Najnovšie - Stredovek strana 1 z 12

A new and radically original account of the longest military conflict in European history, which challenges the conventional periodisation of the 'Hundred Years War' to consider a much longer period of Anglo-French conflict.Michael Livingston argues that the English lens through which the war has been viewed has led historians to define it in terms of English interests (most famously, the claim of the English Plantagenet king Edward III to be the rightful king of France), and that the events collectively labelled the 'Hundred Years War' are best seen as a sequence of steps in France's struggle to define itself as a nation. For much of the period, France's primary rival was indeed England. But it was by no means the only combatant. Burgundy stood in its way, too, as did Brittany, Flanders, Navarre and other rival powers.Viewing France as the primary engine driving the war leads Livingston to consider a much longer timespan, starting with the Anglo-French 'Pirate War' of 1292 (which swiftly escalated into a fight over England's feudal possessions in Gascony) and ending with the marriage of Charles VIII of France to Anne of Brittany by which Brittany was subsumed into the French realm.

A new look at the crusaders, which shows how they pursued long-term plans and clear strategic goals Medieval states, and particularly crusader societies, often have been considered brutish and culturally isolated. It seems unlikely that they could develop “strategy” in any meaningful sense. However, the crusaders were actually highly organized in their thinking and their decision making was rarely random. In this lively account, Steve Tibble draws on a rich array of primary sources to reassess events on the ground and patterns of behavior over time. He shows how, from aggressive castle building to implementing a series of invasions of Egypt, crusader leaders tenaciously pursued long-term plans and devoted single-minded attention to clear strategic goals. Crusader states were permanently on the brink of destruction; resources were scarce and the penalties for failure severe. Intuitive strategic thinking, Tibble argues, was a necessity, not a luxury.

Dr. Ferencz Csaba 1941. október 23-án született Csíksomlyón, a Székelyföldön. A II. világháború után menekülniük kellett, s így Mezőberényben nőtt fel, Békésen érettségizett, majd 1964-ben a Budapesti Műszaki Egyetemen villamosmérnöki oklevelet szerzett. Már diákként megkezdte az űrtevékenység létrehozását hazánkban, amikor 1961 őszén megalakította a Műegyetem (első) űrkutató csoportját. 1965-ben már sikeres rádiós műholdmegfigyelést hajtottak végre, s 1966-ban Közép-Európában elsőként sikerült megoldaniuk a meteorológiai műholdak felhőképeinek vételét. 1968-ban, miközben a Varsói Szerződés éppen bevonult Csehszlovákiába, az ATS-3 műholdon keresztül Amerikával teremtettek transzóceániai rádiókapcsolatot. A kísérlet sikere itthon az akkori űrkutató csoport és vezetője megrendszabályozásához vezetett. Eközben aranygyűrűs egyetemi doktor lett a Műegyetemen. Másik csoportjával kifejlesztette az első magyar műholdfedélzeti műszert, egy mikrometeorit detektor elektronikáját, amelyik az Interkozmosz-12 műholdon repült sikeresen 1974-ben. Részt vett az első magyar űrhajós tudományos programja kialakításában. 1981-ben lett az MTA-n a műszaki tudomány doktora, 1995-ben a Műegyetem habilitált doktora, ahol címzetes egyetemi tanár 1991-től és egyetemi magántanár 1996-tól. Euromérnök, a The New York Academy of Sciences és a Magyar Mérnökakadémia tagja, a Budapesti Műszaki Egyetem tiszteleti tanára, több hazai és nemzetközi tudományos bizottság tagja. Az űrkutatás és a műszaki tudományok területén az elektromágneses hullámterjedés elismert szakembere, több, mint 300 publikációja van, közöttük hullámterjedési szakkönyvek, egyetemi jegyzetek is. Ezek mellett a Katolikus Egyház egyik intézménye, a Cruciferi Sancti Stephani Regis (Szent István Lovag-rend) lovagja és jelenleg a nagymestere. A magyar Szent Korona vizsgálatával a Korona 1978-as hazatérése óta foglalkozik négy mérnök-társával együtt. Megállapításaik átalakították a Koronáról hagyományosan elfogadott szakmai ismereteket. Ők igazolták és publikálták először, hogy a Szent Korona nem egy görög és latin koronából (részből) utólag összeszerkesztett "tákolmány", hanem gondosan megtervezett és egyetlen műhelyben kivitelezett műalkotás. E vizsgálatok alapvető megállapításait, eredményeit és következtetéseit tartalmazza e könyv, a maguk teljességében először magyar nyelven. Kiderült, hogy a Koronán sosem volt tizenkét apostol, a pántokat eleve nyolc apostol kép hordozására tervezték. Az abroncs nem lehetett önálló korona, ezeknek a pántoknak a hordozására készítették. Mint ahogy az is kiderült, hogy ezeket a pántokat egy éppen ilyen (aszimmetrikus) abroncshoz tervezték, s éppen azért ilyen a szerkezet, hogy a tetején ferde keresztet viselhessen. A kereszt nem a Koronát ért erőhatások következtében ferdült el, hanem ferdére készült. A részletes műszaki vizsgálatok azt is kiderítették, hogy a Koronán - többek között - éppen azt a három képet utólag kicserélték, amelynek alapján korábban azt hitték, hogy a Korona alsó részét Bizáncból kapta I. Géza királyunk. A csere nyomai igazolták, hogy ezt a három képet a teljes Szent Koronára szerelték és szerelhették csak fel, külön az abroncsra nem. (A vizsgálatokat a többi regálián is elvégezték.) A vizsgálatok eredményei alapján végül az is vélelmezhető, hogy a Szent Korona valóban Szent István királyunk koronája.

