Petr Čermák

Cvičebnice španělské gramatiky určená především studentům španělské filologie na univerzitách, ale též všem ostatním zájemcům o prohloubení znalosti španělské mluvnice. Kniha předpokládá dobrou znalost španělštiny (na úrovni B2, C1, C2) a zaměřuje se na relativně obtížné gramatické jevy. Pokrývá veškerou gramatiku španělštiny: čtenář zde nalezne cvičení zaměřená na pravopis, výslovnost, morfologii, syntax i některé otázky související se slovní zásobou. Zvláštní pozornost je věnována otázce současné normy (kniha obsahuje mnoho cvičení porovnávajících platnou normu a nespisovný úzus) a jevům, které jsou obzvlášť obtížné pro českého studenta španělštiny.

Lionel Messi, možná už dnes nejlepší fotbalista historie, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. A byla to ona, kdo nás přesvědčil, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. Drobounký chlapec, také mu nejdříve říkali „drobek“, se učí průměrně, nemá rád matematiku ani jazyky, ale vyniká v tělocviku a výtvarné výchově. Jestliže je se štětcem kreativní, tak s balonem famózní. V jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modročervení „blaugranas“ v roce 2000 zatím spíše pouze tuší, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu současnosti, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu mistrů světa dvacetiletých. V roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned čtyřikrát (2009, 2010, 2011, 2012)! A nyní, po dvouleté nadvládě Portugalce, má velkou šanci dobýt fotbalový grál popáté. Lionel a Christiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cris v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Jen uvažme, že Messi nastřílí v Barceloně přes 400 gólů, Cristiano v dresu Manchesteru United a Realu zvládne podobnou porci. Copak je to vůbec možné? Zvláště Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit.“ Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. Pokud se ohlédneme do historie, celkovou fotbalovou kvalitou jsou s nimi souměřitelní snad jen Pelé a Maradona. A Diego, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě.“ Diegova předpověd se naplňuje, až na jediné. Zatímco Leo vyhraje s Barcelonou vše, co je možné, krom jiného čtyřikrát Champions League a sedmkrát španělský titul, jako kapitán Albicelestes zatím žádného triumfu nedosáhl. A tak nyní především hledí k šampionátu v Rusku 2018 a myslí na svůj největší sen. „Chtěl bych se stát s Argentinou mistrem světa.“ A tak se vydejme na Messiho neuvěřitelnou cestu vydlážděnou výsostným uměním a posetou fotbalovými diamanty.

GLOBÁLNÍ HVĚZDA. „Čechína“, v Anglii zvaného „Big Pete“ anebo „Mr. Perfect“, zná opravdu celý sportovní svět. A ve fotbalovém platí stále za jednoho z nejlepších gólmanů. Na první místo ho experti posadí už za výkony v roce 2005, v květnu 2006 pak získává s Chelsea kouče José Mourinha podruhé titul mistra Anglie. Avšak už na podzim téhož roku slibnou kariéru mimořádně nadaného brankáře přeruší těžké zranění hlavy. Stephen Hunt z Readingu způsobí Petrovi frakturu lebky. S velkým fotbalem mohl být konec. Čech se po zdařilé operaci a díky neuvěřitelné vůli už za tři měsíce vrací mezi tyče. V březnu 2007 se autor po utkání Ligy mistrů s Portem ptá kouče na příští cestu talentovaného brankáře a magický „Mou“ s přirozenou grácií odpoví: „Petr je zpátky, a věřte mi, bude ještě lepší, než byl!“ Člověka až napadne, nejsou si oba v něčem podobní? Jisté podobenství vnímáme, oba spojují vidiny nejvyšších cílů. Ač na ně dosahují, míří za dalšími. I Čech, stejně jako Mourinho, je obdařen touto, jakousi, rozdílovou vlastností, jíž se jako mimořádný s puncem génia řadí ještě před nejlepší. Autor jde po stopách novodobého gladiátora mezi tyčemi a zkoumá, proč se a čím postupně vypracuje na nejlepšího gólmana planety a stále si drží vysokou výkonnost. Experti ho považují společně Peterem Schmeichelem za nejlepšího gólmana v historii Premier League, ostatně v této soutěži v bilanci zápasů bez obdrženého gólu brzy zaujme celkový primát. Autor knihy onen „prapůvod nesnesitelné lehkosti brankářova bytí“ skutečně nalézá a dobírá se podstaty Petrova nezpochybnitelného úspěchu. Čechovo postavení globální sportovní celebrity je obrazem skromného chlapce z plzeňské Viktorky i sídlištního paneláku. Nejdříve je talentovaným brankářem známým svou náročností i pracovitostí a také inteligencí, prostě skvělou hlavou, jež řídí jeho unikátní sportovní cestu. I proto je potom oporou české reprezentace, s níž dobyde na EURO 2004 bronz, a oporou londýnských Blues, s nimiž získá v deseti sezonách patnáct (!) prestižních trofejí. Big Pete svým uměním pomůže týmu i k vytouženému vítězství v Lize mistrů 2012. Pod finálové drama s Bayernem podepíše třemi chycenými penaltami a splní si tak veliký sen. I v tuto chvíli nikdo netuší, že za tři roky svou milovanou Chelsea, s níž si přál navždy spojit svou kariéru, opustí. Mourinho, který Petra v roce 2004 postavil do brány, dává přednost Thibautu Courtoisovi, a tak Čech svou šestnáctou trofej po nejdiskutovanějším přestupu léta 2015 slaví už jako brankář Arsenalu. Pro kouče Arsena Wengera, který si ho vybral, je v bráně mužem číslo jedna a v dresu Kanonýrů chytá svůj druhý fotbalový život. Čtrnáct let je Čechíno jedničkou naší reprezentace, s níž zažívá jeden šampionát světový a tři evropské. Nebude chybět ani na EURO 2016. Po postupu z těžké kvalifikační skupiny, v níž za sebou necháváme Turecko i Nizozemsko, vidíme naději, že by tým dobrého stratéga Pavla Vrby v čele s Petrem Čechem a Tomášem Rosickým mohl uspět i ve Francii. Vypravme se tedy s autorem do života a světa velkého fotbalového brankáře.

