Petr Čermák strana 2 z 6

"Vždycky jsem rád myslel na Waldemara, právě on byl pro mě v počátcích ankety velice zdravou a inspirující konkurencí." Karel Gott Na začátku byl nápad začínajícího redaktora Ladislava Smoljaka, jak zvýšit náklad časopisu Mladý svět. Na konci padesát let historie československé a české populární hudby. Na začátku pouťové dětské pískátko, na konci zlacená soška s granáty a křišťálem. Zlatý slavík, později Český slavík. Nejznámější, nejprestižnější a nejsledovanější hudební anketa popularity, kterou tato země kdy měla. Karel Gott, Zlatý hlas z Prahy, dokázal získat neuvěřitelných 42 Slavíků, v roce 2018 byl vyhlášen Zpěvákem století. Nikdo jiný z českých a slovenských zpěváků tak obrovského úspěchu nedosáhl. Bylo tu však pár odvážných, kterým se podařilo Krále Slavíků z jeho trůnu sesadit, byť třeba jen jednou. První však může být jen jeden - a nebyl to Karel. V zahajovacím ročníku 1962 dostal totiž jen tři hlasy a skončil tak na předposledním 49. místě. Vítězem a prvním Zlatým slavíkem v historii se stal Waldemar Matuška, který Karla z trůnu sesadil o pět let později. Kdo byli ti další, kterým se totéž povedlo v dalších letech? Tři Slováci - Miroslav Žbirka, Peter Nagy a Pavol Habera - a tři Češi - Dalibor Janda, Daniel Hůlka a Tomáš Klus. Porazit Karla Gotta víckrát se podařilo jen Daliboru Jandovi. Dokázal to třikrát, a to dokonce třikrát za sebou! Slovenští vítězové ankety stejně jako Dalibor Janda největší slávu a popularitu zažili v osmdesátých letech a začátkem 90. let minulého století, pocházejí totiž ze stejné generace zlaté éry československé pop-music, kterou charakterizují statisícové náklady elpíček a desetitisícové návštěvnosti koncertů na stadionech a v amfiteátrech. Každý je jiný, spojuje je však vysoká tvůrčí kvalita jejich tvorby, profesionalita a obrovské charisma, díky kterým si dokázali zachovat přízeň fanoušků do dnešních dnů. Poslední dva - Daniel Hůlka a Tomáš Klus - patří již do nové éry Českého slavíka, ale i o nich platí, že Karla Gotta porazili svým uměním i originalitou, byť Daniel Hůlka jako jediný není tvůrce, ale stejně jako Král Slavíků interpret. Životní příběhy osmi nejpopulárnějších československých a českých "zlatých" zpěváků jsou dokladem výjimečnosti talentu, velké touhy, odhodlání, silné vůle i nesmírné píle, odříkání a dřiny, bez kterých se nedá na nejvyšší mety dosáhnout. Nikdy se nevzdali svého snu... Kniha zkušených autorů přibližuje trnitou cestu zpěváků za slávou, která může být inspirací pro všechny, kteří je touží následovat. A takových je...

Proč právě Švýcaři vypilovali hotelový byznys na absolutní špičku? Které hotely musíte ve Švýcarsku rozhodně zažít a proč to zdaleka nejsou jen přepychové pětihvězdičkové paláce? Jaké stopy zanechal v rodné zemi legendární král hoteliérů a hoteliér králů César Ritz, jehož jméno nesou nejslavnější světové podniky? Tato knížka se jako úplně první na českém trhu věnuje světově obdivovanému fenoménu švýcarskému hoteliérství. Síly při psaní spojili dva nadšení švýcarologové: Petr Čermák, dlouholetý turistický průvodce a autor série švýcarských bedekrů, s Alenou Koukalovou, dlouholetou ředitelkou pražské kanceláře Schweiz Tourismu a též průvodkyní českých turistů ve Švýcarsku.

Vyhlášený snajpr Bayeru Leverkusen a také pěti prestižních evropských lig, dříve rovněž Sampdorie Janov, AS Řím, Lipska, ale také fotbalista Sparty a Bohemians, se zaskvěl zejména na EURO 2020. S pěti góly se společně s Cristianem Ronaldem stal střelcem turnaje. Jednoho z nejlepších fotbalistů historie však předčil právě svým dalekonosným až bájným lobem, pomalu padesátimetrovým, do sítě Skotů, nejkrásnějším zásahem šampionátu, skutečně střelou roku. “Dostal se ke mně odražený balon, už během zápasu jsem se koukal, kde stojí gólman. Periferně jsem se podíval, viděl jsem, že je venku, a prásknul to tam.” Patrik, stále jen šestadvacetiletý, se vypracoval na forvarda světového formátu, sledují ho pomalu všechny excelentní kluby včetně Paris Saint-Germain. Jen si představme, že by nastupoval po boku Messiho a Neymara! A proč by ne, vždyť je komplexním fotbalistou a k tomu kanonýrem, skvělým technikem, který zakončuje oběma nohama, nemálo gólů střílí hlavou. V bundeslize dokáže střelecky soutěžit s takovou star, jakou je snajpr Bayernu Robert Lewandowski, nejlepší hráč FIFA posledních dvou let. “Pro mě bylo EURO povedeným turnajem,” svěřil Patrik Schick. “Ovšem všichni víme, že jsme při troše štěstí mohli být ještě výše. Učinili jsme maximum, v závěru zápasu s Dány jsme už neměli sílu ho zvrátit.” Bez Patrika si sestavu Čechů jen těžko dokáže představit Jaroslav Šilhavý. Národnímu kouči a týmu Česka výrazně pomohl vyválčit na Evropě čtvrfinále a nyní se k prvnímu střelci upínají naděje v zápase se Švédy o účast na světovém šampionátu 2022 v Kataru. V průběhu roku Patrik může navíc poměřit své schopnosti právě s Cristianem Ronaldem či Álvaro Moratou v utkáních Ligy národů s Portugalskem a Španělskem. “Hráčům jsme po prohraném čtvrfinále s Dánskem poděkovali. Na EURO jsme hráli na hranici svých možností a pracovali na něm jako tým. Osobně naši účast na šampionátu hodnotím jako úspěch. Co jsme dokázali, je úžasné,” řekl Jaroslav Šilhavý. “Naši hráči celý šampionát odmakali, vydali se na turnaji na 150 procent a zaslouží si absolutorium.” Kouč, který národní mužstvu vyzvedl z šedivého průměrně a výtečně tým pro turnaj vyladil, nechtěl nikoho vyzvedávat, ale je nad slunce jasné, že stěžejní oporou se stal Patrik Schick. Právě jeho, bezpochyby nejlepšího fotbalistu Česka současnosti, představuje tato originální výpravná kniha obohacená plakátem. Vznikla ve spolupráci s fotbalovým měsíčníkem Hattrick a je věnována všem fanouškům české fotbalové reprezentace a fotbalu vůbec.

