Najnovšie - Náboženstvo strana 59 z 262

Příručka vipassany čili meditace vhledu pro běžný život obsahuje třicet jedna meditací na každý den a v krátkých kapitolkách nám přesně ukazuje, jak budovat naši každodenní meditační praxi, aby vytrvale rozvíjela uvolněnost, svěžest, radost, mír, moudrost a probuzení. Autorův styl je srozumitelný a snadno přístupný, prodchnutý osobní zkušeností a lehkostí; jeho učení je proloženo řadou přirovnání a praktickými příklady.

Francouzský kněz Henri Caffarel měl hluboký vhled do Božího plánu s láskou muže a ženy. Jeho inspirativní promluvy shromážděné v tomto svazku nám dávají pochopit obrovský potenciál svátosti manželství. Žít v manželství je náročné – ale i v něm nás Bůh, pokud se mu otevřeme, vede, doprovází a posiluje. Autor zná dobře realitu manželského života. Je si vědom nástrah v partnerském vztahu, ukazuje nám však, jak zlu lhostejnosti, výčitek a naschválů nepodlehnout. Láska je věrná a nepomine, jen když je ochotná začínat stále znovu, schopná odpouštět i odpuštění přijmout. Autor nás uvádí do manželské a rodinné spirituality. Ukazuje na důležitost modlitby i na povolání manželů k pohostinnosti a ke svědectví v ateistické společnosti. Opomenuta není ani sexualita. Nesmírně živé promluvy prokládá autor citacemi různých básníků, prozaiků a filozofů. Texty určené především manželským párům a rodinám poslouží dobře i při přípravě snoubenců a formování nových generací křesťanských manželství.

Když se řekne středověká pouť, mnozí si dnes představí takřka fanatický náboženský akt. Taková představa se zakládá na moderních předsudcích o středověkém náboženství, které je dnes běžně spojováno s iracionalitou, manipulací, absencí tolerance a často i násilím. Jak ale ve skutečnosti probíhala středověká pouť? Jak vypadal středověký poutník a svět kolem něj? A jaký je vztah poutnictví a umění? To jsou některé z otázek, na něž tato kniha hledá odpovědi. Doprovází středověkého poutníka na cestě krajinou až do cíle jeho cesty, interiéru kostela, a ukazuje, jak v něm díky umění, vůni kadidla, světlu svící a příjemnému chladu zažíval posvátno všemi smysly. Jedna věc se zdá být jistá: v předmoderním světě stejně jako dnes bylo putování zážitkem, který proměňoval život a nenechal nikoho lhostejným.

Kniha usiluje o nový vhled do tématu romské menšiny, ve kterém se obrací na vztah křesťanských církví k Romům. Po stručném přehledu života Romů a postavení církví na českém území od roku 1918 do současnosti následuje rozsáhlý výzkum obsahující statistické údaje zahrnuté v tabulkách a grafech (zmapování situace ve vybraných církvích a vybraných lokalitách ČR). Závěr knihy obsahuje rozhovory se zástupci vybraných církví v ČR - analýzu nejdůležitějších témat, praktické zkušenosti zástupců církví a jejich názory.

Zbrusu nový soubor krátkých duchovních příběhů a zamyšlení známého salesiánského autora dává opět podněty pro osobní rozjímání, společnou četbu nebo jen pro chvíle, kdy potřebujeme potěšit a povzbudit. Moudrost a laskavost každého z povídání ocení všichni, kteří hledají dotek vlídného duchovního poučení a posily. Salesián Bruno Ferrero vydal v Portále řadu knih pro potěchu duše, naposledy např. Hvězdy pro duši, Rosa pro duši, Svítání pro duši nebo Hostina pro duši.

Čitateľom a predovšetkým študentom Písma sa touto cestou dostáva do ruky vydanie Biblie, ktoré im umožní nazrieť do príbehov a posolstiev tejto knihy iným spôsobom a intenzívnejšie, než to bolo doposiaľ možné. Slovenčina sa tak týmto dielom zaradila medzi niekoľko jazykov, ktoré „doslovný“ preklad Biblie majú. Presvedčenie o Božom vdýchnutí Písiem viedlo Miloša Pavlíka ku snahe prekladať tak doslovne, ako to len bolo možné. Jeho snahou bolo vytvoriť čo najpresnejší odtlačok pôvodných biblických jazykov do slovenčiny. Netradičným prístupom zachoval i v preloženom texte dôrazy a tajomstvá originálu, ktoré sa iným prekladateľom v snahe o literárnu krásu na niektorých miestach vytratili. Preklad je doplnený mimoriadne rozsiahlym poznámkovým aparátom, ktorý obohatí laikov aj skúsených odborníkov. Nezaoberá sa teológiou, ale upresňuje význam jednotlivých slov a fráz v kontexte celého Písma.

