Petr Čermák strana 2 z 7

Ano – Kylian je jakýmsi evropským Pelém. Co nový fotbalový zázrak jménem Mbappé dokázal na mistrovství světa 2018 v Rusku, to předvedl před šedesáti lety na šampionátu ve Švédsku pouze nejslavnější Brazilec. Tehdy jako sedmnáctiletý vstřelil šest gólů a zařídil Kanárkům první z pěti titulů mistrů světa. Kylian ho v devatenácti napodobil a čtyřmi zásahy pomohl Francouzům ke druhému zisku Světového poháru. Podle mě – jasný následník světového fotbalového trůnu, nástupce Cristiana Ronalda i míčových kouzelníků Messiho a Neymara, svých současných spoluhráčů v Paris Saint-Germain. Čím je Mbappé tak výjimečný? Zejména vedením míče a technikou v rychlosti, bleskovou kličkou a přesnou střelou. Připomíná geparda s balonem, po Cristianovi se stal nejrychlejším fotbalistou právě on, a to s úžasnou hodnotou 36 kilometrů za hodinu, přičemž brilantní technika i ve sprintu je u něj samozřejmostí. Donatello, jak mu díky určité podobnosti se želvím nindžou v kabině říkají, je neudržitelný a nezastavitelný, pokud obránci nepoužijí nedovolený zákrok, což činí jako jedinou možnost v zoufalství poměrně často. Když se totiž Kylian zmocní balonu, ocitá se v roli Leonarda di Capria ve filmu „Chyť ho, když to dokážeš“. Co či koho považuje mladý genius kamerunsko-alžírského původu ve fotbale za nejhodnotnější? „Vybral bych Messiho levou nohu, Neymarovu pravou, Ronaldovu mentalitu a Buffonovu třídu. Mě s nimi spojuje ctižádost, víra, že když udělám maximum, nic není nemožné. Nechodím do klubů, nezajímá mě noční život. Plně se soustředím na fotbal. Na to, jak dosáhnout nejvyšší možné úrovně.“ Jak je zřejmé, Mbappé má skvělou inspiraci, motivaci rovněž. A myslím, že jeho ambice nezměnila ani skutečnost, že odolal nabídce Realu Madrid, a zůstal v Paříži. Filozofickou otázkou je, zda se se měl vzdát svého snu, a neměl se skutečně stát členem Bílého baletu, jak si vždycky přál, jak tolik toužil? „Vždy to bylo těžké rozhodnutí. Neměl jsem problémy s tlakem, s tím žiji od svých čtrnácti let. Všichni vědí, že jsem chtěl odejít vloni. Byl jsem přesvědčený, že to bylo v té době nejlepší. Teď je jiná situace, a to po sportovní i osobní stránce. Ve Francii jsem vyrůstal, vždycky jsem tu žil. Odejít by nebylo správné. Změnil se i sportovní projekt. To mě přimělo zůstat, myslím, že můj pařížský příběh ještě neskončil. Věřím, že v Realu mi lidé porozumí. Realita je taková, že jsem Francouz. Jako Francouz chci zůstat tady a dovést Francii na vrchol, posunout svůj klub a ligu dopředu.“ Barvy klubu Saint-Germain šlo opustit opravdu velice těžko, jelikož nabídky a pozice, kterých se mu nově dostalo, jsou historicky nevídané. Kylian během tří smluvních let vydělá celkem 600 milionů eur, tedy nějakých patnáct miliard korun, k tomu může společně s vedením klubu spolurozhodovat o složení kádru a nákupech hráčů. Smysl to dává, klub chce být nejlepším v Evropě a na světě, cílem je konečně vyhrát Champions League.