Čtvrteční ráno, 24. únor 2022. Svět se náhle změnil a už nikdy nebude jako dřív. Najednou jsme se probudili do počátku konce všeho, co se do té doby zdálo být samozřejmé. Putin a jeho Rusko zaútočili na nezávislou, demokratickou a prozápadní Ukrajinu. Začala opravdová válka a s ní nalezl svět svého nového globálního hrdinu. Má jméno VOLODYMYR ZELENSKYJ a je třetím rokem prezidentem hrdé a Rusy ničené země. Dříve známý herec, komik, producent, kterého na Ukrajině v té době brali spíše jako komedianta, se převtělil do zcela jiné role. Mnoho jsme o něm – stejně jako o velké zemi na východě – nevěděli. Měl za sebou účinkování v televizních soutěžích včetně ukrajinské obdoby StarDance, kterou mimochodem vyhrál (!), rovněž v deseti ruských filmech. Většinu z nich produkoval a také byl jejich protagonistou. Největší slávu mu přinesl seriál Sluha národa, kde ztvárnil středoškolského učitele, který svým virálním videem na síti kritizuje ukrajinské poměry. Zelenskyj získává takovou popularitu, že se nakonec stane prezidentem Ukrajiny a současně miláčkem svého národa. Až neskutečné, že prezidentské volby v roce 2019 vyhrává, a to s obrovskou převahou! My tento fakt nijak výrazně nevnímali, protože jsme znali příběhy herců a umělců, kteří stanuli v čele státu jako premiéři nebo prezidenti, vzpomeňme Václava Havla nebo třeba Ronalda Reagana, který stál – se svým ruským protějškem Michailem Gorbačovem - za demontáží studené války a sovětského impéria. Volodymyrovi kritici se nechali slyšet, že zvolení populárního umělce není pro Ukrajinu nejlepší řešení. A nebylo divu, vždyť co převratného čekat od hvězdy šoubyznysu. Jenomže Zelenskyj svět pořádně překvapí odvahou i schopnostmi moderního a progresivního státníka. Od počátku nastolí kurz návratu Ukrajiny do Evropy, tedy do Evropské unie, a také do NATO. Dobře ví proč. Rusko, jakýsi obří mrak nad Ukrajinou, nikdy nespí. Tohle se Vladimíru Putinovi, prezidentu, či spíše novodobému carovi Ruska, vůbec nelíbilo, navíc ze ztráty Ukrajiny, jakési obilnice světa a země přírodního bohatství, bývalého federálního pokladu, skutečně nespal. Že v roce 2014 ovládl Krym, mu nestačí, chce si podmanit i pětačtyřicetimilionovou Ukrajinu. Od počátku okupace se Volodymyr ukazuje jako hrdina svého národa a lídr svobodného světa, protože každý den svými projevy na síti dodává morální podporu především svým lidem, jejichž města a vesnice byly bombardovány a ničeny, i svým vojákům, kteří tak statečně a odhodlaně bránili svou vlast. Zůstal, i když mu Američané hned v prvních dnech nabízeli exil. „Boj se odehrává tady. Potřebuju munici, ne odvoz.“ A zůstává stále, a to ve své nové životní roli. Stojí na čele obrany své vlasti. „Dobré ráno všem,“ řekl na Twitteru dva dny po napadení. „Nevěřte falešným zprávám. Jsem tady. Nesložíme zbraně. Budeme bránit naši zemi. Naše zbraně jsou naše síla. Tohle je naše půda. Naše země. Naše děti. Všechny je ochráníme.“ A svým odhodláním bránit zemi všemi možnými prostředky, každodenní podporou obyčejných lidí, kteří před válkou v milionech utíkali, i upevňováním morálky vlastních vojáků tak trochu hodil rukavici západním spojencům, kteří byli zpočátku poněkud „vlažní.“ Dokázal je však silou svého přesvědčení a argumenty bez příkras přimět k podpoře své ničené země, a to v takové míře, která nemá obdoby. „Pokud nám dnes nepomůžete, válka zítra zaklepe na vaše vlastní dveře.“ Ano, na Ukrajině se nebojuje jen za její nezávislost a svobodu, ale také za svodobu a demokracii nás všech. Za náš svět. I proto tato kniha, která předkládá nejen příběh Volodymyra Zelenského jako hrdinného muže, ale je také knihou velkých válečných příběhů.

