Petr Čermák strana 4 z 7

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Člena prestižního Triple Gold Club a nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století i počátku našeho věku a držiteli Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví jeden velký sen: "Chci být nejlepší hokejista světa." A skutečně se jím stane. A kde jsou tedy prameny jeho ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti? Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, dobyde Ameriku a v Avantgardu Omsk si získá i Rusko, podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stane kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a po tříleté pauze v Rusku válí za Atlantikem jako zamlada v dresu Philadelphie Flyers a pak jako nejzářivější "Hvězda" z Dallasu, v sezoně 2011/12 rovněž bojuje o svůj třetí Stanley Cup ve finále v dresu Bostonu, potom je nejlepším "Ďáblem" v New Jersey, šéfem na Floridě, hraje za Calgary Flames, aby se nakonec vrátil do rodného Kladna. Deset velkých zahraničních štací, opravdu nevídaných. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal a dospěl k vysoké myšlenové úrovni? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik a Vladimír Růžička, trenéři Česka, kteří v hokejovém gladiátoru a umělci vždy měli velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, tak vysoko vidí autor Jaromíra Jágra, nejlepšího Evropana historie NHL a po Waynu Gretzkym druhého nejproduktivnějšího hráče soutěže. Začtěme se do obdivuhodného příběhu MUŽE, KTERÝ UKÁZAL CESTU, a jehož životní krédo zřejmě zní: "Hokej miluju."

…Když milujete fotbal, musíte milovat i Rosického. Navíc má fantastický charakter," jsou slova Arséna Wengera, který Tomáše v Arsenalu trénoval celé jedno desetiletí. Dovolím si připojit, že Rosa, jak mu fanoušci říkají, je pro mě FOTBALISTA, KTERÝ TADY NIKDY NEBYL, či spíše nehrál. Tak je možné definovat vysoce inteligentní a účinnou hru Tomáše Rosického. Nejde o nějakou nadsázku, protože pokud se nad její podstatou zamyslíme, jsme svědky jedinečného herního projevu. "Měl spoustu geniálních herních vlastností a některé prvky nejlepší na světě," vysloví Karel Brückner, nejuznávanější a také nejúspěšnější český kouč. "Jednu věc, kterou nemá žádný jiný fotbalista na světě, bych upřednostnil. Jeho převzetí míče v rychlosti a následný manévr, kdy dokázal absolutně vyřadit ze hry bránící hráče." Když k tomu připočteme schopnost obejít dva, tři i čtyři protihráče, tak dospějeme k Tomášově jedinečnosti srovnatelné s Modričem, dirigentem Realu Madrid a Chorvatů, kteří s geniálním Lukou, hráčem obdařeným podobným nadáním dirigenta i podobně subtilním, sahali na šampionátu v Rusku po Světovém poháru. I proto si Rosický už během angažmá v Borussii Dortmund, kde se stává vzorem i idolem současného kapitána žlutočerných Marca Reuse, vyslouží přezdívku Malý Mozart. Právě on s Pavlem Nedvědem a skvělým týmem kouče Karla Brücknera získají na EURO 2004 bronz a předvádějí nejlepší fotbal. "Vždycky mi bude líto mistrovství Evropy v Portugalsku. Měli jsme na to, abychom ho vyhráli," řekne tvůrce tehdejší úchvatné české hry. Jediným, co Tomášovu úžasnou kariéru limitovalo, byla četná i opakovaná zranění. Pozastavují jeho výstup až na nejvyšší úroveň, na níž se uděluje Zlatý míč a sestavují se nejlepší jedenáctky světa. Patřil na svém výkonnostním vrcholu mezi desítku nejlepších hráčů. Byl by tam, kde jsou dnes s Lukou Modričem také Andrés Iniesta či Eden Hazard anebo Kevin de Bruyne, byl by významem blízko Messimu a Ronaldovi. V novodobé české historii však bezpochyby stojí hned po boku Pavla Nedvěda, Josefa Masopusta či Antonína Panenky. A tak se vydejme na obdivuhodnou i strhující cestu tvůrce fenomenální hry, kapitána Sparty (tituly 1999 až 2001), Dortmundu (mistr Německa 2002), Arsenalu (FA Cup 2014, 2015) i české reprezentace (bronz EURO 2004).

"Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Strhující příběh vypráví o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově' autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím - ale už bez slz - řekne: "Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Ale on už se jím stal. V kariéře celkem nastřílel téměř soutěžních 600 (!) gólů. Druhému fotbalovému králi, Messimu, předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní "Rok Ronalda". Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká žeň Krále fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. Nikdo nevyhrál Ligu mistrů, v níž je šestkrát za sebou nejlepším střelcem, pětkrát jako on, naposledy v květnu 2018 nad Juventusem. A právě tento velký Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou jménem Juventus Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s bianconeri Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO'.

Tato publikace Petra Čermáka je určena všem dlouhodobým investorům, kteří by rádi využili zajímavý výnosový potenciál akcií, ale zároveň nechtějí podstupovat příliš velké riziko. Autor se v ní zabývá relativně konzervativním přístupem k investování, prověřeným více než osmdesátiletou historií. Rozebírá jeho základní principy, různé způsoby vyhledávání investičních příležitostí i oceňování společností, věnuje se též otázkám nákupu a prodeje akcií, sestavení a správě portfolia a řadě dalších zajímavých témat.

Fotbalový svět i jeho samotný fanoušek se poměrně často ptají: Kdo že je skutečně nejlepším jedincem v historii fenomenální hry, která se před půldruhým stoletím narodila v Anglii a postupně začala ovládat planetu Zemi? PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepšími z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI, oba pětinásobní (!) držitelé Zlatého míče. Myslí si to také Iker Casillas, který se ve volném čase intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Má hloubku a sílu a vyjadřuje reálnou skutečnost. Gólmanská ikona potvrzuje, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendami. Ve své éře, podobně jako Alfredo di Stéfano či Johan Cruijff, vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které dělí tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmé, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí držitelé Světového poháru Zinedine Zidane, Brazilec Ronaldo, a dodnes zářící Gianluigi Buffon. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty historie náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový gladiátor, a s nimi samozřejmě JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A nesmíme zapomenout ani na ANTONÍNA PANENKU, strůjce našeho evropského titulu z roku 1976. Není to úžasné? A tak se teď s našimi novodobými hrdiny Cristianem, který v dobyl s Portugalskem EURO 2016, a Lionelem vydejme za jejich slavnými předchůdci a rovněž poznejme jejich možného nástupce, Neymara, ale také nové hvězdy Salaha a Griezmanna, úchvatné kanonýry Kanea a Lewandowského a další možné kandidáty fotbalového trůnu.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Člena prestižního Triple Gold Club a nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století i počátku našeho věku a držiteli Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví jeden velký sen: "Chci být nejlepší hokejista světa." A skutečně se jím stane. A kde jsou tedy prameny jeho ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti? Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, dobyde Ameriku a v Avantgardu Omsk si získá i Rusko, podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stane kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a po tříleté pauze v Rusku válí za Atlantikem jako zamlada v dresu Philadelphie Flyers a pak jako nejzářivější "Hvězda" z Dallasu, v sezoně 2011/12 rovněž bojuje o svůj třetí Stanley Cup ve finále v dresu Bostonu, potom je nejlepším "Ďáblem" v New Jersey, šéfem na Floridě a nyní hraje v Calgary Flames. Deset velkých štací, opravdu nevídaných. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal a dospěl k vysoké myšlenové úrovni? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik a Vladimír Růžička, trenéři Česka, kteří v hokejovém gladiátoru a umělci vždy měli velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, tak vysoko vidí autor Jaromíra Jágra. Ve svých zralých letech stále jeden z nejlepších hokejistů planety. Vedle svého umění, proč také? Už dlouho hrát nebudu, vím to, takže se snažím dělat maximum, protože hokej pořád miluju."

Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. "Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého," svěřuje Mirek. "A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné." Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. "Možná, že ano, ale já o ní nevím," odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. "A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec." I proto mě zajímalo, co si o "mém hrdinovi" myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho "Sluha dvou pánů", které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. "Tohle je ten důvod, proč to dělám!" mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: "Co to o mně všichni řekli?"

PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepším z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI. Myslí si to třeba také Iker Casillas, který se ve volném čase intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Mají hloubku a sílu a vyjadřují reálnou skutečnost. Jen potvrzují, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendou. Ve své éře, podobně jako Alfredo di Stefano či Johan Cruijff, vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmě, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční a úžasní muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí držitelé Světového poháru Zinedine Zidane, Brazilec Ronaldo, a dodnes zářící Gianluigi Buffon. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový gladiátor, a s nimi samozřejmě JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A nesmíme zapomenout ani na ANTONÍNA PANENKU, strůjce našeho evropského titulu z roku 1976. Není to úžasné? A tak se teď s našimi novodobými hrdiny Cristianem a Lionelem vydejme za jejich slavnými předchůdci a rovněž poznejme jejich možné nástupce, Neymara, Balea, Griezmanna a další možné kandidáty fotbalového trůnu.

“Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.” Vzkázal světu Lionelův bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o krátce po té, Messi zapsal 23. dubna 2017 v El Clásiku proti Realu svůj gól s číslem 500, a navíc gól vítězný. Lionel Messi, dnes společně s Cristianem Ronaldem po boku Pelého, Maradadony a Cruiffa jeden z nejlepších fotbalistů historie a technicky nepochybně nejvybavenější hráč nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia.

Strhující příběh vypráví o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýlovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opětovně je vítězem Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Byl to nezapomenutelný rok. Nikdy bych si nemyslel, že tuto cenu vyhraju třikrát. Chci pokračovat ve své práci, vyhrávat další tituly pro tým i pro sebe, zlepšovat se každý den. Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ Ale on už se jím stal. V kariéře nastřílel přes 500 (!) gólů a ještě touží přidat stejnou porci. Druhému fotbalovému králi, Messimu, předává vládu na jeden rok, aby si ji v prosinci 2016 vzal zpátky. Slaví nejen čtvrtý Zlatý míč, ale také třetí vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem. Přesvědčuje svět, že dokáže být také lídrem národním. Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO‘.

“Ronaldo je nejlepší hráč na světě, i proto hraju za Real Madrid. Cristiano je šéf a já se chci od něj učit.” Nadaný “žák” Gareth se u svého jen o čtyři roky staršího “profesora” zdokonaluje opravdu viditelně. Při zachování rychlosti a dělové levačky zlepšil techniku a pohyb, je úžasný ve hře hlavou, ohromuje také trestnými kopy. A určitě nikoliv proto, že “Bale” v angličtině znamená neštěstí, pohromu a dokonce zlo, hrůzné symboly, které k rodákovi z Cardiffu sedí vlastně jako ulité, pokud máme mysli jeho zničující účinky na soupeře, devastaci obránců a zoufalost gólmanů. Ano, tento velšský fotbalový drak ve svých sedmadvaceti letech patří po boku géniů Ronalda a Messiho a také Neymara do čtyřlístku nejlepších plejerů současnosti. Společně s Brazilcem náleží k nejvážnějším adeptům na trůn, který již téměř jedno desetiletí třímají Cristiano a Lionel. Bale prostě pomohl Cristianovi roztančit Bílý balet, který společně přivedli ke dvěma vítězstvím v Lize mistrů (2014, 2016), když měli při obou triumfech velkou zásluhu na pokoření jednoho soupeře, městského rivala Atlético. Všechno začalo přitom na minifotbálku, ve kterém šestiletý chlapec nastoupil za tým Cardiff Civil Service. Naštěstí pro něj ho uviděl šéf satelitní akademie Southamptonu Rod Ruddick. “Už tenkrát, navzdory věku a vzrůstu jsem mohl říci, že Gareth byl někým zvláštním. Nade všemi vyčníval.” A tak se nabízí emotivní parafráze. Jestliže před více než sto lety vyplul ze Southamptonu legendární Titanic, tak přibližně jedno století na to se ve velkém přístavním městě rodil budoucí fotbalový titán. Ovšem zatímco zaoceánský gigant skončil na dně Atlantiku, tak můj hrdina ho přelétl jako by přeběhl fotbalový stadion a po letech zrání u tottenhamských Kohoutů přistál na slavném San Bernabéu, aby kráčel ve šlépějích Di Stéfana, Raúla a démonického Cristiana. A rovněž zřejmě nejslavnějšího Velšana Ryana Giggse, kterého ovšem trumfnul, když jako lídr Walesu dovedl své draky k historickému bronzu na EURO 2016 ve Francii. Co na tom, že v semifinále podlehnou hrdinní Walesané právě Ronaldovu Portugalsku? Žák Gareth a jeho učitel Cristiano a s nimi Francouz Antoine Griezmann jsou pak vyhlášeni nejlepšími hráči v Evropě. A jedna z otázek, na kterou se ptá autor knihy, zní: Stane se nástupcem Ronalda a Messiho Neymar anebo právě Gareth Bale?

Jana Švandová je nejen výjimečnou a úspěšnou filmovou, televizní a divadelní herečkou, ale svým způsobem nepřehlédnutelným ženským fenoménem. Petr Čermák, spoluautor její autorizované knížky, která není typickou biografií, ale také upřímným dílkem promlouvajícím do nitra ženské duše, si tuto krásnou hereckou hvězdu pro sebe nazval ČESKOU MARYLIN. Vizáží jí je opravdu trochu podobná. A také je opravdovou star. Kdo může jen tak může říct, že hrál po boku Annie Girardot či Charlese Aznavoura, anebo se osobně setkal s Claudií Cardinale. Ve svých letech vypadá pořád jako blonďatá panenka, ale přitom představuje jednu z největších dam českého filmu 60. až 80 let. Vždyť hrála v úspěšných filmech takových režisérských es, jakými jsou Karel Kachyňa, Hynek Bočan, Dušan Hanák či Jiří Menzel, a byla přední herečkou slavného Činoherního klubu, stála na prknech Národního divadla. Majitel Oskara za Ostře sledované vlaky ji nyní obsazuje do rolí v pražském Divadle Bez Zábradlí. A co je zvláštní - nikdo si vlastně pomalu ani netroufne hádat, kolik má let. Že vyhlíží báječně, je jisté, ale ona je mladá zejména svou ohromně živou, přirozenou a pozitivní duší. Co na tom, že žije ve třetím a krásném manželství a je babičkou a za svůj život poznala mnoho mužů a prožila několik vztahů? Právě proto všem ženám, které touží být stále duševně mladé, nyní předkládá vlastní recept na krásný a plnohodnotný život. Ostatně má k tomu, jak říkají Francouzi, pouvoir, onu zvláštní schopnost i životní krédo: NESMÍŠ SE NIKDY VZDÁT. Vždyť v čase svého významného jubilea je šťastnou a úspěšnou žęnou a stále žádanou hereckou hvězdou.

VÁCLAV HAVEL byl velmi rád v blízkosti lidí, na které se mohl spolehnout. Kdo byl mimořádnému lidskému fenoménu a neobyčejně odvážnému muži s úžasným myšlenkovým obsahem i odkazem nejblíže? První český prezident mění svou zemi a napomáhá proměnám ve střední a východní Evropě, ale ve svém úsilí nemůže být sám. Má kolem sebe tým spolupracovníků, ale přece jen jsou po jeho boku lidé, s nimiž tráví téměř každý den, a jsou mu nablízku nejen fyzicky, ale zejména svou prací a empatií. Sami poznávají, že literát a významný dramatik, potom disident i vězeň a nakonec prezident všech Čechů, je zejména velký ČLOVĚK. A právě silné člověčenství se prolíná knihou, která vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla, muže vzrůstem menšího, ale významem naprosto jedinečného. Ať jste téměř na jakémkoliv místě naší planety a vyslovíte jeho jméno, získáte pomyslnou vstupenku do světa. Jednoduše – každý ví…Ale jen málokdo ví o rozmanitých polohách Havlovy složité a vzácně barvité a duchem obdařené osobnosti. Autor ji poodhaluje po setkáních s prezidentovými „lidičkami“ a samozřejmě prostřednictvím obou Havlových manželek, Olgy a Dagmar. Vedle jejich výpovědí čtenářky a čtenáře nepochybně zaujme svědectví osobní asistentky Jaroslavy. Neřekne jí jinak než – Slávko, a pokud jí píše vzkaz, tak před křestní jméno vždy přidá slůvko „milá“… Za deset let práce u pana prezidenta nezaznamená, že by zvýšil hlas, a tak se každý den mohla těšit na Václavovu slušnost a galantnost a stejně jako ostatní prezidentovi blízcí si mohla užívat jeho inteligentního humoru. Osobní tajemník Jakub, který s Václavem Havlem procestoval velký kus světa, vypovídá o jeho výjimečných státnických schopnostech a respektu a úctě, jichž se mu dostávalo všude, kam zavítal. Neobyčejně zajímavé jsou příběhy a postřehy osobního strážce Petra. A pak tu jsou řidič Vladimír, který stejně jako kuchařka Irena obdivovali Václavovu pokoru a skromnost. A na čem si nejvíce pochutnal? Populární Čirina mu opakovaně pekla Bratislavské rohlíčky, s láskou připravovala krupicovou kaši s čokoládou a máslem. Kniha je objevná a zároveň přitažlivá zejména tím, že Václava Havla představuje takového, jaký skutečně je, upoutá i originální výpravností, zejména fotografiemi Oldřicha Škáchy.

VÁCLAV HAVEL byl velmi rád v blízkosti lidí, na které se mohl spolehnout. Kdo byl mimořádnému lidskému fenoménu a neobyčejně odvážnému muži s úžasným myšlenkovým obsahem i odkazem nejblíže? První český prezident mění svou zemi a napomáhá proměnám ve střední a východní Evropě, ale ve svém úsilí nemůže být sám. Má kolem sebe tým spolupracovníků, ale přece jen jsou po jeho boku lidé, s nimiž tráví téměř každý den, a jsou mu nablízku nejen fyzicky, ale zejména svou prací a empatií. Sami poznávají, že literát a významný dramatik, potom disident i vězeň a nakonec prezident všech Čechů, je zejména velký ČLOVĚK. A právě silné člověčenství se prolíná knihou, která vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla, muže vzrůstem menšího, ale významem naprosto jedinečného. Ať jste téměř na jakémkoliv místě naší planety a vyslovíte jeho jméno, získáte pomyslnou vstupenku do světa. Jednoduše – každý ví…Ale jen málokdo ví o rozmanitých polohách Havlovy složité a vzácně barvité a duchem obdařené osobnosti. Autor ji poodhaluje po setkáních s prezidentovými „lidičkami“ a samozřejmě prostřednictvím obou Havlových manželek, Olgy a Dagmar. Vedle jejich výpovědí čtenářky a čtenáře nepochybně zaujme svědectví osobní asistentky Jaroslavy. Neřekne jí jinak než – Slávko, a pokud jí píše vzkaz, tak před křestní jméno vždy přidá slůvko „milá“… Za deset let práce u pana prezidenta nezaznamená, že by zvýšil hlas, a tak se každý den mohla těšit na Václavovu slušnost a galantnost a stejně jako ostatní prezidentovi blízcí si mohla užívat jeho inteligentního humoru. Osobní tajemník Jakub, který s Václavem Havlem procestoval velký kus světa, vypovídá o jeho výjimečných státnických schopnostech a respektu a úctě, jichž se mu dostávalo všude, kam zavítal. Neobyčejně zajímavé jsou příběhy a postřehy osobního strážce Petra. A pak tu jsou řidič Vladimír, který stejně jako kuchařka Irena obdivovali Václavovu pokoru a skromnost. A na čem si nejvíce pochutnal? Populární Čirina mu opakovaně pekla Bratislavské rohlíčky, s láskou připravovala krupicovou kaši s čokoládou a máslem. Kniha je objevná a zároveň přitažlivá zejména tím, že Václava Havla představuje takového, jaký skutečně je, upoutá i originální výpravností, zejména fotografiemi Oldřicha Škáchy.