Tomáše Kluse lze označit za zjevení v české populární hudbě. Nebudeme se přít o jeho žánrové zařazení, na to jsou tady hudební kritici. Faktem zůstává, že jeho raketový start nemá obdoby. Po dvou prvních albech přichází v roce 2011 album Racek, z něhož si provokativní píseň "Pánubohudooken" notuje celý národ. Jako jeden z mála písničkářů zpívá o české politické scéně, a když píseň zazní na Českém slavíku 2011, kdy skončí hned za ikonou Gottem druhý, přihlížející hvězdy i hvězdičky ztrácejí lesk. Státní opera je jako opařená! O rok později (2012) Českého slavíka vyhraje. Sám velký Karel Gott, jakýsi nesmrtelný český Elvis, jako jediný v sále Tomášovi zatleská vestoje! "Jeho vítězství je obrazem nálady mezi lidmi, atmosféry ve společnosti. A je to vítězství zasloužené, protože texty jeho písní mluví lidem z duše." Racek odstartuje jeho masovou popularitu, Tomáš Klus začne sklízet jednu cenu za druhou - Anděly, Ceny Žebřík, Ceny Óčko, umisťuje se v anketě TýTý… Má několik zlatých a platinových desek, a když vydá v roce 2014 ve svém vlastním vydavatelství album Proměnamě, ovládne 65% tuzemského trhu s hudbou! Jeho deska je nejpodávanější. Neuvěřitelné. To už je ale jiný Tomáš Klus - mezitím potkal svou životní lásku, oženil se s ní, narodila se mu dcera, a toto setkání se Štěstím ho zcela proměnilo, zejména jeho pohled na život i životní filozofii. Tomáš Klus vyspěl a dozrál. Proměnamě je toho svými tématy i jiným, barvitějším hudebním vyjádřením důkazem. Jeho zrání ovšem nekončí. Když koncem června 2015 spatří světlo světa album ANAT život není, je jasné, že Tomáš ve svém vnímání světa i sebe samého došel ještě dál - už nehovoří o prohnilosti politiky, jeho písně se dotýkají osudu planety z pohledu ekologického i protiválečného. Na podzim fanoušky překvapí zprávou, že si až do října 2016 dává tvůrčí pauzu. To tíha témat poslední desky ho zmohla? Jak sám říká, spíše chce začít žít podle pravdy svých vlastních písní. Svou roli hraje i skutečnost, že s manželkou Tamarou čekají druhé dítě. Bude to krásný dárek k Tomášovým třicetinám... Ponořme se do úžasného příběhu jednoho z nejtalentovanějších Čechů naší doby.

