Bärenreiter Praha s.r.o. strana 2 z 2

Kniha je určena začínajícím hráčům na malý buben a tympány. Krátké skladbičky s doprovodem klavíru mají programní názvy, které děti motivují. Autor se záměrně vyhýbá pokročilým technikám hry, ale obtížnost skladbiček mohou hráči při živém provedení výrazně upravovat zvoleným tempem.

ABC hudební nauky

Vynikající saxofonista David Liebman (nar. 1946 v Brooklynu) se proslavil též jako světově uznávaný pedagog v oblasti jazzu a saxofonové hry. Své dlouholeté interpretační a pedagogické zkušenosti zúročil v učebnici, která systematicky a velmi podrobně popisuje techniku hry na tento nástroj a zároveň vysvětluje, jak o hře přemýšlet a hledat optimální přístup k jejím jednotlivým aspektům (dýchání, nátisk, frázování atd.). Soustředí se především na odstranění zlozvyků a na rozvoj přirozené a uvolněné techniky. Využití této v celém světě používané učebnice je velmi široké; je vhodná pro začátečníky i pokročilé hráče bez ohledu na hudební styl, jemuž se věnují. Důležité informace zde naleznou nejen saxofonisté, ale i klarinetisté a hráči na ostatní dechové nástroje či zpěváci (kapitola o dýchání).

Zkušená a oblíbená pedagožka Eva Bublová se ve své nejnovější Houslové knížce 4 zabývá problematikou pohybu houslistovy levé ruky po hmatníku. Výlučným tématem Nejmenších etud pro malé i větší houslisty jsou tudíž výměny poloh (1.-4.), nikoliv pouze hraní ve vyšších polohách. Zcela nové je zde vnímání výměn jako pohybového a sluchového prožitku intervalů. Nejmenší etudy navazují metodicky na program Houslových knížek 1-3, buď jako jejich pokračování nebo je lze používat i souběžně s Houslovou knížkou 2. Melodické jedno- až dvouřádkové etudy jsou vhodné i při výuce z jiných škol či metodik jako náhrada za méně atraktivní technická cvičení a stupnice. Některé etudy jsou obohaceny druhým hlasem, v závěru je připojeno sedm tzv. koncertních etud ve spoluautorství Josefa Vlčka. Klavírní doprovody jsou do sešitu vloženy jako příloha. Metodika: Jakkoli je hlavním tématem těchto etud práce levé ruky, připomínáme naléhavě nezbytnost komplexního přístupu k houslové hře. Základní postoj hraje rozhodující roli i při výuce výměn poloh. Pokud tolerujeme nedbalé nebo naopak křečovité držení těla, prohýbání či vytáčení páteře, zvedání ramenou, naklánění hlavy k levému či pravému rameni (tím nemyslíme malé a flexibilní pootočení hlavy doleva) a nevěnujeme pozornost tomu, aby housle spočívaly bezpečně a přitom měkce mezi ramenem a levou čelistí, je levá ruka nucena housle zdvíhat (což pak ještě umocňuje častý příkaz housle nahoru!). Představa, že se táž ruka má ještě po hmatníku klidně a s jistotou posouvat, je téměř neuskutečnitelná. Výměny se pak řeší jako prudké skoky s veškerým rizikem, že se prst netrefí. Přirozený pohyb pravé paže a držení smyčce se součinností všech částí paže a ruky jsou další podmínkou úspěšnosti našeho snažení. Nelze po levé ruce chtít nenucený, samozřejmý a klidný pohyb, jestliže pravá ruka smyčec zcela zbytečně až křečovitě svírá. Pak ovšem také ve snaze o tvoření krásného tónu a o prohlubování dynamiky mylně používá tlak na strunu místo váhy celé pravé paže, čímž strunu místo rozkmitání dusí.

vybral a revidoval Ivo Kahánek *průřez původní českou klavírní tvorbou od 18. do konce 20. století *pro mírně pokročilé klavíristy *prstoklady Ivo Kahánek Přední český klavírista Ivo Kahánek svým albem přednesových skladeb pro sólový klavír reaguje na potřeby praxe a doporučuje mladým, mírně pokročilým klavíristům snadnější skladby významných českých skladatelů. Ani ty nejnáročnější kusy nepřesahují svou technickou obtížností úroveň nižších ročníků konzervatoří či jiných hudebních středních škol.Při jejich výběru uplatnil nejen svůj vytříbený vkus, ale přihlédl také k jejich oblíbenosti u učitelů i žáků. Výprava do historie i nedávné minulosti původní české klavírní tvorby nabízí reprezentativní zastoupení českého klasicismu (Benda, Dusík), romantického období 19. století a přelomu 20. století (Voříšek, Smetana, Dvořák, Fibich, Suk, Novák, Janáček) a různých kompozičních stylů druhé poloviny minulého století (Martinů, Vřešťál, Kabeláč, Eben, Dlouhý, Sluka). Všechny skladby jsou originály, bez jakýchkoliv úprav a zjednodušení.

Album snadných valčíků předkládá výběr z evropské klavírní literatury doplněný několika úpravami orchestrálních děl. První dva oddíly alba (Valčíky světových skladatelů a Valčíky českých skladatelů) zahrnují zjednodušené verze původních skladeb pro klavír. Třetí oddíl (Valčíky z oper a symfonií) rozšiřuje klavírní repertoár o úpravy operních a symfonických děl. Valčíky jsou v jednotlivých blocích řazeny jednak chronologicky, jednak dle své obtížnosti. Úpravy, které provedl Antonín Pokorný, spočívají především ve zjednodušení sazby, popř. v transpozici do tónin s méně komplikovaným předznamenáním, výjimečně ve zkrácení původního rozsahu. Soubor je určen především žákům základních uměleckých škol.

Rytmus je pro mnohé mladé hráče na klasickou kytaru výzvou. Běžné kytarové publikace ho totiž většinou reflektují pouze okrajově. Album Hrátky s rytmem se zaměřuje právě na toto téma. Půvabné skladbičky uznávaných kytarových pedagogů, skladatelů a kytaristů originálně rozvíjejí rytmické cítění mladých kytaristů a zároveň jim přinášejí zážitek ze hry. Různorodé skladatelské přístupy ukazují, jak je rytmus důležitý a jaké podoby může mít.

125 Pasážových cvičení pro klavír. Revidoval prof. František Maxián.

Druh publikace:pedagogická hudebnina Nástrojová skupina: Klavír Obsazení / žánr: klavír sólo rev. František Maxian Skladatel, pianista a pedagog českého původu Carl Czerny (1791-1857) se narodil ve Vídni. Byl žákem Ludwiga van Beethovena. Vedle koncertního účinkování se věnoval kompozici a aranžování hudby svých současníků. Jeho hlavním těžištěm však byla pedagogická činnost. Mezi jeho žáky patřil například Ferenc Liszt. Czerného 160 osmitaktových etud je doplněno poznámkami, které usnadňují jejich správné zvládnutí. Cvičení jsou řazena podle obtížnosti.

Dvoudílná moderní učebnice, doplněná přednesovými skladbami různých stylů i řadou metodických materiálů v samostatných sešitech je určená určená především žákům ZUŠ od 6 let a jejich pedagogům. Kromě nápadů a zkušeností z praxe autorů čerpá inspiraci ze zkušeností předních světových pedagogů a z osvědčených zahraničních škol vydávaných v zemích s významnou tradicí hry na zobcovou flétnu (Nizozemí, Německo, Anglie). Hravou formou a za pomoci písniček, her, neobvyklých zvuků, rozmanitých cvičení a dětských ilustrací seznamuje malé hráče se základními technickými i hudebními návyky. Metodické sešity pro učitele přinášejí podrobný popis práce s učebnicí a mnoho podnětů a nápadů pro výuku hry na zobcovou flétnu v malých skupinách. Jan Kvapil studoval hru na zobcovou flétnu u C. van Heerden na konzervatoři v Linci a u P. Holtslaga na Royal Academy of Music v Londýně, svá studia završil získáním pedagogického diplomu Licenciate of the Royal Schools of Music (Londýn, 2001). Vystupoval a nahrával s předními českými ansámbly staré hudby. Intenzivně se věnuje pedagogické práci - vyučuje na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, První víkendové škole hry na zobcovou flétnu, jejímž je ředitelem, a na kursech a seminářích po celé naší vlasti (Zlín, Olomouc ad.).

Album třiceti krátkých skladeb s vtipnými programními názvy a ilustracemi Andrey Tachezy dokazuje, že etudy nemusejí být vůbec nudné. Každá má svou náladu či dokonce příběh, svou melodickou přístupností a zvukovou moderností připomíná spíše přednesové miniatury. V albu se vyskytují všechny diatonické tóniny a každá etuda řeší konkrétní technický problém. Dříve či později si Romantické kusy proklestí cestu všemi salóny, předpovídal časopis Dalibor v Až si přehrajete všechny etudy, budete se výborně orientovat ve všech durových a mollových tóninách a zdokonalíte si i čtení notového zápisu, je přesvědčen autor Jakub Metelka (nar. 1986), skladatel, klavírista a pedagog.