Kniha Jana Fingerlanda není jen dalším vyprávěním o osudech biblických žen. Usiluje o něco jiného. Zkoumá, jak tyto příběhy v průběhu staletí chápali rabíni, křesťanští teologové nebo různé sekty, jejichž interpretace byly časem potlačeny nebo zapomenuty. Autor knihy se ptá, co mohou dodat novodobé obory, jako antropologie, lingvistika nebo psychoanalýza. Co?z původního obsahu skrývají, nebo přinejmenším rozmělňují novodobé překlady. A jak příběhy biblických žen interpretovali umělci, ať už malíři, filmaři, nebo spisovatelé. Dochází přitom k překvapivým závěrům, které se v mnohém stavějí proti obecně tradovaným výkladům. Text knihy dokumentuje rozsáhlý obrazový materiál. Jan Fingerland (1972) studoval politologii, filozofii a židovská studia v Praze, anglickém Yorku, ve Stockholmu a v Jeruzalémě. V současné době působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus. Zabývá se kulturou, náboženstvím a politikou Blízkého východu — a také biblí, kterou pojímá jako literární dílo či kulturně historický dokument. Je autorem populárního podcastu Předvařená bible, jenž vzniká ve spolupráci s Jewish Community Center Prague a nabízí čtení posvátných příběhů nenáboženským způsobem.

Táto knižka obsahuje krátke príbehy zakončené malou myšlienkou. Príbehy sú ako tabletky duchovnej múdrosti. Stačí jedna na deň. Po prečítaní príbehu nemôžeš zostať tým, kým si bol.

Těmito slovy začíná řeholní sestra Joan Chittisterová svou knihu o mnišském srdci – způsobu života, jenž člověku může přinést hluboké naplnění. Uprostřed obrovských otřesů, které se dnes ve světě odehrávají, nás sestra Joan vyzývá, abychom v sobě pěstovali srdce ustavičně hledající Boha, ať už to na našich různých cestách vypadá jakkoli: „Ve světě ustavičného hlomozu, neklidu a změn nás může před strachem z vlastní křehkosti zachránit jen hloubka duchovní studny v nás.“ Tato kniha přenáší sílu a moudrost mnišské duchovní tradice do jednadvacátého století. Sestra Joan se opírá o svatého Benedikta, který již v šestém století usiloval o morální integritu tváří v tvář pohanskému Římu. Nikoli však jeho dobýváním či snahou o jeho změnu, ale jednoduše tím, že se sám snažil žít neobyčejně dobře obyčejný život. Stejné mnišské smýšlení nám může pomoci růst v moudrosti, vyrovnanosti a duchovní síle, když se snažíme o obnovu a obrodu doma i ve světě. V době, kdy lidé na celém světě vydávají svědectví o lidské křehkosti – a zároveň houževnatosti lidského ducha – zve Mnišské srdce čtenáře všech společenských vrstev, aby přivítali konec jistot a přijali nové začátky ve světle víry. Aniž bychom vkročili do kláštera, můžeme stejně jako mnozí jiní před námi dospět k hlubšímu, svobodnějšímu a bohatšímu bytí – stát se pravými mnichy a mniškami, tak „aby ve všem byl oslaven Bůh“. „Povinná četba pro každého, kdo chce najít kompas svého srdce a pramen plnosti života.“

Příručka pro biřmovance, jak přežít v drsném světě. Letmé nahlédnutí do hlubin pokladů katolické církve – tak charakterizuje Marek Orko Vácha svou novou knihu Radost z Boha, která je určena zejména biřmovancům.

Tento modlitebník je pozvaním prehĺbiť život modlitby a pokročiť na duchovnej ceste pre všetkých, ktorí prostredníctvom mocného príhovoru preblahoslavenej Panny Márie a svätej Filomény chcú nasledovať Pána Ježiša a kráčať po jeho kráľovskej ceste kríža do nebeskej slávy. Na tomto svete sme totiž len dočasne, pretože sme stvorení pre nebo, pre večnosť. Sme tu len pútnikmi na ceste do prisľúbenej večnej vlasti. Na tejto ceste pútnika neraz pociťujeme námahu a ťažkosti, inokedy potrebujeme usmernenie a radu alebo povzbudenie. Svätí tieto potreby človeka dobre poznajú, veď tou cestou predsa sami prešli. Prežívali podobné okolnosti života a skúšky, v ktorých ich Pán vystavil vnútornej očiste, a tá neraz nebola ľahká. Sú to naši bratia a sestry, ktorí nás predišli na ceste do neba a ktorí nás na našej ceste za Ježišom chcú sprevádzať svojím príhovorom, pretože aj oni sami nachádzali v životných príbehoch svätých potrebné povzbudenie. Neraz nevieme, prečo nás na našej životnej púti osloví práve ten ktorý svätý. Z osobnej skúsenosti môžem povedať, že nie sme to my, ktorí si vyberáme svätých, ale svätí si vyberajú nás. Až časom spoznáme, prečo nás životný príbeh práve tých svätých, ktorí si nás vybrali, tak bytostne zasiahol. Svätí sa nám totiž sami dávajú poznať, bojujú o našu priazeň a o priateľstvo. Chcú nám pomáhať na ceste za Ježišom, ktorý je naším jediným cieľom. Modlitebník vychádza pri príležitosti 10. výročia zriadenia slovenského centra Arcibratstva svätej Filomény, ktoré vzniklo pri príležitosti 110. výročia zriadenia svetového Arcibratstva svätej Filomény – z rozhodnutia svätého pápeža Pia X. z 21. mája 1912, ktoré uverejnil vo vestníku Acta Apostolicae Sedis. Za desať rokov od vzniku slovenského centra Arcibratstva svätej Filomény, ktoré má v súčasnosti už vyše deväťsto členov zo Slovenska, Moravy, Čiech ale i z Argentíny, si táto svätá divotvorkyňa získala srdcia mnohých. Vznikajú modlitebné spoločenstvá po celom Slovensku, ktoré sa – vďaka Pánu Bohu – stávajú novými ohniskami úcty k nej v miestnych farských komunitách. Nech tento modlitebník prinesie viac Kristovho svetla do vášho života, aby ste na príhovor svätej Filomény, dcéry svetla, svietili uprostred tohto sveta ako hviezdy na nebeskej oblohe a vydávali svedectvo o živej viere, ktorá má moc i vrchy prenášať. Nech sa prostredníctvom tejto knihy všetci zjednotíme v spoločnej modlitbe, ktorá tým naberá na svojej intenzite. Nech nám pomôže vykročiť s väčšou odvahou a odhodlaním na ceste so svätou Filoménou za Pannou Máriou a Pánom Ježišom do neba a nech pomôže ešte väčšiemu šíreniu úcty k tejto „nebeskej hviezde“, o ktorej už nebohý rektor Svätyne svätej Filomény v Mugnane del Cardinale Mons. Giovanni Braschi povedal: „Svätá Filoména je ako plameň v srdci svojich ctiteľov, čím viac sa ho snažia uhasiť, tým viac horí a rozširuje sa.“ V Spišskom Podhradí Popolcová streda, 2. marec 2022 doc. HEDr. Ľuboslav Hromják, PhD. reprezentant Arcibratstva svätej Filomény pre Slovenskú republiku a delegát pre Českú republiku

Nepublikovaný príhovor Jána Pavla II. Hlavnej rade Konferencie biskupov Poľska Jedinečný, doteraz nepublikovaný dokument mapuje stretnutie Jána Pavla II. s biskupmi počas apoštolskej cesty do rodného Poľska v roku 1979. Potvrdilo veľký záujem pápeža i celého episkopátu o dobro Cirkvi a zviditeľnilo skutočný význam fungovania kolegiality. Spis, ktorý umožňuje pozrieť sa na historickú udalosť ucelene, poukazuje na to, s akou zrelosťou sa pápež i miestni biskupi pozerali na situáciu v Poľsku a akú veľkú zodpovednosť niesli za krajinu. Výmena myšlienok medzi pápežom a biskupmi presviedča o tom, že nešlo iba o výmenu zdvorilostných fráz. Obe strany si totiž dobre uvedomovali vážne problémy, ktoré sa kopili pred Cirkvou a vlasťou. Výnimočnosť tohto historického okamihu nasmerovala myšlienky prítomných do budúcnosti. Spoločne si kládli otázky: Čo trvácne zostane z tejto neobyčajnej návštevy? Zmení život v krajine na lepší?

V poradí už 5. diel duchovných cvičení formou lectio divina. Tentokrát sú to duchovné cvičenia so sv. Petrom. So sv. Petrom, ktorý má živý nefalšovaný vzťah s Ježišom a pri jeho stretnutiach s Ježišom sa stále niečo deje. A Peter nie je ľahostajný ani vlažný. A aj vtedy, keď sa zdá, že je pasívny, uzatvorený a mĺkvy, vedie vnútorný boj... so samým sebou za Ježiša. Petrove stretnutia s Ježišom sú živé a bezprostredné. Táto kniha ja adresovaná všetkým nezávisle od ich povolania, životného stavu, či zamestnania.