Čtvrteční ráno, 24. únor 2022. Svět se náhle změnil a už nikdy nebude jako dřív. Najednou jsme se probudili do počátku konce všeho, co se do té doby zdálo být samozřejmé. Putin a jeho Rusko zaútočili na nezávislou, demokratickou a prozápadní Ukrajinu. Začala opravdová válka a s ní nalezl svět svého nového globálního hrdinu. Má jméno VOLODYMYR ZELENSKYJ a je třetím rokem prezidentem hrdé a Rusy ničené země. Dříve známý herec, komik, producent, kterého na Ukrajině v té době brali spíše jako komedianta, se převtělil do zcela jiné role. Mnoho jsme o něm – stejně jako o velké zemi na východě – nevěděli. Měl za sebou účinkování v televizních soutěžích včetně ukrajinské obdoby StarDance, kterou mimochodem vyhrál (!), rovněž v deseti ruských filmech. Většinu z nich produkoval a také byl jejich protagonistou. Největší slávu mu přinesl seriál Sluha národa, kde ztvárnil středoškolského učitele, který svým virálním videem na síti kritizuje ukrajinské poměry. Zelenskyj získává takovou popularitu, že se nakonec stane prezidentem Ukrajiny a současně miláčkem svého národa. Až neskutečné, že prezidentské volby v roce 2019 vyhrává, a to s obrovskou převahou! My tento fakt nijak výrazně nevnímali, protože jsme znali příběhy herců a umělců, kteří stanuli v čele státu jako premiéři nebo prezidenti, vzpomeňme Václava Havla nebo třeba Ronalda Reagana, který stál – se svým ruským protějškem Michailem Gorbačovem - za demontáží studené války a sovětského impéria. Volodymyrovi kritici se nechali slyšet, že zvolení populárního umělce není pro Ukrajinu nejlepší řešení. A nebylo divu, vždyť co převratného čekat od hvězdy šoubyznysu. Jenomže Zelenskyj svět pořádně překvapí odvahou i schopnostmi moderního a progresivního státníka. Od počátku nastolí kurz návratu Ukrajiny do Evropy, tedy do Evropské unie, a také do NATO. Dobře ví proč. Rusko, jakýsi obří mrak nad Ukrajinou, nikdy nespí. Tohle se Vladimíru Putinovi, prezidentu, či spíše novodobému carovi Ruska, vůbec nelíbilo, navíc ze ztráty Ukrajiny, jakési obilnice světa a země přírodního bohatství, bývalého federálního pokladu, skutečně nespal. Že v roce 2014 ovládl Krym, mu nestačí, chce si podmanit i pětačtyřicetimilionovou Ukrajinu. Od počátku okupace se Volodymyr ukazuje jako hrdina svého národa a lídr svobodného světa, protože každý den svými projevy na síti dodává morální podporu především svým lidem, jejichž města a vesnice byly bombardovány a ničeny, i svým vojákům, kteří tak statečně a odhodlaně bránili svou vlast. Zůstal, i když mu Američané hned v prvních dnech nabízeli exil. „Boj se odehrává tady. Potřebuju munici, ne odvoz.“ A zůstává stále, a to ve své nové životní roli. Stojí na čele obrany své vlasti. „Dobré ráno všem,“ řekl na Twitteru dva dny po napadení. „Nevěřte falešným zprávám. Jsem tady. Nesložíme zbraně. Budeme bránit naši zemi. Naše zbraně jsou naše síla. Tohle je naše půda. Naše země. Naše děti. Všechny je ochráníme.“ A svým odhodláním bránit zemi všemi možnými prostředky, každodenní podporou obyčejných lidí, kteří před válkou v milionech utíkali, i upevňováním morálky vlastních vojáků tak trochu hodil rukavici západním spojencům, kteří byli zpočátku poněkud „vlažní.“ Dokázal je však silou svého přesvědčení a argumenty bez příkras přimět k podpoře své ničené země, a to v takové míře, která nemá obdoby. „Pokud nám dnes nepomůžete, válka zítra zaklepe na vaše vlastní dveře.“ Ano, na Ukrajině se nebojuje jen za její nezávislost a svobodu, ale také za svodobu a demokracii nás všech. Za náš svět. I proto tato kniha, která předkládá nejen příběh Volodymyra Zelenského jako hrdinného muže, ale je také knihou velkých válečných příběhů.

Vyhlášený snajpr Bayeru Leverkusen a také pěti prestižních evropských lig, dříve rovněž Sampdorie Janov, AS Řím, Lipska, ale také fotbalista Sparty a Bohemians, se zaskvěl zejména na EURO 2020. S pěti góly se společně s Cristianem Ronaldem stal střelcem turnaje. Jednoho z nejlepších fotbalistů historie však předčil právě svým dalekonosným až bájným lobem, pomalu padesátimetrovým, do sítě Skotů, nejkrásnějším zásahem šampionátu, skutečně střelou roku. “Dostal se ke mně odražený balon, už během zápasu jsem se koukal, kde stojí gólman. Periferně jsem se podíval, viděl jsem, že je venku, a prásknul to tam.” Patrik, stále jen šestadvacetiletý, se vypracoval na forvarda světového formátu, sledují ho pomalu všechny excelentní kluby včetně Paris Saint-Germain. Jen si představme, že by nastupoval po boku Messiho a Neymara! A proč by ne, vždyť je komplexním fotbalistou a k tomu kanonýrem, skvělým technikem, který zakončuje oběma nohama, nemálo gólů střílí hlavou. V bundeslize dokáže střelecky soutěžit s takovou star, jakou je snajpr Bayernu Robert Lewandowski, nejlepší hráč FIFA posledních dvou let. “Pro mě bylo EURO povedeným turnajem,” svěřil Patrik Schick. “Ovšem všichni víme, že jsme při troše štěstí mohli být ještě výše. Učinili jsme maximum, v závěru zápasu s Dány jsme už neměli sílu ho zvrátit.” Bez Patrika si sestavu Čechů jen těžko dokáže představit Jaroslav Šilhavý. Národnímu kouči a týmu Česka výrazně pomohl vyválčit na Evropě čtvrfinále a nyní se k prvnímu střelci upínají naděje v zápase se Švédy o účast na světovém šampionátu 2022 v Kataru. V průběhu roku Patrik může navíc poměřit své schopnosti právě s Cristianem Ronaldem či Álvaro Moratou v utkáních Ligy národů s Portugalskem a Španělskem. “Hráčům jsme po prohraném čtvrfinále s Dánskem poděkovali. Na EURO jsme hráli na hranici svých možností a pracovali na něm jako tým. Osobně naši účast na šampionátu hodnotím jako úspěch. Co jsme dokázali, je úžasné,” řekl Jaroslav Šilhavý. “Naši hráči celý šampionát odmakali, vydali se na turnaji na 150 procent a zaslouží si absolutorium.” Kouč, který národní mužstvu vyzvedl z šedivého průměrně a výtečně tým pro turnaj vyladil, nechtěl nikoho vyzvedávat, ale je nad slunce jasné, že stěžejní oporou se stal Patrik Schick. Právě jeho, bezpochyby nejlepšího fotbalistu Česka současnosti, představuje tato originální výpravná kniha obohacená plakátem. Vznikla ve spolupráci s fotbalovým měsíčníkem Hattrick a je věnována všem fanouškům české fotbalové reprezentace a fotbalu vůbec.