Zažíváme nový fenomén s popularitou příliš nevzdálenou Jaromíru Jágrovi. Ano, máme pocit, že zíráme na zcela novou sportovní divu, která nás okouzlila svou osobností a rovněž strhla sportovními výkony, a navíc jde o ženu neorenesanční! Rodačka z Jablonce píše opravdu velký příběh. Od dětství vzhlíží k mamince, stříbrné v běhu na lyžích z olympiády v Sarajevu 1984, nejen kvůli sportovním výsledkům, ale hlavně proto, že v ní vidí ženu čestnou a vůbec výjimečnou. Do lyžařských tréninků se zpočátku ovšem nehrne. Začne na ně chodit hlavně kvůli kamarádům a dětem, které znala. Ostatně jako malá holka touží být herečkou anebo zpěvačkou a také sní o krásném princi. Toho zřejmě nyní potkala, ale sotva mohla tušit, že zůstane u sportu, který zrovna není pro princezny. „Naši mě vedli i uměleckým směrem. Chodila jsem malovat, na klavír a zpívat, vystudovala uměleckou školu, takže jsem vždycky inklinovala spíš k umění než ke sportu. Jenže, dostala jsem se do puberty, a když mám být upřímná, bála jsem se, ztloustnu, tak jsem dala sportu ještě šanci.“ První velký úspěch zažívá ve svých devatenácti na juniorském mistrovství světa v kanadském Canmore, kde společně s Veronikami Vítkovou a Zvařičovou získává zlato ve štafetě. První dospělý triumf slaví ve slovinské Pokljuce, aby pak zapsala sérii dalších jedenácti velkých vítězství ve Světovém poháru. K úspěchům samozřejmě náleží individuální stříbra z olympiády v Soči a mistrovství světa ve Finsku 2015, kde slaví i zlato ve smíšené štafetě. Cestu na vrchol však nemá jednoduchou. Gabriela v roce 2011 překoná mononukleózu a rovněž nečekanou krizi po olympiádě v Soči a s ní i pokles sportovní výkonnosti. Zažívá syndrom vyhoření a únavy, závodí bez chuti, hlavou procházejí myšlenky o konci kariéry. Zpátky ji naštěstí navrací vítězný sprint v prosinci 2014, po dvou letech opět v Pokljuce, místě pro ni zřejmě zaslíbeném. Složitou cestu k vrcholu završuje vítězstvím Světového poháru v sezoně 2015/16, stává se tak nejlepší biatlonistkou světa. „Je to prostě mazec a splněný sen. Není nic víc, než křišťálový glóbus.“ A pak je tu vedle sportovního renomé zcela nepřehlédnutelný a neopomenutelný Gabrielin fantom. Už zdaleka není pouhou kráskou na lyžích a s flintou, ale hlavně ženou obdivovanou muži, to samozřejmě, ale i stejným pohlavím. Proč? Nepochybně pro onu neorenesanci, umělecké nadání a oduševnělost. Hrdinka knihy je především žena, a jak sama říká – žena musí dobře vypadat v každé situaci – a Gabriela také řekne, že pravá krása se skrývá uvnitř nás, a tak je navíc ženou velmi inspirativní, pozitivní, osvěžující a vtipnou – i půvabně roztržitou – a také hodně přemýšlející a vystupující s pokorou. „Věřím, že bez ní to nikdy nejde. Člověk by měl stát nohama pevně na zemi. Odmala mě rodiče vychovávali k tomu, že pokud je někdo úspěšný, o to víc se na něm cení, když zůstane normální a skromný,“ vysloví mladá žena, která už dávno není pouze krásná. I proto autor otevírá stránky pozoruhodného příběhu Češky, která před našima očima dobývá svět.

„Vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu jsou pro mě nejvíc.“ Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou. Ano, je to až neuvěřitelné, PETRA KVITOVÁ je dnes na špičce světového tenisu a uznávanou sportovní celebritou! Jak je možné, že děvče, které začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných šestadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v dobré rodině a vlastní tvrdé práci. Petra nejdříve ovládne jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhraje Wimbledon, stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfuje na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA). Do dějin tenisu se opětovně zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Eugenií Bouchardovou podruhé. Zařadí se tak hned za nejlepší českou tenistku Martinu Navrátilovou, ostatně Petra s osmnácti (!) triumfy na velkých turnajích kráčí ve šlépějích svého vzoru. Rovněž je vynikající týmovou hráčkou. Má velkou zásluhu na skutečnosti, že Češky vyhrály Fed Cup i v letech 2012, 2014 a 2015. Je nepochybné, že máme momentálně nejlepší ženský tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem uskutečněným v Česku. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch i pozemskou slávu.

