Cattacan

NEJZNÁMĚJŠÍ KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY ČESKÉ REPUBLIKY Na šedesát hrdelních zločinů, které otřásly celou republikou, a příběhy kriminalistů, kteří je vyšetřovali. Heparinový vrah Petr Zelenka, vrah stopařek Somora, krkavčí matka Zienertová, zabijáci důchodců manželé Stodolovi, omilostněný útěkář Jiří Kajínek, prvorepublikový sériový vrah Štěpánek, krutý a zákeřný převaděč přes hranice Hubert Pilčík, Sušická bestie Fikáčková, úchyl na kole Mrázek nebo Irena Čubírková, která zabila svého muže a pak i milence. Tato a mnohá další nechvalně proslulá jména spojená s brutálními, otřesnými a chladnokrevnými zločiny se již staly legendami českého podsvětí.

Proč si čistit zuby levou rukou? A proč na sebe nebýt zbytečně přísní? Praktická lékařka Kristina Skulínková sepsala průvodce zdravějším způsobem žití, díky němuž si zvládnete vybrat ty kroky, jež dokážete dlouhodobě plnit, uvádí na pravou míru řadu mýtů, a to vše velmi lidskou a nedogmatickou formou. Zdraví v kapse je první knížka o zdravém životním stylu, kterou si budete chtít přečíst až do konce!

Ač by se mohlo zdát, že o Arnoštu Lustigovi už bylo řečeno vše, spisovatelka a publicistka Ladislava Chateau ho v rozhovorech, jež s ním vedla na sklonku jeho života a během jejichž vzniku se s ním spřátelila, představuje zcela jinak. Věnují se v nich jeho literárním hrdinkám Kateřině Horovitzové a Ditě Saxové, přibližují jeho vztah k ženám i důvody, proč své texty, tehdy jako jeden z mála, hojně věnoval právě osudům žen v mezních situacích. V dalších rozhovorech své vzpomínky na Arnošta Lustiga a jeho dílo připojují spisovatelka a autorova manželka Věra Weislitzová, jejich děti Josef a Eva, souputník z lágru i útěku z něj Jiří Justic, rodinný přítel Václav Špale či Lustigova redaktorka Irena Zítková. Některé z rozhovorů vyšly v letech 2007 a 2008 časopisecky, jiné vznikly přímo pro knihu. Některé jsou vedeny klasickou formou, další vznikly jako dopisy. Jako modrou nití je kniha protkána četnými úryvky z Lustigova díla i verši – nejen – Věry Weislitzové. A ze všech těchto střípků, vzpomínek, zamyšlení i textů se čtenářům před očima skládá obraz osobnosti Arnošta Lustiga a toho, co pro něj znamenaly Život a Psaní.

Cesta k rodinným kořenům, vlastní identitě i nové naději. Autorka mapuje pohnuté osudy své rodiny, rodiny rumunských Slováků, která se po druhé světové válce vrací do Československa, do drsného kraje Sudet, s příslibem majetku po vyhnaných Němcích a lepších zítřků. Na pozadí bouřlivých historických událostí se odehrávají ještě bouřlivější příběhy lásky, vášně, závislosti, křivdy i odpuštění. A všechny ty příběhy, které v dětství slýchávala, a všechny vzpomínky, které si k nim uchovává, nakonec vyvrcholí v nápadu vypravit se na cestu „do minulosti“, ke kořenům. Vydává se tak spolu se svou mámou Bety, která ji pohnutou historií rodiny Bigasů odkojila, rozhrkaným autem do dalekého Rumunska. A jako detektivové tam pak nacházejí ztracená místa a příbuzné, známá jména, nové osudy i naděje.