Inspirací pro vznik této knihy bylo výročí 820 let od Prokopova svatořečení. Podílel se na ní mezioborový tým historiků, archeologů, uměnovědců, filologů i teologů a přináší nové pohledy na život a kult tohoto významného českého patrona i na jím založený Sázavský klášter. V pěti celcích se zabývá například otázkou staroslověnské liturgie a písemnictví, novými archeologickými výzkumy a architekturou Sázavského kláštera i prokopským kultem. Čtenáře také provází vybranými ukázkami proměn kanonizačních procesů od nejstarších počátků až do současnosti. Samozřejmě se zastavuje také u Prokopovy velmi diskutované středověké kanonizace. To vše je navíc několika kapitolami doplněno o středoevropský kontext kultu světců. Na počátku promýšlení koncepce této prokopské knihy stál prof. Petr Sommer a její vytváření podporoval také Dominik kardinál Duka.

From the bestselling author of FEMINA, a brilliant reappraisal of the medieval women whose lives have been exploited for political, nation-building ends. From Joan of Arc to Lady Godiva, Isabella of Castile to Catherine of Siena, famous medieval women have become national icons, their legends burnished and celebrated. But over the centuries their lives have been exploited, their stories twisted and weaponised. Searching for the real women behind the legends, bestselling historian Janina Ramirez reveals how history is often hijacked to serve the ideological and political agendas of the present.

V srpnu 1306, tedy před 720 lety, vyhasla olomouckou vraždou domácí panovnická dynastie Přemyslovců. Náhle vymřel rod stojící u počátků české státnosti, který trpělivě budoval říši sahající občas od Chebu až za Krakov, od Krkonoš k Jadranu, z polských nížin do Uher. O jejich působení na dějinné scéně bylo již napsáno mnoho set stránek odborných textů. Jací však byli ve skutečnosti: jak se rodili a umírali, jak se ženili, bavili, válčili, navzájem se mrzačili a pronásledovali, jak byli pohřbíváni, ale také jak nastupovali na trůn, jak vládli a jak se z knížat stali dědiční králové? To vše přibližuje přehledová, čtenářsky přístupná a odborně fundovaná kniha Josefa Žemličky. Z obsahu: Kdo byli Přemyslovci | Knížata "Čechů" a králové Čech |Potíže s genealogií | Dětství, mládí a jak dál? | O jakýsi kus kamene | Sňatky z rozumu | Vládnutí na cestách |Oldřich, Božena a jiné lovecké příběhy | Páni a ochránci církve | Manželky, sestry, dcery | Do emigrace | Kam s bastardy? | Martovy kostky vrtkavé | Svátky a slavnosti | Z Boží milosti král | O posledních věcech | Kdo na jejich místo?

Písaři a písařky ve středověku své opisy často uzavírali poznámkami – kolofony. Někdy v nich sdělují, kdy, kde a co opsali, jindy se modlí, omlouvají, stěžují si, žádají odměnu nebo vyhrožují. Tato publikace, založená na korpusu více než 6500 kolofonů v rukopisech dnes uložených v českých knihovnách, představuje kolofony v češtině i v latině, klasické i překvapivé, srozumitelné i obskurní. Jako pokus o systematickou analýzu prostoru „za posledním řádkem“ opsaného textu je určená filologům i historikům a jako antologie kuriozit všem ostatním.