“Ronaldo je nejlepší hráč na světě, i proto hraju za Real Madrid. Cristiano je šéf a já se chci od něj učit.” Nadaný “žák” Gareth se u svého jen o čtyři roky staršího “profesora” zdokonaluje opravdu viditelně. Při zachování rychlosti a dělové levačky zlepšil techniku a pohyb, je úžasný ve hře hlavou, ohromuje také trestnými kopy. A určitě nikoliv proto, že “Bale” v angličtině znamená neštěstí, pohromu a dokonce zlo, hrůzné symboly, které k rodákovi z Cardiffu sedí vlastně jako ulité, pokud máme mysli jeho zničující účinky na soupeře, devastaci obránců a zoufalost gólmanů. Ano, tento velšský fotbalový drak ve svých sedmadvaceti letech patří po boku géniů Ronalda a Messiho a také Neymara do čtyřlístku nejlepších plejerů současnosti. Společně s Brazilcem náleží k nejvážnějším adeptům na trůn, který již téměř jedno desetiletí třímají Cristiano a Lionel. Bale prostě pomohl Cristianovi roztančit Bílý balet, který společně přivedli ke dvěma vítězstvím v Lize mistrů (2014, 2016), když měli při obou triumfech velkou zásluhu na pokoření jednoho soupeře, městského rivala Atlético. Všechno začalo přitom na minifotbálku, ve kterém šestiletý chlapec nastoupil za tým Cardiff Civil Service. Naštěstí pro něj ho uviděl šéf satelitní akademie Southamptonu Rod Ruddick. “Už tenkrát, navzdory věku a vzrůstu jsem mohl říci, že Gareth byl někým zvláštním. Nade všemi vyčníval.” A tak se nabízí emotivní parafráze. Jestliže před více než sto lety vyplul ze Southamptonu legendární Titanic, tak přibližně jedno století na to se ve velkém přístavním městě rodil budoucí fotbalový titán. Ovšem zatímco zaoceánský gigant skončil na dně Atlantiku, tak můj hrdina ho přelétl jako by přeběhl fotbalový stadion a po letech zrání u tottenhamských Kohoutů přistál na slavném San Bernabéu, aby kráčel ve šlépějích Di Stéfana, Raúla a démonického Cristiana. A rovněž zřejmě nejslavnějšího Velšana Ryana Giggse, kterého ovšem trumfnul, když jako lídr Walesu dovedl své draky k historickému bronzu na EURO 2016 ve Francii. Co na tom, že v semifinále podlehnou hrdinní Walesané právě Ronaldovu Portugalsku? Žák Gareth a jeho učitel Cristiano a s nimi Francouz Antoine Griezmann jsou pak vyhlášeni nejlepšími hráči v Evropě. A jedna z otázek, na kterou se ptá autor knihy, zní: Stane se nástupcem Ronalda a Messiho Neymar anebo právě Gareth Bale?

Roman Kreuziger je český silniční profesionální cyklista. Cyklistice se věnuje od jedenácti let, kdy dostal silniční kolo, v té době ještě jezdil pod dohledem svého otce Romana Keuzigera. Od roku 2013 jezdí za ProTour stáj Team Tinkoff-Saxo. V současnosti se svou rodinou žije a trénuje v Itálii poblíž Lago di Garda. Otcem Romana Kreuzigera je Roman Kreuziger (1965), někdejší juniorský mistr světa v cyklokrosu. V roce 2004 se stal juniorským mistrem světa na silnici. 2008 vítězem závodu Kolem Švýcarska 2008. Největší úspěch zaznamenal Roman Kreuziger na 100. ročníku Tour de France 2013, kdy skončil na celkovém 5. místě a v dresu stáje Saxo-Tinkoff vyhrál po boku Alberta Contadora týmovou soutěž.