Ano – Kylian je jakýmsi evropským Pelém. Co nový fotbalový zázrak jménem Mbappé dokázal na mistrovství světa 2018 v Rusku, to předvedl před šedesáti lety na šampionátu ve Švédsku pouze nejslavnější Brazilec. Tehdy jako sedmnáctiletý vstřelil šest gólů a zařídil Kanárkům první z pěti titulů mistrů světa. Kylian ho v devatenácti napodobil a čtyřmi zásahy pomohl Francouzům ke druhému zisku Světového poháru. Podle mě – jasný následník světového fotbalového trůnu, nástupce Cristiana Ronalda i míčových kouzelníků Messiho a Neymara, svých současných spoluhráčů v Paris Saint-Germain. Čím je Mbappé tak výjimečný? Zejména vedením míče a technikou v rychlosti, bleskovou kličkou a přesnou střelou. Připomíná geparda s balonem, po Cristianovi se stal nejrychlejším fotbalistou právě on, a to s úžasnou hodnotou 36 kilometrů za hodinu, přičemž brilantní technika i ve sprintu je u něj samozřejmostí. Donatello, jak mu díky určité podobnosti se želvím nindžou v kabině říkají, je neudržitelný a nezastavitelný, pokud obránci nepoužijí nedovolený zákrok, což činí jako jedinou možnost v zoufalství poměrně často. Když se totiž Kylian zmocní balonu, ocitá se v roli Leonarda di Capria ve filmu „Chyť ho, když to dokážeš“. Co či koho považuje mladý genius kamerunsko-alžírského původu ve fotbale za nejhodnotnější? „Vybral bych Messiho levou nohu, Neymarovu pravou, Ronaldovu mentalitu a Buffonovu třídu. Mě s nimi spojuje ctižádost, víra, že když udělám maximum, nic není nemožné. Nechodím do klubů, nezajímá mě noční život. Plně se soustředím na fotbal. Na to, jak dosáhnout nejvyšší možné úrovně.“ Jak je zřejmé, Mbappé má skvělou inspiraci, motivaci rovněž. A myslím, že jeho ambice nezměnila ani skutečnost, že odolal nabídce Realu Madrid, a zůstal v Paříži. Filozofickou otázkou je, zda se se měl vzdát svého snu, a neměl se skutečně stát členem Bílého baletu, jak si vždycky přál, jak tolik toužil? „Vždy to bylo těžké rozhodnutí. Neměl jsem problémy s tlakem, s tím žiji od svých čtrnácti let. Všichni vědí, že jsem chtěl odejít vloni. Byl jsem přesvědčený, že to bylo v té době nejlepší. Teď je jiná situace, a to po sportovní i osobní stránce. Ve Francii jsem vyrůstal, vždycky jsem tu žil. Odejít by nebylo správné. Změnil se i sportovní projekt. To mě přimělo zůstat, myslím, že můj pařížský příběh ještě neskončil. Věřím, že v Realu mi lidé porozumí. Realita je taková, že jsem Francouz. Jako Francouz chci zůstat tady a dovést Francii na vrchol, posunout svůj klub a ligu dopředu.“ Barvy klubu Saint-Germain šlo opustit opravdu velice těžko, jelikož nabídky a pozice, kterých se mu nově dostalo, jsou historicky nevídané. Kylian během tří smluvních let vydělá celkem 600 milionů eur, tedy nějakých patnáct miliard korun, k tomu může společně s vedením klubu spolurozhodovat o složení kádru a nákupech hráčů. Smysl to dává, klub chce být nejlepším v Evropě a na světě, cílem je konečně vyhrát Champions League.

Výrazně přepracované a rozšířené vydání textu publikovaného poprvé v roce 2005 reaguje na nejnovější vývoj v oboru, zejména pak na sérii normotvorných gramatických příruček vydaných španělskou Královskou akademií v letech 2009–2011. Text je primárně určen studentům španělské filologie a seznamuje je se základy fonetiky a fonologie španělštiny. Pozornost je věnována i vztahu mezi mluvenou a psanou podobou současné španělštiny. Popis fonetického a fonologického systému, vycházející z artikulačních i akustických výzkumů, přihlíží i ke zvláštnostem jednotlivých regionálních a sociálních variant španělštiny a důsledně odráží aktuální stav vědění v oboru.

Monografie Románské jazyky a čeština ve světle paralelních korpusů ověřuje využitelnost paralelních korpusů – konkrétně paralelního korpusu InterCorp (http://ucnk.ff.cuni.cz/intercorp) – pro srovnávací analýzu románských jazyků (španělštiny, francouzštiny, italštiny a portugalštiny) a češtiny. Zabývá se čtyřmi vybranými tématy, která v románských jazycích reprezentují strukturně odlišné jevy, a na materiálu získaném z korpusu InterCorp zkoumá ze systémového hlediska jejich české protějšky. Analyzovanými jevy jsou kauzativní konstrukce hacer / faire / fare / fazer + infinitiv, komplexní slova s prefixy re- / re- / ri- / re- a sufixy -ble / -ble / -bile / -vel, ingresivní slovesné perifráze a gerundium. Výsledný obraz shod a rozdílů mezi analyzovanými jazyky představuje ve své komplexnosti a složitosti, doložené konkrétními čísly v podobě tabulek a grafů, výrazný posun na poli srovnávání románských jazyků a češtiny a umožňuje korigovat některé dřívější spíše intuitivní závěry. Významný přínos má monografie i na poli metodologickém: ukazuje možnosti a omezení metodologie paralelních korpusů.

