyan hatottak azok egy ember sorsára. Hogy hogyan lavírozhat végig zsigerből valaki több rendszert, és találja meg benne mindig a fel- és kivezető utat. Hogy mi az emberi oldala annak, amit mások kívülről csak sikeresnek látnak, és sokszor irigyelnek. Hogy hogyan hajszolja, és találja meg egy polgár mindig az újabb moti­vációt még az akadályokban is. Hogy hogyan tud belevágni, sikerre vinni, vagy kiszállni egy az életet minden áron szerető és teljességében megél­ni akaró férfi. Hogy hogyan sikerül pont ennek az egynek kitörnie. Hogy mi a siker ára, és Árpád mennyit hajlandó ezért megfizetni és feláldozni. Bátran mondhatjuk, hogy Polgár Árpád története több gazdasági és po­litikai korszak ironikus és önironikus lenyomata, amelyben a túlélésért sokszor meg kellett tanulni lavírozni. A csengőfrász, az ügyeskedések korától egészen napjaink influenszer-világáig. A nyitott végű életrajz a szerző útja a boldogulástól a boldogságig úgy, hogy mer őszinte és töké­letlen ember maradni.

From Sunday Times bestselling author Lesley-Ann Jones On 12 July 1962, the Rollin' Stones performed their first-ever gig at London's Marquee jazz club. Down the line, a 'g' was added, a spark was lit and their destiny was sealed. No going back. These five white British kids set out to play the music of black America. They honed a style that bled bluesy undertones into dark insinuations of women, sex and drugs. Denounced as 'corruptors of youth' and 'messengers of the devil', they created some of the most thrilling music ever recorded. Now, their sound and attitude seem louder and more influential than ever. Elvis is dead and the Beatles are over, but Jagger and Richards bestride the world. The Stones may be gathering moss, but on they roll. Yet how did the ultimate anti-establishment misfits become the global brand we know today? Who were the casualties, and what are the forgotten legacies? Can the artist ever be truly divisible from the art? Lesley-Ann Jones's new history tracks this contradictory, disturbing, granitic and unstoppable band through hope, glory and exile, into the juggernaut years and beyond into rock's ongoing reckoning . . . where the Stones seem more at odds than ever with the values and heritage against which they have always rebelled. Good, bad and often ugly, here are the Rolling Stones as never before.

Sborník z konference k sedmdesátému výročí úmrtí Viktora Dyka. K sedmdesátému výročí básníkovy smrti uspořádala Společnost Viktora Dyka 11. května 2001 v pražském Národním muzeu vědeckou konferenci, na níž se historikové a literární vědci zabývali stěžejními momenty a problémy Dykova života, díla, publicistické a politické činnosti: Robert Kvaček se zamyslil nad formováním básníkova uměleckého a ideového profilu v atmosféře devadesátých let 19. století, Jaroslava Honcová podrobně zachytila genealogii Dykova rodu, Jiří Brabec a Jaroslav Med rozebrali a zhodnotili Dykovo literární dílo, Josef Tomeš a Martin Kučera připomněli jeho politické a novinářské působení, úzce spjaté s českými národními zápasy první třetiny 20. století, Vratislav Šťovíček, Josef Tomeš a Michal M. Jakl nastínili básníkovy vztahy k rodnému Mělnicku, ku Praze, ke Krkonošům a Podkrkonoší a jejich reflexi v Dykově literární tvorbě... Jednotlivé příspěvky, pronesené na této konferenci, vycházejí nyní v poněkud upravené podobě v knižním sborníku, doplněny o vybrané básně Viktora Dyka, málo známé fotografie z jeho pozůstalosti v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a Bibliografii Viktora Dyka a prací o něm od roku 1990.

Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Čtivá a napínavá kniha vychází k 70. výročí komunistické vraždy Milady Horákové. Co formovalo Miladu Horákovou? A kde brala tolik síly, odvahy a energie, aby dokázala přežít nacistické věznění a nepodala se ani svým komunistickým vrahům? Čtenářům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA. V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni. Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.