Když se Karolína Plíšková stala 17. července 2017 světovou tenisovou jedničkou, byla vůbec první Češkou v historii od zavedení klasifikace v roce 1975 a celkově dvacátou třetí hráčkou, která se na tenisový Olymp vyšplhala. Musela přijít vytáhlá, hubená a potetovaná ranařka z Loun, aby světu ukázala, že malá země uprostřed Evropy má už dlouho skvělý ženský (a nejen ženský) tenis, jehož reprezentantky jsou výjimečně porazitelné v týmovém Fed Cupu, který získaly v letech 2011-2015 hned pětkrát. Karolína se mimořádného úspěchu dočkala jedenadvacet let od prvního okamžiku, kdy ve čtyřech letech vzala tenisovou raketu poprvé do ruky. Post nejlepší světové hráčky si nadělila ke svým pětadvacátým narozeninám, Kája, jak jí říkají, totiž umí poctivě a systematicky na své hře pracovat. "Jsou dny, kdy si říkám, že zrovna dneska musím na trénink. Někdy bych ho prostě zrušila, ale to má asi každý. Vím, že tenis je pro mě nejlepší řešení. Nemám povahu jít si sednout na deset hodin do kanceláře. Potom bych doopravdy litovala. Takhle dělám, co mě baví. I když mě to občas štve a nechce se mi." Její životní příběh neprovázejí převratné změny, veletoče, exhibice ani extempore. Karolína postupovala na žebříčku pomalu, obezřetně, v podstatě potichu, padala zpět a příště už zase byla o krůček výš, nevzdávala se, nebrala prohry jako tragédie, ale jako nezbytnou součást tenisového a sportovního života vůbec, nenechala se vykolejit přílišnými očekáváními tenisové veřejnosti i odborníků, šla si za svým cílem - vyhrávat další a další turnaje, zocelovat se na nich, nabírat body a směřovat k tenisovému nebi. Nešlo jí o peníze, nešlo jí o to za každou cenu porazit protihráčku, ani tu nejlepší, aby se blýskla v médiích. Naopak, popularitu snášela a snáší jako nutné zlo, nejraději má stanout na kurtu před zápasem, to ji nabíjí daleko víc než tréninky, přípravy a strategie. S penězi zacházela a zachází velmi rozumně, sláva a bohatství ji nezměnily, zůstala tou normální holkou z Loun, která stojí pevně na zemi, protože ví, že úspěch ve sportu s nezbytnou dávkou kondice a zdraví je vrtkavá múza, která svou přízeň může znenadání upřít na někoho jiného, a už se nevrátit. Zatím ji má tato dáma ale celkem ráda, protože v jejích pětadvaceti jí dopřála na okruhu WTA devět vítězných turnajů ve dvouhře, jedno grandslamové finále na US Open 2016 a pět triumfů ve čtyřhře. Krásná bilance stále mladé hráčky. A další velká vítězství a úspěchy se dají vzhledem ke značnému potenciálu tenistky v blízké budoucnosti očekávat. Karolína kráčí po velké cestě.

Na prvý pohľad trochu divoké pomenovanie jedného z najlepších cyklistov planéty zveličením vlastne nie je. Vo svetovom pelotóne a športe sa Peter Sagan stal za pár rokov absolútne mimoriadnym zjavom zvlášť po tom, ako päťkrát po sebe (2012 - 2016) získal zelený trikot, "maillot vertK, pre najlepšieho jazdca bodovej šprintérskej klasifikácie na Tour de France a trikrát po sebe (2015 - 2017) sa stal na ceste majstrom sveta. Posledné tri roky prvý muž nemeckej stajne Bora-Hansgrohe, predtým Tinkoffu, Cannondalu a Liquidasu, si tak môže tiež obliekať dúhový trikot svetového šampióna. Prestížny športový denník L' Équipe o Petrovi napísal: "Už sa stal legendou svojho športu. Je ťažké povedať, odkiaľ vychádza dúha, ale vždy sa končí u Sagana." Peter nie je len skvelým športovcom, ale takisto mužom natoľko populárnym, že ho môžeme porovnávať aj s Cristianom Ronaldom. Peter je akousi rockovou hviezdou na bicykli. Napokon, Bradley Wiggins, víťaz Tour 2012, ho nazval cyklistickým spasiteľom! Čítajte pútavý príbeh veľkého Slováka, rodáka zo Žiliny, ktorý žije v Monaku s manželkou Katarínou a synom Marlonom aj celou svojou rodinou, vydajte sa na pozoruhodnú cestu stále mladého idolu, ktorý ohromuje svojím umením aj osobnou charizmou nielen športový svet.

…Když milujete fotbal, musíte milovat i Rosického. Navíc má fantastický charakter," jsou slova Arséna Wengera, který Tomáše v Arsenalu trénoval celé jedno desetiletí. Dovolím si připojit, že Rosa, jak mu fanoušci říkají, je pro mě FOTBALISTA, KTERÝ TADY NIKDY NEBYL, či spíše nehrál. Tak je možné definovat vysoce inteligentní a účinnou hru Tomáše Rosického. Nejde o nějakou nadsázku, protože pokud se nad její podstatou zamyslíme, jsme svědky jedinečného herního projevu. "Měl spoustu geniálních herních vlastností a některé prvky nejlepší na světě," vysloví Karel Brückner, nejuznávanější a také nejúspěšnější český kouč. "Jednu věc, kterou nemá žádný jiný fotbalista na světě, bych upřednostnil. Jeho převzetí míče v rychlosti a následný manévr, kdy dokázal absolutně vyřadit ze hry bránící hráče." Když k tomu připočteme schopnost obejít dva, tři i čtyři protihráče, tak dospějeme k Tomášově jedinečnosti srovnatelné s Modričem, dirigentem Realu Madrid a Chorvatů, kteří s geniálním Lukou, hráčem obdařeným podobným nadáním dirigenta i podobně subtilním, sahali na šampionátu v Rusku po Světovém poháru. I proto si Rosický už během angažmá v Borussii Dortmund, kde se stává vzorem i idolem současného kapitána žlutočerných Marca Reuse, vyslouží přezdívku Malý Mozart. Právě on s Pavlem Nedvědem a skvělým týmem kouče Karla Brücknera získají na EURO 2004 bronz a předvádějí nejlepší fotbal. "Vždycky mi bude líto mistrovství Evropy v Portugalsku. Měli jsme na to, abychom ho vyhráli," řekne tvůrce tehdejší úchvatné české hry. Jediným, co Tomášovu úžasnou kariéru limitovalo, byla četná i opakovaná zranění. Pozastavují jeho výstup až na nejvyšší úroveň, na níž se uděluje Zlatý míč a sestavují se nejlepší jedenáctky světa. Patřil na svém výkonnostním vrcholu mezi desítku nejlepších hráčů. Byl by tam, kde jsou dnes s Lukou Modričem také Andrés Iniesta či Eden Hazard anebo Kevin de Bruyne, byl by významem blízko Messimu a Ronaldovi. V novodobé české historii však bezpochyby stojí hned po boku Pavla Nedvěda, Josefa Masopusta či Antonína Panenky. A tak se vydejme na obdivuhodnou i strhující cestu tvůrce fenomenální hry, kapitána Sparty (tituly 1999 až 2001), Dortmundu (mistr Německa 2002), Arsenalu (FA Cup 2014, 2015) i české reprezentace (bronz EURO 2004).

