Hľadanie: Krasojezdkyně
zobraziť:
Milenka Slunce
Podrobnejšie informácie o knihe Milenka Slunce: Román Milenka Slunce, odehrávající se na pozadí dekadentní nádhery francouzského královského dvora 17. století, pojednává o životě slavné krasojezdkyně Louise de la Valliere, statečné, odvážné a něžné d
ívky s laskavým srdcem, pocházející z rodiny menšího šlechtice, ze které se navzdory nepřízni osudu stane jedna z nejzáhadnějších konkubín krále Ludvíka XIV., charismatického krále Slunce. Vyprávění začíná ve chvíli, kdy se malá Louise, zvláštní dítě
mimořádné inteligence, zamiluje do divokého bílého hřebce, kterého zkrotí za pomoci prastaré magie. Tento zoufalý čin z mládí poznamená celý její život, změní jej způsobem, jaký si nikdy nepředstavovala. Tělesně postižená dívka, která nemá šanci se
vdát, příliš chudobná, než aby mohla vstoupit do kláštera, se dostane v roli dvorní dámy ke dvoru krále Slunce, kde si uchvátí královo srdce. Román Milenka Slunce pojednává o síle skutečné lásky, i o nerozvážných činech, kterých se dopouštíme, abycho
m si ji získali a udrželi. Sandra Gullandová mistrovsky a procítěně splétá nezapomenutelný příběh plný postav a historických reálií, oživuje před čtenářem jedno z nejvíce fascinujících období francouzské historie.
Vypredané
17,81 €
18,75 €
dostupné aj ako:
Osudy - audiokniha na CD
O svém životě vypráví Arnošt Lustig (1926-2011)
Tanečník s osudem
Můj nejoblíbenější fotr rád tancoval. Po druhé světové válce hlavně na americký swing a české polky, po sovětské okupaci na argentinská tanga a ploužáky z Posázaví. Vydržel na parketu z tanečníků nejdéle – konec určoval obvykle úsvit. Po naší emigraci do USA, v roce 1970, jako člen Mezinárodního programu spisovatelů v Iowě vévodil tanečním dýchánkům v domku, který nám univerzita poskytla – jako dýdžej jsem obsluhoval druhou nejdůležitější mašinu v rodině – gramofon – důležitější byl jenom kufříkový psací stroj Hermes Baby. (Desky nám posílala Arnoštova matka Terezie a sestra Hana, tátovo „dvojče“ Ota Pavel a mně kamarádi ze střední.) Později, už v „posametových“ Karlových Varech, jako viceprezident poroty filmového festivalu protancoval fotr s o dvě generace mladší Julií Ormondovou noc v Grandhotelu Pupp a ředitel festivalu Jiří Bartoška žasnul, kde se v něm bere „ta šťáva“ (bylo mu teprve 69!).
Vypozoroval jsem, že můj fotr byl při tanci dominantním partnerem krásných žen, včetně mé matky Věry. Ty, které vedl v tanečních duelech do okouzlujícího úmoru, se zdály šťastné. Jediná partnerka, kterou nedokázal vést podle svého gusta, se jmenovala OSUD, ale možná byla taky v tanci s mým fotrem uspokojená... V jejím nepolevujícím objetí absolvovali řadu vytrvalostních „sessions“, nejčastěji bez přípravy. Nejdřív ji stačil krokově i v ohebnosti (v Terezíně mu přezdívali „hadí muž“, protože se protáhl mříží do německých skladů brambor). Nakonec mýho nejoblíbenějšího fotra ale paní OSUD dostala, tak jako dostane všechny. Nikdy ale nikdo neviděl jeho prošoupaný podrážky, prasklý puchýře a neslyšel jeho krátící se dech. Můj nejoblíbenější fotr se totiž svůj celej život řídil heslem „budeme bojovat – nebudeme brečet!“ (Tak to připsal na okraj fiktivního dopisu zaplynovanému otci Emilovi „Táto!“ do Mladé fronty v roce 1947.)
O svých pas-de-deux s Lady Osudem mi fotr rád vyprávěl – a vyprávěl ještě radši než tančil nebo jedl (to taky s gustem). Nejen, že jsem ty příběhy rád poslouchal, chvěl jsem se a obdivoval ho. Měl výdrž. To poznáte i z přiloženého CD... Pepi Lustig, USA, 2016
Dodnes nevím, jestli jsem vyšla z jeho příběhu. Z jeho představ o tom, jaká bych byla, kdybych se narodila tehdy a do toho a žila tam, s ním a s nimi. Se všemi, které jsem mohla poznat a poznat měla.
