BB/art strana 260 z 302

Vojtěch Steklač je především známý jako autor Boříkových lapálií, cyklu humoristických knížek o partě Boříkových kamarádů, jejichž náklady už v České republice převýšily půl milionu výtisků. Příběhy o partě čtyř kluků Boříkovi, Alešovi, Mirkovi a Čendovi, kteří vyrůstají v Holešovicích v Praze, kam chodí také do školy, které kdyby nebylo, nebylo by ani malérů... Jsou to nejlepší kamarádi, všichni jsou spravedliví, ale každý má nějakou vadu: Aleš je tlustý, Čenda je nejmenší a rád se vytahuje, Mirek by chtěl být vůdcem skupiny a Bořík má jen smůlu. 216 stran

Eoin vypráví synovi příběh mistrovství Evropy v kopané, které v roce 1988 hostilo Německo. Pro fotbalové nadšence jako Eoin, Shane a Mick, kteří našli nový domov za hranicemi Irska, představuje tento fotbalový svátek velkolepou událost. Opět mají příležitost prožívat spolu vítězství a prohry národního teamu. Pro tři přátelé už není domovem ostrov, kde se narodili a kde kdysi vyrostli. Domov je všude tam, kde irské národní mužstvo svádí boj o vítězství. Než zazní poslední hvizd, čeká je ještě mnoho zážitků.

Mick Jagger řekl: „Ukažte mi kluka, kterej nechtěl bejt rock´n´ rollovou hvězdou, a já vám ukážu lháře.“ A ukažte mi kluka, kterej by si nechtěl pokecat s Mickem Jaggerem a ukážu vám lháře já. Ale ukažte mi kluka, kterej s Jaggerem a Richardsem, Suzane Vega, Paulem Simonem nebo Jamesem Brownem opravdu mluvil a ukážu vám Dědka. Honzu Dědka. Probíral jsem se rukopisem této knihy v posledních týdnech, kdy pozoruhodně zrychlil čas. Namátkou – dvacet pět let od založení Psích vojáků, čtyřicet pět let Semaforu, dvacet let Baletní jednotky Křeč v Bráníku a padesátiny Standy Hložka se Standou ve Strakovce, Michael Kocáb je dědek, Plastici vzpomínají na Nově... V pondělních Lidovkách očekávám přílohu k sedmdesátinám Anety Langerové... Naštěstí dnes v noci přechod na zimní čas, uspořená hodinka.

Rex Star 32 stran • Desetioký 28 stran • Kraken 12 stran • 10 000 mil na vzdorujících strojích 38 stran • Profesor Dugan 104 stran • Pavouk Nephila 92 stran

Tamar Valparaisová se stane hvězdou, je to jistá věc, hned, jak vyjde její prvotina, album, obsahující i její největší hit, píseň s okouzlujícími verši Lewise Carrolla z jeho knížky Alenka v říši divů. Avšak uprostřed slavnostního vystoupení při příležitosti uvedení alba na trh je Tamar unesena dvěma muži, skrývajícími se za maskami symbolů násilí a terorismu – Saddáma Husajna a Jásira Arafata. Nejde však o politiku ani o ideologii, únosci stojí jenom o peníze. Detektivové ze sedmaosmdesátého revíru mají opět o práci postaráno, avšak jen do chvíle, než je ze hry vyšachuje „Kombinovaná speciální skupina“, sdružující agenty FBI a prominenty z řad policistů. Nakonec se ovšem ukáže, že ani nejmodernější technika nenahradí staromódní, solidní pátrací potupy Steva Carelly a ostatních pánů detektivů.

Jedna byla chudá, druhá bohatá. Ani jedna neušla smrti. Steve Carella pátrá po spojitosti smrtí dvou dívek. - Stal se rabín ubodaný v temné uličce obětí rasové vraždy? Nebo je případ ještě složitější? - Prázdniny detektiva Hawkese v horách se změní ve vyšetřování vraždy lyžařskou holí... Tři kratší příběhy spojené hrdiny 87. revíru.

Maurská Alhambra, pomník civilizace, jež v 15. století ustoupila křesťanské reconquistě, fascinuje Evropu již celá staletí. I proto se kolem ní vytvořila neproniknutelná pavučina mýtů a legend, za níž se jen mlhavě rýsují reálné kontury paláců. Arabista a prozaik Robert Irwin se rozhodl nabídnout případným návštěvníkům Alhambry jiný příběh: pozorně odděluje mýty a fakta, ukazuje, jak interpretace islámského umění byly často politicky nebo ideologicky motivovány a zároveň kreslí přesvědčivý portrét středověkého života, který měl daleko k mytologizující idylce. Tato kniha nemá badatelské ambice: jakožto velice inteligentně a poučeně napsaný průvodce po Alhambře nicméně potěší jak laiky, tak odborníky.

Vynikající, příjemně neotřelý a optimistický román, zasluhující veškerou pozornost (a zájem), které se mu dostává … román, hemžící se postavami, jejich spletitými osudy a vzájemně neslučitelnými vírami, kniha se zmocňuje pestré multikulturní krajiny Londýna.

