Petr Čermák strana 5 z 6

PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepším z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI. Myslí si to třeba také Iker Casillas, který se ve volném čase intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Mají hloubku a sílu a vyjadřují reálnou skutečnost. Jen potvrzují, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendou. Ve své éře, podobně jako Alfredo di Stefano či Johan Cruijff, vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmě, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční a úžasní muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí držitelé Světového poháru Zinedine Zidane, Brazilec Ronaldo, a dodnes zářící Gianluigi Buffon. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový gladiátor, a s nimi samozřejmě JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A nesmíme zapomenout ani na ANTONÍNA PANENKU, strůjce našeho evropského titulu z roku 1976. Není to úžasné? A tak se teď s našimi novodobými hrdiny Cristianem a Lionelem vydejme za jejich slavnými předchůdci a rovněž poznejme jejich možné nástupce, Neymara, Balea, Griezmanna a další možné kandidáty fotbalového trůnu.

Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. "Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého," svěřuje Mirek. "A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné." Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. "Možná, že ano, ale já o ní nevím," odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. "A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec." I proto mě zajímalo, co si o "mém hrdinovi" myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho "Sluha dvou pánů", které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. "Tohle je ten důvod, proč to dělám!" mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: "Co to o mně všichni řekli?"

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Člena prestižního Triple Gold Club a nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století i počátku našeho věku a držiteli Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví jeden velký sen: "Chci být nejlepší hokejista světa." A skutečně se jím stane. A kde jsou tedy prameny jeho ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti? Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, dobyde Ameriku a v Avantgardu Omsk si získá i Rusko, podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stane kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a po tříleté pauze v Rusku válí za Atlantikem jako zamlada v dresu Philadelphie Flyers a pak jako nejzářivější "Hvězda" z Dallasu, v sezoně 2011/12 rovněž bojuje o svůj třetí Stanley Cup ve finále v dresu Bostonu, potom je nejlepším "Ďáblem" v New Jersey, šéfem na Floridě a nyní hraje v Calgary Flames. Deset velkých štací, opravdu nevídaných. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal a dospěl k vysoké myšlenové úrovni? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik a Vladimír Růžička, trenéři Česka, kteří v hokejovém gladiátoru a umělci vždy měli velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, tak vysoko vidí autor Jaromíra Jágra. Ve svých zralých letech stále jeden z nejlepších hokejistů planety. Vedle svého umění, proč také? Už dlouho hrát nebudu, vím to, takže se snažím dělat maximum, protože hokej pořád miluju."

Fotbalový svět i jeho samotný fanoušek se poměrně často ptají: Kdo že je skutečně nejlepším jedincem v historii fenomenální hry, která se před půldruhým stoletím narodila v Anglii a postupně začala ovládat planetu Zemi? PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepšími z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI, oba pětinásobní (!) držitelé Zlatého míče. Myslí si to také Iker Casillas, který se ve volném čase intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Má hloubku a sílu a vyjadřuje reálnou skutečnost. Gólmanská ikona potvrzuje, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendami. Ve své éře, podobně jako Alfredo di Stéfano či Johan Cruijff, vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které dělí tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmé, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí držitelé Světového poháru Zinedine Zidane, Brazilec Ronaldo, a dodnes zářící Gianluigi Buffon. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty historie náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový gladiátor, a s nimi samozřejmě JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A nesmíme zapomenout ani na ANTONÍNA PANENKU, strůjce našeho evropského titulu z roku 1976. Není to úžasné? A tak se teď s našimi novodobými hrdiny Cristianem, který v dobyl s Portugalskem EURO 2016, a Lionelem vydejme za jejich slavnými předchůdci a rovněž poznejme jejich možného nástupce, Neymara, ale také nové hvězdy Salaha a Griezmanna, úchvatné kanonýry Kanea a Lewandowského a další možné kandidáty fotbalového trůnu.

Tato publikace Petra Čermáka je určena všem dlouhodobým investorům, kteří by rádi využili zajímavý výnosový potenciál akcií, ale zároveň nechtějí podstupovat příliš velké riziko. Autor se v ní zabývá relativně konzervativním přístupem k investování, prověřeným více než osmdesátiletou historií. Rozebírá jeho základní principy, různé způsoby vyhledávání investičních příležitostí i oceňování společností, věnuje se též otázkám nákupu a prodeje akcií, sestavení a správě portfolia a řadě dalších zajímavých témat.

"Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Strhující příběh vypráví o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově' autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím - ale už bez slz - řekne: "Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Ale on už se jím stal. V kariéře celkem nastřílel téměř soutěžních 600 (!) gólů. Druhému fotbalovému králi, Messimu, předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní "Rok Ronalda". Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká žeň Krále fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. Nikdo nevyhrál Ligu mistrů, v níž je šestkrát za sebou nejlepším střelcem, pětkrát jako on, naposledy v květnu 2018 nad Juventusem. A právě tento velký Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou jménem Juventus Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s bianconeri Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO'.

…Když milujete fotbal, musíte milovat i Rosického. Navíc má fantastický charakter," jsou slova Arséna Wengera, který Tomáše v Arsenalu trénoval celé jedno desetiletí. Dovolím si připojit, že Rosa, jak mu fanoušci říkají, je pro mě FOTBALISTA, KTERÝ TADY NIKDY NEBYL, či spíše nehrál. Tak je možné definovat vysoce inteligentní a účinnou hru Tomáše Rosického. Nejde o nějakou nadsázku, protože pokud se nad její podstatou zamyslíme, jsme svědky jedinečného herního projevu. "Měl spoustu geniálních herních vlastností a některé prvky nejlepší na světě," vysloví Karel Brückner, nejuznávanější a také nejúspěšnější český kouč. "Jednu věc, kterou nemá žádný jiný fotbalista na světě, bych upřednostnil. Jeho převzetí míče v rychlosti a následný manévr, kdy dokázal absolutně vyřadit ze hry bránící hráče." Když k tomu připočteme schopnost obejít dva, tři i čtyři protihráče, tak dospějeme k Tomášově jedinečnosti srovnatelné s Modričem, dirigentem Realu Madrid a Chorvatů, kteří s geniálním Lukou, hráčem obdařeným podobným nadáním dirigenta i podobně subtilním, sahali na šampionátu v Rusku po Světovém poháru. I proto si Rosický už během angažmá v Borussii Dortmund, kde se stává vzorem i idolem současného kapitána žlutočerných Marca Reuse, vyslouží přezdívku Malý Mozart. Právě on s Pavlem Nedvědem a skvělým týmem kouče Karla Brücknera získají na EURO 2004 bronz a předvádějí nejlepší fotbal. "Vždycky mi bude líto mistrovství Evropy v Portugalsku. Měli jsme na to, abychom ho vyhráli," řekne tvůrce tehdejší úchvatné české hry. Jediným, co Tomášovu úžasnou kariéru limitovalo, byla četná i opakovaná zranění. Pozastavují jeho výstup až na nejvyšší úroveň, na níž se uděluje Zlatý míč a sestavují se nejlepší jedenáctky světa. Patřil na svém výkonnostním vrcholu mezi desítku nejlepších hráčů. Byl by tam, kde jsou dnes s Lukou Modričem také Andrés Iniesta či Eden Hazard anebo Kevin de Bruyne, byl by významem blízko Messimu a Ronaldovi. V novodobé české historii však bezpochyby stojí hned po boku Pavla Nedvěda, Josefa Masopusta či Antonína Panenky. A tak se vydejme na obdivuhodnou i strhující cestu tvůrce fenomenální hry, kapitána Sparty (tituly 1999 až 2001), Dortmundu (mistr Německa 2002), Arsenalu (FA Cup 2014, 2015) i české reprezentace (bronz EURO 2004).

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Člena prestižního Triple Gold Club a nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století i počátku našeho věku a držiteli Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví jeden velký sen: "Chci být nejlepší hokejista světa." A skutečně se jím stane. A kde jsou tedy prameny jeho ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti? Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, dobyde Ameriku a v Avantgardu Omsk si získá i Rusko, podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stane kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a po tříleté pauze v Rusku válí za Atlantikem jako zamlada v dresu Philadelphie Flyers a pak jako nejzářivější "Hvězda" z Dallasu, v sezoně 2011/12 rovněž bojuje o svůj třetí Stanley Cup ve finále v dresu Bostonu, potom je nejlepším "Ďáblem" v New Jersey, šéfem na Floridě, hraje za Calgary Flames, aby se nakonec vrátil do rodného Kladna. Deset velkých zahraničních štací, opravdu nevídaných. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal a dospěl k vysoké myšlenové úrovni? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik a Vladimír Růžička, trenéři Česka, kteří v hokejovém gladiátoru a umělci vždy měli velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, tak vysoko vidí autor Jaromíra Jágra, nejlepšího Evropana historie NHL a po Waynu Gretzkym druhého nejproduktivnějšího hráče soutěže. Začtěme se do obdivuhodného příběhu MUŽE, KTERÝ UKÁZAL CESTU, a jehož životní krédo zřejmě zní: "Hokej miluju."

Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice syntaxe současné španělštiny a je určena především studentům španělské filologie. Interpretační postupy jsou vyústěním dlouhodobé snahy autorů aplikovat na španělský jazykový materiál výsledky práce českých a moravských syntaktiků od poloviny 20. století a s přihlédnutím k pracím současných autorů španělských vytvořit aparát umožňující syntaktickou interpretaci kterékoli španělské výpovědi. Konfrontace českého a španělského přístupu přivedla autory k některým novým řešením. Každá kapitola obsahuje vedle teoretického výkladu i ukázky planimetrického zobrazování syntaktických vztahů, metodologický návod k sestavování grafů a hojnost materiálu k seminárním cvičením.

Exluzivní vydání, dvojkniha s plakátem. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater a stupňů výš, než jsou všichni ostatní," jsou slova Ikera Casillase, mistra světa a Evropy, ikonického gólmana, který se také zabývá filozofií. Ano, a právě Cristiano a Lionel, dva úžasní fotbalisté směřující k 700 (!) vstřeleným soutěžním gólům dnes obohacují fotbalové umění nejlepších hráčů historie, jakými byli Pelé a Maradona a také Alfredo di Stéfano a Johan Cruijjf. CRISTIANO RONALDO První kniha je strhujícím příběhem o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově' autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně vystoupá až na fotbalový Olymp. Základem jeho velké cesty byla péče fotbalové mámy, Márie Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Další čtyři obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, dvojnásobný mistr Španělska a pětinásobný vítěz Champions League, jejímž je historicky nejlepším střelcem (121 gólů!). V roce 2016 na EURO ve Francii se Portugalec stává rovněž mistrem Evropy právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká cesta jednoho z králů současného fotbalu nekončí. Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou jménem Juventus Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s bianconeri po italském titulu - scudettu - opět Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." LIONEL MESSI Pokud vyslovíme tohle jméno, zdá se, že se jedná o fotbalového boha, který sestoupil na naši planetu Zemi. I Lionel vděčí za mnohé matce a k tomu také babičce, která ho často brávala na plácek mezi kluky. A babičce Célii, stejně tak se jmenuje matka, posílá dnes Leo vzkaz do nebe po každém svém gólu. Bezesporu nejtechničtější fotbalista současnosti a zřejmě všech dob napsal příběh jako z fantastického filmu. Balon miluje od čtyř let, v jedenácti je "Drobek" míčovým kouzelníkem. Jenže - jak nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu, a tak i ve dvanácti třinácti letech zůstává sotva na 130 centimetrech. Je trpasličím chlapcem, navíc často nemocným. Byť se jeví geniálně, do velkého fotbalu nedoroste, děsí se trenéři. Kdo si ho vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys, odkud naštěstí putuje do barcelonské akademie La Masia a současně podstupuje hormonální léčbu. Jak prokazuje od svých osmnácti, kdy poprvé nastoupil za Barcelonu, výška 169 centimetrů mu postačí, aby získal podobně jako Cristiano 5 zlatých míčů, slavil s Barcelonou čtyři vítězství v Lize mistrů a 10 španělských titulů a k tomu přidal šestkrát Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce. Leo podobně jako Cristiano vytvořil řadu nepřekonatelných rekordů. "Lamání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit." RONALDO A MESSI, oba velikáni, ale každý docela jiný. CRISTIANO jako úžasný střelec a neohrožený gladiátor a LIONEL jako skromný kluk a nejbrilantnější technik, a tak společně čtěme dva silné příběhy o fotbalových legendách.

"Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi." Vzkázal světu Lionelův bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o krátce po té, co Messi zapsal už před dvěma lety v El Clásiku proti Realu svůj barcelonský gól s číslem 500, a navíc gól vítězný. Ovšem dnes už je na více než 700 vstřelených brankách při dosažení 50 hattricků ve všech soutěžích, mimořádností nejsou ani čtyři góly v zápase. Suma sumarum 50 branek za sezonu, více než gól v jednom zápase! Podobně jako Cristiano Ronaldo. Oba si na posledních dvanáct let podmanili fotbalový i sportovní svět. Větších celebrit v něm zřejmě nenajdeme. Oproti skvělému Portugalci má však ve vlastnictví o jeden čerstvý klenot navíc. Na sklonku roku 2019 získává už svůj šestý Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety a poprvé obdrží Cenu Laureus, je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradadony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. "Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal." Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: "Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,' vykřikovala vždycky. "A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky." Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. "Drobek", jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže - jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modročervení "blaugranas" v roce 2000 zatím spíše pouze tuší, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu současnosti, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu mistrů světa dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned šestkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015 a 2019)! Lionel a Christiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: "Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit." Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. A Diego Maradona, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: "Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě." Diegova předpověd se naplňuje, až na jediné. Zatímco Leo vyhraje s Barcelonou vše, co je možné, krom jiného deset španělských titulů a čtyřikrát Champions League, jako kapitán Albicelestes zatím dosáhne "jen" na světové stříbro na Mondialu v Brazílii. A tak toužebně vzhlíží k zisku Světovému poháru na MS v Kataru 2022 a myslí na svůj největší sen. "Chtěl bych se stát s Argentinou mistrem světa." Vydejme se na Messiho neuvěřitelnou cestu dlážděnou výsostným uměním velkého hráče a posetou fotbalovými diamanty.

Autor knihy přiznává, že sotva tušil, že se bude při tvorbě knihy setkávat s nejúspěšnějším fotbalistou novodobé české historie. Nezvratitelný objev i fakt. Žádný jiný totiž nevyhrál tolik trofejí, nezískal tolik ocenění jako Vladimír Šmicer, charismatický a velice pozitivní mladý muž. Byl vždy ve správný čas na správném místě, i proto mu říkají Štístko, mezi fotbalisty Šmíca. Ovšem autor se s pojmenováním, které zrcadlí mnoho osudově šťastných okamžiků, nespokojuje, protože fotbal s Vláďou Šmicerem v hlavní roli je zejména o lásce k fotbalu, tréninkové píli a velikém umění. Kniha představuje detailní setkání s fotbalovým Andělem.

Kniha je výsledkem mnohaleté práce pražských hispanistů a obsahuje strukturálně funkční pohled na zvukový materiál, morfologii slovních druhů a jejich gramatické kategorie, syntax výpovědi, věty i souvětí. Snahou autorů bylo překročit rámec normativních příruček a předložit hispanistické veřejnosti gramatiku interpretační a problémovou, která by zejména vysokoškolským studentům zprostředkovala teoretický vhled do výstavby a fungování jazykového systému, poskytla jim potřebný pojmový a terminologický aparát a dala jim příležitost dospět analýzou konkrétního jazyka k jeho hlubšímu poznání.

Autor knihy i na Madeiře, ‚Zeleném ostrově', osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. I proto může vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu, ve čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím - ale už bez slz - řekne: "Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Ale on už se jím stal. V kariéře nastřílel na 750 soutěžních gólů, nejvíce z fotbalistů 21. století, z nich přes stovku (101) za Portugalsko a brzy se tak stane nejlepším reprezentačním střelcem historie! Druhému fotbalovému králi, Messimu, pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní "Rok Ronalda". Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. Nikdo nevyhrál Ligu mistrů, v níž je šestkrát za sebou nejlepším střelcem, pětkrát jako on, naposledy v květnu 2018 nad Juventusem. Nikdo v této nejprestižnější klubové soutěži nenastřílel 120 gólů (!) jako on. A velký Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou, právě do Juventusu Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s černobílými bianconeri, nejslavnějším klubem Itálie, Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO'.

