Petr Čermák strana 3 z 7

„Vzpomínáte si, když bylo Messimu nebo Maradonovi 16 let? Lamine je stejný. Máme v péči drahokam.“ LUIS DE LA FUENTE trenér Španělska Fanoušci i fanynky fotbalové hry v její nejúžasnější podobě, budu vám vyprávět jeden neuvěřitelný příběh, jehož malou část jsem poznal na vlastní oči. Myslím a jsem přesvědčen, že se stáváme svědky reálného lidského a sportovního zázraku. Má jméno LAMINE YAMAL. Tenhle dnes sedmnáctiletý teenager byl k němu zřejmě předurčen už ve svých šesti měsících, kdy snědé mimino ve vaničce oplachoval dvacetiletý Lionel Messi. Tehdy, ač teprve vycházející hvězda Barcelony, už šampion Španělska a vítěz Ligy mistrů a s Argentinou mistr světa dvacítek. „Jdu fotit kalendář, budu koupat jednoho chlapečka,“ řekne v prosinci 2007 na tréninku svému idolu Ronaldinhovi – a naprosto nic netušíce – učiní při oplachování neznámého snědého mimina první a jakýsi magický dotek. Messi tehdy nemohl samozřejmě vůbec tušit, že sám získá osm Zlatých míčů pro nejlepšího fotbalistu planety, a už vůbec ne, že v šatně Barcelony na Camp No právě koupe svého možného nástupce. A já se vydávám po stopách tohoto magického doteku. Jak jsem před lety zíral udiveně na fotbalový chrám Barcy, přirozeně nevědoucí, že v jeho útrobách Leo koupal zázračné dítě, tak jsem byl emocemi zasažen v Mataró, stotisícovém město dalekém luxusu, spíše oáze nejrůznějších migrantů, poblíž metropole Katalánska. Seznamuji se se skromnou a chudou čtvrtí Rocafonda, kde v domě se starou pekárnou započal obdivuhodný příběh Lamineho, mého mladého hrdiny. Nahlížím do obchodu, který dodnes provozují jeho strýček a jeden ze třiadvaceti bratránků. Vchod zdobí nástěnná malba Yamala v barcelonském triku, doplněná vlajkami Maroka (země otce Mounira) a Rovníkové Guineje (země matky Sheily) a chlapcova rodného Španělska. Tady hned vedle na betonovém plácku začínal s fotbalem stejně jako mnoho kluků a holek ze střední, a hlavně chudší, třídy. Rodiče tady prostě na registrační poplatky v klubech nemají. Maličký kluk nejdříve sledoval, jak s balonem dovádějí táta a bratranec. Kulatou hračku si rychle zamiloval. „Strávil jsem více času na hřišti než doma. Pokaždé, když jsem vyšel na ulici, hrál jsme fotbal. Tyto zážitky ve mně zůstaly,“ svěřil Lamine. Chlapec má sedm a na betonu v Rocafondě si ho všimne skaut Barcy a čerstvý školák se ocitá v proslulé akademii velkoklubu La Masia. Lamineho talent velice vnímá Fernando Llorente, reprezentant Španělska a hráč FC Sevilla, zvaný El Rey León neboli Lví král. „Ani Messi nebyl v jeho věku na takové úrovni. Dělá neuvěřitelné věci, nemůže být s nikým srovnáván.“ Sám malý i mladý Yamal mnoho jiných srovnání vyslechl už nesčetněkrát, ale nic s ním nedělají, naopak vědom si respektu i úcty k legendě, vysloví: „Nikdy nikdo nebude jako Messi.“ Yamal zažívá v prvním týmu Barcelony premiéru jako nejmladší hráč ve věku 15 let, devíti měsíců a šestnácti dnů v zápase proti Betisu Sevilla. Fanoušci ho přivítali obří choreografií s nápisem „El futuro no espera“ neboli „BUDOUCNOST NEPOČKÁ“ a také Lamineho portrétem s tradiční gólovou oslavou, jak prsty znázorňuje trojku, nulu a čtyřku, poctu své domovské čtvrti Rocafonda s poštovním směrovacím číslem 08304. Mladíka ozdobí titul „The Youngest“, nejlepší nejmladší hráč světa, rovněž jako nejmladší hráč La Ligy