Cattacan

Zdálo by se, že o osudech šumavských převaděčů přes hranici tvořenou železnou oponou i těch, kteří se sami pokusili o útěk, bylo již „všechno“ napsáno. Tato knížka vás ale přesvědčí, že tomu tak není. Jednotlivé příběhy jsou navzájem provázány jak tematikou, tak i prolínáním osudů jejich protagonistů. A vylíčeny jsou nejen dramaticky, ale i mimořádně kultivovaným literárním jazykem, který k beletrizované literatuře faktu právem náleží, ale bývá poměrně vzácný. Nechybí hlubší souvislosti ani filosofická zamýšlení nad lidským osudem, dějinami. Každý beletrizovaný příběh je podložen a dokumentován fakty a doplněn faktografickým komentářem, někdy značně rozsáhlým. Má to svou logiku, neboť autorovi se podařilo získat a využít dosud neprobádané archivní materiály, které náhodou unikly skartaci. A díky nim uvádí údaje dosud neznámé a někdy i podstatně koriguje dosud vžité představy, mj. o působení „Krále Šumavy“ Kiliana Nowotneho. Tato kniha příběhů je tudíž v mnoha směrech i faktograficky objevná. Součástí knihy jsou reprodukce stěžejních archivních dokumentů, dobové fotografie a barevná příloha se současnými fotografiemi „starých míst“ od známého fotografa Šumavy Vladislava Hoška. Kniha příběhů je rozdělena na dvě části nazvané Poslední cesta „Krále Šumavy“ (osm příběhů) a Proti proudu (šest příběhů). Literární osou vyprávění první části (Poslední cesta „Krále Šumavy“) je poslední cesta Kiliana Nowotneho zvaného Král Šumavy s jeho skupinou, která vedla z Německa na území Československa do příhraničního města Vimperku v květnu 1950. Každé ze čtyř hlavních osob tohoto putování, včetně jejich pomocníků, je věnována samostatná kapitola. Příběhy druhé části knihy (Proti proudu) mají širší rámec a kořeny některých z nich sahají až do doby okupace. Hlavně se však týkají období po roce 1948 a období padesátých let, kde „ti slušní polevili v ostražitosti a vlivem ztráty bdělosti se postupem času dostávali na rozhodující místa lidé, kteří v touze po moci byli schopni jakýchkoliv nečestných skutků“. I v této části se rozvíjejí dramatické osudy „všedních“ lidí, kteří se nenechali zlomit a každý po svém zlu čelili. „Postava Kiliana, rodáka ze Šumavských plání, mě zaujala už tehdy, kdy jsem byl přítomen jako divák promítání filmu „Král Šumavy“ v sále kina v Sušici, kde měl film 25. 12. 1959 republikovou premiéru. Tehdy okresnímu městu se dostalo té cti proto, že režisér Karel Kachyňa vybral pro některé scény v přírodě místa z pohraničních částí tohoto okresu. V Sušici jsem tehdy bydlel u rodičů a slýchal z různých stran zcela jiné verze příběhu, než byla ta promítaná na plátno. Cítil jsem, že ten pravý příběh bude zahalen tajemstvím, a tak tomu bylo ještě před několika lety, než se mně naskytla příležitost k pátrání v archivních dokumentech. Zásluhou pracovníka Archivu bezpečnostních složek byla k případu nalezena krabice, která shodou podivných náhod unikla skartaci a stala se předlohou k mé práci.“ Vilém Hrach