Proč sedm hráčů Slavie skončilo při derby se Spartou s dvojkou z chování? Proč princezna z Walesu změnila navždy délku maratonu? U které světové krasobruslařky odhalila FBI objednaný fyzický útok na její soupeřku? Jak je možné, že tenistce Hedwig Rosenbaumové stačilo jediné vítězství k zisku dvou olympijských medailí? Kdo tedy vytvořil ženský světový rekord ve skoku vysokém, žena, nebo muž? Jak žižkovský řezník a uzenář Franta Nekolný dobyl Ameriku a stal se národním hrdinou? Proč bylo osudové pro hráče Manchestru United, že jejich letadlo vzlétlo o hodinu později? Která atletka měla krásnější nohy než Marilyn Monroe? Jak je možné, že se příbuzná Victora Huga během jediného večera stala olympijskou vítězkou a hned vzápětí zahrála klavírní koncert v slavné Royal Albert Hall? Jak se Lata Brandisová stala první a dosud jedinou ženou, která vyhrála Velkou pardubickou? ***** Odpovědi na tyto a další neméně zajímavé otázky čekají čtenáře ve čtyřiceti dvou příbězích z historie světového a českého sportu. Svá dramata na těchto stránkách prožívají osobnosti známé i dnes již zapomenuté, nechybí ani perličky z počátků slavných sportovních soutěží. Kniha napsaná sportovním publicistou, autorem řady knih se sportovní tematikou a spoluautorem televizních sportovních pořadů, je zábavným a objevným čtením. A díky své rozmanitosti jasně dokládá, že sport ve všech svých podobách byl, je a bude důležitou součástí lidského společenství.

Publikace přináší ucelený pohled na historii i současnost pražských nýtovaných mostů a lávek, z nichž některé, jako železniční most pod Vyšehradem nebo Čechův most, neoddělitelně patří k panoramatu hlavního města. Autory jsou vyučující z ČVUT v Praze, kteří se dané problematice dlouhodobě věnují. U každého z mostů a lávek – kromě výše uvedených jsou to ještě mosty Bohdalec a na Císařskou louku a lávky přes Smíchovské nádraží, přes nádraží Hostivař, Slavie a Strašnice – najdete zpracovanou historii od vzniku přes opravy až po současný stav, původní statické výpočty a bohatý obrazový doprovod archivní i současný. Publikace je primárně určena odborné veřejnosti a poučeným čtenářům technického zaměření. Strukturovaný text, tabulky, mapy, plány, výkresy a fotografie.

NEJZNÁMĚJŠÍ KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY ČESKÉ METROPOLE Kniha Slavné pražské mordy obsahuje na šedesát stručných popisů hrdelních zločinů, které otřásly nejen českou metropolí – od legendární vraždy Otýlie Vranské, nejslavnějšího pomníčku pražské mordparty, přes Olgu Hepnarovou, poslední popravenou ženu u nás, spartakiádního vraha Jiřího Straku, nekrofilního sadistu Ladislava Hojera nebo otřesného zabijáka Ivana Roubala. Kromě zločinců se v příbězích objevují i kriminalisté, kteří tyto vraždy vyšetřovali. Nejznámějšími z nich jsou Jiří Markovič, Jaroslav Zahrádka, Josef Lottes či Josef Mareš. Posledně jmenovaný řadu případů, které úspěšně vyřešil, představil i v populárním televizním seriálu Případy 1. oddělení. V roli jeho alter ega se blýskl Ondřej Vetchý, kterého často brutalita kriminálních kauz šokovala. Svět kolem nás totiž není plný jen dobrých lidí a naivita obětí v mnoha případech zbytečně nahrála zločincům, kteří neváhali zabíjet. Proto je dobré – aniž bychom se proměnili v paranoiky očekávající úder osudu ze všech stran – být připraveni. Na to dobré, ale bohužel i na to špatné. „Když se řekne vrah, lidé si představí nějakou zrůdu. Tahle kniha vás vyvede z omylu. Vrazi dovedou být i příjemní a milí. Ta zrůda se skrývá uvnitř...“ Josef Klíma, investigativní reportér, spisovatel a legenda české žurnalistiky

Ve třetím svazku souborného díla pražského rodáka, česky píšícího židovského novináře a spisovatele Františka R. Krause, souputníka Franze Kafky, Egona E. Kische, Johannese Urzidila a dalších členů tzv. Pražského kruhu, čtenář nalezne jedenáct povídek tematicky spojených s holokaustem. Autor, sám vězeň v Terezíně, Osvětimi, Gliwicích a Blechhammeru, vykreslil příběh lidí různého věku i sociálního postavení, které spojil tragický osud, ať již šlo o „obyčejnou ženu“ v terezínském ghettu nebo slavnou vídeňskou operní zpěvačku a další osobnosti. Některé povídky tematicky i časově překračují dobu druhé světové války. Stín budoucího holokaustu ovlivňoval osudy lidí již před válkou, stejně jako setrval po ní, když se oběti holokaustu stávaly oběťmi dalšího vydírání, nedokázaly zprostředkovat svou zkušenost těm, kteří ji nezažili, nebo si „jen“ nesly hrůzu prožitých let. Kniha je stejně jako obě předchozí ilustrována synem autorova dlouholetého přítele a spoluvězně v Terezíně, akademickým malířem Ivanem Bukovským.