skóruje (16 let, 87 dní). Ve své první sezoně 2023/24 nastoupil do 50 zápasů a vstřelil sedm gólů a na dalších jedenáct přihrál. Ještě o dva měsíce dříve se poprvé objevil v áčku Španělů, aby pak na německém EURO nejprve v zápase s Chorvatskem naservíroval branku Carvajalovi a pak také doslova vytvořil nádherný gól podobný uměleckému dílu v semifinále proti Francii. Dva dny před svými sedmnáctinami. Den po nich už třímá nad hlavou pohár mistra Evropy. Právě opora Realu i národní La Roji Dani Carvajal, bek se šesti vítězstvími v Lize mistrů, vystihuje Lamineho téměř dokonale. „Je to ještě dítě, ale s talentem, který mají jen vyvolení. Jako by se ho dotkl fotbalový bůh.“ Ostatně ono se díky Messimu tak stalo! Tímto vším v čase evropského šampionátu euforicky žila velká rodina také v rocafondském baru El Cordobés, kde jsem se setkal s Lamineho tátou Mounirem a nadšenými fanoušky. „Můj syn bojoval o svůj sen a na něj dosáhl,“ svěřil mi Mounir Nasraoui. Co vlastně ten kluk dělá, co umí tak zvláštního a výjimečného? Dokáže se bleskovou kličkou či driblinkem uvolnit z uzavřeného prostoru, proniknout ke středu ze svého pravého křídla stylem á la Nizozemec Aarjen Robben, přihrát do šance anebo vypálit skvělou levačkou, kterou vstřelil tak výstavní gól Francii. Něco podobného předvádějí z levé strany parťák z nároďáku Nico Williams, hvězda Bilbaa, či v Bílém baletu Vinicius Junior. Právě tyto dvě vycházející mladé komety stejně jako dalších 14 mladých hráčů autor představuje ve speciální příloze symbolicky nazvané „BUDOUCNOST NEPOČKÁ“. Možná se z nich jednou stanou „VLÁDCI FOTBALU“, jak autor nazval druhou speciální přílohu o opravdových velikánech. Avšak kdo podobným způsobem jako Lamine či Nico a brazilský „Vini“ téměř dvě desítky let rozkládá obrany soupeřů a činí gólmany bezmocnými? No přece ikonický Messi! „Yamal je levonohý, chodí dovnitř zprava. Jsou v něm záblesky Messiho, ale mluvíme o nejlepším hráči všech dob, takže je moudřejší nesrovnávat,“ upozorňuje Xavi. „Téměř vždy se rozhodne správně. To je ve fotbale nejtěžší. Nerad to slovo používám, ale Lamine je výjimečný. Má v hlavě bohatě rozvětvený strom bleskových úsudků – košatou korunu variant. Najde řešení za všech okolností.“ A co ještě mimořádného jsem u Yamala vypozoroval? Nehraje pouze fotbal, on se hrou baví a přenáší na fanoušky svou radost. Lamine, kluk z posledního ročníku střední, má velkou přirozenou inteligenci. Nejen herní a nehraje jen úchvatný fotbal jako z playstationu, ale také hovoří jako kniha! Vůbec ho netrápí, že jeho tržní hodnota činí nějaké čtyři miliardy korun a že si ho Barcelona cení na rovnou miliardu eur. S jakousi klukovskou úsměvnou obavou sdělí, že myslí na svého učitele, aby se na něj nezlobil, že zanedbává docházku, ale že všechno dožene, ostatně se učil i na Evropě v Německu. Učitelem a zároveň Lamineho vzorem se přirozeně stal Messi, s nímž se u Blaugranas setkával. Jakýsi nadpozemský hráč, který za sedmnáct let v růžovomodrém dresu získal 34 trofejí, a s ním také Neymar, který ovlivnil Yamalův herní styl bleskovou schopností svých nohou. Jako by řekl obráncům: než se nadějete, jsem pryč! Největší talent současného fotbalu touží kráčet ve stopách těchto vládců nejpopulárnější hry, kterou si poprvé zamiloval na betonovém plácku Rocafondy. A právě tam začíná tento veliký příběh.

