Petr Čermák strana 4 z 6

Divadlo je živý maso, tam jdete až na kořen, na nerv, jinak se ničeho nedoberete.“ Ano, divák má před sebou portrét nejzářivější české divadelní herečky současnosti. Simona Stašová (1955), která je podle něj mezi herečkami nejpozoruhodnější osobností současné české činoherní scény i výraznou filmovou a televizní tváří, naplno hraje v čase svého významného životního jubilea. Copak je možné, že má opravdu své roky, když vypadá o patnáct let mladší? Herečka strhujícího uměleckého výrazu dokazuje svou kvalitu již od poloviny devadesátých let. Cestu na piedestal nezískává v komerčních trhácích ani laciných seriálech, ale zejména trpělivou a poctivou prací na divadelních prknech. Do povědomí široké veřejnosti se zapíše v Pelíšcích režiséra Jana Hřebejka, který ji obsadí do role nezapomenutelné Šebkové, a potom řadou televizních rolí. Pravým domovem a svébytným hájemstvím herecké divy zůstává divadlo, na jehož jevištích vyzrává v jedinečnou osobnost. Zejména v tragikomických rolích podává výkony, ke kterým i mnohé kolegyně s úctou vzhlížejí. Diváka fascinuje ve výjimečném monodramatu – Shirley Valentine. Přesvědčivě a nezaměnitelně zahraje role dvou hvězd filmového nebe. Annu Magnani, „svou“ herečku a perlu italského neorealismu a přítelkyni Tennessee Williamse, v opravdu žhavých Římských nocích. Rovněž tak postavu Judy Garland, která se řadí mezi desítku nejlepších hvězd hollywoodské historie, a to v Drobečkách z perníku. Za postavu Evy Mearové získává Cenu Thálie za rok 2007. Zaslouženě! Vždyť už dávno vystoupila ze stínu své matky, Jiřiny Bohdalové, fenoménu od pánaboha, který skvěle zahraje všechno, a sama se stává oceňovanou hvězdou. Simona pracovala velmi trpělivě a nahoru stoupala poměrně nesnadno. Svou pozici si doslova vydřela. Dnes opanovává divadelní nebe, protože jej dokáže obdarovat svou charismatickou ženskou vášní a touhou, uměním tragikomedie, dominancemi, které jsou nezbytnou součástí její herecké osobnosti. Zazáří také ve filmech Román pro ženy, Láska je láska, Muži v naději. Za role v televizních filmech Zrozen po porodu a Sebemilenec sklidí uznání v zahraničí. Ponořme se tedy s novou knihou do hlubin krásné a obsažné duše herečky velikých vášní, Simony Stašové.

Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou. Ano, je to až neuvěřitelné, PETRA KVITOVÁ je dnes na špičce světového tenisu a uznávanou sportovní celebritou! Jak je možné, že děvče, které vlastně začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných čtyřiadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v rodině a tvrdé práci. Petra nejdříve ovládne jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhraje Wimbledon, stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfuje na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA). Do dějin tenisu se zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Eugenií Bouchardovou podruhé. Přiřadí se k českým legendám: Martině Navrátilové, Haně Mandlíkové a Janě Novotné. Petra je rovněž vynikající týmovou hráčkou. Společně s Lucií Šafářovou má velkou zásluhu na skutečnosti, že Češky vyhrály Fed Cup i v letech 2012 a 2014. Máme nejlepší tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem uskutečněným v Česku. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch a pozemskou slávu.

Před šesti lety se znenadání objeví jeden neobyčejně obyčejný kluk. Na první pohled si jen tak brnká na kytaru, jako by si s ní povídal. Zpívá, co zrovna cítí. A tak nejen autor této knihy si v duchu říká něco ve smyslu – panečku, tak tohle má šťávu a přirozenou lehkost, styl a hlavně smysl a odvahu, slova jsou o něčem. A dnes je Tomáš Klus obdivován napříč generacemi, stal se naším nejpopulárnějším a nejúspěšnějším zpěvákem! Člověk si možná najednou vybaví opravdové hudební symboly. Osobnosti, nikoliv zcela nepodobné, které kdysi také stály na úplném začátku, stejně jako nový hrdina, folkový zpěvák původem z Třince. Klus, dnes celkovým výrazem poněkud jiný než Karel Kryl či Jaromír Nohavica, se spíše podobá jakémusi mladému českému Bobu Dylanovi, nepochybně nejpozoruhodnějšímu písničkáři všech dob. Tomáš Klus podobně jako Dylan, rebel s kytarou a tvůrce velkých myšlenek, vyzve symbolicky hned zpočátku tvůrčí cesty své vrstevníky, aby se nestali „generací bezejmenných“. Mladý zpěvák postupně dosahuje úspěchu docela fantastického, a hlavně šokujícího pro zaručené experty. Po dvou prvních albech přichází v roce 2011 album Racek, z něhož si provokativní píseň „Pánubohudooken“ notuje celý národ. Jako jeden z mála písničkářů zpívá o české politické scéně, a když píseň zazní na Českém slavíku 2011, kdy skončí hned za ikonou Gottem druhý, přihlížející hvězdy i hvězdičky ztrácejí lesk. Státní opera je jako opařená! O rok později (2012) Českého slavíka vyhraje. Překvapivé vítězství je přesvědčivým důkazem Tomášovy raketově rostoucí oblíbenosti mezi posluchači. Sám velký Karel Gott, jakýsi nesmrtelný český Elvis, jako jediný v sále Tomášovi zatleská vestoje! „Jeho vítězství je obrazem nálady mezi lidmi, atmosféry ve společnosti. A je to vítězství zasloužené, protože texty jeho písní mluví lidem z duše.“ Racek odstartuje jeho masovou popularitu, Tomáš Klus začne sklízet jednu cenu za druhou – Anděly, Ceny Žebřík, Ceny Óčko, umisťuje se v anketě TýTý… Má několik zlatých a platinových desek, a když vydá v roce 2014 ve svém vlastním vydavatelství album Proměnamě, ovládne pětašedesát procent tuzemského trhu s hudbou! Neuvěřitelné. To už je ale jiný Tomáš Klus - mezitím potkal svou životní lásku, oženil se s ní, narodila se mu dcera, a toto setkání se Štěstím ho zcela proměnilo, zejména jeho pohled na život i životní filozofii. Tomáš Klus vyspěl a dozrál. Proměnamě je toho svými tématy i jiným, barvitějším hudebním vyjádřením důkazem. Ponořme se do úžasného příběhu jednoho z nejtalentovanějších Čechů naší doby.

Výpravná kniha píše o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž vždy vládla fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon doslovné štěstí, že si ho do Manchesteru United vybere sám Sir Alex Ferguson. Se svým velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opětovně vítěz Champions League za své umění v letech 2013 a 2014. 12. ledna 2015 při celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Byl to nezapomenutelný rok. Nikdy bych si nemyslel, že tuto cenu vyhraju třikrát. Chci pokračovat ve své práci, vyhrávat další tituly pro tým i pro sebe, zlepšovat se každý den. Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem v rozšířeném a aktualizovaném vydání začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO‘.

Výrazně přepracované a rozšířené vydání textu publikovaného poprvé v roce 2005 reaguje na nejnovější vývoj v oboru, zejména pak na sérii normotvorných gramatických příruček vydaných španělskou Královskou akademií v letech 20092011. Text je primárně určen studentům španělské filologie a seznamuje je se základy fonetiky a fonologie španělštiny. Pozornost je věnována i vztahu mezi mluvenou a psanou podobou současné španělštiny. Popis fonetického a fonologického systému, vycházející z artikulačních i akustických výzkumů, přihlíží i ke zvláštnostem jednotlivých regionálních a sociálních variant španělštiny a důsledně odráží aktuální stav vědění v oboru.

NEYMAR DA SILVA SANTOS JÚNIOR ve svých třiadvaceti nemá život jednoduchý. Jako by nestačilo, že v něm Brazílie vidí Pelého nástupce, svět mu dokonce přisuzuje roli následníka fotbalového trůnu. Skutečně na něm vystřídá současné vládce Cristiana Ronalda a Lionela Messiho a je obdařen takovým talentem a reálnými schopnostmi, aby byl jednou korunován? Pelé považovaný za krále fotbalové historie dokonce prohlásí odvážné: „Když porovnám Neymara a Messiho, vychází mi, že Neymar je mnohem lepší, komplexnější. Umí hrát dobře oběma nohama, kličku má stejně dobrou do obou stran a dává také góly.“ Legenda svůj pohled vysloví v létě 2013, tedy v čase Neymarova přestupu ze Santosu do Barcelony, a malý velký muž Leo, dnes čtyřnásobný držitel Zlatého míče, je překvapen, šokován je zřejmě i trojnásobný vítěz Cristiano a s ním i další hvězdy a fotbaloví experti. Pelé, který v Santosu zapsal neuvěřitelných 1091 (!) gólů, přirozeně vidí ve druhém nejlepším střelci svého klubu jediného možného následníka. Právě Neymar má Brazílii opět přivést k titulů mistrů světa, a zrovna na domácím šampionátu, byť Neymar jako individualita hraje skvěle, zůstanou Kanárci za očekáváním, potupeni od Němců i Nizozemců a bez medaile. Nemluví tedy z Pelého až přehnaný patriotismus? A jeho vyvolený – je opravdu tak výjimečným a rozdílovým hráčem? K úžasu všech svou kvalitu i předpokládanou ambici v čase Pelého výroku potvrdí na Poháru FIFA, kde vstřelí v pěti zápasech pět gólů a ve finále dominuje i nad španělskými mistry světa. Je po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. O mimořádném talentu Neymara ví svět ostatně dlouho. Už v devatenácti se stal nejlepším fotbalistou Jižní Ameriky, desáté místo obsadil v anketě Zlatý míč FIFA a také obdržel Puskásovu cenu za gól roku 2011, který vsítil v dresu Santosu proti Flamengu po několika skvělých kličkách. Odborníci i fanoušci obdivují zejména jeho technickou vytříbenost, parádní kličky, dynamickou rychlost a suverénní zakončení. A tak není divu, že Barcelona za Neymara utratí v sumáři 86 milionů eur, odchovanec Santosu je po Cristianovi a Garethu Baleovi třetím nejdražším fotbalistou. Zpočátku sice spolupráce s Messim i vlivem Neymarových zdravotních problémů nepřináší očekávané ovoce, ovšem v sezoně 2014/15 rodák z Mogi das Cruzes společně s geniálním Leem září v útoku Barcy a vede ji ke španělskému titulu i k pátému triumfu v Champions League. Žádný tým na světě nemá údernější ofenzivu než Blaugranas. Messi, Neymar a Suárez představují drtivou sílu, překonávají i podobně famózní trio Realu Ronaldo – Benzema – Bale. Neymar není jen vynikajícím fotbalistou, ale stává se podobně jako David Beckham či Cristiano idolem dívek a žen, módní ikonou a tváří významných značek. Jestliže se dříve mladí fotbalisté a muži stříhali na Davida či později na Cristiana, tak dnes udává účesový trend právě mladý Brazilec. ‚Neyi, nech ti toho svého kouhouta,‘ říkají mu prý spoluhráči v Barce, ‚vypadáš potom pro obránce soupeřů strašidelněji!‘ A děsíš je nejenom svým uměním, ale i zjevem, přidávám. U mého hrdiny prostá kardinální otázka zní: naplní Neymar roli Pelého nástupce a stane se současně po Ronaldovi a Messim následníkem fotbalového trůnu? Abychom se ji pokusili zodpovědět vydejme se až do městečka Mogi das Cruzes v provincii Sao Paulo, kde úžasná cesta jednoho obyčejného chlapce k fotbalovému nebi začala.