Už na počátku příběhu jedinečného zázraku vyslovuji rád pro nás velmi krásnou, a zároveň nepříznivou, obavu či spíše nezaměnitelný fakt, že muž s maskou přezdívaný ve všech ledových arénách Nového světa Dom či Dominátor, na něhož pak rovněž zírají Ev ropa a celé Rusko, už zřejmě nikdy nebude. Kdysi jeden neobyčejně obyčejný kluk z Pardubic se nyní zřejmě definitivně rozloučil s brankářskou výstrojí. A Míša, jak mu jinak doma neřekli, si totiž ještě nedávno vychutnává chůzi po červeném koberci a v stupuje jako vůbec první český hokejista do Síně slávy Národní hokejové ligy. V Torontu se mu možná vybavují okamžiky, když ve čtyřech letech ještě bez hokejky začínal na Maťáku, zamrzlém jezírku u řeky Chrudimky. "Ani mě nenapadlo, abych si vzal hok ejku a šel do útoku. Pokaždé jsem dobrovolně zabral místo v brance mezi dvěma botami. Prostě mě bavilo chytat, skákat po puku a válet se po ledě." A dnes máme v Dominikovi Haškovi zřejmě nejlepšího hokejového brankáře všech dob!? Chris Osgood, bývalý vynikající gólman Rudých křídel z Detroitu, s nímž Dominik slavil v roce 2008 svůj druhý Stanley Cup, o fenoménu řekne: "Je to Wayne Gretzky mezi brankáři. Výborně četl hru, uměl to jako žádný jiný gólman. Byl superhvězda a pořád se chtěl zlepšovat. " Čím se stane Dominátor vlastně tak výjimečným? No přece docela změní až převrátí brankářský svět. Má svůj, naprosto neortodoxní, styl. Rozvalí se na ledě, pustí hokejku a dokáže zázračně lapit puk i v nejnepravděpodobnější pozici. Jak vůbec jde čas velkého brankáře - úkazu nikoliv nepodobného s Jágrem -, vždyť oba jsou symbolem spojení talentu s nekonečnou dřinou a lásky k hokeji. Co na hře Dominik nejvíce miloval? "Mně se strašně líbilo, že je to týmový sport. Měl jsem hroznou radost, když js me vyhráli. Samozřejmě, když jsem byl na ledě, ne když jsem seděl na střídačce. Těšila mě i vítězství 6:1, ale nejkrásnější byly výhry, kdy jsem cítil, že jsem mužstvo podržel. Když to bylo třeba jen 1:0 nebo 4:3, kdy bylo potřeba, abych předvedl něj aké dobré zákroky. To jsem se cítil nejlépe. To byla pro mě ta nejlepší odměna, to bylo nejkrásnější." Míša už v deseti chytá čtyři roky za pardubické žáky, Dominik v šestnácti za muže, Hašan v osmnácti obléká národní dres a postupně si plní velký se n. Ale než se postaví do brány Buffala Sabres musí se nejprve probít klubovou farmou. Dom své Šavle vyšermuje k elitě NHL a z Doma vyroste Dominátor, když v letech 1997 a 1998 získá prestižní Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, a v Naganu je hlavním strůjcem českého zlata. Vysněný Stanley Cup dobyde dvakrát v dresu Detroitu, Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL si potěžká hned šestkrát, což nikdo jiný nedokázal.

Autorizovaná kniha. Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen mohl jmenoval, ale o jedné jsem zcela přesvědčen. Miroslav Donutil. Pokud stojí na jevišti, tak dokáže nejen skvěle hrát, on také zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Tak tohle dnes u nás dokáže opravdu snad jen Donutil a divák si náhle uvědomí, že rodák z Třebíče a pak hvězda brněnského Provázku a persona Národního divadla navazuje na osobnosti s komediálním a vypravěčským talentem, jakými postupně byli Vlasta Burian, Jan Werich, Miroslav Horníček a Vladimír Menšík. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, zeptal jsem se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá svébytně. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ A Pan Herec, jak jsem Miroslava pro sebe pojmenoval, mi na našich setkáních poutavě vyprávěl, co všechno prožil, a o čem přemýšlel v posledních deseti letech. A já poznal, že tento kdysi bohémsky vyhlížející Nikola Šuhaj z Balady pro banditu je umělcem maximálně systematickým, vyjádřeno nadsázkou robotem s kalendářem nabitým a obsazeným rok dopředu. Kumštýřem, který nemá čas na nějaké stýskání, protože tvrdě a s velkou přípravou a odpovědností pracuje. Přirozeně mě v průběhu posledních let zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí osobnosti. Karel Gott či Bolek Polívka anebo také Milan Lasica a Emília Vašaryová, a právě hvězda oceněna na Slovensku “herečkou století” sdělila něco úžasného. “Dívám se na Mirka a říkám si, to je Jean Gabin!” Ano, rád souhlasím, takový typ protagonisty je, ale zároveň doplním: Donutil je svou hereckou paletou mnohobarevný se schopností “koncertovat” jako ve své nejslavnější roli Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A tak se společně s autorem začtěme do knihy, která vychází k 70tinám Miroslava Donutila. Významný umělec se v ní ohlíží za posledním desetiletím a současně stojí před pomyslným zrcadlem, ve kterém ho vidí 70 osobností a lidí.