Praktický průvodce plný zajímavých turistických tipů a míst Švýcarska, k jejichž dosažení potřebujete jen pohorky anebo lístek na vlak. Znalec Švýcarska a odborník na železnici Petr Čermák vás osobně provede všemi 33 výlety.

Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice syntaxe současné španělštiny a je určena především studentům španělské filologie. Interpretační postupy jsou vyústěním dlouhodobé snahy autorů aplikovat na španělský jazykový materiál výsledky práce českých a moravských syntaktiků od poloviny 20. století a s přihlédnutím k pracím současných autorů španělských vytvořit aparát umožňující syntaktickou interpretaci kterékoli španělské výpovědi. Konfrontace českého a španělského přístupu přivedla autory k některým novým řešením. Každá kapitola obsahuje vedle teoretického výkladu i ukázky planimetrického zobrazování syntaktických vztahů, metodologický návod k sestavování grafů a hojnost materiálu k seminárním cvičením.

Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou, a dnes platí za uznávanou globální hvězdu, která ovšem musela překonat nejednu těžkou překážku a jednou také dokázala zvítězit sama nad sebou. Ano, je to až neuvěřitelné, Petra Kvitová je celých deset let na špičce světového tenisu a dnes v celém světě respektovanou celebritou. Jak je možné, že děvče, které začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných devětadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v dobré rodině a vlastní tvrdé práci. Petra už ve svých jedenadvaceti ovládne rok 2011, když po vítězství nad Marií Šarapovovou získá titul ve Wimbledonu a stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu. Rovněž vyhraje dalších pět prestižních turnajů a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami, úžasnou sezonu končí jako světová dvojka. Do dějin tenisu se opětovně zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Kanaďankou Eugenií Bouchardovou podruhé. „Vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu jsou pro mě nejvíc.“ Zařadí se tak hned za nejlepší českou tenistku Martinu Navrátilovou, ostatně Petra s 26 tituly (!) triumfy na velkých turnajích, na nichž vyhrála přes 500 zápasů, kráčí ve šlépějích svého vzoru. Velkého úspěchu dosáhne pro Česko i na olympiádě v Riu 2016, kde se po výhře nad Američankou Madison Keysovou raduje z bronzu. Petra se touží opět přiblížit k samotnému vrcholu a dobýt nějaký grandslam. Sny, které má nablízku, však těsně před Vánocemi 2016 přetrhne brutální napadení a vážně poranění skvělé levé ruky, Petřina zlatého nástroje. Zprvu není vůbec jisté, zda ještě bude moci hrát vrcholový tenis. Petra se však, pomalu zázračně, dokáže rychle zotavit a vrátit a už v červnu 2017 slaví v Birminghamu svůj dvacátý titul, na okruhu pak přidává dalších šest a také finále na grandslamu v Melbourne 2019. Petra je opět mezi nejlepšími pěti hráčkami světa a chce útočit dál a výš. „Spíš než na zázraky věřím sama v sebe,“ řekla po návratu. Petra je rovněž vynikající týmovou hráčkou. Má velkou zásluhu na skutečnosti, že se Češky během osmi staly šestkrát šampionkami Fed Cupu. Nejprve v roce 2011 po vítězném finále nad Ruskami a 2012 nad Srbskem, následně třikrát v řadě 2014 až 2016, kdy zdolaly silnou Francii, a naposledy v 2018, když porazily Spojené státy. Je nepochybné, že s Petrou a Karolínou Plíškovou máme nejlepší ženský tenisový tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem narozeným v Česku a pak na všech významných tenisových kolbištích světa. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtěte recept na nebeský úspěch i pozemskou slávu, k nimž vedly velká píle, pokora a skromnost a také neuvěřitelná statečnost.