Lionel Messi, možná už dnes nejlepší fotbalista historie, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. A byla to ona, kdo nás přesvědčil, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. Drobounký chlapec, také mu nejdříve říkali „drobek“, se učí průměrně, nemá rád matematiku ani jazyky, ale vyniká v tělocviku a výtvarné výchově. Jestliže je se štětcem kreativní, tak s balonem famózní. V jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modročervení „blaugranas“ v roce 2000 zatím spíše pouze tuší, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu současnosti, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu mistrů světa dvacetiletých. V roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned čtyřikrát (2009, 2010, 2011, 2012)! A nyní, po dvouleté nadvládě Portugalce, má velkou šanci dobýt fotbalový grál popáté. Lionel a Christiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cris v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Jen uvažme, že Messi nastřílí v Barceloně přes 400 gólů, Cristiano v dresu Manchesteru United a Realu zvládne podobnou porci. Copak je to vůbec možné? Zvláště Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit.“ Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. Pokud se ohlédneme do historie, celkovou fotbalovou kvalitou jsou s nimi souměřitelní snad jen Pelé a Maradona. A Diego, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě.“ Diegova předpověd se naplňuje, až na jediné. Zatímco Leo vyhraje s Barcelonou vše, co je možné, krom jiného čtyřikrát Champions League a sedmkrát španělský titul, jako kapitán Albicelestes zatím žádného triumfu nedosáhl. A tak nyní především hledí k šampionátu v Rusku 2018 a myslí na svůj největší sen. „Chtěl bych se stát s Argentinou mistrem světa.“ A tak se vydejme na Messiho neuvěřitelnou cestu vydlážděnou výsostným uměním a posetou fotbalovými diamanty.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století i počátku našeho věku a držiteli Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. AKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví sen, že chce být jednou nejlepším hokejistou světa – a on se jím skutečně stane. Kde jsou prameny jeho ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti. Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, dobyde Ameriku a v Avantgardu Omsk si získá i Rusko a v dresu se lvíčkem vyhraje olympiádu a dvě světová zlata! Podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stane kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a po tříleté pauze v Rusku válí za Atlantikem jako zamlada v dresu Philadelphie Flyers a pak jako nejzářivější „Hvězda“ z Dallasu, v sezoně 2011/12 rovněž bojuje o svůj třetí Stanley Cup ve finále v dresu Bostonu, potom je nejlepším „Ďáblem“ v New Jersey a nyní střílí góly za Floridu Panthers. Deset velkých štací, opravdu nevídaných. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal a dospěl k vysoké myšlenové úrovni? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik a Vladimír Růžička, trenéři Česka, kteří v hokejovém gladiátoru a umělci vždy měli a nadále mají velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, tak vysoko vidí autor Jaromíra Jágra. Ve svých třiačtyřiceti stále jeden z nejlepších hokejistů planety. Úctyhodné! Kniha se ke čtenáři dostává v doplněném, plně aktualizovaném vydání.