Autorizovaná kniha. Doplněné vydání. Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen mohl jmenovat, ale o jedné jsem zcela přesvědčen. Miroslav Donutil. Pokud stojí na jevišti, tak dokáže nejen skvěle hrát, on také zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Tak tohle dnes u nás dokáže opravdu snad jen Donutil a divák si náhle uvědomí, že rodák z Třebíče a pak hvězda brněnského Provázku a persona Národního divadla navazuje na osobnosti s komediálním a vypravěčským talentem, jakými postupně byli Vlasta Burian, Jan Werich, Miroslav Horníček a Vladimír Menšík. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, zeptal jsem se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá svébytně. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ A Pan Herec, jak jsem Miroslava pro sebe pojmenoval, mi na našich setkáních poutavě vyprávěl, co všechno prožil a o čem přemýšlel v posledních deseti letech. A já poznal, že tento kdysi bohémsky vyhlížející Nikola Šuhaj z Balady pro banditu je umělcem maximálně systematickým, vyjádřeno nadsázkou robotem s kalendářem nabitým a obsazeným rok dopředu. Kumštýřem, který nemá čas na nějaké stýskání, protože tvrdě a s velkou přípravou a odpovědností pracuje. Přirozeně mě v průběhu posledních let zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí osobnosti. Karel Gott či Bolek Polívka anebo také Milan Lasica a Emília Vášáryová. A právě hvězda oceněná na Slovensku „herečkou století“ sdělila něco úžasného. „Dívám se na Mirka a říkám si: to je Jean Gabin!“ Ano, rád souhlasím, takový typ protagonisty je, ale zároveň doplním: Donutil je svou hereckou paletou mnohobarevný se schopností „koncertovat“ jako ve své nejslavnější roli Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A tak se společně s autory začtěme do knihy, která je věnována sedmdesátinám Miroslava Donutila a vychází v doplněném vydání. Významný umělec se v ní ohlíží za posledním desetiletím a současně stojí před pomyslným zrcadlem, ve kterém ho vidí více než 70 osobností a lidí.

Biografie Mudr.Josefa Jonáše.

„Fotbal je moje řemeslo, a já chci být mistr.“ „Narodil jsem se v Anglii. Celý život jsem fanouškem City. O klubu vím hodně a góly začnu střílet okamžitě,“ svěřil Erling Braut Haaland v létě 2022. Nový fotbalový hrdina a idol se do Manchestru vydal ve šlépějích svého otce Alfa-Ingeho, který u Citizens na počátku našeho století hrál s kapitánskou páskou. Dokonce se traduje, že krátce před touto štací syna zplodil ve fotbalové šatně Leedsu United (!), a to s Gry Maritou, bývalou mistryní Norska v sedmiboji. Nástupce Erling má tedy geny jako hrom, a co před příchodem k City vysloví, hned v první sezoně naplní a v mnohém překoná. Stejně jako v Salcburku a Dortmundu se prezentuje jako gólový gigant, typologicky jakási ničivá mutace Cristiana Ronalda, Zlatana Ibrahimoviče, Roberta Lewandowského či také Marca van Bastena a Gerda Müllera, přirozeně v jejich nejlepších letech a fazoně. Vidím jen jeden velký a znatelný rozdíl. Erling je hlavně, a především, čistokrevný snajpr všemi způsoby a ze všech pozic a k tomu bleskurychlý běžec, navíc s nevídanými fyzickými parametry. Obránce děsí norský Thor, jelikož se na ně řítí devadesátikilový obr narostlý do 194 centimetrů. V nadsázce bych mohl napsat: Haaland nehraje fotbal, on střílí góly! Ale není tomu úplně pouze tak. Je forvardem nejen nebezpečným, ale také velice užitečným. Jelikož má rychlost geparda, dokáže pláchnout bekům a sám zakončit, anebo asistuje. Váže na sebe dva i tři obránce, generuje finální prostor pro spoluhráče, kteří mohou skórovat. Soupeře v první sezoně u City strašil průměrnou bilancí gól na zápas. Nasázel jich celkem 52. Řádil tedy podobně jako v Borussii (89 zápasů, 86 branek). V blankytně modrém dresu se následně stal nejlepším střelcem i rekordmanem Premier League (36 gólů), byl vyhlášen jejím nejlepším hráčem. S Citizens vyhrál nejvíce ceněnou ligu světa, Anglický pohár, dvanácti góly se také zasloužil o vítězství v Champions League a zisk nejprestižnější evropské klubové trofeje, která týmu z Etihad Stadium ve sbírce chyběla. Erling ji pomohl dobýt i pro Pepa Guardiolu, který s City do té doby vyhrál vše s výjimkou ušatého poháru. Právě šutér Erling, trenérský mág a s nimi špílmachr i král asistencí Kevin de Bruyne tvořili základní drahokamy mnohačetného úspěchu City. „Haaland je hráč, kterého jsme hledali,“ řekl slavný Belgičan, jeden z nejcennějších fotbalových mozků. Střelec „zabiják“ týmu prostě chyběl. Erling je nejmladším hráčem, který nejrychleji dosáhl 10, 20 i 30 zásahů v Lize mistrů, čímž překonal Ronalda i Messiho. Pokud ovšem uvážíme, že má Erling pouhých 23 let a na kontě nějakých 250 soutěžních branek včetně reprezentačních, může současné rekordní úrovně Cristiana (825 gólů) a Lionela (800) dosáhnout, samozřejmě, pokud dokáže udržet fantastickou formu a bude zdravý. Erling pro takové nastavení už dnes činí maximum, jak svěřil Erik Thorstved, bývalý gólman Tottenhamu. „Někomu z Haalandovy cesty vzhůru vyletí obočí navrch hlavy, ale mně ne. Erling je brutální monstrum. DNA, které se vymklo kontrole. Má speciální trenéry, kteří pracují na jeho kondici. Není ambiciózní, je posedlý.“ Nor má na fyzickou formu jasný recept. „Abyste uspěli, musíte trpět. Dát ze sebe všechno. Trocha bolesti není od věci.“ Doma má kryptokomoru a pije pouze filtrovanou vodu. Obklopil se lidmi z univerzit, kteří mají za úkol vyhodnocovat vědecké inovace, a usilují o využití poznatků pro daný cíl. Haaland je tedy v kladném slova smyslu „sportovně šílený“ jako Cristiano Ronaldo, který o sebe vždy pečoval jako vzorná máma o mimino. Jako svůj vlastní bodyguard hlídal životosprávu, kontroloval každý gram svého těla, pěstoval dynamiku a sílu. A žil i jedl zdravě. Druhé jmenované ovšem není zcela Erlingovým stylem. Stravuje se totiž jako nějaký titán. ´Jí jako medvěd,´ říkají spoluhráči. Prý spořádá šest tisíc kalorií denně, tedy dvaapůlkrát víc než normální člověk. Součástí jídelníčku jsou hovězí srdce a játra! „Vy tohle nejíte, ale já se starám o své tělo,“ sám objasňuje. „Konzumace vnitřností není tak častá, ale kdysi patřila k hlavní potravě. Orgány jako srdce a játra jsou bohatší na živiny. Srdce je libovější než steaky, a přitom je zdrojem bílkovin pro posílení svalů. Játra mají vysoký obsah železa a vitamíny pro obnovu regenerace.“ Erling dobře ví, proč tak usilovně trénuje a dbá o své tělo, proč meditacemi podporuje svou psychickou odolnost. Chce být před těmi, co jsou nejlepší. „Snažím se být o něco chytřejší, o něco bystřejší, o krok před soupeři. Když získám jednu vteřinu k dobru, obránci mě nezablokují. Dnešní fotbal je nesmírně náročný a propracovaný, hráči jsou všestranní fyzicky i takticky, a ta jedna vteřina má ohromný význam. Pro mě je symbolem všeho, úsilí i převahy. Myslím na to v jednom kuse.“ A Erlingovo krédo? „Fotbal je moje řemeslo a já chci být mistr. Do každého zápasu jdu hladový. Nezáleží na tom, co se stalo předtím. Vše začíná nanovo.“ Soudě podle Haalandovy mladé, avšak velice pozoruhodné, cesty, má Erling k dosažení velkého fotbalovému mistrovství nejlepší předpoklady. Čas ukáže, zda dokáže vystoupit na fotbalový Olymp, až za nejlepšími z nejlepších.

