Centrala

Rusty Brown je výjimečný a rozsáhlý grafický román, který si bere pod drobnohled nejdůležitější témata lidského života a ukazuje nám je v nebývalém rozlišení. Autor s empatií a zároveň pečlivostí vědce odhaluje nesrovnalosti, které charakterizují každý druh lidské zkušenosti - od vzrušujících až po zcela všední epizody. Stejně jako entomologové pozorujeme všechny fáze lidského životního cyklu - od dětství až po stáří: dítě, které se probudí vybavené superschopností; teenagera, který dospívá pod dohledem despotického otce; otce, který řeší své citové problémy na povrchu Marsu; a ženu středního věku, která se snaží najít lásku na planetě Zemi. Finalista knižní ceny PENu/Jean Steinové v roce 2020 Zařazen do přehledu stovky nejlepších knih roku 2019 listu The New York Times.

Píše se rok 2124, Atomic city, Idaho. Polsko je technologickou velmocí. Americká vláda i její instituce shořely po nukleární válce v propadlišti dějin. Jaderný výbuch svou tlakovou vlnou smetl finanční úřady i celý federální daňový systém. No není to skvělá zpráva? Jasně! Jenže sotva jedna nepříjemnost šťastně pominula obsadily její místo nepříjemnosti nové. Gangy výtržníků, lovci otroků, kanibalští mutanti, vzpurní roboti, místní tyrani, kyselé deště a radioaktivní písečné bouře jsou jen některé z nich. A mezi tím vším provozují dva bráchové autoservis... Futuro Darko je jedním z nejlepších polských komiksových debutů posledních let. Dynamický, vtipný, na nic si nehrající. Když je třeba, tak i brutální a nekompromisní.

Existenciální transhumanismus spojený s jemnou neokázalou romantikou v duchu "Lovce androidů" ... :) Co víc si přát? Momentálně nejlepší komiks, který jsem četl. Vlastně je to jedna z nejsilnějších věcí, s níž jsem se kdy setkal. Dlouho mě nic tak silně a hluboce nedojalo. Ztrácel jsem se v obrazech, barvách, v příběhu, který je krásný i děsivý zároveň. V několika momentech se mi do očí vhrnuly slzy. Ale myslím, že i když se vás obsah nedotkne tak jako mě, komiks sám obstojí na tolika úrovních, že zaslouženě patří na tu nejvyšší příčku. Pokud má někdo rád atmosféru Blade Runnera nebo Ghost in the Shell, pravděpodobně si zamiluje i toto dílo, které si s nimi podle mého názoru v ničem nezadá a možná je dokonce o krok předčí. -Komiksomania Carbona a Silicius — nejnovější výrobky z laboratoří Tomorrow Fundation — prototypy nové generace robotů, kteří se mají starat o stárnoucí lidi. Jsou vychováváni v bezpečí laboratoře. Jejich touha prozkoumat okolní svět je ale přiměje k pokusu o útěk, během kterého jsou rozděleni. Každý z nich pak vede svůj vlastní život a svádí staletí trvající boj o své místo na planetě, jež trpí nedostatkem vody, je sužována politickými otřesy a klimatickými katastrofami. Carbona a Silicius je neobyčejný příběh o lidskosti, morálce a smyslu existence. Bablet se zabývá otázkami, které jsou předmětem zájmu filozofů i vědců po staletí. V komiksu je často překračována hranice mezi lidským bytím a bytím robota. Rozdíly se stírají, když lidé vytvářejí k obrazu svému tvory, mající je intelektuálně předčít. Podaří se však robotům překonat vzor vlastního ega? Na co se zaměří pozornost během let proměny světa? A jaký bude konec lidské honby za spokojeností? Carbona a Silicius je po díle Šangri-La druhým komiksem Mathieu Bableta, který se dostal na náš trh. Autor zde opět potvrzuje svůj cit pro klimatické výzvy a společensko-politické otázky se snahou oslovit současného moderního člověka. Tato angažovanost však není vtíravá a není v ní nic z propagandistického nádechu, tak charakteristického pro hesla proklamována některými kruhy. Tento komiks je především o reflexi. Bablet nechává čtenáři prostor a čas k přemýšlení. Nespěchá, nenabádá ke změně názoru. Pouze ukazuje, kam podle něj svět směřuje. Tato úvaha ale neoslabuje příběhovou rovinu. Carbona a Silicius je zároveň vášnivým příběhem o emocích a pocitech. A nic na tom nemění fakt, že hlavními postavami jsou androidi. Oni totiž také cítí. Vždyť byli stvořeni k obrazu a podobě člověka...