Keď sa koncom sedemdesiatych rokov zjavil v Bratislave mladý francúzsky intelektuál Etienne Cornevin, ktorý prišiel na Slovensko pomôcť nášmu školstvu šíriť a kultivovať výučbu francúzštiny, sotvakto tušil, že sa čoskoro výrazne zapojí do slovenského i českého výtvarného života. Presnejšie, do jeho neoficiálnej scény. Biografia Alexandra Balogha, blízkeho priateľa Etienna Cornevina, prináša pútavý príbeh človeka, ktorý sa podľa vlastných slov usiloval byť nielen filozofom, ale i teoretikom, historikom a kritikom výtvarného umenia, literárnym kritikom, básnikom, umelcom, humoristom, kurátorom, filmárom a vydavateľom. A tiež, ako zvykol s úsmevom vravieť, aj odborníkom na nedefinovateľné disciplíny. Už dávno vieme, že sa o to nielen usiloval, ale tým všetkým asi aj bol. Obraz Etienna Cornevina doplnili archívnymi fotografiami Eva Cisárová-Mináriková, Ladislav Čarný, Xénia Hoffmeisterová, Peter Procházka, Gabriela Albrecht Žiaková, rodina Filovcov a Marián Mudroch. Etienne Cornevin (26. júl 1950, Kamerun 2. máj 2016, Châteauroux, Francúzsko) vyštudoval na Sorbonne filozofiu, no rovnako mal rád výtvarné umenie, a tak na jednej z parížskych univerzít prednášal teóriu a dejiny umenia. Skutočnosť, že témou jeho okolo 1200-stranovej habilitačnej práce na Université Paris Nanterre v roku 1989 boli osobnosti a estetika súčasného umenia v Československu, príliš neprekvapuje, veď v rokoch 1976 až 1988 žil na Slovensku. Najskôr v Prešove a potom desať rokov v Bratislave. To, čo robili Kolář, Novák, Fila, Jankovič, Šimotová, Fischer, Laubert a rad ďalších, na mňa silne zapôsobilo. Mal som pocit, že najpôvodnejšie a najhĺbavejšie umenie vo svete sa rodí práve v Československu a nie vo Francúzsku či v Spojených štátoch. To všetko bolo u nás neznáme, nikto o tom nič nevedel. Rozhodol som sa teda, že podám o tom všetkom svedectvo. Trvalé svedectvo, pravdivú stopu. Etienne Cornevin Naďalej sa často vracal na Slovensko aj do Česka, kde publikoval eseje, recenzie, katalógové texty a preklady, otváral výstavy, napísal monografiu a nakrútil prvú sériu šiestich filmových dokumentov o slovenských výtvarníkoch. Aj to bola súčasť tej pravdivej stopy, o ktorej mi neraz rozprával, trvalého svedectva o neoficiálnom umení v Československu, ktoré ho doživotne očarilo. A keď náhle odišiel, stala sa samozrejmou povinnosť pokúsiť sa podať svedectvo o ňom samotnom. Alexander Balogh

Literárně zpracovaná kronika, která ve dvou vzájemně se prolínajících proudech vytváří svět umělcova dětství a mládí prožité v Lukově. Dramatik, scenárista, divadelní ředitel ve své cestě za rodokmenem oživuje svět, jenž definitivně zmizel. Dřívější vydání pouze samizdatové.

Milada Marešová (1901 – 1987) byla nadaná a úspěšná prvorepubliková malířka a ilustrátorka. Po mnichovské anexi začala spolupracovat s ilegálním časopisem V boj. V roce 1940 byla za toto angažmá v odboji zatčena gestapem a odsouzena ke dvanácti letům kázn

Kniha zachycuje působení Tomáše Bati jako podnikatele a starosty Zlína. Přibližuje rozsah firmy Baťa, její různá odvětví i expanzi do světa. Podává vývoj za nástupců Tomáše Bati, také za druhé světové války a znárodnění firmy. Připojen je i přehled o působení firmy Baťa v celém světě po druhé světové válce. Česko-anglický text je doplněný řadou fotografií. K přílohám patří také stručné statistické přehledy a ukázky reklam.

Nesmrtelná legenda nejen československé a české pop-music, ale také kulturního a společenského života naší země obecně. Na této definici nic nemění ani zpráva, že Karel Gott zemřel. Odešel 1. října 2019 ve svém domě na pražské Bertramce, v klidu a míru, obklopen milovanou rodinou. Došlo k tomu krátce po oslavě jeho osmdesátých narozenin a poté, co prostřednictvím deníku Blesk oznámil, že bojuje s akutní leukémií. Karel Gott prožil plodný, umělecky a lidsky plný život, jaký by mu mohl leckdo závidět. Viděl a zažil toho tolik, na co by jiným nestačilo několik životů. Vykonal pro naši zem a pro svůj domov mnohem více, než zatím dokážeme ocenit. Jeho popularita dosáhla výšin a nezná hranic. Kniha Takový byl Karel Gott je oslavou života Karla Gotta. Klíčové osobnosti z jeho okolí v ní hovoří o svých zkušenostech a zážitcích s milovaným zpěvákem. Zhruba polovina těchto rozhovorů vznikla na jaře roku 2019, před jeho narozeninami, a byly vydány v publikaci z Edice Blesk, nazvané Náš Karel. Druhá část osobností pak o zpěvákovi hovořila krátce po jeho smrti. Nyní držíte v ruce rozšířené, doplněné a sebrané vydání všech rozhovorů, tak jak ještě nebyly zveřejněny. Rozhovory, které vznikly ještě za Mistrova života, jsme se rozhodli ponechat v přítomném čase. Vyjadřují totiž optimismus a naději, že boj se svou nemocí zvládne. A pak také i po jeho smrti o Karlu Gottovi většina jeho přátel odmítá mluvit v minulém čase. Život Karla Gotta nikdy nebude ohraničen dvěma daty, dvěma letopočty. Bude zde s námi stále, díky dojmu, jaký v každém, kdo se s ním setkal, zanechal, ve vzpomínkách jeho přátel a kolegů, a hlavně v písních, které nikdy nepřestanou znít Takový byl Karel Gott. Zlatý hlas z Prahy. Věčný slavík. Bůh.