Petr Kellner, jedinečný člověk a nejúspěšnější podnikatel střední a východní Evropy, tvůrce obchodní říše s objemem 400 milard korun už mezi námi není. Mimořádného muže potkala 27. března 2021 mimořádně tragická smrt v aljašských horách. Napadne nás paralela s Tomášem Baťou, jehož život rovněž skončil leteckou havárií, taktéž ve věku 56 let. Oba dokázali v podstatě z ničeho vybudovat podnikatelské imperium, lidé, kteří je znali, je jmenovali jako nesmírně inspirativní a tvrdě pracující dříče. Kellner byl a zůstane člověkem obdivuhodným, ale rovněž velice zaviděným, pro někoho kontroverzním, představujícím v onom malém českém rybníku, jak naše nerozlehlé teritorium od západní po východní hranici výstižně pojmenoval můj kamarád, hudební skladatel Karel Svoboda, zjevením zcela vyjímečným. Jak se Miloš Forman prosadil v Hollywoodu, jak si Jaromír Jágr podmanil Národní hokejovou ligu, a tím i Ameriku, a pak i Rusko, jak se stal známým v Číně, tak se Petr Kellner zařadil do stovky nejbohatších lidí planety a zároveň získal nezpochybnitelné světové uznání. Své vize dokázal prosadit v Rusku, kde také založil privatizační společnost Petr Veliký - jak symbolické pojmenování, tak i v Číně, občany nejlidnatější země naučil nakupovat na splátky. Jak je možné, že rodák z České Lípy, kdysi řadový pracovník barrandovské produkce a prodejce kopírek, vystoupí s majetkem v hodnotě 15 miliard dolarů až k vrcholu světového finančního piedestalu. Jak začala jeho cesta vzhůru, jak se vypracoval mezi finanční elitu, jak vystavěl obří podnikatelskou společnost? Jako autora mě samozřejmě zajímá nejen Kellner byznysman, ale také Kellner člověk i proto, že jsem sám poznal a zažíval naše nové podnikatelské prostředí let devadesátých a přelomu našich věků, a také ho věrně i se zajímavými osobními setkáními a dnes i s určitým nadhledem líčím. První myšlenka o takové knize přišla už v čase Kellnerových pětačtyřicátin, ale uvědomil jsem si, že na takový velký příběh je ještě brzy, ale už od roku 2016 jsem se na tvorbu psychicky i fakticky připravoval. A přiznám se, "napsat Kellnera" bylo pro mě podobně náročné, ale i krásné a prožívající, jako vytvořit autorizovanou knihu Člověk Havel, dle mého pohledu práci o "otci naší doby". Petr Kellner se navíc dokázal stát nejbohatším Čechem oproti jiným dolarovým miliardářům, ať už Bakalovi či Babišovi (on se Kellnera reálně bál a současně mu záviděl jeho globální ambice a noblesu), nemluvě o Krejčířovi či Koženém, bez finančního, natož občanského či politického, skandálu, bez poskvrny, ryzí podnikatelskou cestou, výstavbou vlastního impéria PPF. Za "Pana Tajemného" i "Neviditelného", člověka, který se na veřejnosti ukazoval velice zřídka, a pokud ano, vystupoval velice normálně a skromně, promlouvají zejména pozoruhodné činy. Často spatřován, natož holedbán a oslavován, být rozhodně netoužil, i proto ho lidé viděli a pojmenovávali tak záhadně. Držel se zásady Milana Kundery, světově nejuznávanějšího současného českého spisovatele. Dnes dvaadevadesátiletý bard žijící ve Francii, řekl: "Když poskytnete veřejnosti tvář, ztrácíte i sám sebe." Ano, za Kellnera hovoří zejména významné obchody, včetně nedávné koupě televize Nova a společnosti CME, úspěšné konglomerace a obří černá dolarová čísla. Petr přitom nebyl nějakým nadčlověkem, ale v každém případě nadaným i odvážným mužem, a také dobrým manželem a otcem velké rodiny. Rovněž sběratelem umění, fanouškem sportu, zejména špičkového fotbalu, gurmánem i milovníkem moderní hudby i velkým donátorem. "Je to ten nejúžasnější táta na světě. Chápu, že je v byznysu přísný, protože - aby zvládl řídit něco tak obrovského, to člověk nesmí být úplně lehkomyslný, ale já znám tátu jako rodiče," svěřila dcera Anna. "Vyrůstali jsme jako každá jiná rodina. Jasně, mohli jsme pak odletět do Španělska nebo jinam, ale co se týče hodnot a výchovy, tohle naši vedli normálně. Že táta vždycky hodně dbal na to, aby jeho soukromý život nebyl veřejný, nám neuvěřitelně pomohlo, protože jsme neměli problémy jako nějaké celebrity. Dovolilo nám to vyrůstat běžným způsobem." Ano, Kellner byl také normálním člověkem, který chápal své impérium jako velkou rodinu, kterou dokázal řídit i v teplákách a v pohodlí svého obývacího pokoje. Uměl vzít manželku a děti do restaurace, a když byl spokojen, odměnil královským dýškem udiveného číšníka, který kolikrát vůbec ani netušil, kým byl obdarován. Pokud se s očekávanou kvalitou jídla nesetkal, prostě zaplatil a odešel. V posledním čase byl Kellner také mužem, který výrazně vstoupil do debaty o kvalitě a směřování naší společnosti, jíž viditelně chybí jasná cesta, jakou bychom se měli vydat v příštích dvaceti třiceti letech. Málokdo také ví, že stamiliony korun investoval prostřednictvím své společnosti Sotio do vývoje léků na léčbu leukémie, lymfomů a nádorových onemocnění, přičemž švýcarská firma Celestia Biotech po letitých laboratorních testech realizuje již zkoušení léku na léčbu leukémie na člověku. Značné prostředky věnoval na vzdělání dětí. Petr Kellner byl reálným podnikatelem, který říkal, že v dnešní rozdělené společnosti stále více převládá zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání. "Někdy se už zdá, že světy na sociálních sítích a virtuální obrazy jsou důležitější než reálné činy. Nemyslím si to. Pořád věřím, že život spočívá v tom, co skutečně děláme. Jednou bych chtěl, aby se na PPF koukalo jako na firmu, která to někam dotáhla. Ve smyslu: to je naše evropská firma. Aby mohli být lidé pyšní, nejen ti z PPF." Pro mě osobně se Petr Kellner stal rovněž velkým vizionářem, viděl to, co my obyčejní smrtelníci nevidíme, viděl tam, kam my nedohlédneme. Dovolím si napsat, že Petr Kellner se společně s Václavem Havlem a Karlem Gottem stal největším Čechem naší doby.