„Žiju si svůj sen a nikdy se z něho nechci probudit.“ Autor knihy nejdříve pátrá ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, ‚Zeleného ostrova‘, po prvních krůčcích chlapce s velkým snem, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. Psal se 20. leden 2011 a bylo po zápase Španělského poháru Atlétiko vs. Real. Tenkrát netušil, že právě stojí tváří v tvář mladému muži, tehdy šestadvacetiletému, který se za deset let stane nejlepším střelcem fotbalové historie. I proto může psát a vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu a jeho čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci se zapsat do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině. Oporou mu je fotbalová máma Mária Dolores a Cristiano má pak jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a třikrát Premier League. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ A on se jím už skutečně stal stejně jako je NEJLEPŠÍM STŘELCEM FOTBALOVÉ HISTORIE. V kariéře nastřílel více než 850 soutěžních gólů, z nich 125 za Portugalsko, dalších 141 v Lize mistrů a je tak rovněž nejlepším reprezentačním střelcem i kanonýrem nejprestižnější klubové soutěže. Ronaldo je – jednoduše a výstižně vyjádřeno – rekordmanem fotbalových rekordů, jejich výčet nám připadá nekonečný. Podobně jako u druhého fotbalového králi současnosti, Messiho. Cristiano a Lionel si zkrátka pronajali fotbalovou planetu na dobrých patnáct let, prostě svým uměním a svými osobnostmi předběhli svou dobu a také čas, který ve fotbale nastane. I v tomto jsou souměřitelní s Pelém a Maradonou. Právě Leovi pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní “Rok Ronalda”. Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů a jen o půldruhého měsíce později slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. “Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili,” vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. “Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi.” Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše – pětkrát Champions League, tři anglické tituly (Manchester United), dva španělské (Real) a italské (Juventus) - je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také tlukot vítězného srdce. Cristiano navíc dnes společně s Lionelem Messim není jen nejlepším fotbalistou prvního dvacetiletí našeho věku, pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu i proto, že silnou hodnotou je pro něj velká rodina. Lze bez nadsázky říci, že Ronaldo je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa, jako třetí sportovec světa a první fotbalista dokázal vydělat přes miliardu amerických dolarů. Jednoduše chlapec z Madeiry napsal svůj úžasný příběh, který nadále pokračuje v národním týmu Portugalska a mužstvu Al Nassr FC Rijád v Saudi Premier League. A tak se společně s autorem v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem a rozsáhlou obrazovou přílohou, začtěme do života chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO‘. Součástí knihy je rovněž rozsáhlá příloha VLÁDCI FOTBALU, která představuje nejlepší fotbalisty současnosti.

„Můj životní sen se splnil. Stal jsem se s Argentinou mistrem světa.“ Messiho bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o už v dubnu 2017 krátce poté, co Lionel zapsal v El Clásiku proti Realu svůj druhý gól a barcelonský s číslem 500, a navíc vítězný (3:2), světu vzkázal: „Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.“ A tehdejší kouč Barcy Luís Enrique s nadsázkou o lehkosti géniova fotbalového bytí přidal: „Leo by zápas rozhodl, i kdyby u něj jedl večeři.“ Jedinečný, neopakovatelný hráč, v jehož provedení působí fotbal jako opravdová hra, snadně, a přitom neskutečně účelně, je gólová. Leo se navíc stal vůdcem. I proto je Messi ozdoben přívlastkem Zlatého chlapce podobně jako mistr světa z roku 1986 Diego Maradona, uctívaný jako božský, dnes hledící na svého nástupce z nebe. Právě Diegovi autor věnuje v knize speciální přílohu MARADONA. Messi se jako čerstvý majitel Světového poháru může pyšnit ohromující bilancí 830 soutěžních gólů. Suma sumarum v průměru 50 branek za sezonu s číslem 0,77 gólu na zápas! Jen o krok za druhým fenoménem naší doby, Cristianem Ronaldem (850 gólů, 0,72 na utkání). Oba si za posledních patnáct let podmanili fotbalovou planetu, za nimi zela a nadále zívá obří propast. Leo oproti skvělému Portugalci, mistru Evropy 2016, má však ve vlastnictví nejcennější Světový pohár a sedm Zlatých míčů pro nejlepší fotbalistu, tedy o dva více než jeho věčný rival i souputník. Rovněž vlastní prestižní Cenu Laureus z roku 2019, kdy je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Oba přirozeně nechybějí v příloze NEJLEPŠÍ FOTBALISTÉ PLANETY, kterou autor rovněž obohatil Messiho biografii. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie, ne-li nejlepší vůbec, a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. “A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. “Drobek”, jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech neví, ani netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modrorůžoví „blaugranas“ se v roce 2000 zatím spíše pouze domnívají, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu světových šampionů dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned sedmkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015, 2019 a 2020)! Lionel a Cristiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit.“ Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. A Diego Maradona, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě.“ Diegova předpověd se do puntíku naplňuje. S Barcelonou vyhrává vše, co je možné, krom jiného deset španělských titulů a čtyřikrát Champions League, jako kapitán Albiceleste nejdříve dosáhne v roce 2014 “jen” na stříbro na Mundialu v Brazílii, pak vede Argentince v létě 2020 k prvenství na Copa America a o dva roky později si plní svůj největší sen. Po finálovém triumfu nad Francií v Kataru 2022 drží nad hlavou vytoužený Světový pohár, současně je se zápisem sedmi gólů a tří asistencí vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu. Výkon a způsob, jakým svou fotbalovou i lidskou osobností přivedl Argentince k titulu byl úchvatný i fantastický. Fanoušek si zřejmě v duchu říkal: není lepšího hráče dnes, ani v historii. Vydejme se v exkluzivním „zlatém“ vydání na Messiho neuvěřitelnou cestu, která i v jeho šestatřiceti pokračuje skvělou formou v Interu Miami, pouť dlážděnou výsostným uměním velkého hráče i dobrého člověka, trávník posetý fotbalovými diamanty.