VÁCLAV HAVEL byl velmi rád v blízkosti lidí, na které se mohl spolehnout. Kdo byl mimořádnému lidskému fenoménu a neobyčejně odvážnému muži s úžasným myšlenkovým obsahem i odkazem nejblíže? První český prezident mění svou zemi a napomáhá proměnám ve střední a východní Evropě, ale ve svém úsilí nemůže být sám. Má kolem sebe tým spolupracovníků, ale přece jen jsou po jeho boku lidé, s nimiž tráví téměř každý den, a jsou mu nablízku nejen fyzicky, ale zejména svou prací a empatií. Sami poznávají, že literát a významný dramatik, potom disident i vězeň a nakonec prezident všech Čechů, je zejména velký ČLOVĚK. A právě silné člověčenství se prolíná knihou, která vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla, muže vzrůstem menšího, ale významem naprosto jedinečného. Ať jste téměř na jakémkoliv místě naší planety a vyslovíte jeho jméno, získáte pomyslnou vstupenku do světa. Jednoduše – každý ví…Ale jen málokdo ví o rozmanitých polohách Havlovy složité a vzácně barvité a duchem obdařené osobnosti. Autor ji poodhaluje po setkáních s prezidentovými „lidičkami“ a samozřejmě prostřednictvím obou Havlových manželek, Olgy a Dagmar. Vedle jejich výpovědí čtenářky a čtenáře nepochybně zaujme svědectví osobní asistentky Jaroslavy. Neřekne jí jinak než – Slávko, a pokud jí píše vzkaz, tak před křestní jméno vždy přidá slůvko „milá“… Za deset let práce u pana prezidenta nezaznamená, že by zvýšil hlas, a tak se každý den mohla těšit na Václavovu slušnost a galantnost a stejně jako ostatní prezidentovi blízcí si mohla užívat jeho inteligentního humoru. Osobní tajemník Jakub, který s Václavem Havlem procestoval velký kus světa, vypovídá o jeho výjimečných státnických schopnostech a respektu a úctě, jichž se mu dostávalo všude, kam zavítal. Neobyčejně zajímavé jsou příběhy a postřehy osobního strážce Petra. A pak tu jsou řidič Vladimír, který stejně jako kuchařka Irena obdivovali Václavovu pokoru a skromnost. A na čem si nejvíce pochutnal? Populární Čirina mu opakovaně pekla Bratislavské rohlíčky, s láskou připravovala krupicovou kaši s čokoládou a máslem. Kniha je objevná a zároveň přitažlivá zejména tím, že Václava Havla představuje takového, jaký skutečně je, upoutá i originální výpravností, zejména fotografiemi Oldřicha Škáchy.