Příběhy, které Traum nabízí, jsou dobře vystiženy už jejím názvem, v němž lze kromě německého výrazu pro sen jistě spatřovat i ozvěnu slova trauma. Autor ve svých výlučně černobílých komiksech plných ostrého světla a temných vržených stínů nabízí znepokojivé delirické vize, v nichž se prolínají přetavené ozvěny triviální populární kultury, civilizačních úzkostí i doposud mentálně nezpracovaných hrůz evropských dějin. Motalův příběhový svět je temný, bezvýchodný a přitom pozoruhodně vtahující. Jako tvůrce tento scenárista a kreslíř zjevně navazuje zvláště na americký nezávislý komiks, jeho poetika a výtvarný styl už jsou ale velmi osobité a na první pohled snadno rozpoznatelné.

Obzor je všude kolem nás. Tady, támhle, přímo nám na očích nebo ukrytý. Snažíme se ho zachytit, ale jakoby nám stále unikal mezi prsty. I přesto byl možná po celou tu dobu hned vedle nás... Tato kniha, doprovázená krásnými obrázky a psaná jemným a něžným jazykem, seznamuje čtenáře s ilustrátorkou Carolinou Celas a s jejím poetickým a neskutečným světem.

I když piješ flatwhite s kokosovým mlékem a objednáváš si domů suši, tak pokud v tobě ale bije chvějící se ukrajinské srdce, dříve nebo později se v tobě narodí potřeba uvařit si opravdový boršč. Přesně toto se stalo Andrijovi, obyčejnému chlápkovi, který ale přijal tuto borščevýzvu velice důstojně. Tato kniha by se mohla jmenovat Odyssea boršče, kdyby Odysseus na svých cestách nikdy neopustil hranice Kyjevské oblasti a odpovědi na základní otázky života a smrti hledal na zelných trzích. Odhalí Andrij tajemství opravdového boršče? Pojďte se podívat. Snažil se.

Cítíte tu vůni čerstvých langošů? Slyšíte z plážového baru tóny devadesátkových hitů? V rekreačním středisku Hladina si na své přijde každý, ať už hledá inspiraci pro psaní, lék na krizi středního věku, nebo jen slušné podmínky pro windsurfing. Držíte v ruce komiksovou jednohubku, ve které není místo pro velká dramata ani existenciální filosofii. S nejlepšími kámoškami z maloměsta a jedním stárnoucím podivínem budete po doušcích vychutnávat přesně to, co jste si objednali: cuba libre, jedna k jedný. Najděte si pohodlné lehátko a nezapomeňte na opalovací krém!

Komiks provází otázka, jak a zda vůbec může Evropan proniknout do učení zenu. Jednou z možných motivací je pro Frenka Meeuwsena snaha překonat potřebu páchat násilí; jako chlapec se chtěl pomstít spolužákovi ze třídy, který následně nešťastnou náhodou zemřel. I když s jeho smrtí neměl nic společného, ještě dlouho ho mrtvý spolužák pronásledoval ve snech. Vyloučení náhody a krutosti pomocí ritualizace a odříkání může být jedním z lákadel zen buddhismu pro západního člověka. Názorně to Frenk Meeuwsen ukazuje v dlouhé sekvenci kreseb, v níž zkoumá rituál tradiční japonské lukostřelby. Dochází k závěru, že většina evropských „hledačů“ osvícení v Japonsku – jeho nevyjímaje – zůstává v zajetí vlastního egoismu a k japonskému učení nedokáže přistoupit jinak než subjektivním, zaujatým způsobem. Název knihy, Zen bez mistra, odkazuje k faktu, že k meditaci je třeba hledat vlastní cestu. Autor si zen buddhismus navzdory své fascinaci nijak neidealizuje. Naopak poukazuje na temná období učení, kdy japonští mniši žehnali letadlům pilotů kamikadze za druhé větové války, nebo kdy se „osvícení“ mistři zenu hlásili k tehdejšímu diktátorskému režimu. V současném Japonsku podle něj tradiční učení zen kultury téměř vymizelo. Frenk Meeuwsen to vše zachycuje jednoduše černobílými, realistickými obrazy, v nichž poučeně využívá různé komiksové techniky: mění velikost panelů a perspektivu vyprávění, vykresluje surreální světy snů nebo nechává postavy trápit obřími bloky písmen. Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, které se klikatí v čase a dohromady tvoří netradiční vyprávění, jež je formálně podobné zen buddhistickým textům – krátkým zastavením zdánlivě nesmyslných „koánů“, hádanek zenových mistrů.

