Albert

Nekonečné je utrpení v kruhu zrozování. Konečná je cesta podle Buddhova učení. Kniha Abhid-hamma-Abhivinaya je završením životního díla ctihodného Áyukusa-la Thery, ve které jsou shrnujícím způsoben podány postupy Abhivi-nayi pro zvládání života podle Buddhovy nauky až k dosažení konečného cíle Nibbány.

Umění žít šťastně je knihou, ke které se čtenář vrací pro požitek z četby a pro poučení, jak stále lépe zvládat každodenní život pomocí meditace. Každý zná štěstí a radost z vlastní zkušenosti. Schopnost žít šťastně lze však také vědomě rozvíjet. V každodenním životě lze vytvářet podmínky, které otevírají prostor pro spontánní vznikání blahodárných stavů mysli. Kniha vysvětluje techniky meditace a postupy každodenního zvládání života, které vedou ke štěstí. Autor však nedává jednoduché rady, nýbrž nabízí praktické postupy a strategie tak, aby si je snadno každý sám prožitkově ověřil a pak kreativně použil. Umění žít šťastně učí metody, jak rozvíjet blahodárné stavy mysli – všímavost, radost, moudrost – a jak je využívat v každodenním životě.

Autor se na rozdíl od svých předešlých knih v esejisticky podaném textu zamýšlí nad duchovními hodnotami, kulturním dědictvím a odkazem barokních ideálů pro dnešního člověka. V konfrontaci s výchovou v dětství (vyrůstal na jižní Moravě) a vzpomínkami na pobyt na vesnici se snaží čtenáři přiblížit hodnoty ověřené řadou generací , které dnešní doba ve svém zrychleném pohybu často opomíjí. Své postřehy a pocity konfrontuje s řadou myšlenek a úvah jiných autorů (Ivan Slavík, Antonin Kratochvil, Fra ntišek Halas, Zdeněk Rotrekl, Václav Černý), často se uchyluje i do příkladů z malířství, sochařství a umění vůbec. I přes celou řadu odkazů na jednotlivé autory a polemiku s jejich pocity je text knihy velmi čtivý a často i překvapivý při autorových meditativních závěrech. Kniha Konfese baroku rozhodně patří k těm nečetným titulům, které mají za cíl čtenáře kultivovat a přinutí i jej samotného k přemýšlení nad povrchností a jednobarevností současného dění kolem nás.

Autor se na rozdíl od svých předešlých knih v esejisticky podaném textu zamýšlí nad duchovními hodnotami, kulturním dědictvím a odkazem barokních ideálů pro dnešního člověka. V konfrontaci s výchovou v dětství (vyrůstal na jižní Moravě) a vzpomínkami na pobyt na vesnici se snaží čtenáři přiblížit hodnoty ověřené řadou generací , které dnešní doba ve svém zrychleném pohybu často opomíjí. Své postřehy a pocity konfrontuje s řadou myšlenek a úvah jiných autorů (Ivan Slavík, Antonin Kratochvil, Fra ntišek Halas, Zdeněk Rotrekl, Václav Černý), často se uchyluje i do příkladů z malířství, sochařství a umění vůbec. I přes celou řadu odkazů na jednotlivé autory a polemiku s jejich pocity je text knihy velmi čtivý a často i překvapivý při autorových meditativních závěrech. Kniha Konfese baroku rozhodně patří k těm nečetným titulům, které mají za cíl čtenáře kultivovat a přinutí i jej samotného k přemýšlení nad povrchností a jednobarevností současného dění kolem nás.

V dějinách evropských i světových národních literatur máme mnoho literárních tvůrců, kteří výrazně zazářili na literárním nebi a během svého krátkého života vytvořili dílo vysokých uměleckých hodnot. K takovým je přiřazován Srečko Kosovel (1904 –1926), který za sebou zanechal několik tisíc veršů, deníkových záznamů, črt, dopisů, básní v próze i literárních statí. Kosovel navázal na domácí literární tradici, do níž však vnesl mnoho nových, netradičních prvků, nevšedních pohledů a aktuálních témat. Desítky expresionistických básní, které S. Kosovel napsal v době studií na filozofické fakultě v Lublani ukazují básníkovy názory na náš kontinent, obsahují jeho vize budoucnosti člověka a lidstva. Předkládaný výbor by chtěl představit Srečka Kosovela českým čtenářům jako básníka výrazně moderního, lyrického tvůrce, významného představitele slovinské sociální poezie, jehož dílo je trvalou součástí moderního evropského písemnictví. Výbor z básnické tvorby ilustrujeme reprodukcemi děl slovinského malíře Anteho Trstenjaka.

