Belami

Říká se, že pravou lásku potkáte jednou za život. Jak si však můžete být jistí, že ta kterou jste našli, je ta pravá? S tímto problémem se potýkají i hlavní postavy Světlana a Lumír. O jejich osudu se dočtete v knize Jednou za život, která je jednou z prvotin autorky Simony Monyové.

Také bojujete s nadváhou, nedostatkem času a neposlušností vlastních dětí? Váš muž si našel milenku, co připomíná tyčku k fazolím a vaše ňadra jsou důkazem, že zemská přitažlivost skutečně existuje? Život vám přistřihl křidýlka, a vy netušíte jak dál? Třetí vydání nejúspěšnějšího románu Simony Monyové vám ukáže cestu.

Otcomilky jsou humorně laděný příběh o vztazích otců a jejich dcer, o vylétávání z teplých hnízd a novém hnízdění. Otcomilky jsou knihou na každý noční stolek.

Svatební pochod mi vždy připomíná hudbu, která se hraje, když vojáci táhnou do boje,“ řekl lyrický básník Heinrich Heine a nevědomky tak s předstihem naprosto dokonale vystihl obsah knihy Srdceboly. Je to příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti, je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti. Je to příběh pro všechny z Vás, kteří už vědí, že manželství není souboj. V souboji se totiž dá vyhrát.

Srbský spisovatel Dušan Radovič řekl: ,,Jsou muži a muži. Někteří dokáží udělat štastnými mnoho žen, a některým se s bídou povede udělat neštastnou jen jedinou. František, hlavní hrdina knihy Deník citového vyděrače, se této teorii vymyká, a úspěšně ničí život své (v pořadí již čtvrté) manželky.

„Budu mít dítě.“ Otec se prudce vymrštil od stolu. Odkopnutá židle se s rámusem skácela na zem. „Zopakuj to!!!“ zařval. „Budu mít dítě, ale na otce se mě neptej, táto,“ řekla co možná nejpřívětivěji. „Tak ty máš parchanta, a ještě si budeš diktovat podmínky, ty couro! Jsi stejná jako moje matka! Já bych tě…!“ Rázně máchl zvednutou paží a naznačoval pohlavek, ale Danielu neudeřil. V obličeji zbrunátněl a namáhavě, s hlasitým sípotem oddechoval. Pak zvedl převrhnutou židli, těžce na ni dosedl a chraptivě mumlal: „Nejsi moje dcera, ty už nejsi moje dcera…“

Čerstvá absolventka vysoké školy Soňa se snaží vymanit z důsledků ne příliš šťastného dětství, problematického vztahu s matkou a soužití s otcem-alkoholikem. Zároveň si bolestně, ale cílevědomě buduje nové zázemí ve vztahu s Petrem. Dosáhne Soňa Milostnou strategií vytoužené harmonie?

Román pro ženy odehrávající se částečně před rokem 1989 a později, převážně v Brně. Hlavní hrdinka Hedvika prochází manželskou krizí, ve vztahu setrvává pouze kvůli dítěti. Ke zvratu dochází po manželově uvěznění. Do Hedvičina života vstupuje záhy jiný muž. Po amnestii se manžel vrací domů a Hedvika váhá mezi ním a novým přítelem.

Vražda Simony Monyové zasáhla nejvíc její nejbližší, ale stejně tak i její přátele a také čtenáře. Poté, co začala kolovat řada spekulací a účelových informací, chtěli jsme všem, kdo o to budou stát, přiblížit Simonu takovou, jakou podle nás opravdu byla. Kdyby se její život odvíjel podle běžných pravidel, možná by sama jednou jako stará a úspěšná spisovatelka napsala paměti. My jsme mohli dát dohromady jen útržky vzpomínek na chvíle s ní, které by se měly složit do mozaiky zobrazující průběh Simonina života až do posledního dne, kdy ji ubodal její manžel. A i když víme, že měla chyby, zůstane pro nás vždycky báječnou mámou, dcerou i sestrou, věrnou přítelkyní, vtipnou i citlivou autorkou románů, jejichž příběh mnohdy inspirovaly skutečné události, aniž to kdokoli tušil. Kdybychom to věděli, mohly nás právě její knihy možná dříve varovat. Kéž tedy aspoň tato kniha poukáže třeba mezi řádky na to, že láska a důvěra může být někdy nebezpečná a že milovat se má na život. Ne na smrt. Poděkování autorky této knihy Jiřiny Veselé patří všem, kdo na Simonu Monyovou vzpomínali, přestože jejich bolest byla ještě čerstvá. Poděkování rodiny patří autorce, která se snažila nic nezkreslit, a fotografovi Jefu Kratochvilovi za Simoniny snímky.

Zdá se, že všichni toužíme po hoře lásky, ale jak čas běží, mnohdy zjišťujeme, že musíme vystačit s pouhými dvaceti deky …

Kniha manželky na odpis je satirickým příběhem o manželkách nahrazovaných manželkami mladšími, méně opotřebovanými a méně okoukanými, je to příběh o opuštěnosti, kompromisech, žárlivosti, nevěře, rodičovství a strachu ze stárnutí.

V Opiju tě rohlíkem se můžeme poznat všichni my nedokonalí. Hlavní hrdinka Zuzana svádí nikdy nekončící boj se svými slabostmi, zlozvyky a neřestmi, klade si předsevzetí, která nedodržuje, nechává se opíjet rohlíkem i životem. Kniha Opiju tě roh líkem byla přirovnávána k bestselleru Deník Bridget Jonesové nejen proto, že tyto romány vyšly takřka souběžně, ale zřejmě také proto, že svobodná třicítka má prostě podobné starosti, a? žije kdekoliv na světě. Až do té doby kdy si najde o deset le t mladšího pěknýho kluka

"Poznávají se tři týdny, milují se tři měsíce, hádají se tři léta, snášejí se třicet let a děti začnou znovu," tak zní definice manželství francouzského filozofa H. Taineho. Hlavní hrdinky této knihy však nemají tolik trpělivosti a chtějí svůj život změnit hned.

Říká se, že mateřská láska je ten zvláštní příjemný pocit, který žena vnímá, když všechny její děti spí. Simona Monyová zastává názor, že mateřská láska je naopak věrným odrazem toho, co jsme pro děti ochotné udělat, obětovat i vydržet, když jsou vzhůru.

Ve Střípkách z ložnic se dočtete, jak se změní vztah, když se z manželských ložnic namísto milostných vzdechů začne ozývat dětský pláč.

Základním omylem většiny matek je domněnka, že se zvyšujícím se věkem by měly zmoudřet a výchovu potomků zvládat snadněji. Ve skutečnosti však jde pouze o to , aby si každá matka dokázala zachovat aspoň tolik rozumu, kolik měla , než svoje děti počala. Kniha Matka v koncích je volným pokračováním knihy Matka v krizi.