Medicine Creek, Kansas: V městečku, kde se nic neděje a na hlavní třídě jsou jen dva bloky starých a zaprášených obchodů, se stala příšerná vražda. Neznámá oběť byla nalezena na vymýceném prostoru v obrovském kukuřičném poli, zohavené tělo se stalo součástí propracovaného živého obrazu. Do čtyřiadvaceti hodin ubezpečuje šerif spoustu reportérů od novin a nervózních místních obyvatel, že je to ojedinělá smrt. V dusném srpnovém dni však přijíždí zvláštní agent Pendergast a oznamuje, že vražda je dílem masového zabijáka.

Soubor anglických „nonsense verse“.

Postmoderní existenciální groteska? Travestie? Traktát? Absurdní podobenství? Experimentální historický román? Ať už uchopíte (a pochopíte) poslední do češtiny dosud nepřeloženou knihu Josepha Hellera jakkoli, v žádném případě nebudete zklamáni. Ani v tomto díle nezůstal autor nic dlužen své pověsti geniálního fabulátora a sžíraného kritika společnosti.

Přes milion předmětů dokumentujících historii lidského těla ve zdraví i v nemoci nashromáždil antropolog a filantrop Sir Henry Wellcome a vytvořil tak jednu z nejtajemnějších sbírek, jež nemá ve světě obdoby. Výběr z této sbírky mohla v létě 2003 poprvé spatřit londýnská veřejnost v Britském muzeu. Sklepení Muzea přízraků vydala nejrůznější předměty, počínaje neolitickými nádobami a řeckořímskými votivními dary, přes středověké amulety, první brýle, protézy, anatomické modely až po chirurgické nástroje a mikroskopy. Před otevřením výstavy pozvali organizátoři do muzejních sklepení pět vnímavých autorů, aby se nechali oslovit libovolným předmětem. Tak vznikla kniha Muzeum přízraků, jehož exponáty promluvily: skalp dobrodruha, který hledal indiánské zlato, dívčí kadeř ve smutečním šperku, kus ženské kůže s vytetovaným námořníkem, plukovníkova dřevěná noha - jen tak namátkou, a také příběh agenta, který pro Sira Henryho hledal tyto kuriozity po celém světě. Předkládáme je nikoli jako memento mori, ale spíše jako monumentum vitae, napsali organizátoři výstavy, kteří jsou zároveň vydavateli této neobyčejné knihy povídek a příběhů. Uspořádaly a úvodem opatřily Hildi Hawkinsová a Danielle Olsenová.

Další díl „policejní ságy“ od autora, který důvěrnou znalost prostředí prokázal již v předchozích dvou knihách z těchto kruhů. Znovu se setkáváme s hrdiny minulých příběhů, opět jsme účastni jejich profesionálních a osobních vítězství i ztrát. Autor nás již potřetí zavádí do podsvětí zločinu i světa dokonale organizovaného a disciplinovaného boje proti němu. Ocitáme se mezi policisty svědomitými, chytrými, ambiciózními, rovnými, ale rovněž tak i sobeckými, chybujícími, méně nadanými a méně poctivými. Ve všech případech však jde samozřejmě o policisty americké. Tento příběh je rozhodně zajímavou exkurzí do lůna policejního sboru amerického velkoměsta, ale současně umožňuje nahlédnout do psychologie aktérů na obou stranách zákona.

Úspěšný autor Clive Cussler uvádí v této knize poprvé na scénu svého hrdinu Dirka Pitta, muže „poněkud neotřelého typu“. Pitt se v tomto poutavém příběhu stává jedinou nadějí nejen pro americké námořnictvo, ale i pro celý svět. V závodě s časem a s cizími velmocemi prokazuje nejen svou odvahu, zdatnost a vynalézavost, ale i lidskost a humor. Dirk Pitt je však sympatickým hrdinou snad právě proto, že rozhodně nepředstavuje ideální předlohu dokonalosti. Jeho osobnost je velice vhodnou součástí dramatického děje, který se před čtenářem odvíjí od první do poslední stránky tohoto románu. Dirk Pitt, dobrodruh pohrdající smrtí a expert na oceánskou problematiku, je postaven před rozhodující úkol. Čeká ho potopení do nebezpečných vod v oblasti Pacifického víru – mlhou pokrytém úseku moře, kde beze stopy zmizely již desítky lodí. Poslední obětí se stala nejnovější americká nukleární superponorka a plující arsenál Starbuck. Její ztráta znamená jisté ohrožení americké národní bezpečnosti. Pittův

Autor hovořil s nejúspěšnějšími brankáři, trenéry a hráči a často cituje jejich slova ve snaze zodpovědět jedinou otázku: Lze jít v penaltové loterii štěstí naproti?

Policisté z 87. revíru vědí o té vraždě ještě předtím, než k ní dojde, a přece je jim to k ničemu: vrah jim oznámil, že v osm hodin bude mrtvá. Ale kdo? A proč? Co s tím uděláte? popichoval jeho vzkaz. To by sami rádi věděli. Musí najít mezi stovkami možnými tu jedinou vyhlédnutou oběť a od ní se dostat k vrahovi, který jistě sleduje každý jejich krok. Mají na to dvanáct hodin.