Ďábel se mu díval do očí, jako by mu snad jeho život patřil. Osud si s ním zahrával. Možná, aby zabil jeho hravost a s ní i jeho nezkrotnost, která jím proudila do neznáma. A přesto se ho drželo štěstí. Často pouštěl svůj kousek chleba po vodě a často přicházel čas, kdy se k němu vracel. Jako světlo, tma, světlo, tma. („Co všechno přichází a zase se propadá do tmy?“) Jako jeho Tanga, dívka z Hamburku, měl v pohledu prorocký smutek. A s Tangou, Soňou Grossovou, krasojezdkyní z cirkusu Odeon v Hamburku, pro kterou nebyl jen bratrem, se dívali „na stromy, jak opadavá listí“. Smířili „se s tím, že nikdo nemá nic napořád. Co na jaře kvetlo a v létě dozrálo, začalo na podzim krásnět a umírat a zahynulo to ještě dřív, než přišla zima… Když padala hvězda,“ usmáli se, „jako by se jim ulevilo.“ Nevěděli „snad předtím, že nic – doslova nic – není nesmrtelné?“ Arnošt Lustig, Praha, 1992 Eva Lustigová, Vídeň, 2016
Celkový čas 4 hodiny 14 minut
Lacná kniha Žena z cigaretového papiera
Protagonisti poviedok debutujúcej autorky Anny Kiliánovej sú vystavovaní bizarným situáciám. Tučnej Kláre komplikuje vzťahy s mužmi smejúci sa pes, ktorého zdedila po otcovi. Mužovi sa po príchode z nemocnice zdá, že jeho suseda je tenká ako hárok papiera a novinový stánok mu pripomína útroby vesmíru s dvomi vynárajúcimi sa očami. Hrdinovia poviedok tak balansujú na tenkej hranici medzi suchou realitou a absurdnými preludmi. Snažia sa nájsť rovnováhu, ktorú na pomedzí predstáv a skutočnosti, fikcie a faktu hľadáme každý deň.
Anna Kiliánová (1981) sa narodila v Brezne. V Bratislave vyštudovala fyziku. Tri roky žila vo Francúzsku, kde začala s písaním detektívneho románu. Prvýkrát sa literárne predstavila ako finalistka súťaže Poviedka 2009. Niekoľko textov jej vyšlo v nedeľnej prílohe denníka Pravda. Napísala scenár k jednej z poviedok filmu Intrigy. Pracovala ako jazyková redaktorka knihy Uršule Kovalyk Krasojazdkyňa. Tento rok jej vychádza detská kniha Obed s drakom s vlastnými ilustráciami, v najbližšej dobe by sa mala objaviť aj v nemeckom jazyku. Žije v Bratislave, má dve deti. Najviac peňazí vráža do kníh a do jedla. Má rada hlučné miesta a vysoké kopce.
Vypredané
0,33 €
6,60 €
dostupné aj ako:
Sodoma Gomora
Dětství může být plné poezie, i když je okolní prostředí poněkud nepoetické. O tom ví své Jaruška – způsobná holčička, která právě nastoupila do první třídy. Píší se 70. léta minulého století a ona si hopsá životem, zároveň se však pozorně dívá okolo a nic jí neuteče. Věcně, přiléhavě glosuje každodenní události i lidi kolem sebe – tatínka s jeho vášní pro lepidla a krasojízdu, maminku milující višně v čokoládě a kočky, babičku, kterou neodbytně přitahuje oheň, strýce Jiřího hýčkajícího své četné hrábě a tetu Hanu, která baží po kapitalistických výrobcích. A samozřejmě objekt svého nekonečného obdivu – krasojezdkyni Helenku. Od první kapitoly je jasné, že na středočeské zahrádce nebo v kuchyni se mohou odehrávat scénky, na které se nezapomíná. Možná budete slzet smíchy, jindy vás zamrazí, ale určitě si toto drsně hebké čtení užijete!
Vypredané
8,76 €
9,22 €
dostupné aj ako: