Belami

Váš zadek dávno není tak pevný jako ve dvaceti, vlastní děti k Vám promlouvají svahilsky a manžel s Vámi nehovoří pro změnu už vůbec? Nevěšte hlavu, nejste v tom samy. I hrdinky Poslední extáze prožívají krizi středního věku, a snaží se zpomalit ujíždějící vlak bláhovými skutky.

„Mám za sebou neobyčejných šestnáct měsíců. Život s Otmarem byl vzrušující a naprosto jedinečný - něco jako výlet na Mars. Padly na něj moje celoživotní úspory, pravda. Ale já si to doopravdy užila. Jenže kdo by chtěl zůstat na Marsu věčně…“

Pozoruhodné je, že ačkoliv tuto knihu psala žena, jde o intimní výpověď muže. Autorka se dokonale vcítila do role pětačtyřicetiletého psychologa, který je postižen typickým syndormem muže středního věku - druhou mízou. Jak dalece může zkomplikovat zaběhnutý život náročná milenka a kam až sahá tolerance vlastní ženy, se dočtete v Roznesu tě na kopytech.

Říká se, že pravou lásku potkáte jednou za život. Jak si však můžete být jistí, že ta kterou jste našli, je ta pravá? S tímto problémem se potýkají i hlavní postavy Světlana a Lumír. O jejich osudu se dočtete v knize Jednou za život, která je jednou z prvotin autorky Simony Monyové.

Také bojujete s nadváhou, nedostatkem času a neposlušností vlastních dětí? Váš muž si našel milenku, co připomíná tyčku k fazolím a vaše ňadra jsou důkazem, že zemská přitažlivost skutečně existuje? Život vám přistřihl křidýlka, a vy netušíte jak dál? Třetí vydání nejúspěšnějšího románu Simony Monyové vám ukáže cestu.

Otcomilky jsou humorně laděný příběh o vztazích otců a jejich dcer, o vylétávání z teplých hnízd a novém hnízdění. Otcomilky jsou knihou na každý noční stolek.

Svatební pochod mi vždy připomíná hudbu, která se hraje, když vojáci táhnou do boje,“ řekl lyrický básník Heinrich Heine a nevědomky tak s předstihem naprosto dokonale vystihl obsah knihy Srdceboly. Je to příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti, je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti. Je to příběh pro všechny z Vás, kteří už vědí, že manželství není souboj. V souboji se totiž dá vyhrát.

Srbský spisovatel Dušan Radovič řekl: ,,Jsou muži a muži. Někteří dokáží udělat štastnými mnoho žen, a některým se s bídou povede udělat neštastnou jen jedinou. František, hlavní hrdina knihy Deník citového vyděrače, se této teorii vymyká, a úspěšně ničí život své (v pořadí již čtvrté) manželky.

„Budu mít dítě.“ Otec se prudce vymrštil od stolu. Odkopnutá židle se s rámusem skácela na zem. „Zopakuj to!!!“ zařval. „Budu mít dítě, ale na otce se mě neptej, táto,“ řekla co možná nejpřívětivěji. „Tak ty máš parchanta, a ještě si budeš diktovat podmínky, ty couro! Jsi stejná jako moje matka! Já bych tě…!“ Rázně máchl zvednutou paží a naznačoval pohlavek, ale Danielu neudeřil. V obličeji zbrunátněl a namáhavě, s hlasitým sípotem oddechoval. Pak zvedl převrhnutou židli, těžce na ni dosedl a chraptivě mumlal: „Nejsi moje dcera, ty už nejsi moje dcera…“

Čerstvá absolventka vysoké školy Soňa se snaží vymanit z důsledků ne příliš šťastného dětství, problematického vztahu s matkou a soužití s otcem-alkoholikem. Zároveň si bolestně, ale cílevědomě buduje nové zázemí ve vztahu s Petrem. Dosáhne Soňa Milostnou strategií vytoužené harmonie?