Legendárny boxer Mike Tyson, bývalý majster sveta v superťažkej váhe a autor autobiografického bestselleru Pravda a nič len pravda, prináša v druhej časti životopisu obraz svojho športového a ľudského dozrievania pod vedením ikonického trénera a manažéra Cusa D’Amata, ktorého považuje za svojho nevlastného otca. Keď Cus D’Amato videl po prvý raz trinásťročného Tysona spárovať, vyhlásil: „Toto je budúci majster sveta v superťažkej váhe!“ D’Amato patril k svetovej dobovej trénerskej a manažérskej špičke, o čom svedčí aj to, že doviedol na vrchol boxerské legendy Floyda Pattersona a Josého Torresa. Triumf toho tretieho, Mikea Tysona ako najmladšieho boxerského majstra sveta v superťažkej váhe, však už nevidel, zomrel krátko predtým. Cus D’Amato bol kľúčová osobnosť Tysonovej kariéry a jeho vzostupu na vrchol. Adoptoval si ho ako talentovaného šestnásťročného chlapca, ktorý prechádzal z polepšovne do polepšovne, a ponúkol mu šancu vymaniť sa z chudoby a sociálnej mizérie. Tyson v pokračovaní svojho úspešného životopisu uvažuje o všetkom, čo ho D’Amato naučil ako tréner, priateľ i otec, čo všetko musel D’Amato zdolať na životnej ceste od boja proti monopolizácii boxu v Spojených štátoch, mafii, ktorá ovplyvňovala vtedajší svet boxu, po nepriazeň úradov. Kniha podáva strhujúci obraz pozadia amerického profesionálneho boxu v širokom oblúku od druhej svetovej vojny do polovice 80. rokov minulého storočia.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

Knihovny se spisovateli pojí nezpřetrhatelné pouto. Některým mistrům pera však knihovny zasáhly do života více než ostatním a na určitou dobu se staly i jejich pracovištěm. Přečtěte si příběhy slavných literátů, kteří část svého kariéry strávili jako knihovníci – ať už z důvodu neutuchající vášně pro psané slovo, ryze pro potřebu výdělku nebo dokonce jako součást svého pobytu ve vězení. Setkáte se s velikány jako Jorge Luis Borges, Lewis Carroll, Mario Vargas Llosa, Alexandr Solženicyn nebo bratry Grimmovým

„Vojáci, kteří byli Kapaunovi nablízku… ho nazývali světcem, viděli v něm dar od Boha. My tu dnes oceňujeme jeho odvahu. Tento americký voják nikdy nevystřelil ze zbraně, a přece zacházel s nejsilnější zbraní ze všech. Miloval své bratry natolik, že byl ochoten zemřít, aby oni mohli žít.“ Barack Obama při udělení Medaile cti otci Emilu J. Kapaunovi, 11. dubna 2013. Otec Emil Joseph Kapaun (1916–1951), americký vojenský kaplan s českým jménem i českými kořeny, je jednou ze světlých postav korejského konfliktu v 50. letech minulého století. S jeho nevšedním příběhem se konečně mohou seznámit i čeští čtenáři. Jeho příběh se zpočátku odvíjel zcela obyčejně a nenápadně. Svou odvahu, obětavost i poctivě žitou víru prokázal tento muž v plné míře až tváří v tvář protivníkům na bojištích v komunisty ovládané Severní Koreji. Kapaun byl řadě svých spolubojovníků posilou, mnohým z nich dokonce zachránil život, o čemž svědčí i tato kniha. Od roku 1993 probíhá jeho kanonizační proces. Posmrtně se mu nedávno dostalo i nejvyššího amerického vojenského vyznamenání.

V roce 2006 otec Lízna vychází na pouť. Jde bez mobilního telefonu a s vědomím, že toto putování může být jeho poslední pozemské, neboť lékaři mu diagnostikovali nebezpečnou rakovinu. Nemoc však natolik ustoupila, že lékaři otce Líznu zařadili mezi vzácné případy. Sám jezuitský poutník dodává: "Jak říkám, pouť uzdravuje."

Alfred Hitchcock (UK, 1899-1980) is undeniably the world's most famous film director. His name has become synonymous with the cinema, and each new generation takes the same pleasure in rediscovering his films, which are treasures of our artistic heritage.