Ako sa stal Václav Havel pre Čechy "otcom svojej doby", tak je Zuzana Čaputová veľkou nádejou jednej malej a krásnej krajiny. Je doslova šancou, aby sa Slovensko stalo štátom demokratickejším a sociálne spravodlivým. A vo mne prevláda silný aj nezvrátiteľný pocit, že obe menované osobnosti spája, hoci na diaľku, naozaj silná synergia. Keď som mal v roku 2011 krásnu možnosť pána prezidenta navštíviť na jeho Hrádečku, rozprával mi okrem iného o svojom obrovskom sne. "Vždy som sníval o republike samostatnej, slobodnej, demokratickej, o republike hospodársky prosperujúcej a zároveň sociálne spravodlivej, skrátka o republike ľudskej, ktorá slúži človeku, a preto má nádej, že človek poslúži jej," zapísal som si vtedy. A je veľmi zaujímavé a nanajvýš zrejmé, že pani Zuzanu spája s Havlom aj toto podobenstvo. A potom tiež vzdelanosť, znalosť literatúry a filozofie, ale napríklad aj uznanie pravdy ako absolútneho základu ľudského konania. Tak ako Václav velebil pravdu a lásku, tak Zuzana už ako študentka hltala čínskeho mudrca Lao-cea. Od neho vie, že pravdivé slová nie sú príjemné a tiež že príjemné slová nemusia byť pravdivé. Napokon, jej životné motto predstavuje výrok veľkého vlastenca a generála Miroslava Rastislava Štefánika: "Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť." Človeku nemôže nenapadnúť: nemala advokátka a aktivistka za právny štát, spravodlivosť a ekológiu Čaputová o demokratickom štáte podobné predstavy ako Havel, renomovaný dramatik a mysliteľ? A nemá ich obzvlášť dnes ako nová prezidentka Slovenska? Domnievam sa, že taká republika je nepochybne aj víziou charizmatickej a súčasne pôvabnej ženy, ktorej pozitívna aura sa postupne rodila v jej domovskom Pezinku. "Dlho som vôbec zvažovala, nakoniec som sa v januári 2018 k tomuto kroku rozhodla," povedala o svojom vstupe do politiky. "Potom sa navyše stala oná strašná vec, keď zavraždili novinára Jána Kuciaka a jeho snúbenicu, archeologičku Martinu Kušnírovú. Táto udalosť zatriasla celým Slovenskom. Ľudia si povedali, že toto sa nesmie opakovať, že sa ako spoločnosť musíme zmeniť k lepšiemu. Chcem sa na tejto zmene podieľať." Pokiaľ by som použil zveličenie, Zuzana ako dobrý človek a slušný občan vyrazí do stretu s mocnými a boja proti zlu, ktorého obrazom nie je len diabol v mafiánskom rúchu (Marián Kočner), ale aj časť slovenskej vrchnosti. Ľuďom postupne svitá, že zodpovednosť za reálne zlosti padá na hlavu nedávneho premiéra a jeho "Ficolandu". Aká je vlastne pani Zuzana? "Dokáže načúvať, má hlboké sociálne cítenie, vie sa vcítiť do roly toho druhého, dokáže ho pochopiť, vie svoj vnem vďaka svojej vzdelanosti analyzovať. Svojimi legislatívnymi znalosťami a skúsenosťami dokáže nájsť riešenia a tie presadzuje a je v tomto konaní veľmi vytrvalá. A spoznal som na vlastné oči jej zmysel pre spravodlivosť aj skutočnosť, že naopak, nespravodlivosť ju ešte viac motivuje," povie mi Marián Šipoš, zástupca primátora Pezinku, ktorý sa s pani Čaputovou podieľal na uzatvorení novej mestskej skládky. Za dlhoročné úsilie bola odmenená prestížnou Goldmanovou environmentálnou cenou a potom prijatá v Bielom dome. A prečo zvíťazila v prezidentských voľbách? "Mala v samotnej kampani veľkú výhodu. Bola presvedčivá a čo hovorila, to si aj myslí. U ďalších kandidátov ľudia zistili, že nevystupujú práve úprimne, že ich prejavy sú trochu hrané. Skrátka, ako ju osobne poznám, taká skutočne bola, tak vystupovala a hovorila. Jednoducho, sa na nič sa nehrala." Zuzanu Čaputovú vnímam tiež ako ženu peknú a vysoko elegantnú, skrátka, progresívnu dámu, ktorá má štýl, ale ona sama nejaké ženské hry nehrá. Dobre vie, že svoje poslanie akejsi slovenskej Erin Brockovich - možno si spomeniete na americký film o aktivistke stvárnenej vtedy ešte menej známou hviezdou Juliou Roberts - naplnila a že teraz ju čaká misia omnoho obsažnejšia a náročnejšia. Pozitívne meniť Slovensko vo fungujúci a spravodlivý štát, čo si prajú aj ľudia tejto krásnej krajiny. "Keď som robila advokátku, bola pre mňa najdôležitejšia služba klientom. Nezaujímalo ma, kto má akú politickú príslušnosť alebo hodnotový svet. Aj teraz sa vnímam tak, že som v službe ľuďom celej krajiny. Prezident však môže byť súčasťou dejov, aby zmeny vôbec nastali. Veľmi som sa pri kampani snažila ľuďom vysvetľovať, bez toho, aby som vzbudzovala plané nádeje a ilúzie, že človek z pozície hlavy štátu nemôže urobiť zázrak a zásadným spôsobom všetko zmeniť. Ale môže byť iniciátorom, motivátorom a spojovateľom ľudí, ktorí si takú zmenu prajú." Významným impulzom je pre slovenskú prezidentku takisto prestížne medzinárodné ocenenie "Európska osobnosť roka" udeľované za mimoriadne úspechy v oblasti politiky, obchodu a inovácií televíziou Euronews a Európskym obchodným summitom. Vážené čitateľky, vážení čitatelia, radi vám predkladáme príbeh pozoruhodnej ženy, ktorá túži zmeniť náš svet. PhDr. Petr Čermák

Exluzivní vydání, dvojkniha s plakátem. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater a stupňů výš, než jsou všichni ostatní," jsou slova Ikera Casillase, mistra světa a Evropy, ikonického gólmana, který se také zabývá filozofií. Ano, a právě Cristiano a Lionel, dva úžasní fotbalisté směřující k 700 (!) vstřeleným soutěžním gólům dnes obohacují fotbalové umění nejlepších hráčů historie, jakými byli Pelé a Maradona a také Alfredo di Stéfano a Johan Cruijjf. CRISTIANO RONALDO První kniha je strhujícím příběhem o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově' autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně vystoupá až na fotbalový Olymp. Základem jeho velké cesty byla péče fotbalové mámy, Márie Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Další čtyři obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, dvojnásobný mistr Španělska a pětinásobný vítěz Champions League, jejímž je historicky nejlepším střelcem (121 gólů!). V roce 2016 na EURO ve Francii se Portugalec stává rovněž mistrem Evropy právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká cesta jednoho z králů současného fotbalu nekončí. Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou jménem Juventus Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s bianconeri po italském titulu - scudettu - opět Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." LIONEL MESSI Pokud vyslovíme tohle jméno, zdá se, že se jedná o fotbalového boha, který sestoupil na naši planetu Zemi. I Lionel vděčí za mnohé matce a k tomu také babičce, která ho často brávala na plácek mezi kluky. A babičce Célii, stejně tak se jmenuje matka, posílá dnes Leo vzkaz do nebe po každém svém gólu. Bezesporu nejtechničtější fotbalista současnosti a zřejmě všech dob napsal příběh jako z fantastického filmu. Balon miluje od čtyř let, v jedenácti je "Drobek" míčovým kouzelníkem. Jenže - jak nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu, a tak i ve dvanácti třinácti letech zůstává sotva na 130 centimetrech. Je trpasličím chlapcem, navíc často nemocným. Byť se jeví geniálně, do velkého fotbalu nedoroste, děsí se trenéři. Kdo si ho vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys, odkud naštěstí putuje do barcelonské akademie La Masia a současně podstupuje hormonální léčbu. Jak prokazuje od svých osmnácti, kdy poprvé nastoupil za Barcelonu, výška 169 centimetrů mu postačí, aby získal podobně jako Cristiano 5 zlatých míčů, slavil s Barcelonou čtyři vítězství v Lize mistrů a 10 španělských titulů a k tomu přidal šestkrát Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce. Leo podobně jako Cristiano vytvořil řadu nepřekonatelných rekordů. "Lamání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit." RONALDO A MESSI, oba velikáni, ale každý docela jiný. CRISTIANO jako úžasný střelec a neohrožený gladiátor a LIONEL jako skromný kluk a nejbrilantnější technik, a tak společně čtěme dva silné příběhy o fotbalových legendách.