Amaratime strana 3 z 3

Během života si člověk vypracovává tendenci rozdělování energie a jeho duše pravidelně prochází zkouškou, a to: co je pro ni důležitější – jednota s Bohem, nebo s tímto světem? A na tomto výběru závisí celý další život. Člověk vidí svět takovým, jakým ho očekává vidět, a dokonce i když se realita liší od očekávané představy, člověk se chová v rámci svého modelu. Když se domníváme, že vidíme okolní svět v jeho úplně reálné skutečnosti, naivně se mýlíme. Každá živá bytost vytváří emocionální model okolního světa. Dá se říct, že je to jeho obraz světa. Jeho podpora a rozvoj zabírají velmi mnoho energie. Ale ve skutečnosti nevidíme reálný svět. Žijeme ve světě vytvořeném našimi myšlenkami a emocemi a reagujeme na svět v rámci našeho modelu a nemilosrdně odhazujeme to, co mu neodpovídá. A když se náš model začíná příliš lišit od skutečnosti, stále agresivněji ho bráníme, potom propadáme sklíčenosti, jsme nemocní a umíráme. Na změnu modelu světa je spotřebováno velmi mnoho sil.

Existuje několik úrovní lidských hodnot. Nejprve je to materiální úroveň. Závislost na této úrovni rodí lidi bezcharakterní, přízemní, chamtivé, lakomce. První duchovní úroveň – to jsou vztahy, schopnosti, intelekt. Závislost na vztazích rodí žárlivost, podezíravost, urážlivost. Závislost na schopnostech a intelektu způsobuje povýšení vlastní důležitosti, přání všechny přemoci, krutě řídit okolní lidi. Druhá, vyšší úroveň duchovnosti – to jsou šlechetnost, ideály, principy, sny, cíle, naděje. Závislost na nich rodí neustálý konflikt, nespokojenost s okolní společností i lidmi. Agrese se může rozvíjet velmi pomalu, ale přitom silně. Třetí, ještě důležitější úroveň duchovnosti – to jsou morálka, mravnost, tedy duchovnost, která přechází v lásku k lidem.