Čtete příběh o malém, a dnes velikém, hokejovém Davidovi, přezdívaném „Pasta“, české i globální star. David Krejčí, uznávaný hokejový mozek, nejlépe objasňuje, proč pravé křídlo Bostonu Bruins a českého reprezentanta vidí tak vysoko. „Pasta je schopný zvládnout úplně všechno. Není jen čistokrevným střelcem, má dokonale neviditelné nahrávky. Když vnímáte hokej v televizi, vše vypadá jednoduše, vidíte ho v akci naživo a jen kroutíte hlavou, co dokáže,“ vysloví jeden z nejlepších centrů NHL, ale rovněž obdivovatel umění Messiho a Ronalda. Ví tedy nepochybně, co říká. A jaký má David na takové hokejové umění recept? „Hokej je zábava,“ vysloví ledabyle, když sklízí obdiv fanoušků, žurnalistů. Se stejnou lehkostí překonává gólmany. Pasta slova svého parťáka více než naplnil v uplynulé sezoně, ve které se stal po Kanaďanu Connoru McDavidovi s 61 zásahy druhým nejlepším střelcem základní části NHL a v kanadském bodování ligy skončil třetí (113 bodů) právě za tímto novým velikánem a jeho spoluhráčem z Edmontonu Němcem Leonem Draisaitlem. Nabízí se jednoduše napsat, že Pastrňák, pokud uvážíme, že McDavid představuje vyšší galaxii, je nejlepším „normálním“ hokejistou planety. Hranici 60 gólů překonal jako teprve druhý hráč Bostonu, legendární Phil Esposito tuto metu zdolal čtyřikrát. „Když jsem byl mladší, Brad Marchand mi řekl, že musím cílit vždy o deset branek výš, než si myslím, že zvládnu. Věřil jsem, že jsem schopný dát 50 gólů, takže jsem mířil na šedesátku. Upřímně jsem si ale nemyslel, že bych ji mohl překonat.“ Pastrňák předložil důkaz své platnosti pro tým také na mistrovství světa 2022, kde oba Davidové s kapitánem Romanem Červenkou vytvořili rozdílovou formaci, která Česku po jedenácti letech vyhrála medaili. Bronz, ale opravdu sladký, pozlacený. „Pástrnak skórs,“ slyšíme v přenosech ze zámoří velice často, anebo „goal Pástrnak“. Pouhá dvě slova jsou už zažitými slogany, které se nikdy neomrzí. Fanoušci se trefami čísla 88 mohou kochat nekonečně, jelikož neustávají. Jak góly vlastně střílí? Tohle umění pregnantně definoval Tomáš Vokoun, zlatý reprezentační gólman z let 2005 a 2010, muž s velkou kariérou v NHL. „Pasta je předně fantastický hráč, který si toho dovolí strašně moc. Má ruce blízko u sebe, takže nikdy nevíte, kam vypálí. Jestli nahoru, dolů. Střílí rychle a přesně. Když má příležitost, nekompromisně ji promění. Navíc dokáže hrát s klidem. Ohromně si věří.“ David představuje nejzářivější hvězdu, stačí si jen uvědomit, že vysoce ceněný snajpr NHL zapsal v této soutěži v deseti sezonách 301 gólů, včetně asistencí 617 kanadských bodů a v české bilanci a v daném údobí se řadí za fenomenálního Jaromíra Jágra (387 gólů a 958 bodů), který v kariéře dosáhl na 1921 bodů (766 + 1155) a je po Waynu Gretzkym (2857 bodů) druhým nejproduktivnějším hráčem historie NHL. Tohle jsou už čísla jako z jiné planety, ale také z jiné doby, avšak i o srovnání gigantů, minulých i současných, autor píše. Čtenář se v příloze knihy NEJLEPŠÍ HOKEJISTÉ PLANETY dozví o top hráčích historie. Pastrňák má s Alexandrem Ovečkinem, kanonýrem washingtonských Capitals, nejtvrdší střelu. Jednoduše dělo. I proto také přezdívka „bostonský škrtič“, který svými zásahy zadusí soupeře. Společně s ruským šutérem „Ovim“ (v kariéře 822 gólů, „jen“ o 72 za Gretzkym!) dosáhl v roce 2020 na Art Ross Trophy pro nejlepšího střelce základní části. Škoda jen, že o rok dříve po finálovém souboji Bostonu se St. Louis nezvedl nad hlavu vytoužený Stanley Cup. „Stoprocentně je to nejhorší porážka, kterou jsem ve své hokejové kariéře zažil. Bolí moc, těžko se polyká, takové pocity jsem ještě nikdy neměl,“ svěřil David po prohraném finále. Možná ještě více ho v poslední sezoně muselo mrzet vyřazení v prvním kole play-off Floridou po té, co Bruins suverénně s rekordními 135 body a úžasným skóre 305:177 ovládli základní část a získali Prezidentský pohár. Talent s velkou morálkou má však stále jen mladých sedmadvacet a vlastně nejlepší léta i celou kariéru před sebou, ale už dnes je obdivován. Je třeba zajímavé, co řekli o umění čísla 88 další dvě největší hvězdy Bostonu: „Úžasný hráč, má hromadu talentu, fantasticky ovládá hru. Baví mě se na něj koukat,“ řekne křídelník Brad Marchand. A dnes již legendární centr Patrice Bergeron, který právě Bredovi a Davidovi předal žezlo vůdců? „Má obrovský talent, dokáže se uvolnit pomalu v jakékoliv situaci. Navíc vyhrává souboje, a to dělá ve hře velký rozdíl.“ V sumáři mohu napsat, že démon z Havířova si hraje svůj vlastní hokej, samozřejmě, s podporou skvělých spoluhráčů. David Pastrňák, nejlepší český hokejista současnosti, je navíc sportovcem a člověkem charakterním a nesmírně pracovitým, současně zodpovědným partnerem a nadšeným tatínkem, ale také fanoušky obdivovaným a žádaným šoumenem. Sám píše příběh mimořádného mladého muže na velké cestě, a že byla v počátcích pořádně obtížná! Dozvíme se, jak se obyčejný kluk z malého města stal globální hvězdou.