Kdekoliv v Evropě, ale dnes už také v Americe a mnohde v Asii, vyslovte jeho jméno. Téměř zaručuji, že povětšinou dostanete odpověď: GRANDE PAOLO. Veliký Pavel, jak si ho pojmenovali Italové, a jak je výjimečným fotbalistou, tak je rovněž mimořádným člověkem. Pokud by tomu tak nebylo, copak by se mohl stát viceprezidentem Juventusu Turín? Držitel vysoce prestižního ocenění, ZLATÝ MÍČ pro nejlepšího fotbalistu v Evropě za rok 2003, je opravdu velice důstojným reprezentantem svého klubu a samozřejmě také Česka. Obtisk Pavlovy nohy nalezneme na Grimaldiho třídě v Monte Carlu, protože je také vítězem ankety Golden Foot 2004, o čemž rozhodli fanoušci, stejně jako ho čtenáři časopisu World Soccer zvolili nejlepším fotbalistou světa za rok 2003. Nedvěd je prostě superhvězda z galerie jeho nesmrtelných předchůdců, Platiniho a Zidaneho. Všechna tři jména pojí bíločerný dres juvenťanských „bianconeri“. V proslulé Staré dámě měl Pavel za parťáky další skvělé borce, zejména Alessandra del Piera či i dnes chytající legendu, Gianluigi Buffona. Fotbalový život Pavla Nedvěda, kdysi docela obyčejného kluka, „Méďi“ z městečka Skalná u Chebu, byl neobyčejně bohatý a úspěšný. Grande Paolo po boku hvězd a trenérských veličin, jakými jsou hlavně Marcello Lippi, Fabio Capello, a také Karel Brückner, dosáhl na fotbalový Olymp. Stal se vůdcem Juventusu, majitelem tří italských titulů, i oporou stříbrných a kapitánem bronzových Čechů z EURO 1996 a 2004. Opravdu ho zná fanoušek na Sicílii i prodavač pizzy na Manhattanu. Renomé Pavla Nedvěda je úžasné. „Grande Paolo? Uncredibile!,“ říkají Italové. Skutečně, Pavel je neuvěřitelný. Jak k takovému fenoménu Nedvěd dospěl? Svým docela jednoduchým receptem: „Fotbal je dřina, dřina a zase dřina!“ Jak v knize říká Vladimír Šmicer: „Méďa ničil soupeře svými turbomotory hlavně po 70. minutě zápasu, když už soupeři mnohdy docházely síly. Neúnavně tvořil hru, posílal nás do šancí, pálil dělovky levou pravou a ještě stačil bránit… Autor knihy se s Pavlem Nedvědem, univerzálním fotbalovým vojákem, v Turíně setkal a také se pokusil rozečíst jeho složitou osobnost. Dozvíte se, proč se někdy na hřišti anebo po zápase pěkně vztekal, a jaký je táta Ivanky a Pavlíka v rodinném životě. O tom více manželka Ivana, Pavlova veliká žena a láska ještě z let fotbalového a osobního zrání. Poznáte Nedvědovu rovnici: „Můj život je rodina, fotbal a bůh.“ Obsažná i obrazem výpravná kniha je přesvědčivou výpovědí o nejlepším českém fotbalistovi.

Výpravná kniha píše o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýlovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. Se svým velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opětovně vítěz Champions League za své umění v letech 2013 a 2014. V lednu 2015 při celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Byl to nezapomenutelný rok. Nikdy bych si nemyslel, že tuto cenu vyhraju třikrát. Chci pokračovat ve své práci, vyhrávat další tituly pro tým i pro sebe, zlepšovat se každý den. Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ Už jím je. V kariéře nastřílel přes 500 (!) gólů a ještě touží přidat stejnou porci. V lednu 2016 sice předává zpátky kralování Messimu, světový fotbal jednoduše prožívá od roku 2008 nadvládu pouze dvou mužů, Cristiana a Lionela. Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném vydání začteme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO‘.

Tomáše Kluse lze označit za zjevení v české populární hudbě. Nebudeme se přít o jeho žánrové zařazení, na to jsou tady hudební kritici. Faktem zůstává, že jeho raketový start nemá obdoby. Po dvou prvních albech přichází v roce 2011 album Racek, z něhož si provokativní píseň "Pánubohudooken" notuje celý národ. Jako jeden z mála písničkářů zpívá o české politické scéně, a když píseň zazní na Českém slavíku 2011, kdy skončí hned za ikonou Gottem druhý, přihlížející hvězdy i hvězdičky ztrácejí lesk. Státní opera je jako opařená! O rok později (2012) Českého slavíka vyhraje. Sám velký Karel Gott, jakýsi nesmrtelný český Elvis, jako jediný v sále Tomášovi zatleská vestoje! "Jeho vítězství je obrazem nálady mezi lidmi, atmosféry ve společnosti. A je to vítězství zasloužené, protože texty jeho písní mluví lidem z duše." Racek odstartuje jeho masovou popularitu, Tomáš Klus začne sklízet jednu cenu za druhou - Anděly, Ceny Žebřík, Ceny Óčko, umisťuje se v anketě TýTý… Má několik zlatých a platinových desek, a když vydá v roce 2014 ve svém vlastním vydavatelství album Proměnamě, ovládne 65% tuzemského trhu s hudbou! Jeho deska je nejpodávanější. Neuvěřitelné. To už je ale jiný Tomáš Klus - mezitím potkal svou životní lásku, oženil se s ní, narodila se mu dcera, a toto setkání se Štěstím ho zcela proměnilo, zejména jeho pohled na život i životní filozofii. Tomáš Klus vyspěl a dozrál. Proměnamě je toho svými tématy i jiným, barvitějším hudebním vyjádřením důkazem. Jeho zrání ovšem nekončí. Když koncem června 2015 spatří světlo světa album ANAT život není, je jasné, že Tomáš ve svém vnímání světa i sebe samého došel ještě dál - už nehovoří o prohnilosti politiky, jeho písně se dotýkají osudu planety z pohledu ekologického i protiválečného. Na podzim fanoušky překvapí zprávou, že si až do října 2016 dává tvůrčí pauzu. To tíha témat poslední desky ho zmohla? Jak sám říká, spíše chce začít žít podle pravdy svých vlastních písní. Svou roli hraje i skutečnost, že s manželkou Tamarou čekají druhé dítě. Bude to krásný dárek k Tomášovým třicetinám... Ponořme se do úžasného příběhu jednoho z nejtalentovanějších Čechů naší doby.