Samuel Porten, muzikálně nadané a citlivé dítě, má před sebou slibnou kariéru houslisty, ale jeho dětská duše prochází peklem neharmonické viktoriánské rodiny obchodníka s nemovitostmi a jeho ambiciózní, zneuznané ženy – životem zhrzené matky prahnoucí po uznání. Samuel se před matčiným despotismem uzavírá a začíná si utvářet svůj vlastní svět – plný otázek, hledání a zejména fantazie. Po nenadálé otcově smrti se v jeho životě příliš nezmění, ale pak do jejich domu přijde Marion, dívka, která se příležitostně stará o chod domácnosti. Vzájemná náklonost Marion a Samuela přeroste v hlubší vztah. Samuel nalézá odvahu k úniku z dusivého sevření své matky a věří, že Marion mu pomůže se osamostatnit. Jejich společný samostatný život se zdá být životním vítězstvím. Samuel ale netuší, jak zrádný se tento krok, na který není připraven, ukáže. Samuelovy city k Marion jsou konfrontovány s jeho veřejným úspěchem virtuosa a Samuel nedokáže střízlivě zhodnotit svůj nově získaný status celebrity. Status, o němž až příliš pozdě pochopí, jak je iluzorní. Vztah s Marion se hroutí a po jejím nečekaném zmizení se Samuelovi jeho život na dlouhá léta vymkne z rukou. Díky pomoci rodinného přítele pana Harta a také pomoci matky, které není osud syna lhostejný a zpovzdálí vše sleduje, se Samuel těžce a pozvolna ze svých démonů vzpamatovává a postupně nachází vůli k proměně. Je to dlouhý proces, během něhož se mu podaří poznat svoji dceru, najít cestu k novému životu, k novým hodnotám, k poznání sebe samého. Prchavé štěstí je ale narušováno stále se vracející a hluboko v duši usazenou zátěží. Stíny minulosti i pocit viny mu jsou silným soupeřem. Samuel ale svůj boj nevzdává a bojuje až do posledních chvil. Autor novely, kardiochirurg a umělecký sklář Mojmír Čermák, umístil do kontextu viktoriánské doby poselství, které za dobovou šerou romantikou, příznačnou morbiditou i prerafaelitským sentimentem získává samostatnou, nadčasovou platnost. Naléhavost otázek po smyslu života, vině a vnitřních démonech, kterým každý z nás musí čelit, je podmanivá a příběh se odvíjí jako hudební symfonie až ke svému dramatickému vyvrcholení.

Kniha pojednává o problematice tělesně handicapovaných a je primárně určena pro teenagery. Je psána vtipným jazykem, bez jakéhokoli moralizování a zbytečného sentimentu. Střízlivě a úderně. Vtáhne proto do děje velmi lehce i dospělé, neboť i jich se příběh hlavního hrdiny týká je nadčasový. Rukopis knihy byl konzultován s handicapovanými sportovci, s mnoha odborníky na danou problematiku. Knihu vydává nakladatelství Cattacan ve spolupráci s Nadačním fondem Emil, který od roku 2009 podporuje mladé sportovce se zdravotním postižením. Důležitou součástí aktivit nadačního fondu je i tato připravovaná kniha, a to především kvůli svému tematickému (osvětovému) zaměření. Nadačnímu fondu Emil bude věnována část výnosu z prodeje této knihy. Benův příběh prožívám, jako bych mu nahlížela přes rameno, píše autorka Ivona Březinová. Sleduji jeho počínání, jako bych sledovala jeho blog. Ale Ben není bloger. Zpočátku jím ani nemůže být; je jen plný bolesti a strachu člověka, z kterého se v několika vteřinách stal ležák. Prostřednictvím příběhu ale skenujeme jeho myšlenky, vidíme jeho tápání a boj s nepřízní osudu jakoby v přímém přenosu. I když je to příběh velmi osobní, je vzkazem pro spoustu lidí. Internet je veřejný prostor. Proto i název příběhu má podobu webových stránek. Všechno začíná jako děsivé snové drama vážně zraněného mladého lyžaře Bena Brauna. Svět je najednou cizí, k realitě nelze dohlédnout, ze všeho vnímá jen náznaky. Probuzení je ale ještě horší Ben se musí vyrovnat s faktem, že přišel o obě nohy. Končí tím jeho život? Co bude dál? Ne, nejde to lehce. I když mu pomáhá jak nemocniční personál, tak rodiče, sestra a kamarádi z lyžařského oddílu rozpačitý Oskar a sympaticky jedovatá Mikina. Vždyť ani oni to nemají snadné nevědí, jak se chovat. O čem mohou mluvit a o čem raději ne? Ben navíc začíná tušit, že cosi zůstalo zamlčeno. Má to něco společného s Dankou, dívkou na niž myslí? Záhada téměř detektivní Vzpruhou pro něj je jeho spolupacient Emil, který je na tom snad ještě hůře, ale nevzdal se. Toto přátelství pomáhá oběma. Své bolesti dokážou oba kluci léčit humorem vtipem někdy infantilním, jindy cynicky drsným, ale vždy obrozujícím. No ano, nakonec to dobře dopadne. Ale pohádka to není.