Autorizovaná kniha. Doplněné vydání. Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen mohl jmenovat, ale o jedné jsem zcela přesvědčen. Miroslav Donutil. Pokud stojí na jevišti, tak dokáže nejen skvěle hrát, on také zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Tak tohle dnes u nás dokáže opravdu snad jen Donutil a divák si náhle uvědomí, že rodák z Třebíče a pak hvězda brněnského Provázku a persona Národního divadla navazuje na osobnosti s komediálním a vypravěčským talentem, jakými postupně byli Vlasta Burian, Jan Werich, Miroslav Horníček a Vladimír Menšík. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, zeptal jsem se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá svébytně. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ A Pan Herec, jak jsem Miroslava pro sebe pojmenoval, mi na našich setkáních poutavě vyprávěl, co všechno prožil a o čem přemýšlel v posledních deseti letech. A já poznal, že tento kdysi bohémsky vyhlížející Nikola Šuhaj z Balady pro banditu je umělcem maximálně systematickým, vyjádřeno nadsázkou robotem s kalendářem nabitým a obsazeným rok dopředu. Kumštýřem, který nemá čas na nějaké stýskání, protože tvrdě a s velkou přípravou a odpovědností pracuje. Přirozeně mě v průběhu posledních let zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí osobnosti. Karel Gott či Bolek Polívka anebo také Milan Lasica a Emília Vášáryová. A právě hvězda oceněná na Slovensku „herečkou století“ sdělila něco úžasného. „Dívám se na Mirka a říkám si: to je Jean Gabin!“ Ano, rád souhlasím, takový typ protagonisty je, ale zároveň doplním: Donutil je svou hereckou paletou mnohobarevný se schopností „koncertovat“ jako ve své nejslavnější roli Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A tak se společně s autory začtěme do knihy, která je věnována sedmdesátinám Miroslava Donutila a vychází v doplněném vydání. Významný umělec se v ní ohlíží za posledním desetiletím a současně stojí před pomyslným zrcadlem, ve kterém ho vidí více než 70 osobností a lidí.

Autor knihy nejdříve pátrá ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, ‚Zeleného ostrova‘, po prvních krůčcích chlapce s velkým snem, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. Psal se 20. leden 2011 a bylo po zápase Španělského poháru Atlétiko vs. Real. Tenkrát netušil, že právě stojí tváří v tvář mladému muži, tehdy šestadvacetiletému, který se za deset let stane nejlepším střelcem fotbalové historie. I proto může psát a vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu a jeho čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci se zapsat do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině. Oporou mu je fotbalová máma Mária Dolores a Cristiano má pak jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ A on se jím už skutečně stal stejně jako je nejlepším střelcem fotbalové historie. V kariéře nastřílel 817 soutěžních gólů, z nich 119 za Portugalsko, dalších 139 v Lize mistrů a je tak rovněž nejlepším reprezentačním střelcem i kanonýrem nejprestižnější klubové soutěže. Ronaldo je – jednoduše a výstižně vyjádřeno – rekordmanem fotbalových rekordů, jeho vlastní výčet nám připadá nekonečný. Druhému fotbalovému králi současnosti, Messimu, pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní “Rok Ronalda”. Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů a jen o půldruhého měsíce později slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. “Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili,” vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. “Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi.” Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také tlukot vítězného srdce. Cristiano navíc dnes společně s Lionelem Messim není jen nejlepším fotbalistou prvního dvacetiletí našeho věku, pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa, jako třetí sportovec světa a první fotbalista dokázal vydělat přes miliardu amerických dolarů. A tak se společně s autorem v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO‘.