Vražda Simony Monyové zasáhla nejvíc její nejbližší, ale stejně tak i její přátele a také čtenáře. Poté, co začala kolovat řada spekulací a účelových informací, chtěli jsme všem, kdo o to budou stát, přiblížit Simonu takovou, jakou podle nás opravdu byla. Kdyby se její život odvíjel podle běžných pravidel, možná by sama jednou jako stará a úspěšná spisovatelka napsala paměti. My jsme mohli dát dohromady jen útržky vzpomínek na chvíle s ní, které by se měly složit do mozaiky zobrazující průběh Simonina života až do posledního dne, kdy ji ubodal její manžel. A i když víme, že měla chyby, zůstane pro nás vždycky báječnou mámou, dcerou i sestrou, věrnou přítelkyní, vtipnou i citlivou autorkou románů, jejichž příběh mnohdy inspirovaly skutečné události, aniž to kdokoli tušil. Kdybychom to věděli, mohly nás právě její knihy možná dříve varovat. Kéž tedy aspoň tato kniha poukáže třeba mezi řádky na to, že láska a důvěra může být někdy nebezpečná a že milovat se má na život. Ne na smrt. Poděkování autorky této knihy Jiřiny Veselé patří všem, kdo na Simonu Monyovou vzpomínali, přestože jejich bolest byla ještě čerstvá. Poděkování rodiny patří autorce, která se snažila nic nezkreslit, a fotografovi Jefu Kratochvilovi za Simoniny snímky.

Říká se, že mateřská láska je ten zvláštní příjemný pocit, který žena vnímá, když všechny její děti spí. Simona Monyová zastává názor, že mateřská láska je naopak věrným odrazem toho, co jsme pro děti ochotné udělat, obětovat i vydržet, když jsou vzhůru.

Po čtenářsky velmi oblíbeném románu v povídkách Jednou nohou v blázinci příchází Simona Monyová s další humoristickou sbírkou Já o koze, on o voze... Tato kniha je určena všem, co se přiklánějí k názoru, že muž a žena jsou zcela odlišný živočišný druh.

"V televizi říkali, že domácí násilí se týká dokonce každé třetí manželky… Zářný příklad toho, jak udělat z komára velblouda," pronesla jsem nabubřele a sebevědomí ze mě prýštilo jak šťáva z rozšlápnutého pomeranče…Dnes už jsem jiná. Už ze mě neprýští sebevědomí, jen čurůček teplé krve z rozseknutého rtu mi právě stéká po bradě. Ohledávám ranku jazykem, kovová pachuť se mi rozlézá po patře a z šedé kůry mozkové vytahuji zabodnutý střípek vzpomínek. Jak jsme tehdy se Zitou hrdě vypínaly hrudníky, aby z nich každý mohl rozluštit: Jsme emancipované, soběstačné a úspěšné! S námi nikdo mávat nebude. I když, pokud bych měla být zcela upřímná, já musela k oné soběstačnosti a emancipovanosti doklopýtat cestičkami značně krkolomnými. Ale zdařilo se, táhlo mi na Kristovy roky a žádný vztah už mě nemohl vykolejit z přesně vymezené trasy směrem vzhůru. Tedy domnívala jsem se, že žádný vztah už mě nemůže vykolejit…

"Poznávají se tři týdny, milují se tři měsíce, hádají se tři léta, snášejí se třicet let a děti začnou znovu," tak zní definice manželství francouzského filozofa H. Taineho. Hlavní hrdinky této knihy však nemají tolik trpělivosti a chtějí svůj život změnit hned.

Říká se, že mateřská láska je ten zvláštní příjemný pocit, který žena vnímá, když všechny její děti spí. Simona Monyová zastává názor, že mateřská láska je naopak věrným odrazem toho, co jsme pro děti ochotné udělat, obětovat i vydržet, když jsou vzhůru.