The most complete and penetrating biography of the rock master, whose stature grows every year. Since his death ten years ago, Lou Reed's living presence has only grown. The great rock-poet presided over the marriage of Brill Building pop and the European avant-garde, and left American culture transfigured. In Lou Reed: The King of New York, Will Hermes offers the definitive narrative of Reed's life and legacy, dramatizing his long, brilliant, and contentious dialogue with fans, critics, fellow artists, and assorted habitués of the demimonde. We witness Reed's complex partnerships with David Bowie, Andy Warhol, John Cale, and Laurie Anderson; track the deadpan wit, street-smart edge, and poetic flights that defined his craft as a singer and songwriter with the Velvet Underground and beyond; and explore the artistic ambition and gift for self-sabotage he took from his mentor Delmore Schwartz. As Hermes follows Reed from Lower East Side cold-water flats to the landmark status he later achieved, he also tells the story of New York City as a cultural capital. The first biographer to draw on the New York Public Library's much-publicized Reed archive, Hermes employs the library collections, the release of previously unheard recordings, and a wealth of recent interviews to give us a new Lou Reed-a pioneer in living and writing about nonbinary sexuality and gender identity, a committed artist who pursued beauty and noise with equal fervor, and a turbulent and sometimes truculent man whose emotional imprint endures.

„Žiju si svůj sen a nikdy se z něho nechci probudit.“ Autor knihy nejdříve pátrá ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, ‚Zeleného ostrova‘, po prvních krůčcích chlapce s velkým snem, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. Psal se 20. leden 2011 a bylo po zápase Španělského poháru Atlétiko vs. Real. Tenkrát netušil, že právě stojí tváří v tvář mladému muži, tehdy šestadvacetiletému, který se za deset let stane nejlepším střelcem fotbalové historie. I proto může psát a vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu a jeho čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci se zapsat do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině. Oporou mu je fotbalová máma Mária Dolores a Cristiano má pak jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a třikrát Premier League. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ A on se jím už skutečně stal stejně jako je NEJLEPŠÍM STŘELCEM FOTBALOVÉ HISTORIE. V kariéře nastřílel více než 850 soutěžních gólů, z nich 125 za Portugalsko, dalších 141 v Lize mistrů a je tak rovněž nejlepším reprezentačním střelcem i kanonýrem nejprestižnější klubové soutěže. Ronaldo je – jednoduše a výstižně vyjádřeno – rekordmanem fotbalových rekordů, jejich výčet nám připadá nekonečný. Podobně jako u druhého fotbalového králi současnosti, Messiho. Cristiano a Lionel si zkrátka pronajali fotbalovou planetu na dobrých patnáct let, prostě svým uměním a svými osobnostmi předběhli svou dobu a také čas, který ve fotbale nastane. I v tomto jsou souměřitelní s Pelém a Maradonou. Právě Leovi pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní “Rok Ronalda”. Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů a jen o půldruhého měsíce později slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. “Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili,” vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. “Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi.” Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše – pětkrát Champions League, tři anglické tituly (Manchester United), dva španělské (Real) a italské (Juventus) - je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také tlukot vítězného srdce. Cristiano navíc dnes společně s Lionelem Messim není jen nejlepším fotbalistou prvního dvacetiletí našeho věku, pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu i proto, že silnou hodnotou je pro něj velká rodina. Lze bez nadsázky říci, že Ronaldo je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa, jako třetí sportovec světa a první fotbalista dokázal vydělat přes miliardu amerických dolarů. Jednoduše chlapec z Madeiry napsal svůj úžasný příběh, který nadále pokračuje v národním týmu Portugalska a mužstvu Al Nassr FC Rijád v Saudi Premier League. A tak se společně s autorem v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem a rozsáhlou obrazovou přílohou, začtěme do života chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO‘. Součástí knihy je rovněž rozsáhlá příloha VLÁDCI FOTBALU, která představuje nejlepší fotbalisty současnosti.

Čtvrté volné pokračování úspěšné série, v níž nás autorka provází bydlením celé plejády slavných českých osobností. Zmapovala místa, kde žijí nebo žili mimořádní a tvořiví lidé jako Marta Kubišová, Yvonne Přenosilová, Stella Zázvorková, Jana Šulcová, Růžena Šlemrová, Jarmila Smejkalová, Zdeněk Dítě, Miloš Nesvadba, Zdenka Procházková, Marie Podvalová, malíři Ota Janeček a Ludmila Jiřincová, režiséři Karel Lamač, Vladimír Slavínský, Antonín Moskalyk a další. Autorku zajímají především jejich lidské příběhy a zajímavé osudy, spojené s domy a místy, v nichž prožili někdy jen krátký čas, ale mnohdy i celý život. Knihu doprovází množství dobových i současných fotografií.