Fotbalový svět i jeho samotný fanoušek se poměrně často ptají: Kdo že je skutečně nejlepším jedincem v historii fenomenální hry, která se před půldruhým stoletím narodila v Anglii a postupně začala ovládat planetu Zemi? PELÉ – vysloví jméno fotbalového poloboha téměř polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe fantoma MARADONU, kapitána argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepšími z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI, pětinásobný resp. sedminásobný držitel Zlatého míče. Myslí si to také Iker Casillas, který se ve volném čase intenzivně zabývá filozofií. „Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní,“ zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Má hloubku a sílu a vyjadřuje realitu prvních dvou desetiletí nového tisíciletí. Gólmanská ikona potvrzuje, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendami. Ve své éře, podobně jako Alfredo di Stéfano či Johan Cruijff, vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec – takové měření, které dělí tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmé, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého pak září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi a Franzi Beckenbauerovi. V „osmdesátkách“ vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí držitelé Světového poháru Zinedine Zidane a Brazilec Ronaldo. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty historie náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, velký „Chilan“ z MS 1962 a souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, jakýsi fotbalový gladiátor a srdce bronzového Česka z EURO 2004, a s nimi samozřejmě JOSEF BICAN, autor rekordních 821 soutěžních gólů. Slavného Pepiho právě překonává úžasný Cristiano Ronaldo, rekordman bez limitů. Tři Čechoslováci či Češi v první stovce fotbalistů historie! Už nám je nikdo nevezme! A nesmíme zapomenout ani na ANTONÍNA PANENKU, jednoho ze strůjců našeho evropského titulu z roku 1976. Právě zakladatel “penaltového oblouku”, slavný muž s číslem 7, je ambassadorem knihy fotbalových osobností historie. A tak se s našimi novodobými hrdiny Cristianem a Lionelem vydejme za jejich slavnými předchůdci a rovněž poznejme jejich možné nástupce Kyliana Mbappého, Roberta Lewandowského, Karima Benzemu či Neymara. Interesantní a speciální otázka zní: zvedne někdo z nich po šampionátu v Kataru nad hlavu pro každého fotbalistu snový Světový pohár?

Autorizovaná kniha. Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen mohl jmenoval, ale o jedné jsem zcela přesvědčen. Miroslav Donutil. Pokud stojí na jevišti, tak dokáže nejen skvěle hrát, on také zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Tak tohle dnes u nás dokáže opravdu snad jen Donutil a divák si náhle uvědomí, že rodák z Třebíče a pak hvězda brněnského Provázku a persona Národního divadla navazuje na osobnosti s komediálním a vypravěčským talentem, jakými postupně byli Vlasta Burian, Jan Werich, Miroslav Horníček a Vladimír Menšík. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, zeptal jsem se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá svébytně. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ A Pan Herec, jak jsem Miroslava pro sebe pojmenoval, mi na našich setkáních poutavě vyprávěl, co všechno prožil, a o čem přemýšlel v posledních deseti letech. A já poznal, že tento kdysi bohémsky vyhlížející Nikola Šuhaj z Balady pro banditu je umělcem maximálně systematickým, vyjádřeno nadsázkou robotem s kalendářem nabitým a obsazeným rok dopředu. Kumštýřem, který nemá čas na nějaké stýskání, protože tvrdě a s velkou přípravou a odpovědností pracuje. Přirozeně mě v průběhu posledních let zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí osobnosti. Karel Gott či Bolek Polívka anebo také Milan Lasica a Emília Vašaryová, a právě hvězda oceněna na Slovensku “herečkou století” sdělila něco úžasného. “Dívám se na Mirka a říkám si, to je Jean Gabin!” Ano, rád souhlasím, takový typ protagonisty je, ale zároveň doplním: Donutil je svou hereckou paletou mnohobarevný se schopností “koncertovat” jako ve své nejslavnější roli Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A tak se společně s autorem začtěme do knihy, která vychází k 70tinám Miroslava Donutila. Významný umělec se v ní ohlíží za posledním desetiletím a současně stojí před pomyslným zrcadlem, ve kterém ho vidí 70 osobností a lidí.

Autor knihy i na Madeiře, ‚Zeleném ostrově', osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. I proto může vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu, ve čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím - ale už bez slz - řekne: "Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Ale on už se jím stal. V kariéře nastřílel na 750 soutěžních gólů, nejvíce z fotbalistů 21. století, z nich přes stovku (101) za Portugalsko a brzy se tak stane nejlepším reprezentačním střelcem historie! Druhému fotbalovému králi, Messimu, pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní "Rok Ronalda". Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. Nikdo nevyhrál Ligu mistrů, v níž je šestkrát za sebou nejlepším střelcem, pětkrát jako on, naposledy v květnu 2018 nad Juventusem. Nikdo v této nejprestižnější klubové soutěži nenastřílel 120 gólů (!) jako on. A velký Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou, právě do Juventusu Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s černobílými bianconeri, nejslavnějším klubem Itálie, Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO'.

"Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi." Vzkázal světu Lionelův bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o krátce po té, co Messi zapsal už před dvěma lety v El Clásiku proti Realu svůj barcelonský gól s číslem 500, a navíc gól vítězný. Ovšem dnes už je na více než 700 vstřelených brankách při dosažení 50 hattricků ve všech soutěžích, mimořádností nejsou ani čtyři góly v zápase. Suma sumarum 50 branek za sezonu, více než gól v jednom zápase! Podobně jako Cristiano Ronaldo. Oba si na posledních dvanáct let podmanili fotbalový i sportovní svět. Větších celebrit v něm zřejmě nenajdeme. Oproti skvělému Portugalci má však ve vlastnictví o jeden čerstvý klenot navíc. Na sklonku roku 2019 získává už svůj šestý Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety a poprvé obdrží Cenu Laureus, je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradadony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. "Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal." Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: "Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,' vykřikovala vždycky. "A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky." Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. "Drobek", jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže - jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modročervení "blaugranas" v roce 2000 zatím spíše pouze tuší, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu současnosti, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu mistrů světa dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned šestkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015 a 2019)! Lionel a Christiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: "Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit." Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. A Diego Maradona, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: "Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě." Diegova předpověd se naplňuje, až na jediné. Zatímco Leo vyhraje s Barcelonou vše, co je možné, krom jiného deset španělských titulů a čtyřikrát Champions League, jako kapitán Albicelestes zatím dosáhne "jen" na světové stříbro na Mondialu v Brazílii. A tak toužebně vzhlíží k zisku Světovému poháru na MS v Kataru 2022 a myslí na svůj největší sen. "Chtěl bych se stát s Argentinou mistrem světa." Vydejme se na Messiho neuvěřitelnou cestu dlážděnou výsostným uměním velkého hráče a posetou fotbalovými diamanty.

"Nejbáječnější manžel a otec mých dvou dcer, jakého jsem si mohla přát." Kdyby žil Johann Wolfgang Goethe, řekl by, že ti dva - mladá dáma Ivana a Karel, jakýsi šlechtic hudby - jsou spřízněni volbou, jak ostatně zní titul jednoho klasikova románu. A na geniálním umělci by ocenil schopnost se v pozdnějším věku tak vážně a navždy zamilovat, což je zřejmým znakem duševního mládí. Úvodní citace manželky Ivany jen potvrzuje, že její muž zdaleka nebyl a není "pouze" zpěvákem s jedinečným tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem chodícím - jako my - po Zemi. Byl a nadále zůstává v našich myslích člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšoval, rád se setkával s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozprávěl. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ jeho hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům. Pak už ta dráha spočívala v inspiracích světa kolem. Přitom jsem chtěl být původně mašinfírou a vézt parní lokomotivu, pak jsem chtěl být malířem." A koho si zvolil za životní lásku "věčný kluk" z Plzně, anebo jaká bytost se jím nechala okouzlit, aby si ho rovněž vybrala? "Holka" z Opavy, ale velice neobyčejná. Dívka, která se odvážně vydala do světa, aby více pochopila život a svět. Později mladá žena, avšak dospělá i moudrá, která také vystudovala. A hlavně Karlova láska, která vyvoleného milovala a miluje. Velkému muži dokázala dát úžasnou rodinu, v níž už pomalu nedoufal. "Ty jsi pro mě ta pravá a já tvůj muž," jak Karel Ivaně a celému světu zpíval... Kniha, jejíž první verze vyšla pod názvem Manželství století již v roce 2008, vidí spojení Karla Gotta, muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného, a jeho životní partnerky Ivany jako velice souladné, vyjádřeno nadsázkou, jako krásný zázrak, jehož podstatou jsou láska, úcta a důvěra, nádherný vztah k dětem a víra v rodinu. Tedy hodnoty trvalé, nepomíjivé, a přiznejme si, dnes velice vzácné. A jak by vzájemný vztah Ivany a Karla, nejdříve dvou úplně cizích lidí, které spojil osud, - vyjádřil možná Paolo Coelho, klasik novodobý, který nás knihou bude provázet? "Miluji Tě, protože celý Vesmír se spojil, abych došel až k Tobě."

Výpravná kniha píše o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu.