"Vždycky jsem rád myslel na Waldemara, právě on byl pro mě v počátcích ankety velice zdravou a inspirující konkurencí." Karel Gott Na začátku byl nápad začínajícího redaktora Ladislava Smoljaka, jak zvýšit náklad časopisu Mladý svět. Na konci padesát let historie československé a české populární hudby. Na začátku pouťové dětské pískátko, na konci zlacená soška s granáty a křišťálem. Zlatý slavík, později Český slavík. Nejznámější, nejprestižnější a nejsledovanější hudební anketa popularity, kterou tato země kdy měla. Karel Gott, Zlatý hlas z Prahy, dokázal získat neuvěřitelných 42 Slavíků, v roce 2018 byl vyhlášen Zpěvákem století. Nikdo jiný z českých a slovenských zpěváků tak obrovského úspěchu nedosáhl. Bylo tu však pár odvážných, kterým se podařilo Krále Slavíků z jeho trůnu sesadit, byť třeba jen jednou. První však může být jen jeden - a nebyl to Karel. V zahajovacím ročníku 1962 dostal totiž jen tři hlasy a skončil tak na předposledním 49. místě. Vítězem a prvním Zlatým slavíkem v historii se stal Waldemar Matuška, který Karla z trůnu sesadil o pět let později. Kdo byli ti další, kterým se totéž povedlo v dalších letech? Tři Slováci - Miroslav Žbirka, Peter Nagy a Pavol Habera - a tři Češi - Dalibor Janda, Daniel Hůlka a Tomáš Klus. Porazit Karla Gotta víckrát se podařilo jen Daliboru Jandovi. Dokázal to třikrát, a to dokonce třikrát za sebou! Slovenští vítězové ankety stejně jako Dalibor Janda největší slávu a popularitu zažili v osmdesátých letech a začátkem 90. let minulého století, pocházejí totiž ze stejné generace zlaté éry československé pop-music, kterou charakterizují statisícové náklady elpíček a desetitisícové návštěvnosti koncertů na stadionech a v amfiteátrech. Každý je jiný, spojuje je však vysoká tvůrčí kvalita jejich tvorby, profesionalita a obrovské charisma, díky kterým si dokázali zachovat přízeň fanoušků do dnešních dnů. Poslední dva - Daniel Hůlka a Tomáš Klus - patří již do nové éry Českého slavíka, ale i o nich platí, že Karla Gotta porazili svým uměním i originalitou, byť Daniel Hůlka jako jediný není tvůrce, ale stejně jako Král Slavíků interpret. Životní příběhy osmi nejpopulárnějších československých a českých "zlatých" zpěváků jsou dokladem výjimečnosti talentu, velké touhy, odhodlání, silné vůle i nesmírné píle, odříkání a dřiny, bez kterých se nedá na nejvyšší mety dosáhnout. Nikdy se nevzdali svého snu... Kniha zkušených autorů přibližuje trnitou cestu zpěváků za slávou, která může být inspirací pro všechny, kteří je touží následovat. A takových je...