Spis, jehož originálu a latinským překladům se dostalo v moderních edicích názvů Physiologus Graecus a Physiologus Latinus, sestavil neznámý řecký autor působící nejspíše ve 2. století v Alexandrii. Využil přitom poznatky o pozoruhodných vlastnostech zvířat, stromů, kamenů a některých postav řecké mytologie, o nichž se dočetl v řeckých, římských, egyptských a dalších starověkých pramenech, a svou kompilaci doplnil citacemi z Písma a alegorickými výklady. Ačkoli toto drobné dílo není významné rozsahem a neoplývá složitými filosofickými myšlenkami, příběhy jeho autora fascinovaly široké publikum, neboť se promítly do řady teologických spisů, jež vznikaly v prvních staletích křesťanství, i do komentářů středověkých exegetů, výrazně ovlivnily několik literárních žánrů středověké literatury a inspirovaly rovněž knižní malíře k poutavým výtvarným interpretacím. Okolnostem vzniku tohoto díla, jeho inspiračním zdrojům, tématům, s nimiž se v něm čtenář setkává, i jeho vlivu na pozdější středověké texty je věnován první, monografický svazek této dvoudílné publikace.

Ve druhém svazku publikace se ke čtenáři dostává překlad latinské verze B Physiologu, doplněný komentářem sledujícím recepci jednotlivých výkladů ve středověké odborné literatuře a v knižní malbě. Ve třiceti sedmi kapitolách zde latinský překladatel představuje několik desítek zástupců přírody, jejichž neobvyklá podoba a pozoruhodné chování či vlastnosti mají křesťanu připomínat Kristovu zvěst a oběť, kterou přinesl pro záchranu lidského rodu, a být mu kladným či záporným příkladem v jeho životě: panter, který k sobě přivádí svým libým dechem všechna ostatní zvířata, je poukazem na Krista, který lahodností své zvěsti přivádí k sobě každého člověka; obludné mořské sirény, které svým omamným zpěvem lákají do své blízkosti námořníky, aby je pak zahubily, jsou zase výstrahou před ďáblem a jeho pokušeními; láskyplné chování dudčích mláďat, která se v dospělosti starají o své staré rodiče, má být pro každého člověka upozorněním na to, že nemá zapomínat na dobré vztahy v rodině; a had, který si zacpává uši, aby neslyšel hlas zaříkávače, je varováním pro ty, kdo jsou hluší ke slovům evangelia. Ze dvou částí, věcné a symbolické, z nichž se skládá každá kapitola, je to tedy právě ona druhá část, která stojí v centru pozornosti autora, jehož titul physiologus neoznačuje toho, kdo se zabývá primárně přírodou a je znalcem rozmanitých přírodních objektů a jevů, nýbrž toho, kdo je spíše exegetou přírody, tedy tím, kdo její jednotlivosti vykládá podle zákonů křesťanské víry a snaží se povznést člověka nad hmotné obrazy a vést ho prostřednictvím poznání přírody k poznání Boha.

A Malleus maleficarum maleficas et earum haeresim ut phramea potentissima conterens a középkor legismertebb boszorkánysággal foglalkozó művei közé tartozik. Első kiadása 1486-1487 körül jelent meg Speyerben. Szerzője Heinrich Kramer (latinul Henricus Institoris), Domonkos-rendi szerzetes és inkvizítor volt; a mű későbbi hagyományában gyakran Jakob Sprenger neve is társult hozzá. A kötet célja, hogy teológiai, jogi és gyakorlati érvekkel támassza alá a boszorkányság valóságát, valamint annak egyházi és világi üldözését. A boszorkányságot eretnekségként értelmezi, és részletesen tárgyalja, miként kell felismerni, kihallgatni, elítélni és megbüntetni azokat, akiket boszorkánysággal vádolnak. A mű ezért nem pusztán démonológiai értekezés, hanem egyfajta eljárási kézikönyv is. A Malleus Maleficarum már saját korában is vitákat váltott ki, és nem tekinthető az Egyház hivatalos tanításának. Nyomtatott terjedése révén azonban rendkívül nagy hatást gyakorolt a boszorkányságról folytatott késő középkori és kora újkori gondolkodásra. A 16-17. századi boszorkányüldözések idején különösen sokat idézték, és jelentős szerepet játszott abban, ahogyan Európában a boszorkányságot, az ördöggel kötött szövetséget és az ezekhez kapcsolódó büntetőeljárásokat értelmezték.

