Andrej Šťastný strana 3 z 5

Po celé dva roky si Milan Lasica a Jiří Stránský vyměňovali své nápady a postřehy o době, o sobě, o paměti osobní i společenské prostřednictvím dopisů. Že je tento žánr v našem běžném životě už téměř zcela nahrazen stručnými sms zprávami či elektronickou

Charakteristiky osobností podle jednotlivých znamení Zvěrokruhu, to je náplň knihy herečky a spisovatelky Luby Skořepové. Autorka je v daném oboru velmi zběhlá a své názory doplňuje letitými zkušenostmi. Nechybí ani téma herci a horoskopy, výběr partnera či tchyně, stejně tak jako množství užitečných rad týkajících se neduhů těla i duše. Sama autorka říká: "Děkuji přírodě a tomu, kdo ji stvořil, že mi dovoluje, abych alespoň cípečkem poodhalila její tajemství, co se týká nás lidí a vůbec všeho živého. Pochopila jsem radost a lásku Stvořitele, s níž se do toho všeho se zdarem pustil. Dal souhlas, abych alespoň v kratičkém záblesku vycítila, proč vlastně jsme byli posláni na tuhle zem a jak si tu máme počínat. Zřejmě neměl nic proti tomu, aby nastalo zvláštní spojení mezi stromy, rostlinami a mnou."

V nové knize Petra Rittera se pod názvem A poslední přišel kat skrývají tři originální novely. Ačkoliv se čtou jako detektivky, současně, aniž si to čtenář uvědomí, se jejich příběhy noří hluboko do filozofie života a smrti. Plány na zítra popisují pokus úspěšného, životem unaveného byznysmana žít svůj život znovu, jednodušeji a čistěji pod změněnou identitou, který končí, jak přirozeně končit musí, což ovšem čtenář pochopí, teprve až spolu se spisovatelem dojde na konec umně vystavěného příběhu. Deník vražedkyně je deníkem ženy naplněné iracionální záští, v jehož řádcích den po dni sledujeme narůstající nenávist k lidem až k osudovému rozhodnutí z vnitřního přetlaku vraždit, po němž následuje stejně tak překvapivá jako logická pointa osvědčující sílu zla ze zcela nečekané strany. Závěrečná novela A poslední přišel kat je příběhem podivné vraždy, k níž nejen chybí motiv, ale navíc se odehrává na dráždivém půdorysu: v místnosti jsou tři muži, z nichž jeden zůstává zavražděný a zbylí dva svorně tvrdí: já jsem nezabil; anebo: zabil jsem já. Ať vrah chybí nebo přebývá, jen jeden z mužů je nevinný. Než dospějeme k překvapivému rozuzlení, procházíme spolu s Ritterem psychologií podezřelých i postav, které s vraždou zdánlivě nemají nic společného. Téma smrti v rovině vznešené a nadčasové i v rovině zcela aktuální spisovatel mísí spolu s humorem a erotikou stejně přirozeně, jako je mísí lidský život.

Kdo dnes u nás vládne? Velcí zločinci, nebo naopak jejich právníci? Co se stane, když se slavný advokát a mocný mafián rozhádají? Když se pustí do války? Kdo je silnější? Zvítězí mafiánská brutalita a síla, nebo právnický intelekt a lest? Co je ale nejhorší – ani jeden z nich si v téhle bezohledné válce neuvědomí, jak moc jsou si podobní… Z dramatického thrilleru Josefa Klímy je cítit, že autor si nemusel moc vymýšlet. Jak sám říká: „Je to možná nejzákladnější otázka téhle doby a téhle společnosti.“

Zde žili je ve skutečnosti dvojromán. Odehrává se v několika dějových pásmech, v jejichž středu se ocitá Franěk Podhajský, stárnoucí právník, dříve prokurátor, státní zástupce a dnes privátní advokát. Všudypřítomnou druhou nejdůležitější postavou je jeho před mnoha lety zemřelý otec Polda, fašisty i komunisty vězněný nepoddajný idealista, s nímž Franěk vede pozdní rozhovory ze záhrobí, které měl, ale nestihl vést za otcova života. V dějové rovině procházející přítomností pak Fraňkovi vstupuje do života tajemná, přitažlivá a excentrická Saša, jež se vynořila z hlubin komunistické a fašistické minulosti, ovšem politické problémy, do kterých Fraňka dnes manipuluje, jsou veskrze současné. Na půdorysu dramatického příběhu sklenutého nad téměř sto lety české historie, nechybí ani kriminální zápletky.

Už čtvrtou generaci provází životem ojedinělý hlas Yvetty Simonové, legendy české populární písničky. Jejího životního příběhu se na přání zpěvačky před lety ujal Pavel Vrba, jeden z nejprestižnějších autorů písňových textů, které naše hudební scéna měla. Sám pro Yvettu téměř nepsal – věnoval se jiným žánrům, ale celou českou hudební scénu dobře znal a mezi hudebníky všech generací a stylů měl řadu přátel. Proto mohl jejím životním peripetiím, které prožila s „Osudovými muži“, rozumět a popsat je se zvláštní citlivostí a z neobvyklých úhlů pohledu.

Právě zvědavost a údiv pokládá autor celoživotně za předstupeň k poznání. Toto přesvědčení je patrné z fejetonů, jejichž psaní se věnuje s potěšením přes půl století. Letos vyjde v pořadí již jeho 19. Sbírka, která shromažďuje 88 těchto literárních opusů z posledních dvou let. Jejich nedílnou součástí jsou barevné ilustrace jeho ženy Magdy. Neměli bychom se stydět za to, když na něco zíráme "jako husa do flašky". A nemusí jít jen o věci exotické, stejně zajímavé mohou být i ty zdánlivě každodenní, podíváme-li se na ně blíže. Stejně tak jako ony zmíněné husy, které nejsou k ničemu lhostejné a chtějí svými zvědavými zobáky všechno prozkoumat. To je přece vlastnost hodná následování!