Šest autorů, známých i méně známých, všichni nefalšovaní milovníci Prahy, napsali pozoruhodnou knihu o Velké Praze. Pojali ji netradičně jako sérii 38 takzvaných drobnovhledů, tedy jakýchsi „nakouknutí“ za kulisy velkoměsta. Vznikla pestrá, ale promyšlená informační koláž zprostředkující vhled do života Velké Prahy. Čtenář se dozví leccos podstatného, mnohdy překvapivého, vážné údaje se střídají s různými zajímavostmi, perličkami a informacemi nezřídka velmi překvapivými. Autoři sledují nejen světla, ale i stíny meziválečné metropole, a tak před námi nakonec v souhrnu jednotlivých drobnovhledů plasticky vystoupí město nám natolik blízké, že stále čerpáme z jeho dědictví, ale zároveň tak vzdálené, že již se stalo zdrojem moderních legend. Kniha je doprovázena množstvím převážně historických fotografií, dobových inzerátů i map.

Kniha Velkým dětem nabízí čtenářům pohlazení po duši, které může pomoci najít cestu ke šťastnému životu prožitému ve zdraví. Prostřednictvím drobných příběhů ukazuje běžný život, plný pochyb, nedorozumění a nedůvěry. Nabízí ale také možnosti, jak se s životními obtížemi vypořádat, jak si ze svého života vytvořit místo, které máme rádi. Jak dělat radost sobě i jiným. Celým životem nás provázejí naše myšlenky. Ty, o kterých mluvíme, ale hlavně ty, které se skrývají v naší hlavě a v naší duši. Myšlenky jsou energií – to, jaké máme myšlenky, nás ovlivňuje, dává směr našemu životu a pocitům, které nás provázejí. Prostřednictvím myšlenek dokážeme mnohé změnit. Jen je důležité vědět, čeho chceme dosáhnout. Tato kniha nám připomíná, že je třeba žít svůj vlastní život, nesrovnávat se stále s někým jiným, a tím žít jeho život. Je třeba věřit sám sobě. Svým pocitům, svému nadání i svým přáním. Je to důležité pro nás, naše děti i naše blízké.

Prokop je skoro normální jedenáctiletý kluk, který má nejlepšího kámoše Sama a trochu divné, ale moc fajn rodiče. I když je nadaný a má svůj radar, jak říká máma, není zrovna hvězdou školy. Jenomže potom přijdou jeho dvanácté narozeniny a začnou se dít věci. Nic není, jak si myslel, a protivný spolužák bude brzy tou nejmenší překážkou, kterou musí překonat. Dozví se překvapivé věci o svém původu, kromě mámy a táty najednou získá ještě záhadné sobotní rodiče, pozoruhodného bráchu a trochu praštěnou sestru, na níž kamarád Sam může nechat oči. A ano... Prokopův příběh, během něhož zjistí, čeho všeho může dosáhnout, když si věří, se nebude odehrávat jen na Zemi. Ilustrace Taťány Morové, inspirované komiksovou kulturou, dodávají dobrodružnému sci-fi příběhu pro holky a kluky od osmi let ten správný odvaz. Součástí knihy je vložený barevný plakát s výjevem závěrečné planetární bitvy.