Všechno to začalo v době, kdy vše se nacházelo na jednom místě. Nevíme sice, jak vesmír vznikl, ale víme, že vznikl z jednoho malého bodu. Zdá se to nemožné, ale je tomu tak: když to začalo, všechno velké bylo malé. Kniha Nemožné nám vypráví historii vesmíru od velkého třesku po vznik planet, živočichů a lidstva. První kniha literatury faktu Catariny Sobral je pestrou cestou napříč částicemi, hvězdami, dinosaury a naším rodokmenem. „V této fantastické knize Catarina Sobral vytváří skutečný úvod do kosmologie. Nové otázky i nová tvrzení se objeví pokaždé, když otočíme stránku, jako kdyby to byla nějaká zábavná hra. Velkolepé ilustrace využívají směsici technik a materiálů – kresbu, malbu, koláže (lepení), pastelky, fixy, pastely - mnoha barev a textur. Je v nich prostor pro nové zkušenosti i výtvory: důležité je představovat si a (znovu) objevovat. Závěrečné stránky jsou známkou počátku a konce tohoto kosmického příběhu a na konci jsou postavy zabaleny do hvězdného prachu. Víme, že naše DNA je přítomna ve stejném vláknu, kterým jsou vyšívané hvězdy – konec konců, my jsme také stvořeni z hvězdného prachu. Záříme. A po přečtení knihy Nemožný záříme ještě víc.“ Júlia Martins, in Deus me Livro

Je těžké žít a nepamatovat si, cos v noci dělal. Ještě těžší je pamatovat si sen, který se ti nelíbí. Všechno se ale zhoršuje ve chvíli, kdy jsi náměsíčný a nevíš, jestli se ti něco zdálo, nebo jsi to opravdu prožil. Když slunce dosáhne zenitu a rozdělí svět na dvě části a nebe se zbarví do odstínu broskvové nebo pomerančové šťávy, dva kamarádi se v dialogu tváří v tvář snaží porozumět své noci a svým strachům. Snaží se rozpomenout na své sny. Dva přátelé zkoumají své sny, pocity, strachy i podivné události, které se jim dějí doslova ve dne v noci. Pod oblohou barvy krvavých pomerančů, tehdy když Slunce dosahuje svého Zenitu. Snaží se porozumět, ale copak lze porozumět logice snu? Komiks Zenit sám působí jako poetická, možná místy znepokojivý sen. Jsme svědky debat o tom, jak hrdinové prožívají své noci a jaké je to nebýt si jistý, kde je hranice mezi sněním a realitou. Nebo třeba jaké je ničit své dílo a zase je tvořit v náměsíčném stavu. Příběh je vyprávěn osobitým vizuálním stylem s čistými liniemi a plochami výrazných barev.

V Šangri-La, prvním sci-fi komiksu Mathieua Bableta nás autor zve do „takřka“ dokonalého světa Tianzhu Enterprises. V budoucnosti vzdálené o několik stovek let žijí lidé na vesmírné stanici daleko od země, ovládané nadnárodní firmou, která se těší až náboženskému kultu. Všichni jsou v této „dokonalé společnosti“ zdánlivě spokojeni. V tomto kontextu touží lidé překonat své meze a stát se rovni bohům. Pomocí projektu, který má vytvořit život ex nihilo na Šangri-La, jednom z nejpohostinnějších krajů Titanu, tak hodlají po svém přepsat „Genesis“.