Osvojenie si tohto asketického prostriedku skutočne prináša veľké ovocie. Hovorí sa, že ak niekto začne čítať svätých otcov, tak jeho život už nikdy nebude taký, ako predtým. Je to pravdivé tvrdenie. Evanjelium a náuku svätých učiteľov duchovného života sa nedá čítať bez toho, aby sme popritom nepodstúpili drámu rozhodovania pre večný život alebo večnú smrť. Ak by sme sa o to predsa pokúsili, tak tento akt by bol len výsledkom nášho predchádzajúceho rozhodnutia, ktoré sa vyhýba napĺňaniu Božej vôle.

Alexia Le Clerc (1576 – 1622) založila Kongregáciu Notre-Dame v spolupráci s budúcim svätcom, Petrom Fourierom (1565 – 1640), farárom v mestečku Mattaincourte, v Lotrinskom vojvodstve. Materiálna i mravná chudoba malých dievčat ponechaných samých na seba sa hlboko dotkla budúcich rehoľníčok, ktoré v roku 1598 pre ne otvárajú prvú bezplatnú školu v Poussay, vo Vogézach. Zameriavajú sa nielen na vzdelávanie, ale aj na celkový rozvoj osobnosti; školy tým priniesli pre danú dobu novátorskú pedagogiku. Kongregácia Notre-Dame je prítomná na všetkých kontinentoch sveta. Pred vyše 250 rokmi prišli rehoľné sestry aj na územie Slovenska a dodnes pôsobia v mnohých mestách na cirkevných školách.

Všetci by sme chceli byť šťastní a podľa možnosti neustále. Dá sa dopracovať k stavu trvalej pohody? Môže to zakúšať každý? Rozhodne áno – ako? Brat Martin z rehole minoritov nám ponúka pomoc pri budovaní vnútorného pokoja svojou útlou, za to však myšlienkovo veľmi hutnou publikáciou. Opiera sa o citát sv. Pavla: „Ustavične sa radujte! Bez prestania sa modlite, pri všetkom vzdávajte vďaky. Tiež poukazuje na možnosť dosiahnutia stáleho pokoja a radosti v srdci slovami sv. Augustína: „Nespokojné je naše srdce, kým nespočinie v Tebe, Bože.“ O pokoj, radosť v duši je potrebné zabojovať vytrvalou modlitbou, stálym odovzdávaním sa do Otcovej vôle, prijímaním celého svojho života a ďakovaním za všetko.