A radical retelling of human history through collapse – from the dawn of our species to the urgent existential threats of the twenty-first century and beyond.** FEATURED IN THE NEW BBC SERIES CIVILISATIONS: RISE AND FALL **** THE SUNDAY TIMES BESTSELLER **‘A brilliant, utterly convincing account of the evolution of human society and why we are probably reaching humanity's end days’ HENRY MARSH'Absolutely essential reading for understanding why past civilisations collapsed, and how to protect our own from the same fate' LEWIS DARTNELLFor the first 300,000 years of human history, hunter-gathering Homo sapiens lived in fluid, egalitarian civilizations that thwarted any individual or group from ruling permanently. Then, around 12,000 years ago, that began to change.As we reluctantly congregated in the first farms and cities, people began to rely on novel lootable resources like grain and fish for their daily sustenance. And when more powerful weapons became available, small groups began to seize control of these valuable commodities. This inequality in resources soon tipped over into inequality in power, and we started to adopt more primal, hierarchical forms of organization. Power was concentrated in masters, kings, pharaohs and emperors (and ideologies were born to justify their rule). Goliath-like states and empires – with vast bureaucracies and militaries – carved up and dominated the globe.What brought them down? Whether in the early cities of Cahokia in North America or Tiwanaku in South America, or the sprawling empires of Egypt, Rome and China, it was increasing inequality and concentrations of power that hollowed these Goliaths out before an external shock brought them crashing down. These collapses were written up as apocalyptic, but in truth they were usually a blessing for most of the population.Now we live in a single global Goliath. Growth obsessed, extractive institutions like the fossil fuel industry, big tech and military-industrial complexes rule our world and produce new ways of annihilating our species, from climate change to nuclear war. Our systems are now so fast, complex and interconnected that a future collapse will likely be global, swift and irreversible. All of us now face a choice: we must learn to democratically control Goliath, or the next collapse may be our last.'An excellent survey of human history through the collapses of Goliath-like kings, states and empires' OBSERVER'A comprehensive overview of societal collapse, based on the analysis of dozens of cases spanning thousands of years from the Paleolithic to today. Highly recommended' PETER TURCHIN'A deeply sobering and strangely inspiring history of how societies collapse - and how we can still save ours. Read it now, or your descendants will find it in the ruins' JOHANN HARI'Like reading Thomas Piketty filtered through Mad Max' NEW YORK TIMES

Vydejte se s námi do doby, v níž se zrodily ságy, čest měla cenu života a každý úsvit přinášel novou hrozbu i naději. Poznejte fascinující a dramatický svět raně středověké Skandinávie, Islandu či Grónska očima těch, kteří zde tehdy žili a umírali – od válečníka, krále a pekaře po hospodyni, léčitelku nebo otrokyni. „Strhující vyprávění na pomezí literatury faktu a beletrie vás přenese na paluby vikingských lodí i do drsné severské krajiny. Prožijte den plný napětí, statečných činů a osudových rozhodnutí!“

In the mid-fourteenth century, a lethal plague struck the medieval world, causing unimaginable suffering and destruction. This terrifying pandemic - the Black Death - was unquestionably one of history's defining episodes, yet a critical feature of its progress has often been ignored: the disease was not confined to Europe, but rather affected almost all of the known world, including the Near and Middle East, Byzantium, north Africa and Asia. Tracing the pandemic's course across the medieval globe, The Black Death contrasts the experiences of different peoples, including Christians, Muslims and Jews, charting this catastrophe's transformative effects on diverse aspects of medieval life. And crucially, Asbridge demonstrates that the plague was often at its most destructive in the Islamic world, where it ultimately played a role in the collapse of the mighty Mamluk Empire. The Black Death also brings the human drama of this calamitous era to life, evoking the terror and the turmoil that beset cities such as London, Cairo and Florence. Asbridge reconstructs the lives of the men, women and children who faced the Black Death - from ruling monarchs to peasant farmers - laying bare both the abject horror they endured and the courageous resolve they often demonstrated while striving to survive. Uncovering a story that speaks to our own age, The Black Death highlights humankind's capacity for compassion and resilience amidst a global crisis to explain how the medieval world confronted, and ultimately overcame, this shattering pandemic.