Lionel Messi, dnes společně s Cristianem Ronaldem po boku Pelého, Maradadony a Cruiffa jeden z nejlepších fotbalistů historie a technicky nepochybně nejvybavenější hráč nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám, matce a především babičce. Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu.

Exluzivní vydání, dvojkniha s plakátem. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater a stupňů výš, než jsou všichni ostatní," jsou slova Ikera Casillase, mistra světa a Evropy, ikonického gólmana, který se také zabývá filozofií. Ano, a právě Cristiano a Lionel, dva úžasní fotbalisté směřující k 700 (!) vstřeleným soutěžním gólům dnes obohacují fotbalové umění nejlepších hráčů historie, jakými byli Pelé a Maradona a také Alfredo di Stéfano a Johan Cruijjf. CRISTIANO RONALDO První kniha je strhujícím příběhem o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově' autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně vystoupá až na fotbalový Olymp. Základem jeho velké cesty byla péče fotbalové mámy, Márie Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Další čtyři obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, dvojnásobný mistr Španělska a pětinásobný vítěz Champions League, jejímž je historicky nejlepším střelcem (121 gólů!). V roce 2016 na EURO ve Francii se Portugalec stává rovněž mistrem Evropy právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká cesta jednoho z králů současného fotbalu nekončí. Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou jménem Juventus Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s bianconeri po italském titulu - scudettu - opět Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." LIONEL MESSI Pokud vyslovíme tohle jméno, zdá se, že se jedná o fotbalového boha, který sestoupil na naši planetu Zemi. I Lionel vděčí za mnohé matce a k tomu také babičce, která ho často brávala na plácek mezi kluky. A babičce Célii, stejně tak se jmenuje matka, posílá dnes Leo vzkaz do nebe po každém svém gólu. Bezesporu nejtechničtější fotbalista současnosti a zřejmě všech dob napsal příběh jako z fantastického filmu. Balon miluje od čtyř let, v jedenácti je "Drobek" míčovým kouzelníkem. Jenže - jak nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu, a tak i ve dvanácti třinácti letech zůstává sotva na 130 centimetrech. Je trpasličím chlapcem, navíc často nemocným. Byť se jeví geniálně, do velkého fotbalu nedoroste, děsí se trenéři. Kdo si ho vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys, odkud naštěstí putuje do barcelonské akademie La Masia a současně podstupuje hormonální léčbu. Jak prokazuje od svých osmnácti, kdy poprvé nastoupil za Barcelonu, výška 169 centimetrů mu postačí, aby získal podobně jako Cristiano 5 zlatých míčů, slavil s Barcelonou čtyři vítězství v Lize mistrů a 10 španělských titulů a k tomu přidal šestkrát Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce. Leo podobně jako Cristiano vytvořil řadu nepřekonatelných rekordů. "Lamání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit." RONALDO A MESSI, oba velikáni, ale každý docela jiný. CRISTIANO jako úžasný střelec a neohrožený gladiátor a LIONEL jako skromný kluk a nejbrilantnější technik, a tak společně čtěme dva silné příběhy o fotbalových legendách.

Ako sa stal Václav Havel pre Čechy "otcom svojej doby", tak je Zuzana Čaputová veľkou nádejou jednej malej a krásnej krajiny. Je doslova šancou, aby sa Slovensko stalo štátom demokratickejším a sociálne spravodlivým. A vo mne prevláda silný aj nezvrátiteľný pocit, že obe menované osobnosti spája, hoci na diaľku, naozaj silná synergia. Keď som mal v roku 2011 krásnu možnosť pána prezidenta navštíviť na jeho Hrádečku, rozprával mi okrem iného o svojom obrovskom sne. "Vždy som sníval o republike samostatnej, slobodnej, demokratickej, o republike hospodársky prosperujúcej a zároveň sociálne spravodlivej, skrátka o republike ľudskej, ktorá slúži človeku, a preto má nádej, že človek poslúži jej," zapísal som si vtedy. A je veľmi zaujímavé a nanajvýš zrejmé, že pani Zuzanu spája s Havlom aj toto