Kniha obsahuje učenie autentického duchovného učiteľa, ktorý sa nesnaží zapáčiť, ale chce viesť svojich žiakov k životu v jednote s Bohom. Jazyk je zámerne takmer školácky jednoduchý, na prospech každého, kto sa chce cvičiť v Božej prítomnosti. Základnou líniou celého textu je pohľad – postupne predstavovaný ako očisťujúci, posväcujúci, upokojujúci, zjednocujúci –, či už pohľad Boha, Ježiša alebo Panny Márie. Dom Godefroid, trapistický mních, je svojimi skúsenosťami a nadšením nepochybne hodnoverným svedkom pôsobenia milosti v živote človeka hľadajúceho Boha. Jeho učenie je ňou preniknuté. Majstrom zostáva aj dnes pre každého, kto chce žiť pod Božím pohľadom. Kto bol Paul Bélorgey? Paul Bélorgey sa narodil 12. novembra 1880 v Pouilly-en-Auxois. Spomienky našich súčasníkov na tohto muža sa určite veľmi rôznia, ale všetci sa zhodujú v tom, že bol skutočne duchovným človekom, ktorý viedol ľudí na úzkej ceste zjednotenia s Bohom. Nemohol zniesť vlažnosť vo svete ani v kláštore, o čom svedčia jeho osudy. Dvadsiateho štvrtého marca 1910 vstúpil do cisterciánskeho opátstva v Scourmonte – tak sa skončil úspešný život svetáckeho vojaka, ktorý miloval konské dostihy a hostiny, ale stále ho trápila nespokojnosť, ktorá ho priviedla ku konverzii. Pri viacerých príležitostiach sa sám vyjadril k tomuto obdobiu svojho života a z jeho rozprávania vyplývalo, že bol mimoriadne pozorný na znamenia Prozreteľnosti. Taký zostal aj ako mních – vždy pozorný na jemné vanutie Ducha v srdciach. Po tom, čo pôsobil ako novicmajster a prior v Scourmonte, ho roku 1932 vymenovali za opáta v Cîteaux. Mnísi zo Cîteaux si ešte vždy pamätajú tohto nadšeného muža, nevyčerpateľného rečníka presvedčeného o pravdivosti svojej duchovnej skúsenosti a ochotného sa o ňu podeliť. Elegantný, žiarivý, usmievavý, učil „všetko o Bohu“ v prekonávaní seba samého. Jeho učenie, v konečnom dôsledku veľmi jednoduché, si vyžadovalo veľkú prísnosť a jeho tak trochu systematické myslenie nepripúšťalo rozpory. Vo svojom spoločenstve chcel vytvoriť duchovnú elitu „silných“ (ako hovorí sv. Pavol) a bol prekvapený, že nie všetci ľahko kráčali po ceste Božích prikázaní. Knihy Dom Godefroida, hoci určite odrážajú jeho myšlienky, neboli napísané priamo jeho rukou. Hovoril zo srdca a dal sa unášať hlbokou duchovnou spomienkou. Jeho knihy sú v podstate poznámky, ktoré si robil počas výučby v noviciáte a neskôr ich revidoval. Starší zo Cîteaux si 10 dodnes pripomínajú dojímavú kázeň Dom Godefroida na sviatok Mena Ježiš (slávil sa vtedy v druhú nedeľu po Zjavení Pána): expertus potest credere. To bolo možno jeho najhlbšie duchovné presvedčenie: Viera musí byť predmetom skúsenosti a na oplátku musí táto skúsenosť, zložená z modlitby, jednoduchosti a citovej zbožnosti, viesť k hlbšej viere. V roku 1953 ho povolali za predstaveného do Caldey vo Walese a neskôr bol duchovným správcom v Soleilmonte v Belgicku. Zomrel pokojne 15. septembra 1964: Tranquillus Deus tranquillat omnia – Pokojný Boh všetko upokojuje. Predstavenie „Zasvätenia do vnútorného života“ je azda v prvom rade poskytnutím určitých referenčných bodov, ktoré umožnia do istej miery relativizovať jazyk, aby sme sa dostali k tomu, o čom hovorí. Treba uznať, že desaťročia delia ľudí niekedy viac ako storočia a že pri prvom čítaní tejto knižočky hrozí, že budeme konfrontovaní s trojnásobnou zastaranosťou: zastaranosťou citovaných autorít, historickej situácie a samotného jazyka. Nevyhneme sa požiadavkám našich čias (mier medzi ľuďmi, starostlivosť o najchudobnejších, etická refl exia), ale Dom Godefroid nám s radosťou pripomína, že mier medzi ľuďmi nastane len vtedy, ak bude zakorenený tam, kde sa vždy dáva a prijíma, v Trojjedinom Bohu a vo „vnútornomživote“ Najsvätejšej Trojice.

Sebastián Blaksley angyalok sugallatát és jelenéseit írta meg 144 látogatásból álló sorozatban, amelyet Rafael és Gabriel arkangyal irányított. Az angyalok arra kérték, írja le a tőlük, valamint Jézustól és Szűz Máriától származó üzeneteket. Így született a Csak a szeretetet válaszd című, hét könyvből álló sorozat, melynek első kötetét már magyar nyelven is olvashatjuk. Akárcsak egy valaha szeretett, de elfeledett dallam meghallgatásakor, újraéled a kapcsolat az igazi énünkkel, amely közvetlen, személyes és magával ragadóan csodálatos. A Csak a szeretetet válaszd, tudatos visszatérést kínál a mindenekelőtti Első Szeretethez. A SZENTSÉG VISSZHANGJAI A Csak a szeretetet válaszd sorozat első könyve olyan, akár a szentségvisszhangja a szívben, amely az isteni ölelésbe hív bennünket. A lélek felismeri a szeretet hangját, amely arra indítja, hogy visszatérjen az Istennel való közvetlen kapcsolat útjára. Semmi sem állíthatja meg a szerető szívet abban, hogy elérje az Istennel való egységet, ha meghallja az isteni szeretet hívását.

Po staletí křesťané rozjímají nad utrpením Spasitele. A v každé době se do jejich modliteb promítají aktuální události. Redemptorista P. Petr Beneš ve svých úvahách nad jednotlivými zastaveními křížové cesty propojuje poslední chvíle Ježíšova pozemského života s utrpením lidí zasažených válkou. Každého z nás konfrontuje s postoji, které druhým ubližují, zároveň však také ukazuje na způsoby, jimiž můžeme druhým jejich trápení ulehčit.