"Karel byl skutečnou hvězdou, prostě božský." Eva Pilarová Všichni ho znali a znají, fanynky a fanoušci ho milovali a nadále nosí v srdci. Jedinečného umělce a zároveň mimořádného i neobyčejně obyčejného člověka s krédem obsažným a současně prostým, takovým, jaký byl on sám: "Žít." Jedno slovo, které bezpochyby svým životem i dílem vrchovatě naplnil. Když se objevila zpráva, že před půlnocí 1. října 2019 odešel, bylo těžké uvěřit. Karel život i svou práci miloval a národ zase miloval jeho, lidé ho dokonce podle jeho příjmení až zbožšťovali, "svého Káju" považovali tak trochu až za nesmrtelného, i za kousek sebe, za někoho, kdo tady s námi bude věčně. Ale on byl "pouze" zpěvákem s geniálním tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem kráčícím - jako my - po Zemi. Gott se stal ikonou i živou legendou, představuje české rodinné stříbro, pojem a instituci, je prostě neopakovatelným a fenomenálním zpěvákem, velikým kumštýřem, který zůstává v našich srdcích... Obrazem velikosti umělce globálního významu je skutečnost, jak reprezentoval Českou republiku, vždyť jeho jméno znají nejen v Německu, kde jako "zlatý hlas z Prahy" nazpíval víc desek a byl tam možná populárnější než u nás, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku samozřejmě. Proslul i v Americe, prosadil se na evropských a mimoevropských festivalech, ostatně si svým uměním vyslouží velice lichotivou přezdívku "Sinatra Východu". Odkaz Karla Gotta, který stál na scéně neuvěřitelných šedesát let a nazpíval kolem tisíce písní a vydal přes tři sta desek, není pouze umělecký, ale rovněž velice lidský. On sám je člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšuje, rád se setkává s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozpráví. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ Karlových hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům." Jako mladičký chtěl být mašinfírou parní lokomotivy, později malířem, stal se světoznámou pěveckou hvězdou. Karel, přítel mnoha krásných i zajímavých žen, zatoužil v pozdějším věku po manželství a rodině, ač takové tajemství dlouho držel v sobě, až do svých 68 let. Pak se poprvé a naposledy oženil. V lednu 2008 v Las Vegas. "Jsi ta pravá. Děkuji Ti za vše, jsem šťastný, že tě mám," vyznal se manželce Ivaně, podobně jako ve stejnojmenné písni - "Ty jsi pro mě ta pravá a já Tvůj muž...", když společně s dcerami Charlotte Ellou a Nelly Sofií slavili desáté výročí svatby. "Život sám beru jako veliké štěstí. Ale pokud bych měl být konkrétní, tak v osobním životě to bylo setkání s Ivankou a narození mých dcer." Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného, muže, který v mnohých směrech ukazoval, jak se správně chovat a žít. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner. Hold mu vzdají operní diva Eva Urbanová a tři české slavice - Eva Pilarová, Hana Zagorová a Lucie Bílá. A právě Lucie, Karlova dlouholetá kamarádka, vysloví podstatné: "Slova jsou zbytečná. S Karlem Gottem odchází doba, která se nevrátí. Byl ikona, legenda, úžasný člověk, báječná hvězda, nenahraditelná bytost." Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí. Mějme tedy na paměti, že Gott byl a zůstává jedním z největších Čechů, šlechticem hudby a gentlemanem života, který až do poslední chvíle rozdával svými písněmi radost, lásku a porozumění. Takže mu rádi vzkážeme: "Karle, díky."