„Divadlo je živý maso, tam jdete až na kořen, na nerv, jinak se ničeho nedoberete.“ Ano, divák má před sebou portrét nejzářivější české divadelní herečky současnosti. Simona Stašová (1955), která je mezi herečkami nejpozoruhodnější osobností současné české činoherní scény i výraznou filmovou a televizní tváří, naplno hraje v čase svého významného životního jubilea. Copak je možné, že má opravdu své roky, když vypadá o patnáct let mladší? Herečka strhujícího uměleckého výrazu dokazuje svou kvalitu již od poloviny devadesátých let. Cestu na piedestal nezískává v komerčních trhácích ani laciných seriálech, ale zejména trpělivou a poctivou prací na divadelních prknech. Do povědomí široké veřejnosti se zapíše v Pelíšcích režiséra Jana Hřebejka, který ji obsadí do role nezapomenutelné Šebkové, a potom řadou televizních rolí. Pravým domovem a svébytným hájemstvím herecké divy zůstává divadlo, na jehož jevištích vyzrává v jedinečnou osobnost. Zejména v tragikomických rolích podává výkony, ke kterým i mnohé kolegyně s úctou vzhlížejí. Diváka fascinuje ve výjimečném monodramatu Shirley Valentine. Přesvědčivě a nezaměnitelně zahraje role dvou hvězd filmového nebe. Annu Magnani, „svou“ herečku a perlu italského neorealismu a přítelkyni Tennessee Williamse, v opravdu žhavých Římských nocích, a Judy Garland, která se řadí mezi desítku nejlepších hvězd hollywoodské historie, a to v Drobečkách z perníku. Za postavu Evy Mearové získává Cenu Thálie 2007. Zaslouženě! Vždyť už dávno vystoupila ze stínu své matky Jiřiny Bohdalové, fenoménu od pánaboha, která skvěle zahraje všechno, a sama se stává oceňovanou hvězdou. Simona pracovala velmi trpělivě a nahoru stoupala poměrně nesnadno. Svou pozici si doslova vydřela. Dnes opanovává divadelní nebe, protože jej dokáže obdarovat svou charismatickou ženskou vášní a touhou, uměním tragikomedie, dominancemi, které jsou nezbytnou součástí její herecké osobnosti. Zazáří také ve filmech Román pro ženy, Láska je láska, Muži v naději, Život je život. V příběhu kontroverzní hvězdy meziválečného a válečného filmového plátna Lídy Baarové režiséra Filipa Renče je jako její matka zcela mimořádná. Za role v televizních filmech Zrozen po porodu a Sebemilenec sklidí uznání v zahraničí, velmi výrazná je jako kriminalistka po boku Ivana Trojana v detektivní sérii Vraždy v kruhu. K životnímu jubileu si nadělí další milovanou „Itálii“ – adaptaci slavné tragikomedie Alberta Sordiho a Moniky Vittiové Vím, že víš, že vím, kde exceluje po boku Michala Dlouhého. Ponořme se tedy s novou knihou do hlubin krásné a obsažné duše herečky velikých vášní, Simony Stašové.

VÁCLAV HAVEL byl velmi rád v blízkosti lidí, na které se mohl spolehnout. Kdo byl mimořádnému lidskému fenoménu a neobyčejně odvážnému muži s úžasným myšlenkovým obsahem i odkazem nejblíže? První český prezident mění svou zemi a napomáhá proměnám ve střední a východní Evropě, ale ve svém úsilí nemůže být sám. Má kolem sebe tým spolupracovníků, ale přece jen jsou po jeho boku lidé, s nimiž tráví téměř každý den, a jsou mu nablízku nejen fyzicky, ale zejména svou prací a empatií. Sami poznávají, že literát a významný dramatik, potom disident i vězeň a nakonec prezident všech Čechů, je zejména velký ČLOVĚK. A právě silné člověčenství se prolíná knihou, která vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla, muže vzrůstem menšího, ale významem naprosto jedinečného. Ať jste téměř na jakémkoliv místě naší planety a vyslovíte jeho jméno, získáte pomyslnou vstupenku do světa. Jednoduše – každý ví…Ale jen málokdo ví o rozmanitých polohách Havlovy složité a vzácně barvité a duchem obdařené osobnosti. Autor ji poodhaluje po setkáních s prezidentovými „lidičkami“ a samozřejmě prostřednictvím obou Havlových manželek, Olgy a Dagmar. Vedle jejich výpovědí čtenářky a čtenáře nepochybně zaujme svědectví osobní asistentky Jaroslavy. Neřekne jí jinak než – Slávko, a pokud jí píše vzkaz, tak před křestní jméno vždy přidá slůvko „milá“… Za deset let práce u pana prezidenta nezaznamená, že by zvýšil hlas, a tak se každý den mohla těšit na Václavovu slušnost a galantnost a stejně jako ostatní prezidentovi blízcí si mohla užívat jeho inteligentního humoru. Osobní tajemník Jakub, který s Václavem Havlem procestoval velký kus světa, vypovídá o jeho výjimečných státnických schopnostech a respektu a úctě, jichž se mu dostávalo všude, kam zavítal. Neobyčejně zajímavé jsou příběhy a postřehy osobního strážce Petra. A pak tu jsou řidič Vladimír, který stejně jako kuchařka Irena obdivovali Václavovu pokoru a skromnost. A na čem si nejvíce pochutnal? Populární Čirina mu opakovaně pekla Bratislavské rohlíčky, s láskou připravovala krupicovou kaši s čokoládou a máslem. Kniha je objevná a zároveň přitažlivá zejména tím, že Václava Havla představuje takového, jaký skutečně je, upoutá i originální výpravností, zejména fotografiemi Oldřicha Škáchy.

Jana Švandová je nejen výjimečnou a úspěšnou filmovou, televizní a divadelní herečkou, ale svým způsobem nepřehlédnutelným ženským fenoménem. Petr Čermák, spoluautor její autorizované knížky, která není typickou biografií, ale také upřímným dílkem promlouvajícím do nitra ženské duše, si tuto krásnou hereckou hvězdu pro sebe nazval ČESKOU MARYLIN. Vizáží jí je opravdu trochu podobná. A také je opravdovou star. Kdo může jen tak může říct, že hrál po boku Annie Girardot či Charlese Aznavoura, anebo se osobně setkal s Claudií Cardinale. Ve svých letech vypadá pořád jako blonďatá panenka, ale přitom představuje jednu z největších dam českého filmu 60. až 80 let. Vždyť hrála v úspěšných filmech takových režisérských es, jakými jsou Karel Kachyňa, Hynek Bočan, Dušan Hanák či Jiří Menzel, a byla přední herečkou slavného Činoherního klubu, stála na prknech Národního divadla. Majitel Oskara za Ostře sledované vlaky ji nyní obsazuje do rolí v pražském Divadle Bez Zábradlí. A co je zvláštní - nikdo si vlastně pomalu ani netroufne hádat, kolik má let. Že vyhlíží báječně, je jisté, ale ona je mladá zejména svou ohromně živou, přirozenou a pozitivní duší. Co na tom, že žije ve třetím a krásném manželství a je babičkou a za svůj život poznala mnoho mužů a prožila několik vztahů? Právě proto všem ženám, které touží být stále duševně mladé, nyní předkládá vlastní recept na krásný a plnohodnotný život. Ostatně má k tomu, jak říkají Francouzi, pouvoir, onu zvláštní schopnost i životní krédo: NESMÍŠ SE NIKDY VZDÁT. Vždyť v čase svého významného jubilea je šťastnou a úspěšnou žęnou a stále žádanou hereckou hvězdou.