V dějinách evropských i světových národních literatur máme mnoho literárních tvůrců, kteří výrazně zazářili na literárním nebi a během svého krátkého života vytvořili dílo vysokých uměleckých hodnot. K takovým je přiřazován Srečko Kosovel (1904 –1926), který za sebou zanechal několik tisíc veršů, deníkových záznamů, črt, dopisů, básní v próze i literárních statí. Kosovel navázal na domácí literární tradici, do níž však vnesl mnoho nových, netradičních prvků, nevšedních pohledů a aktuálních témat. Desítky expresionistických básní, které S. Kosovel napsal v době studií na filozofické fakultě v Lublani ukazují básníkovy názory na náš kontinent, obsahují jeho vize budoucnosti člověka a lidstva. Předkládaný výbor by chtěl představit Srečka Kosovela českým čtenářům jako básníka výrazně moderního, lyrického tvůrce, významného představitele slovinské sociální poezie, jehož dílo je trvalou součástí moderního evropského písemnictví. Výbor z básnické tvorby ilustrujeme reprodukcemi děl slovinského malíře Anteho Trstenjaka.

Kniha Úvod do supervize prošla před svým vydáním spletitou cestou. Vznikla z praktické příručky připravené na základě zkušeností z výcviku pro supervizory v rámci projektu Česko-irská horizontála (CZIRHO) vedeného Thomasem Larkinem a Johnem Lundbergem (Dublin, Ireland) v Telči na podzim 2000. Tato příručka vycházela z překladu knihy autorů Steva Page a Vala Wosketa Supervising the Counsellor: A Cyclical Model, vydané v New York v roce 1994. Od českého vydání doplněné verze textu příručky očekáváme především příspěvek ke zlepšení informovanosti širší odborné veřejnosti o supervizní práci pohledem jednoho ze známých a rozšířených přístupů, tzv. cyklického modelu supervize. Kniha jistě nalezne své čtenáře především u pracovníků nejrůznějších profesí v oblasti zdravotních a sociálních služeb a to jak ve státním, tak nestátním sektoru.

Kniha Úvod do supervize prošla před svým vydáním spletitou cestou. Vznikla z praktické příručky připravené na základě zkušeností z výcviku pro supervizory v rámci projektu Česko-irská horizontála (CZIRHO) vedeného Thomasem Larkinem a Johnem Lundbergem (Dublin, Ireland) v Telči na podzim 2000. Tato příručka vycházela z překladu knihy autorů Steva Page a Vala Wosketa Supervising the Counsellor: A Cyclical Model, vydané v New York v roce 1994. Od českého vydání doplněné verze textu příručky očekáváme především příspěvek ke zlepšení informovanosti širší odborné veřejnosti o supervizní práci pohledem jednoho ze známých a rozšířených přístupů, tzv. cyklického modelu supervize. Kniha jistě nalezne své čtenáře především u pracovníků nejrůznějších profesí v oblasti zdravotních a sociálních služeb a to jak ve státním, tak nestátním sektoru.

Kniha vzpomínek a fotografií věnovaných Bohumilu Hrabalovi.

Kniha vzpomínek a fotografií věnovaných Bohumilu Hrabalovi.

Kniha vzpomínek a fotografií věnovaných Bohumilu Hrabalovi.

První část knihy obsahuje návod k meditaci, který proslovil sám historický Buddha: Buddhova Velká promluva o podkladech všímavosti je zde poprvé přeložen do češtiny přímo z kanonického jazyka páli. Překlad této známé promluvy Mahá Satipatthána Sutta provedl přední český znalec buddhismu Dr. Mirko Frýba. V druhé části knihy je praktický návod na meditaci napsaný ctihodným Mahási Sayadó, jenž byl nejuznávanějším meditačním mistrem dvacátého století. Meditaci všímavosti a vhledu, satipatthána-vipassaná, považují všechny školy buddhismu za základ duchovní praxe. Třetí část obsahuje další vysvětlení Buddhovy meditace všímavosti a vhledu, která se v Evropě prosadila jako část praxe Áyukusala, neboli každodenního života (áyu), dovedně zvládaného (kusala). Kniha Buddhova meditace všímavosti a vhledu je praktickým základem, který doplňují další knihy o původním Buddhově učení.