„Můj životní sen se splnil. Stal jsem se s Argentinou mistrem světa.“ Messiho bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o už v dubnu 2017 krátce poté, co Lionel zapsal v El Clásiku proti Realu svůj druhý gól a barcelonský s číslem 500, a navíc vítězný (3:2), světu vzkázal: „Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.“ A tehdejší kouč Barcy Luís Enrique s nadsázkou o lehkosti géniova fotbalového bytí přidal: „Leo by zápas rozhodl, i kdyby u něj jedl večeři.“ Jedinečný, neopakovatelný hráč, v jehož provedení působí fotbal jako opravdová hra, snadně, a přitom neskutečně účelně, je gólová. Leo se navíc stal vůdcem. I proto je Messi ozdoben přívlastkem Zlatého chlapce podobně jako mistr světa z roku 1986 Diego Maradona, uctívaný jako božský, dnes hledící na svého nástupce z nebe. Právě Diegovi autor věnuje v knize speciální přílohu MARADONA. Messi se jako čerstvý majitel Světového poháru může pyšnit ohromující bilancí 830 soutěžních gólů. Suma sumarum v průměru 50 branek za sezonu s číslem 0,77 gólu na zápas! Jen o krok za druhým fenoménem naší doby, Cristianem Ronaldem (850 gólů, 0,72 na utkání). Oba si za posledních patnáct let podmanili fotbalovou planetu, za nimi zela a nadále zívá obří propast. Leo oproti skvělému Portugalci, mistru Evropy 2016, má však ve vlastnictví nejcennější Světový pohár a sedm Zlatých míčů pro nejlepší fotbalistu, tedy o dva více než jeho věčný rival i souputník. Rovněž vlastní prestižní Cenu Laureus z roku 2019, kdy je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Oba přirozeně nechybějí v příloze NEJLEPŠÍ FOTBALISTÉ PLANETY, kterou autor rovněž obohatil Messiho biografii. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie, ne-li nejlepší vůbec, a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. “A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. “Drobek”, jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech neví, ani netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modrorůžoví „blaugranas“ se v roce 2000 zatím spíše pouze domnívají, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu světových šampionů dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned sedmkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015, 2019 a 2020)! Lionel a Cristiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit.“ Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. A Diego Maradona, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě.“ Diegova předpověd se do puntíku naplňuje. S Barcelonou vyhrává vše, co je možné, krom jiného deset španělských titulů a čtyřikrát Champions League, jako kapitán Albiceleste nejdříve dosáhne v roce 2014 “jen” na stříbro na Mundialu v Brazílii, pak vede Argentince v létě 2020 k prvenství na Copa America a o dva roky později si plní svůj největší sen. Po finálovém triumfu nad Francií v Kataru 2022 drží nad hlavou vytoužený Světový pohár, současně je se zápisem sedmi gólů a tří asistencí vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu. Výkon a způsob, jakým svou fotbalovou i lidskou osobností přivedl Argentince k titulu byl úchvatný i fantastický. Fanoušek si zřejmě v duchu říkal: není lepšího hráče dnes, ani v historii. Vydejme se v exkluzivním „zlatém“ vydání na Messiho neuvěřitelnou cestu, která i v jeho šestatřiceti pokračuje skvělou formou v Interu Miami, pouť dlážděnou výsostným uměním velkého hráče i dobrého člověka, trávník posetý fotbalovými diamanty.