“Ronaldo je nejlepší hráč na světě, i proto hraju za Real Madrid. Cristiano je šéf a já se chci od něj učit.” Nadaný “žák” Gareth se u svého jen o čtyři roky staršího “profesora” zdokonaluje opravdu viditelně. Při zachování rychlosti a dělové levačky zlepšil techniku a pohyb, je úžasný ve hře hlavou, ohromuje také trestnými kopy. A určitě nikoliv proto, že “Bale” v angličtině znamená neštěstí, pohromu a dokonce zlo, hrůzné symboly, které k rodákovi z Cardiffu sedí vlastně jako ulité, pokud máme mysli jeho zničující účinky na soupeře, devastaci obránců a zoufalost gólmanů. Ano, tento velšský fotbalový drak ve svých sedmadvaceti letech patří po boku géniů Ronalda a Messiho a také Neymara do čtyřlístku nejlepších plejerů současnosti. Společně s Brazilcem náleží k nejvážnějším adeptům na trůn, který již téměř jedno desetiletí třímají Cristiano a Lionel. Bale prostě pomohl Cristianovi roztančit Bílý balet, který společně přivedli ke dvěma vítězstvím v Lize mistrů (2014, 2016), když měli při obou triumfech velkou zásluhu na pokoření jednoho soupeře, městského rivala Atlético. Všechno začalo přitom na minifotbálku, ve kterém šestiletý chlapec nastoupil za tým Cardiff Civil Service. Naštěstí pro něj ho uviděl šéf satelitní akademie Southamptonu Rod Ruddick. “Už tenkrát, navzdory věku a vzrůstu jsem mohl říci, že Gareth byl někým zvláštním. Nade všemi vyčníval.” A tak se nabízí emotivní parafráze. Jestliže před více než sto lety vyplul ze Southamptonu legendární Titanic, tak přibližně jedno století na to se ve velkém přístavním městě rodil budoucí fotbalový titán. Ovšem zatímco zaoceánský gigant skončil na dně Atlantiku, tak můj hrdina ho přelétl jako by přeběhl fotbalový stadion a po letech zrání u tottenhamských Kohoutů přistál na slavném San Bernabéu, aby kráčel ve šlépějích Di Stéfana, Raúla a démonického Cristiana. A rovněž zřejmě nejslavnějšího Velšana Ryana Giggse, kterého ovšem trumfnul, když jako lídr Walesu dovedl své draky k historickému bronzu na EURO 2016 ve Francii. Co na tom, že v semifinále podlehnou hrdinní Walesané právě Ronaldovu Portugalsku? Žák Gareth a jeho učitel Cristiano a s nimi Francouz Antoine Griezmann jsou pak vyhlášeni nejlepšími hráči v Evropě. A jedna z otázek, na kterou se ptá autor knihy, zní: Stane se nástupcem Ronalda a Messiho Neymar anebo právě Gareth Bale?

Strhující příběh vypráví o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýlovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opětovně je vítězem Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Byl to nezapomenutelný rok. Nikdy bych si nemyslel, že tuto cenu vyhraju třikrát. Chci pokračovat ve své práci, vyhrávat další tituly pro tým i pro sebe, zlepšovat se každý den. Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ Ale on už se jím stal. V kariéře nastřílel přes 500 (!) gólů a ještě touží přidat stejnou porci. Druhému fotbalovému králi, Messimu, předává vládu na jeden rok, aby si ji v prosinci 2016 vzal zpátky. Slaví nejen čtvrtý Zlatý míč, ale také třetí vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem. Přesvědčuje svět, že dokáže být také lídrem národním. Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO‘.