"Žít!" Tak symbolické a obsažné je krédo Karla Gotta, které bezpochyby svým životem i dílem sám velice bohatě naplnil. Když se objeví zpráva, že před půlnocí 1. října 2019 odešel, bylo těžké uvěřit. Karel život i svou práci miloval a národ zase miloval jeho a miluje nadále, lidé ho dokonce podle jeho příjmení až zbožšťovali, "svého Káju" považovali tak trochu až za nesmrtelného, za někoho, kdo tady s námi bude věčně. Ale on byl "pouze" zpěvákem s geniálním tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem chodícím - jako my - po Zemi. Gott se stal ikonou i živou legendou, představuje české rodinné stříbro, pojem a instituci, je prostě ojedinělým a fenomenálním zpěvákem, velikým kumštýřem, který s námi žije dál… Obrazem velikosti umělce globálního významu je skutečnost, jak reprezentuje Českou republiku, vždyť jeho jméno znají nejen v Německu, kde jako "zlatý hlas z Prahy" nazpíval víc desek a byl tam možná populárnější než u nás, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku samozřejmě. Prosluje i v Americe, prosadí se na evropských a mimoevropských festivalech, ostatně si svým uměním vyslouží velice lichotivou přezdívku "Sinatra Východu". Odkaz Karla Gotta, který stojí na scéně neuvěřitelných šedesát let a nazpívá kolem tisíce písní a vydá přes tři sta desek, není pouze umělecký, ale rovněž velice lidský. On sám je člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšuje, rád se setkává s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozpráví. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ Karlových hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům. Pak už ta dráha spočívala v inspiracích světa kolem. Přitom jsem chtěl být původně mašinfírou a vézt parní lokomotivu, pak jsem chtěl být malířem." Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner, který Gottovu cestu zná velice dobře. Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí. Mějme na paměti, že odešel gentleman života a šlechtic hudby, který až do poslední chvíle rozdával svými písněmi radost, lásku a porozumění. Kniha chce být jen malou poctou tomuto lidskému i uměleckému velikánovi.

Výrazně přepracované a rozšířené vydání textu publikovaného poprvé v roce 2005 reaguje na nejnovější vývoj v oboru, zejména pak na sérii normotvorných gramatických příruček vydaných španělskou Královskou akademií v letech 2009–2011. Text je primárně určen studentům španělské filologie a seznamuje je se základy fonetiky a fonologie španělštiny. Pozornost je věnována i vztahu mezi mluvenou a psanou podobou současné španělštiny. Popis fonetického a fonologického systému, vycházející z artikulačních i akustických výzkumů, přihlíží i ke zvláštnostem jednotlivých regionálních a sociálních variant španělštiny a důsledně odráží aktuální stav vědění v oboru.

Monografie Románské jazyky a čeština ve světle paralelních korpusů ověřuje využitelnost paralelních korpusů – konkrétně paralelního korpusu InterCorp (http://ucnk.ff.cuni.cz/intercorp) – pro srovnávací analýzu románských jazyků (španělštiny, francouzštiny, italštiny a portugalštiny) a češtiny. Zabývá se čtyřmi vybranými tématy, která v románských jazycích reprezentují strukturně odlišné jevy, a na materiálu získaném z korpusu InterCorp zkoumá ze systémového hlediska jejich české protějšky. Analyzovanými jevy jsou kauzativní konstrukce hacer / faire / fare / fazer + infinitiv, komplexní slova s prefixy re- / re- / ri- / re- a sufixy -ble / -ble / -bile / -vel, ingresivní slovesné perifráze a gerundium. Výsledný obraz shod a rozdílů mezi analyzovanými jazyky představuje ve své komplexnosti a složitosti, doložené konkrétními čísly v podobě tabulek a grafů, výrazný posun na poli srovnávání románských jazyků a češtiny a umožňuje korigovat některé dřívější spíše intuitivní závěry. Významný přínos má monografie i na poli metodologickém: ukazuje možnosti a omezení metodologie paralelních korpusů.

Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou, a dnes platí za uznávanou globální hvězdu, která ovšem musela překonat nejednu těžkou překážku a jednou také dokázala zvítězit sama nad sebou. Ano, je to až neuvěřitelné, Petra Kvitová je celých deset let na špičce světového tenisu a dnes v celém světě respektovanou celebritou. Jak je možné, že děvče, které začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných devětadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v dobré rodině a vlastní tvrdé práci. Petra už ve svých jedenadvaceti ovládne rok 2011, když po vítězství nad Marií Šarapovovou získá titul ve Wimbledonu a stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu. Rovněž vyhraje dalších pět prestižních turnajů a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami, úžasnou sezonu končí jako světová dvojka. Do dějin tenisu se opětovně zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Kanaďankou Eugenií Bouchardovou podruhé. „Vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu jsou pro mě nejvíc.“ Zařadí se tak hned za nejlepší českou tenistku Martinu Navrátilovou, ostatně Petra s 26 tituly (!) triumfy na velkých turnajích, na nichž vyhrála přes 500 zápasů, kráčí ve šlépějích svého vzoru. Velkého úspěchu dosáhne pro Česko i na olympiádě v Riu 2016, kde se po výhře nad Američankou Madison Keysovou raduje z bronzu. Petra se touží opět přiblížit k samotnému vrcholu a dobýt nějaký grandslam. Sny, které má nablízku, však těsně před Vánocemi 2016 přetrhne brutální napadení a vážně poranění skvělé levé ruky, Petřina zlatého nástroje. Zprvu není vůbec jisté, zda ještě bude moci hrát vrcholový tenis. Petra se však, pomalu zázračně, dokáže rychle zotavit a vrátit a už v červnu 2017 slaví v Birminghamu svůj dvacátý titul, na okruhu pak přidává dalších šest a také finále na grandslamu v Melbourne 2019. Petra je opět mezi nejlepšími pěti hráčkami světa a chce útočit dál a výš. „Spíš než na zázraky věřím sama v sebe,“ řekla po návratu. Petra je rovněž vynikající týmovou hráčkou. Má velkou zásluhu na skutečnosti, že se Češky během osmi staly šestkrát šampionkami Fed Cupu. Nejprve v roce 2011 po vítězném finále nad Ruskami a 2012 nad Srbskem, následně třikrát v řadě 2014 až 2016, kdy zdolaly silnou Francii, a naposledy v 2018, když porazily Spojené státy. Je nepochybné, že s Petrou a Karolínou Plíškovou máme nejlepší ženský tenisový tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem narozeným v Česku a pak na všech významných tenisových kolbištích světa. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtěte recept na nebeský úspěch i pozemskou slávu, k nimž vedly velká píle, pokora a skromnost a také neuvěřitelná statečnost.

Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice syntaxe současné španělštiny a je určena především studentům španělské filologie. Interpretační postupy jsou vyústěním dlouhodobé snahy autorů aplikovat na španělský jazykový materiál výsledky práce českých a moravských syntaktiků od poloviny 20. století a s přihlédnutím k pracím současných autorů španělských vytvořit aparát umožňující syntaktickou interpretaci kterékoli španělské výpovědi. Konfrontace českého a španělského přístupu přivedla autory k některým novým řešením. Každá kapitola obsahuje vedle teoretického výkladu i ukázky planimetrického zobrazování syntaktických vztahů, metodologický návod k sestavování grafů a hojnost materiálu k seminárním cvičením.

Praktický průvodce plný zajímavých turistických tipů a míst Švýcarska, k jejichž dosažení potřebujete jen pohorky anebo lístek na vlak. Znalec Švýcarska a odborník na železnici Petr Čermák vás osobně provede všemi 33 výlety.

Na prvý pohľad trochu divoké pomenovanie jedného z najlepších cyklistov planéty zveličením vlastne nie je. Vo svetovom pelotóne a športe sa Peter Sagan stal za pár rokov absolútne mimoriadnym zjavom zvlášť po tom, ako päťkrát po sebe (2012 - 2016) získal zelený trikot, "maillot vertK, pre najlepšieho jazdca bodovej šprintérskej klasifikácie na Tour de France a trikrát po sebe (2015 - 2017) sa stal na ceste majstrom sveta. Posledné tri roky prvý muž nemeckej stajne Bora-Hansgrohe, predtým Tinkoffu, Cannondalu a Liquidasu, si tak môže tiež obliekať dúhový trikot svetového šampióna. Prestížny športový denník L' Équipe o Petrovi napísal: "Už sa stal legendou svojho športu. Je ťažké povedať, odkiaľ vychádza dúha, ale vždy sa končí u Sagana." Peter nie je len skvelým športovcom, ale takisto mužom natoľko populárnym, že ho môžeme porovnávať aj s Cristianom Ronaldom. Peter je akousi rockovou hviezdou na bicykli. Napokon, Bradley Wiggins, víťaz Tour 2012, ho nazval cyklistickým spasiteľom! Čítajte pútavý príbeh veľkého Slováka, rodáka zo Žiliny, ktorý žije v Monaku s manželkou Katarínou a synom Marlonom aj celou svojou rodinou, vydajte sa na pozoruhodnú cestu stále mladého idolu, ktorý ohromuje svojím umením aj osobnou charizmou nielen športový svet.

Když se Karolína Plíšková stala 17. července 2017 světovou tenisovou jedničkou, byla vůbec první Češkou v historii od zavedení klasifikace v roce 1975 a celkově dvacátou třetí hráčkou, která se na tenisový Olymp vyšplhala. Musela přijít vytáhlá, hubená a potetovaná ranařka z Loun, aby světu ukázala, že malá země uprostřed Evropy má už dlouho skvělý ženský (a nejen ženský) tenis, jehož reprezentantky jsou výjimečně porazitelné v týmovém Fed Cupu, který získaly v letech 2011-2015 hned pětkrát. Karolína se mimořádného úspěchu dočkala jedenadvacet let od prvního okamžiku, kdy ve čtyřech letech vzala tenisovou raketu poprvé do ruky. Post nejlepší světové hráčky si nadělila ke svým pětadvacátým narozeninám, Kája, jak jí říkají, totiž umí poctivě a systematicky na své hře pracovat. "Jsou dny, kdy si říkám, že zrovna dneska musím na trénink. Někdy bych ho prostě zrušila, ale to má asi každý. Vím, že tenis je pro mě nejlepší řešení. Nemám povahu jít si sednout na deset hodin do kanceláře. Potom bych doopravdy litovala. Takhle dělám, co mě baví. I když mě to občas štve a nechce se mi." Její životní příběh neprovázejí převratné změny, veletoče, exhibice ani extempore. Karolína postupovala na žebříčku pomalu, obezřetně, v podstatě potichu, padala zpět a příště už zase byla o krůček výš, nevzdávala se, nebrala prohry jako tragédie, ale jako nezbytnou součást tenisového a sportovního života vůbec, nenechala se vykolejit přílišnými očekáváními tenisové veřejnosti i odborníků, šla si za svým cílem - vyhrávat další a další turnaje, zocelovat se na nich, nabírat body a směřovat k tenisovému nebi. Nešlo jí o peníze, nešlo jí o to za každou cenu porazit protihráčku, ani tu nejlepší, aby se blýskla v médiích. Naopak, popularitu snášela a snáší jako nutné zlo, nejraději má stanout na kurtu před zápasem, to ji nabíjí daleko víc než tréninky, přípravy a strategie. S penězi zacházela a zachází velmi rozumně, sláva a bohatství ji nezměnily, zůstala tou normální holkou z Loun, která stojí pevně na zemi, protože ví, že úspěch ve sportu s nezbytnou dávkou kondice a zdraví je vrtkavá múza, která svou přízeň může znenadání upřít na někoho jiného, a už se nevrátit. Zatím ji má tato dáma ale celkem ráda, protože v jejích pětadvaceti jí dopřála na okruhu WTA devět vítězných turnajů ve dvouhře, jedno grandslamové finále na US Open 2016 a pět triumfů ve čtyřhře. Krásná bilance stále mladé hráčky. A další velká vítězství a úspěchy se dají vzhledem ke značnému potenciálu tenistky v blízké budoucnosti očekávat. Karolína kráčí po velké cestě.

Roman Kreuziger je český silniční profesionální cyklista. Cyklistice se věnuje od jedenácti let, kdy dostal silniční kolo, v té době ještě jezdil pod dohledem svého otce Romana Keuzigera. Od roku 2013 jezdí za ProTour stáj Team Tinkoff-Saxo. V současnosti se svou rodinou žije a trénuje v Itálii poblíž Lago di Garda. Otcem Romana Kreuzigera je Roman Kreuziger (1965), někdejší juniorský mistr světa v cyklokrosu. V roce 2004 se stal juniorským mistrem světa na silnici. 2008 vítězem závodu Kolem Švýcarska 2008. Největší úspěch zaznamenal Roman Kreuziger na 100. ročníku Tour de France 2013, kdy skončil na celkovém 5. místě a v dresu stáje Saxo-Tinkoff vyhrál po boku Alberta Contadora týmovou soutěž.

„Vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu jsou pro mě nejvíc.“ Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou. Ano, je to až neuvěřitelné, PETRA KVITOVÁ je dnes na špičce světového tenisu a uznávanou sportovní celebritou! Jak je možné, že děvče, které začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných šestadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v dobré rodině a vlastní tvrdé práci. Petra nejdříve ovládne jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhraje Wimbledon, stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfuje na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA). Do dějin tenisu se opětovně zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Eugenií Bouchardovou podruhé. Zařadí se tak hned za nejlepší českou tenistku Martinu Navrátilovou, ostatně Petra s osmnácti (!) triumfy na velkých turnajích kráčí ve šlépějích svého vzoru. Rovněž je vynikající týmovou hráčkou. Má velkou zásluhu na skutečnosti, že Češky vyhrály Fed Cup i v letech 2012, 2014 a 2015. Je nepochybné, že máme momentálně nejlepší ženský tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem uskutečněným v Česku. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch i pozemskou slávu.