podobenstvo. A potom tiež vzdelanosť, znalosť literatúry a filozofie, ale napríklad aj uznanie pravdy ako absolútneho základu ľudského konania. Tak ako Václav velebil pravdu a lásku, tak Zuzana už ako študentka hltala čínskeho mudrca Lao-cea. Od neho vie, že pravdivé slová nie sú príjemné a tiež že príjemné slová nemusia byť pravdivé. Napokon, jej životné motto predstavuje výrok veľkého vlastenca a generála Miroslava Rastislava Štefánika: "Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť." Človeku nemôže nenapadnúť: nemala advokátka a aktivistka za právny štát, spravodlivosť a ekológiu Čaputová o demokratickom štáte podobné predstavy ako Havel, renomovaný dramatik a mysliteľ? A nemá ich obzvlášť dnes ako nová prezidentka Slovenska? Domnievam sa, že taká republika je nepochybne aj víziou charizmatickej a súčasne pôvabnej ženy, ktorej pozitívna aura sa postupne rodila v jej domovskom Pezinku. "Dlho som vôbec zvažovala, nakoniec som sa v januári 2018 k tomuto kroku rozhodla," povedala o svojom vstupe do politiky. "Potom sa navyše stala oná strašná vec, keď zavraždili novinára Jána Kuciaka a jeho snúbenicu, archeologičku Martinu Kušnírovú. Táto udalosť zatriasla celým Slovenskom. Ľudia si povedali, že toto sa nesmie opakovať, že sa ako spoločnosť musíme zmeniť k lepšiemu. Chcem sa na tejto zmene podieľať." Pokiaľ by som použil zveličenie, Zuzana ako dobrý človek a slušný občan vyrazí do stretu s mocnými a boja proti zlu, ktorého obrazom nie je len diabol v mafiánskom rúchu (Marián Kočner), ale aj časť slovenskej vrchnosti. Ľuďom postupne svitá, že zodpovednosť za reálne zlosti padá na hlavu nedávneho premiéra a jeho "Ficolandu". Aká je vlastne pani Zuzana? "Dokáže načúvať, má hlboké sociálne cítenie, vie sa vcítiť do roly toho druhého, dokáže ho pochopiť, vie svoj vnem vďaka svojej vzdelanosti analyzovať. Svojimi legislatívnymi znalosťami a skúsenosťami dokáže nájsť riešenia a tie presadzuje a je v tomto konaní veľmi vytrvalá. A spoznal som na vlastné oči jej zmysel pre spravodlivosť aj skutočnosť, že naopak, nespravodlivosť ju ešte viac motivuje," povie mi Marián Šipoš, zástupca primátora Pezinku, ktorý sa s pani Čaputovou podieľal na uzatvorení novej mestskej skládky. Za dlhoročné úsilie bola odmenená prestížnou Goldmanovou environmentálnou cenou a potom prijatá v Bielom dome. A prečo zvíťazila v prezidentských voľbách? "Mala v samotnej kampani veľkú výhodu. Bola presvedčivá a čo hovorila, to si aj myslí. U ďalších kandidátov ľudia zistili, že nevystupujú práve úprimne, že ich prejavy sú trochu hrané. Skrátka, ako ju osobne poznám, taká skutočne bola, tak vystupovala a hovorila. Jednoducho, sa na nič sa nehrala." Zuzanu Čaputovú vnímam tiež ako ženu peknú a vysoko elegantnú, skrátka, progresívnu dámu, ktorá má štýl, ale ona sama nejaké ženské hry nehrá. Dobre vie, že svoje poslanie akejsi slovenskej Erin Brockovich - možno si spomeniete na americký film o aktivistke stvárnenej vtedy ešte menej známou hviezdou Juliou Roberts - naplnila a že teraz ju čaká misia omnoho obsažnejšia a náročnejšia. Pozitívne meniť Slovensko vo fungujúci a spravodlivý štát, čo si prajú aj ľudia tejto krásnej krajiny. "Keď som robila advokátku, bola pre mňa najdôležitejšia služba klientom. Nezaujímalo ma, kto má akú politickú príslušnosť alebo hodnotový svet. Aj teraz sa vnímam tak, že som v službe ľuďom celej krajiny. Prezident však môže byť súčasťou dejov, aby zmeny vôbec nastali. Veľmi som sa pri kampani snažila ľuďom vysvetľovať, bez toho, aby som vzbudzovala plané nádeje a ilúzie, že človek z pozície hlavy štátu nemôže urobiť zázrak a zásadným spôsobom všetko zmeniť. Ale môže byť iniciátorom, motivátorom a spojovateľom ľudí, ktorí si takú zmenu prajú." Významným impulzom je pre slovenskú prezidentku takisto prestížne medzinárodné ocenenie "Európska osobnosť roka" udeľované za mimoriadne úspechy v oblasti politiky, obchodu a inovácií televíziou Euronews a Európskym obchodným summitom. Vážené čitateľky, vážení čitatelia, radi vám predkladáme príbeh pozoruhodnej ženy, ktorá túži zmeniť náš svet. PhDr. Petr Čermák