Texty uveřejněné v této knize jsou první částí projektu vydání souborného literárního díla židovského česky píšícího spisovatele Františka R. Krause (1903–1967). V povídkách tohoto svazku (zčásti i autobiografických) vyniká jeho osobitý popis „pražských typů“ a mimořádná citlivost k reáliím. Vyrůstá před námi obraz Prahy nevšední (díky umění dívat se z nečekaných úhlů) a zároveň realistický (jde o Prahu starou, zasutou, leč skutečnou). Některé z povídek se týkají osobností, s nimiž se znal (Franz Kafka, Egon Ervín Kisch) či příběhů dob minulých (Mozart, Cassanova), jiné jsou příběhově usazeny do období Mnichova a protektorátu a zčásti i do období holokaustu, který sám zažil (Terezín, Osvětim) a jehož se bude týkat další povídkový svazek. Do této doby jen některé z uvedených autorových povídek vyšly alespoň časopisecky (místy deformovány cenzorem), další zůstaly až dosud pouze ve strojopisu. Knižně tyto povídky vycházejí poprvé. Soubor povídek Františka R. Krause je bezesporu literárním objevem. Objevem nečekaným, neboť v rámci dnes již dobře prozkoumaného literárního „Pražského kruhu“ meziválečných židovských, německých a českých spisovatelů, se pro čtenáře najednou objevil nový silný hlas. Představuje se nám spisovatel s mimořádně bohatým jazykem, s osobitě pojatými tématy, s věrně vykreslenými charaktery i popisy genia loci Prahy – té vznosné i té chudé, rozpadající se. Spisovatel, který popisuje život v uličkách právě asanovaného pražského ghetta i v ulicích a třídách poasanačních, spisovatel, který si všímá osudů „malých lidí“ i pražské bohémy, který tento život sám žil a prožil a dokázal jej věrohodně, s okouzlením, a přitom nesentimentálně popsat. Krausův literární žák a dlouholetý přítel Arnošt Lustig o něm mimo jiné napsal: „František Robert Kraus, který není v literárním slovníku. Člověk ze stejného fládru jako Jack London, Albert Londres a Curzio Malaparte a Egon Erwin Kisch a Isaak Babel nebo Adolf Rudnicky. Jeden z mých předčasně zemřelých kamarádů.“ Kniha je opatřena doslovem od Františka Cingra, slovníčkem a krátkými edičními poznámkami. S citem ji ilustroval rodinný přítel, malíř Ivan Bukovský.

Róza je vedoucí lifestylového magazínu pro ženy a jako novinářka je zvyklá řešit lecjaké situace. Ale na to, že si manžel najde milenku (nevěrník mizernej), připravená nebyla. Ani na to, že přijde o práci („omlazujeme!“). A tak se z luxusního společného bytu (manželka i milenka se do něj prostě najednou nevejdou) odstěhuje do pronajatého 1+1 a zatím přijme práci redaktorky na webu o domácích mazlíčcích. Aby měla ke své nové práci dostatek inspirace, syn Adam své matce přinese jako dárek štěně labradora, které někdo odložil. Róza radostí z nečekaného dárku zrovna neoplývá a myslí si, že je asi poslední člověk na světě, který by měl mít psa. Nejen že místo rozhovorů s celebritami teď píše texty o klíšťatech a kočičích záchodech, ale najednou místo návštěv vernisáží a divadelních premiér kličkuje v noci mezi exkrementy na psí loučce a ráno při venčení si povídá hlavně s důchodci a bezdomovci. Ocitá se ve světě lidí, které spojuje to, že mají psa. Ale není si jistá, že je tohle život, který chce vést. Přesto, že z některých pejskařů se stávají její přátelé. A přesto, že svět celebrit a pejskařů se jí daří propojovat. A stále také neví, jestli si chce štěně nechat. Kde by ale jinak skončilo? V útulku? Co když je Róza někdo, kdo má život téhle malé „psiny“, kterou pojmenuje Madla Labradorová, změnit? A jak Madla změní život zase jí? A to Róza navíc ani netuší, že její labradoří holka – „psina“ Madla Labradorová – stejně jako ostatní psi život svých páníčků a paniček patřičně sarkasticky komentují. Kniha je doplněna s textem ladícími ilustracemi Lukáše Jandíka.