„Žiju si svůj sen a nikdy se z něho nechci probudit.“ Autor knihy nejdříve pátrá ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, ‚Zeleného ostrova‘, po prvních krůčcích chlapce s velkým snem, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. Psal se 20. leden 2011 a bylo po zápase Španělského poháru Atlétiko vs. Real. Tenkrát netušil, že právě stojí tváří v tvář mladému muži, tehdy šestadvacetiletému, který se za deset let stane nejlepším střelcem fotbalové historie. I proto může psát a vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu a jeho čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci se zapsat do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině. Oporou mu je fotbalová máma Mária Dolores a Cristiano má pak jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a třikrát Premier League. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ A on se jím už skutečně stal stejně jako je NEJLEPŠÍM STŘELCEM FOTBALOVÉ HISTORIE. V kariéře nastřílel více než 850 soutěžních gólů, z nich 125 za Portugalsko, dalších 141 v Lize mistrů a je tak rovněž nejlepším reprezentačním střelcem i kanonýrem nejprestižnější klubové soutěže. Ronaldo je – jednoduše a výstižně vyjádřeno – rekordmanem fotbalových rekordů, jejich výčet nám připadá nekonečný. Podobně jako u druhého fotbalového králi současnosti, Messiho. Cristiano a Lionel si zkrátka pronajali fotbalovou planetu na dobrých patnáct let, prostě svým uměním a svými osobnostmi předběhli svou dobu a také čas, který ve fotbale nastane. I v tomto jsou souměřitelní s Pelém a Maradonou. Právě Leovi pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní “Rok Ronalda”. Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů a jen o půldruhého měsíce později slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. “Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili,” vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. “Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi.” Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše – pětkrát Champions League, tři anglické tituly (Manchester United), dva španělské (Real) a italské (Juventus) - je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také tlukot vítězného srdce. Cristiano navíc dnes společně s Lionelem Messim není jen nejlepším fotbalistou prvního dvacetiletí našeho věku, pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu i proto, že silnou hodnotou je pro něj velká rodina. Lze bez nadsázky říci, že Ronaldo je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa, jako třetí sportovec světa a první fotbalista dokázal vydělat přes miliardu amerických dolarů. Jednoduše chlapec z Madeiry napsal svůj úžasný příběh, který nadále pokračuje v národním týmu Portugalska a mužstvu Al Nassr FC Rijád v Saudi Premier League. A tak se společně s autorem v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem a rozsáhlou obrazovou přílohou, začtěme do života chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO‘. Součástí knihy je rovněž rozsáhlá příloha VLÁDCI FOTBALU, která představuje nejlepší fotbalisty současnosti.

„Někdy mám pocit, že má ‚penalta století‘ překonala všechno, co jsem kdy na hřišti udělal. Je pravda, že pro mě měla zásadní význam. Stal jsem se slavnějším.“ ANTONÍN PANENKA 75 let, mistr Evropy 1976, patron knihy Co asi nejvíce zajímá fotbalového fanouška? Jednak přirozeně bitva o Světový pohár, která se koncem roku 2022 odehrála v Kataru se splněným snem Lionela Messiho, sedminásobného držitele Zlatého míče a jednoho z géniů v dějinách fotbalu. Argentinský polobůh triumfoval, bohužel, opět bez účasti nás, Čechů. Ovšem počátkem léta 2024 se, věřím, můžeme těšit na druhou nejsledovanější fotbalovou událost – EURO v Německu. Evropský šampionát, doslova za humny, jak časově, tak i pro cestu autem, událost, která nám učinila mnoho radosti. V její historii od roku 1960 získali Čechoslováci a Češi jedno zlato i stříbro a tři bronzy. Krásná bilance – obohatíme ji, anebo otevřeme brány čtvrtfinále jako na EURO 2020? A za druhé: fotbalový svět i jeho samotný fanoušek se i před touto vrcholnou akcí také ptají: Kdo jsou po boku Messiho, jeho idolu Maradony a samozřejmě Pelého, trojnásobného mistra světa a fotbalového krále, nejlepší jedinci v historii fenomenální hry? A jak se jmenují nejlepší Evropané? Ti, kteří se vryli do našich pamětí, a hlavně ti současní, které uvidíme na EURO 2024. Velkými současníky jsou nový fenomén KYLIAN MBAPPÉ a již legendární CRISTIANO RONALDO, pětinásobný držitel Zlatého míče a s 835 (!) soutěžními góly nejlepší kanonýr historie. S Messim (800 branek), megaplejer, prostě oba jsou TI VÝJIMEČNÍ Z NEJLEPŠÍCH. Myslí si to také Iker Casillas, bývalý gólman Realu Madrid a Španělů, dnes fotbalový filozof. „Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní,“ zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Ano, oba se stali legendami a stojí po boku Pelého a Maradony. Nás bude zajímat, kdo před Ronaldem a Mbappém vládl Evropě a kdo je na vrcholu současném, anebo k němu směřuje? Jací hráči se stali hvězdami evropských šampionátů? Španěl Luis Suárez a Rus Lev Jašin jako první mistři Evropy, 70. léta patřila Johanu Cruijffovi, Franzi Beckenbauerovi a Gerdu Müllerovi. V „osmdesátkách“ vynikají Michel Platini a Marco van Basten, později udivují Italové, a zejména trio Paolové Rossi a Maldini s Robertem Baggiem. Počátek našeho věku je „francouzský“ ve znamení Thierry Henryho a Zinedina Zidana. Následovali velcí tvůrci hry Xavi a Iniesta a po nich legendární Cristiano, mistr Evropy 2016, a úžasný mladíček Kylian. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty evropské historie náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, star bronzového EURO 2004. K nim se svou velikostí řadí ANTONÍN PANENKA, jeden ze strůjců našeho zlata z roku 1976. Právě zakladatel “penaltového oblouku”, jeden z nejslavnějších Čechů, je ambassadorem této knihy. Jsem rád, že mohu v úvodu přednést jeho alespoň stručnou autobiografii žijící a velice skromné legendy, s níž jsem mohl prožít krásný fotbalový svět. A tak se vydejme s novodobými hrdiny Ronaldem a Mbappém za jejich významnými předchůdci a rovněž poznejme současné hráče mimořádných kvalit Luku Modriče, Harryho Kanea, Roberta Lewandowského, Kevina de Bruyneho a objevme i jejich možné nástupce - Bruna Fernandese, Erlinga Haalanda, Gaviho či Judea Bellinghama. Interesantní a speciální otázka zní: Obhájí prvenství z Wembley v roce 2021 Italové s gigantem v bráně Gianluigi Donnarummou anebo na EURO v Německu zvedne nad hlavu pohár pro nového mistra starého kontinentu někdo z jmenovaných?