Baronet strana 65 z 271

Pouštní planeta Arrakis byla zničena. Pod vedením Matky představené Darwi Odradové kolonizuje Bene Gesserit úrodnou planetu. Pokud Sesterstvo uspěje s chovem písečných červů, ovládne produkci nejvýznamnější komodity v celém vesmíru, koření zvaného melanž. Ale jeho skutečnou zbraní zůstává muž, který prožil nesčetné životy – muž, který sloužil legendárnímu Paulu Muad’Dibovi…

Leto Atreides je mrtvý. Patnáct set let po jeho smrti se impérium rozpadlo. Planeta Arrakis se znovu proměnila v poušť, kterou obývají pouze velcí červi. Nyní se však Ztracení vracejí, aby získali ještě větší moc. A zatímco různé frakce soupeří o kontrolu nad pozůstatky impéria, z pouště Rakis se vynořuje dívka jménem Sheanna a šíří galaxií náboženský zápal a naplňuje proroctví, jež předpověděl zesnulý Božský imperátor…

Paul Atreides je absolutním pánem světa a v očích svých poddaných bůh. Fremenská vojska šíří vesmírem hrůzu a zkázu a ničí všechno a všechny, kdo se Paulovi postaví do cesty. Bývalé mocnosti se ale nehodlají jen tak vzdát: Bene Gesserit, Gilda a Tleilaxané připravují tajné spiknutí proti božskému vládci – a silného spojence mají v jeho vlastní domácnosti.

Paul Atreides mizí v poušti. Za sebou zanechává Arrakis, v bezútěšné poušti se objevuje stále víc zeleně – ale také kněžské byrokracie, která se ohání jeho jménem. Fremenský džihád se žene vesmírem jako krvavý požár. Paulova sestra Alia podléhá stále více zlým hlasům svého nitra. Jedinou nadějí pro budoucnost jsou jeho děti, dvojčata Leto a Ghanima, děti nadané vizí a schopnostmi svého otce – a železnou vůlí. Protože vize si žádá ještě větší oběť...

V ten den, kdy jsem zastavila před rozlehlým domem Daxe Moodyho, jsem vůbec netušila, co přijde. Jako masérka na objednání jsem byla zvyklá docházet k cizím lidem, ale nikdy se mi nestalo, že by mým klientem byl pohledný, tajemný, svobodný muž a navíc mladší, než bych očekávala. Tou masáží měl náš příběh skončit, ovšem neskončil. A mně zůstala jen touha po zakázaném muži.

Vánoce jsou pro Emmii Sandersovou jedním slovem… láska. Miluje na nich úplně všechno: třpytivé ozdoby, blikající světýlka, voňavé perníčky a zelené jmelí, ale především možnost být se svými blízkými. Vánoce ji ještě nikdy nezklamaly, vždycky ji naplní radostí, štěstím a nadějí. O Vánocích si prostě připadá jako lepší verze sebe sama. Jen kdyby tak dokázala probudit vánoční náladu i ve svém příteli!

Vánoce jsou pro Emmii Sandersovou jedním slovem… láska. Miluje na nich úplně všechno: třpytivé ozdoby, blikající světýlka, voňavé perníčky a zelené jmelí, ale především možnost být se svými blízkými. Vánoce ji ještě nikdy nezklamaly, vždycky ji naplní radostí, štěstím a nadějí. O Vánocích si prostě připadá jako lepší verze sebe sama. Jen kdyby tak dokázala probudit vánoční náladu i ve svém příteli! Jenže Grant má v právnické kanceláři neustále práce až nad hlavu a nezbývá mu čas ani chuť na kouzlo zimních svátků. A tak Emmie usoudí, že je třeba maličko ho postrčit správným směrem. Jenže její plán už od samého začátku vychází trochu jinak, než byl zamýšlen…

JP Cane je totální protiva. Takže si dovedete představit, jak jsem naštvaná, když s ním musím pracovně letět do San Francisca, a ještě navíc s ním bydlet v jednom apartmá. Ten chlap neumí pořádně nosit košili, cpe se tyčinkami a neustále si na něco stěžuje. A když k tomu připočtu jeho flirtování a jeho dokonalý vzhled, ocitám se v zajetí pokušení, co mi v noci nedá spát. Ale hádejte, kdo se dokáže perfektně ovládat? Já! Protože jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že JP Cane a já si rozhodně nejsme souzeni.

Utíkala jsem sama před sebou, ale jediné, čeho jsem docílila, je, že jsem byla o krok napřed před svou minulostí. Snažila jsem se začít znovu – s novým jménem, novou totožností. Ale nemůžete změnit svou duši. Nový začátek na vysoké byl přesně to, co jsem potřebovala. Chvíli to dokonce fungovalo. Byla jsem pařmenka, sebevědomá holka, co nezkazí žádnou legraci, ale všechno to byla jen přetvářka. Když mě kluci líbali, cítila jsem bolest. Když se mě dotkli, byla jsem vyděšená. Hluboko uvnitř chce být každá dívka Kráska a najít někoho, pro koho bude tou jedinou na světě. Jenže pravdou je, že to já jsem Zvíře. A i když jsem zoufale toužila po vykoupení, ani na okamžik mě nenapadlo, že by se mi ho někdy mohlo dostat. Dokud nevstoupil do mého života on. Nebyla jsem připravená se zamilovat. Moje jizvy byly příliš hluboké, rány příliš čerstvé. Ale nabízel mi klid a bezpečí. Měla jsem vědět, že je to jen další lež – měla jsem vědět, že zamilovat se do svého profesora je zatraceně špatný nápad. Ale nedokázala jsem tomu zabránit. A temnota mě konečně dostihla.  

Knižní předloha chystaného seriálu Netflixu, jehož název bude SEX/LIFE, přichází na trh! Tohle o ní říká sama autorka: Školní psycholožky nemají psát knihy o sexu. Považuje se to za „neetické“ a „důvod k propuštění“. Máte štěstí, že etika nikdy nebyla moje silná stránka. Léta jsem se snažila zpestřit svůj sexuální život, až jsem to nakonec vzdala a spokojila se s deníčkem. Možná můj nádherný, chladný manžel-cifršpión jednoduše nebyl schopný takové vášně, jakou jsem očekávala. Koneckonců, moji bývalí – tatér, později mariňák, později vyvrhel z motorkářského klubu, punkrocker s tváří nevinného děcka, propuštěný z vězení na podmínku, a heavy metalový basák – byli nachlup stejně tetovaní a nabití testosteronem jako hrdinové mých oblíbených romancí. Když už nemůžu znovu prožívat takovou vášeň v reálném životě, můžu o ní aspoň psát. Ne? Nikdo se o tom nemusí dozvědět. Bude to moje malé tajemství.No a víte, co se stalo? Můj manžel si tu blbost přečetl. A víte co ještě? Začal se s nimi trumfovat. Opilá mocí a na pochybnou radu své nejlepší kamarádky a kolegyně jsem začala testovat hranice – vytvářela jsem deníkové záznamy určené přímo k tomu, aby zmanipulovaly Kenovo chování. Většinou reagoval skvěle – až na případy, kdy skvěle nereagoval.

Elvira Carrisfordová přišla o oba rodiče a žije u své tety Willis, která však péči o ni bere jako otravnou povinnost, jíž by se ráda zbavila. Když Elviru pozve její sestřenice Delphine, aby se stala její společnicí při seznámení s budoucím manželem, zdá se, že se věci konečně začínají obracet k lepšímu. Elvira si svou příbuznou pamatuje velmi matně z dětství a není si jistá, co může očekávat, doufá však, že na bohatou a krásnou Delphine udělá dobrý dojem. Po cestě se však Elvira ztratí ve sněhové bouři a málem zahyne, naštěstí ji však zachrání tajemný Serge. Dívka, která se těší, že konečně získá milující rodinu, pak dorazí za sestřenicí na zámek Baseheart. Zdá se však, že si s ní osud znovu krutě pohraje. Serge je ve skutečnosti komorníkem francouzského knížete, za něhož se má Delphine provdat, a Elvira se ocitá ve složité síti nástrah, lží a klamů, kde nikdo a nic není takové, jaké se to na první pohled zdá být. Opravdová láska si však najde cestu skrze úklady, zradu i nenávist. A nebo ne?