Poznat Vietnam zblízka, uvidět a hlavně prožít, jaký je… Tato netradičně pojatá knížka není klasickým cestopisem seznamujícím s památkami daného místa. Je to spíše „kniha oči i duši otevírající“, tvořená souborem „medailonků“ o Vietnamu a jeho obyvatelích. Jakýsi „pocitopis“ s řadou postřehů a údajů, kterých si klasický bedekr nevšímá a ani nemůže všimnout. Vyjeví se nám zde Vietnam a Vietnamci skuteční – ve světě reálném, ale plném někdy až surreálných zážitků. A my čtenáři si spolu s autorkou těchto cestopisných příběhů můžeme ono putování užívat. Žila zde dostatečně dlouho, aby se z Vietnamu stal její „paralelní svět“. Popis jejích příhod je velmi bezprostřední. A tak, když ona se těší z exotického jídla, jsme to i my, komu se sliny sbíhají, když se třese zimou (což je ve Vietnamu vzácnost), i nám začnou zuby drkotat, když ona si užívá divoké jízdy autobusem, jsme to my, kterým se opojně točí hlava. A spolu s autorkou se hlavně smějeme a usmíváme. Její postřehy jsou totiž neotřelé, zábavné, poetické, s citem pro paradox. To všechno je doplněno jemnou hrou s jazykem, ke kterému má jako česky píšící a v Čechách usedlá Slovenka (sama se považuje hlavně za Tatranku, neboť se narodila v Tatrách) osobitý přístup. Těží z jazykové blízkosti i rozdílnosti obou jazyků a obohacuje je trefnými novotvary. Zkrátka, čtenář se leccos nového dozví, dobře se naladí a zcela jistě se nebude nudit.

Novela v sobě sjednocuje dvojí příběh lásky. Jednoho milostného vztahu z těch nejproslulejších a jednoho milostného vztahu takzvaně obyčejného, běžného. Jaký je však mezi nimi rozdíl? Každý je prožíván intenzivně, každý je pro své účastníky osudový. Ulrike von Levetzow a Johan Wolfgang Goethe, hydroložka Doris Levecová a redaktor a fotoreportér Libor Výmarský. A navíc, oba vztahy, které od sebe dělí téměř dvě stě let, jsou zvláštním způsobem propojeny prostřednictvím výjimečné kolekce šperků z českého granátu patřících kdysi Ulrice von Levetzow. Zde autor Karel Fryč rozvíjí na historickém pozadí příběh vyfabulovaný, ale svou podstatou věčný, originální i běžný zároveň, zkrátka příběh lásky. „Lidský život, zdá se, je zejména dnes příliš dlouhý na jedinou lásku. Ale je zatraceně krátký na to, abychom svým citům rozuměli víc než naši předchůdci. Budiž za lásku nebe velebeno, řekli by shodně i Johann Wolfgang i Ulrike i Doris i Libor i každý z těch, kdo si ji vzájemně darovali, byť i pouhý jeden jediný den,“ píše autor v závěru knihy. Závěr knihy je doplněn odborným textem historika a archeologa Jiřího Šlajsny z Oblastního muzea a galerie v Mostě o historii unikátní kolekce šperků baronky Theodore Ulrike Sophie von Levetzow, která patří k jedné z nejkrásnějších ukázek středoevropské šperkařské práce 1. poloviny 19. století. Jejich unikátnost nespočívá pouze v nádheře zlatnické práce či ve spojení s poslední múzou nesmrtelného Johanna Wolfganga Goetha, ale především v unikátním souboru 469 mimořádně velkých českých granátů.

Novopečená pejskařka Pepina Karásková z 3. B najednou neví, kam dřív skočit. Nikdy by ji nenapadlo, že starat se o štěně dá člověku tolik zabrat. A ještě ke všemu si na ni přijde stěžovat sousedka, že prý nechala před vchodem do domu hovínko. Taková drzost! Copak je čuně? Ona přece po svém tříměsíčním štěňátku pilně uklízí! Ovšem po okolí se asi vážně pohybuje nějaké čuně, protože ulice jsou samý bobek je to vidět, je to cítit, klouže to! Chtělo by to něco podniknout. A to by nebyla Pepina, aby hned se svými kamarády nezačala spřádat plány... S originálním textem synergicky souzní barevné ilustrace Jany Chroustové, které oslovují jak svou imaginací, tak pojetím humoru. Nalezly rovnováhu mezi popisností a zkratkou a svou barevností, pestrostí a mírně karikaturním pojetím odpovídají dětské estetice a dětskému vidění světa. Slovo a obraz díky tomu na sebe navazují, komunikují spolu a vytvářejí mimořádně jednotně působící celek. Kniha je druhým titulem série o trampotách Pepiny Karáskové Já se z toho picnu.