V nejnovější biografii českého krále a římsko-německého císaře Karla IV. autor pojímá 14. století jako dramatické období, plné politických a hospodářských krizí, kulturního neklidu a hledání nového funkčního způsobu správy římsko-německé říše v severní Itálii, jižní Francii a v Německu, jenž vyvrcholil přijetím Zlaté buly v roce 1356. Kniha je založena na důkladné znalosti a mistrné interpretaci vyprávěcích a diplomatických pramenů, stejně jako na kritickém přístupu k dosavadnímu, téměř nepřebernému historickému bádání. Rader nahlíží osobu Karla IV. komplexním způsobem, přičemž důraz klade jak na jeho říšskou vládu, tak na její propojení se strukturálně zcela odlišným panováním v českém království. Mnohem více než dřívější bádání klade důraz na skutečnost, že Karel začal programově budovat novou říšskou rezidenci v Praze a s Prahou spojoval budoucnost římsko-německé říše. Stejně tak si všímá císařovy podpory a mecenátu umění a vzdělání. Zároveň však nijak nezamlčuje ani temné stránky Karlova politického života, jeho čirý pragmatismus, podíl na pronásledování kacířů a vypočítavý přístup k židovskému obyvatelstvu v mnoha německých městech.

Zmizel opravdu templářský řád? A s ním i jeho slavný poklad? Naplnila se kletba, kterou vyslovil poslední velmistr řádu na hranici? Jsou templáři předchůdci zednářů? Stopy templářů a bitev, které svedli ve Svaté zemi po boku křižáků, lze nalézt již od první křížové výpravy, avšak zrození řádu je stejně záhadné jako jeho pád. Xavier Hélary čtenáře provede dějinami templářského řádu od dob skutečné moci, kterou měl ve středověku – zejména díky ochraně papeže –, až po lživá obvinění, která šířil francouzský král Filip Sličný, aby způsobil pád řádu. Vedle toho se Hélary ve své knize pokouší oddělit fakta od fikce a ozřejmit legendy, které o řádu kolují a jež pravidelně oživuje kinematografie a literatura.

A spectacular, vivid, groundbreaking work of history which takes us into the minds and lives of medieval women. What was life really like for women in the medieval period? How did they think about sex, death and God? Could they live independent lives? And how can we hear their stories? Few women had the luxury of writing down their thoughts and feelings during medieval times. But remarkably, there are at least four extraordinary women who did. Marie de France, a poet; Julian of Norwich, a mystic and anchoress; Christine de Pizan, a widow and court writer; and Margery Kempe, a "no-good wife". In their own ways these four very different writers pushed back against the misogyny of the period. Each broke new ground in women’s writing and left us incredible insights into the world of medieval life and politics. This mesmerizing book is an unforgettably lively and immersive journey into the everyday lives of medieval women through the stories of these four iconic women writers, some of which are retold here for general readers for the first time.

Monografie se zaměřuje na významného literáta a duchovního Martina Lupáče z Újezda († 1468), který sehrál klíčovou roli v dějinách českého utrakvismu. Kniha analyzuje jeho literární dílo, ideové postoje a historické reflexe, zejména ve vztahu k basilejským kompaktátům, které pomáhal vyjednávat a k nimž se vracel po celý zbytek života. Obrazy evropského středověku dnes vytváří celá řada vzájemně spolupracujících oborů: historie, archeologie, dějiny umění, filologie, teologie či filozofie. Střetávání různých disciplín a proměňujících se metodologických přístupu vybízí k novému uchopení tradičních a zdánlivě uzavřených témat. Právě tímto směrem se vydává i ediční řada Středověk, jež nabízí jak odborné monografie či tematické sborníky, tak originální prameny a jejich překlady. Důraz je kladen na zpřístupňování a komentování středověkých textů a představování různých podob jejich smyslu.

Kniha poeticky nazvaná Sen o zemi hojnosti se zaobírá problematikou fantaskních představ pozdně středověkých lidí, intelektuálů, šlechticů, měšťanů i obyčejných sedláků, o světě, v němž panuje dostatek a nadbytek, o světě věčného mládí, kde lidé nestárnou a nic je nebolí. Jejím ústředním tématem je svět naruby, v němž má vše podobu dokonalého opaku. Na místo hladu zde létají pečená prasata a grilované husy přímo do pusy, v potocích teče pivo a víno, vařené ryby vyskakují rovnou na talíř. Knihu Hermana Pleije je možné číst jako protipól vůči slavnému Podzimu středověku Johana Huizingy. Jestliže u Huizingy dominuje dvorská, burgundská kultura s jejími jinotaji, pak u Pleije hraje prim zemitá lidová kultura, v níž je vše dovoleno a v níž se lidé oddávají snům hlavně proto, aby se člověk alespoň na chvíli dokázal přenést přes každodenní strasti.