Občas trochu zlobit není špatný nápad… Pokud jde o sex, hodná holka Skyler Thompsonová je vždy opatrná a vybírá si něco stálého a klidného namísto divokého a vzrušujícího. Neprovozuje sex na jednu noc, ale stačí jí jeden pohled na hříšně přitažlivého Gage Holta a je ochotná to přehodnotit. Jen kvůli němu má chuť poprvé v životě zlobit a je připravena si vzít, co chce. Bývalého zápasníka Gage Holta doprovází nebezpečí na každém kroku. Navzdory tomu, že je úspěšným spolumajitelem exkluzivního nočního klubu v Bostonu, Gage nemůže riskovat, že se zaplete se ženou, a především ne s někým tak milým jako Skyler. Stejně se ale nedokáže ubránit tomu, aby neokusil – a je to tak skvělé, že ji musí vidět znovu. Gage je sice do Skyler blázen, ale také ví, že spolu nemají žádnou budoucnost – ne, když na ně z temných zákoutí zápasnické klece číhá jeho minulost. Skyler je však houževnatější, než vypadá, a je připravena za svého muže bojovat.

Nenechte se mýlit, další z řady příběhů o mládencích z 87. revíru rozhodně není jen sladkobolným vyprávěním o něžných citech. Romance je název divadelní hry, jejíž hlavní představitelka se stala terčem útoku a utrpěla poranění nožem. Později je jeden člen souboru zavražděn, následuje další podezřelé úmrtí a detektivové Kling a Carella mají plné ruce práce. A také mají příležitost vychutnat si z první ruky nejrůznější jedovatosti, závist, pomluvy, namyšlenost, řevnivost a zlomyslnost, ovládající vztahy uvnitř společenství divadelních umělců. Ed McBain tu kromě poznatků o rutinních policejních postupech využívá i své znalosti literáta; střety mezi autorem předlohy a režisérem si očividně vychutnává a je jasně vidět, že ví přesně, o čem je řeč. Kdepak, žádná velká romantika to není, i když souběžně s příběhem o vyšetřování se tu rozvíjí i vyprávění o něžném vztahu detektiva třetí třídy Berta Klinga k policejní lékařce Sharyn Cookové. Ale ani to není tak docela procházka růžovou zahradou.  Město tvořící kulisu příběhu je pořád stejně velké a zlé jako před desetiletími, když se 87. policejní revír poprvé zjevil ve světové literatuře. A jeho tvůrce si po celý ten čas uchoval svoji vysokou kvalitu.

Bylo to nejkrásnější léto mého života. Tehdy jsem potkala kluka svých snů… Jenže všechno hezké jednou skončí, i to nejkrásnější léto.Za těch deset let, které uplynuly, jsem na něj často myslela… a bylo mi líto, že jsem ho už nikdy nepotkala. Ale osud má s lidskými životy své plány a my musíme jeho hříčkám čelit. Když jsem se znovu vrátila do míst, kde jsem strávila své nejkrásnější chvíle, věděla jsem, že je jen otázkou času, kdy se s ním znovu setkám. Ale jsem na tohle setkání připravená? Co když mě bude nenávidět? Co když bude milovat nějakou jinou?

Ještě nedávno byla Emilia Lancasterová obyčejnou dívkou žijící běžným životem. Nyní se následkem kruté rány osudu ocitla s korunkou na hlavě v královském paláci jako jediná dědička germaniánského trůnu. Emiliiny dny jsou najednou plné charitativních plesů, tiskovek a dalších královských povinností, ovšem s přílivem nových nápadníků a kvůli blízkosti Cartera Thornea – jediného muže, kterého nemůže mít – nejsou ani její noci klidné. Jedno je jisté: Emiliino srdce je v nebezpečí a kvůli nepřátelům kroužícím kolem může být v ohrožení i její život.

Před Tristanem Colem mě varovali. „Drž se od něj dál,“ říkali mi. „Je krutý.“ „Je chladný.“ „Je divný.“ Je tak snadné odsoudit člověka na základě jeho minulosti. Podívat se na Tristana a vidět v něm monstrum. Jenže já jsem to nedokázala udělat. Musela jsem přijmout tu „trosku“, která se z něj stala, protože sama jsem na tom byla podobně. Oba jsme byli vyhořelí. Oba jsme hledali něco nového. Něco víc. Oba jsme chtěli dát dohromady roztříštěné kousky našich předchozích životů. A až se nám to podaří, pak si snad konečně vzpomeneme, jak se nadechnout.