„Divadlo je živý maso, tam jdete až na kořen, na nerv, jinak se ničeho nedoberete.“ Ano, divák má před sebou portrét nejzářivější české divadelní herečky současnosti. Simona Stašová (1955), která je mezi herečkami nejpozoruhodnější osobností současné české činoherní scény i výraznou filmovou a televizní tváří, naplno hraje v čase svého významného životního jubilea. Copak je možné, že má opravdu své roky, když vypadá o patnáct let mladší? Herečka strhujícího uměleckého výrazu dokazuje svou kvalitu již od poloviny devadesátých let. Cestu na piedestal nezískává v komerčních trhácích ani laciných seriálech, ale zejména trpělivou a poctivou prací na divadelních prknech. Do povědomí široké veřejnosti se zapíše v Pelíšcích režiséra Jana Hřebejka, který ji obsadí do role nezapomenutelné Šebkové, a potom řadou televizních rolí. Pravým domovem a svébytným hájemstvím herecké divy zůstává divadlo, na jehož jevištích vyzrává v jedinečnou osobnost. Zejména v tragikomických rolích podává výkony, ke kterým i mnohé kolegyně s úctou vzhlížejí. Diváka fascinuje ve výjimečném monodramatu Shirley Valentine. Přesvědčivě a nezaměnitelně zahraje role dvou hvězd filmového nebe. Annu Magnani, „svou“ herečku a perlu italského neorealismu a přítelkyni Tennessee Williamse, v opravdu žhavých Římských nocích, a Judy Garland, která se řadí mezi desítku nejlepších hvězd hollywoodské historie, a to v Drobečkách z perníku. Za postavu Evy Mearové získává Cenu Thálie 2007. Zaslouženě! Vždyť už dávno vystoupila ze stínu své matky Jiřiny Bohdalové, fenoménu od pánaboha, která skvěle zahraje všechno, a sama se stává oceňovanou hvězdou. Simona pracovala velmi trpělivě a nahoru stoupala poměrně nesnadno. Svou pozici si doslova vydřela. Dnes opanovává divadelní nebe, protože jej dokáže obdarovat svou charismatickou ženskou vášní a touhou, uměním tragikomedie, dominancemi, které jsou nezbytnou součástí její herecké osobnosti. Zazáří také ve filmech Román pro ženy, Láska je láska, Muži v naději, Život je život. V příběhu kontroverzní hvězdy meziválečného a válečného filmového plátna Lídy Baarové režiséra Filipa Renče je jako její matka zcela mimořádná. Za role v televizních filmech Zrozen po porodu a Sebemilenec sklidí uznání v zahraničí, velmi výrazná je jako kriminalistka po boku Ivana Trojana v detektivní sérii Vraždy v kruhu. K životnímu jubileu si nadělí další milovanou „Itálii“ – adaptaci slavné tragikomedie Alberta Sordiho a Moniky Vittiové Vím, že víš, že vím, kde exceluje po boku Michala Dlouhého. Ponořme se tedy s novou knihou do hlubin krásné a obsažné duše herečky velikých vášní, Simony Stašové.

Zažíváme nový fenomén s popularitou příliš nevzdálenou Jaromíru Jágrovi. Ano, máme pocit, že zíráme na zcela novou sportovní divu, která nás okouzlila svou osobností a rovněž strhla sportovními výkony, a navíc jde o ženu neorenesanční! Rodačka z Jablonce píše opravdu velký příběh. Od dětství vzhlíží k mamince, stříbrné v běhu na lyžích z olympiády v Sarajevu 1984, nejen kvůli sportovním výsledkům, ale hlavně proto, že v ní vidí ženu čestnou a vůbec výjimečnou. Do lyžařských tréninků se zpočátku ovšem nehrne. Začne na ně chodit hlavně kvůli kamarádům a dětem, které znala. Ostatně jako malá holka touží být herečkou anebo zpěvačkou a také sní o krásném princi. Toho zřejmě nyní potkala, ale sotva mohla tušit, že zůstane u sportu, který zrovna není pro princezny. „Naši mě vedli i uměleckým směrem. Chodila jsem malovat, na klavír a zpívat, vystudovala uměleckou školu, takže jsem vždycky inklinovala spíš k umění než ke sportu. Jenže, dostala jsem se do puberty, a když mám být upřímná, bála jsem se, ztloustnu, tak jsem dala sportu ještě šanci.“ První velký úspěch zažívá ve svých devatenácti na juniorském mistrovství světa v kanadském Canmore, kde společně s Veronikami Vítkovou a Zvařičovou získává zlato ve štafetě. První dospělý triumf slaví ve slovinské Pokljuce, aby pak zapsala sérii dalších jedenácti velkých vítězství ve Světovém poháru. K úspěchům samozřejmě náleží individuální stříbra z olympiády v Soči a mistrovství světa ve Finsku 2015, kde slaví i zlato ve smíšené štafetě. Cestu na vrchol však nemá jednoduchou. Gabriela v roce 2011 překoná mononukleózu a rovněž nečekanou krizi po olympiádě v Soči a s ní i pokles sportovní výkonnosti. Zažívá syndrom vyhoření a únavy, závodí bez chuti, hlavou procházejí myšlenky o konci kariéry. Zpátky ji naštěstí navrací vítězný sprint v prosinci 2014, po dvou letech opět v Pokljuce, místě pro ni zřejmě zaslíbeném. Složitou cestu k vrcholu završuje vítězstvím Světového poháru v sezoně 2015/16, stává se tak nejlepší biatlonistkou světa. „Je to prostě mazec a splněný sen. Není nic víc, než křišťálový glóbus.“ A pak je tu vedle sportovního renomé zcela nepřehlédnutelný a neopomenutelný Gabrielin fantom. Už zdaleka není pouhou kráskou na lyžích a s flintou, ale hlavně ženou obdivovanou muži, to samozřejmě, ale i stejným pohlavím. Proč? Nepochybně pro onu neorenesanci, umělecké nadání a oduševnělost. Hrdinka knihy je především žena, a jak sama říká – žena musí dobře vypadat v každé situaci – a Gabriela také řekne, že pravá krása se skrývá uvnitř nás, a tak je navíc ženou velmi inspirativní, pozitivní, osvěžující a vtipnou – i půvabně roztržitou – a také hodně přemýšlející a vystupující s pokorou. „Věřím, že bez ní to nikdy nejde. Člověk by měl stát nohama pevně na zemi. Odmala mě rodiče vychovávali k tomu, že pokud je někdo úspěšný, o to víc se na něm cení, když zůstane normální a skromný,“ vysloví mladá žena, která už dávno není pouze krásná. I proto autor otevírá stránky pozoruhodného příběhu Češky, která před našima očima dobývá svět.