Posádka restauratérů cestuje do nejhlubších zákoutí vesmíru a opravuje překrásné, zničené stavby, aby jim navrátila minulou slávu. Dvě dívky se setkají a zamilují na internátní škole – jen aby zjistily, jak bolí ztráta. Ve dvou propletených časových linkách a díky úchvatné kresbě představuje oceňovaná komiksová autorka Tillie Walden důvtipný svět, dechberoucí romantiku a epickou výpravu za láskou.

Ve své třetí knize se Lene Ask vzdaluje od autobiografie, která je typická pro její první dvě knihy. Vypráví zde příběh knihovnice Marit, která vyrostla na vesnici, ale vystudovala v Oslu, kde nyní pracuje. Její vztah k matce i k rodné vesnicí je napjatý, ale když Maritin otec zemře, je třeba tento vztah nově vymezit. S neúnavným idealismem se hrdinka snaží činit správná rozhodnutí, ale jak příběh postupuje, nové zkušenosti ji učí, co je v životě podstatné. Lene Ask opět ukazuje, že má schopnost popsat lidi velmi empaticky a uvěřitelně. Lehce střídá velká existenciální témata s malými každodenními událostmi, aby příběh čtenáře vtáhl a zároveň neztratil koncentrovanost. Její jasná kresba a efektivní využití barev pohání příběh vpřed a podepírá charakteristiky postav.

Kniha Anji Dahle Overbye je působivým debutem inspirovaným dětstvím autorky v severozápadním Norsku. Psí dny jsou jev spojený s koncem léta. Podle starých lidových pověr je to doba, kdy je obzvláště horko, všechny usazeniny stoupají k vodní hladině, jídlo hnije a psi snadněji divočí. V této době se setkáváme s Annou - dívkou nalézající se mezi dětstvím a dospíváním. Intenzivní přítomnost upoceného léta poznamenává její vztahy s přáteli a rodinou. Anina nejlepší kamarádka Mariell je přitahována o něco starší Karianne. Nové kamarádky se věnují nejvíce samy sobě a Anne odhánějí. Ta je příliš mladá na to, aby chodila do klubu pro mládež, a příliš neposedná, aby si našla jinou zábavu. Spřátelí se znovu s Mariell? A co je pro to ochotná udělat? Komiks je nakreslený jemnými tahy a s citem pro vystižení lidských osudů. Kresba také zdůrazňuje roli, jakou v příběhu hraje příroda západního Norska.

V nekonečné válce mezi Americkým impériem a skomírajícím odbojem je Ptáčátko poslední nadějí povstalců. Diktátorský režim zničil její vesnici, zajal její matku a zanechal po sobě zpustošenou zemi, a tak se mladá hrdinka vydává na zoufalou pouť dystopickou kanadskou krajinou, aby osvobodila legendárního Sekeru a znovu zažehnala plamen vzdoru – aby osvobodila svou zemi a svůj lid a našla pravdu o sobě samé ve světě, který pohltily plameny. Za oceňovaným výpravným komiksem Ptáčátko, Bitva za Naději starších stojí úspěšný autorský tým tvořený scénáristou Darcym Van Poelgeest a výtvarníkem Ianem Bertramem.

Noel miluje svou mamku. Klidně to zakřičí na celý supermarket. A mamka ho miluje taky, to Noel dobře ví. Protože s ním griluje maršmelouny na balkoně a daruje mu k narozeninám opravdickou kytaru. Jenomže pak má Nehodu a už se o Noela nemuže starat. Z Berlína ho odvezou do Neuerkerode, vesnice v Dolním Sasku, v níž lidé s postižením i bez sdílejí život, práci a volný čas. A všechno se změní: Noel najde nové přátele, s kterými prožívá dobrodružství všedního dne a na diskotéce se zamiluje do princezny. Ale jak ji má znovu najít? Vidíme, jak pragmaticky Noel zachází s nevysvětlitelnými věcmi, jak si sestavuje život z dílků toho, co je mu nabízeno, a jak reaguje, když se leccos zase zhroutí. Nehoda vznikla jako dílo jiného druhu k oslavě neuekerodského jubilea a stránku po stránce strká do kapsy řadu filmů, které nám chtějí poskytnout jiný obrázek života s postižením a nejsou přitom ani z poloviny tak krásné a hluboké.