Centrala strana 2 z 2

Ve své třetí knize se Lene Ask vzdaluje od autobiografie, která je typická pro její první dvě knihy. Vypráví zde příběh knihovnice Marit, která vyrostla na vesnici, ale vystudovala v Oslu, kde nyní pracuje. Její vztah k matce i k rodné vesnicí je napjatý, ale když Maritin otec zemře, je třeba tento vztah nově vymezit. S neúnavným idealismem se hrdinka snaží činit správná rozhodnutí, ale jak příběh postupuje, nové zkušenosti ji učí, co je v životě podstatné. Lene Ask opět ukazuje, že má schopnost popsat lidi velmi empaticky a uvěřitelně. Lehce střídá velká existenciální témata s malými každodenními událostmi, aby příběh čtenáře vtáhl a zároveň neztratil koncentrovanost. Její jasná kresba a efektivní využití barev pohání příběh vpřed a podepírá charakteristiky postav.

Kniha Anji Dahle Overbye je působivým debutem inspirovaným dětstvím autorky v severozápadním Norsku. Psí dny jsou jev spojený s koncem léta. Podle starých lidových pověr je to doba, kdy je obzvláště horko, všechny usazeniny stoupají k vodní hladině, jídlo hnije a psi snadněji divočí. V této době se setkáváme s Annou - dívkou nalézající se mezi dětstvím a dospíváním. Intenzivní přítomnost upoceného léta poznamenává její vztahy s přáteli a rodinou. Anina nejlepší kamarádka Mariell je přitahována o něco starší Karianne. Nové kamarádky se věnují nejvíce samy sobě a Anne odhánějí. Ta je příliš mladá na to, aby chodila do klubu pro mládež, a příliš neposedná, aby si našla jinou zábavu. Spřátelí se znovu s Mariell? A co je pro to ochotná udělat? Komiks je nakreslený jemnými tahy a s citem pro vystižení lidských osudů. Kresba také zdůrazňuje roli, jakou v příběhu hraje příroda západního Norska.

V Šangri-La, prvním sci-fi komiksu Mathieua Bableta nás autor zve do „takřka“ dokonalého světa Tianzhu Enterprises. V budoucnosti vzdálené o několik stovek let žijí lidé na vesmírné stanici daleko od země, ovládané nadnárodní firmou, která se těší až náboženskému kultu. Všichni jsou v této „dokonalé společnosti“ zdánlivě spokojeni. V tomto kontextu touží lidé překonat své meze a stát se rovni bohům. Pomocí projektu, který má vytvořit život ex nihilo na Šangri-La, jednom z nejpohostinnějších krajů Titanu, tak hodlají po svém přepsat „Genesis“.

Je těžké žít a nepamatovat si, cos v noci dělal. Ještě těžší je pamatovat si sen, který se ti nelíbí. Všechno se ale zhoršuje ve chvíli, kdy jsi náměsíčný a nevíš, jestli se ti něco zdálo, nebo jsi to opravdu prožil. Když slunce dosáhne zenitu a rozdělí svět na dvě části a nebe se zbarví do odstínu broskvové nebo pomerančové šťávy, dva kamarádi se v dialogu tváří v tvář snaží porozumět své noci a svým strachům. Snaží se rozpomenout na své sny. Dva přátelé zkoumají své sny, pocity, strachy i podivné události, které se jim dějí doslova ve dne v noci. Pod oblohou barvy krvavých pomerančů, tehdy když Slunce dosahuje svého Zenitu. Snaží se porozumět, ale copak lze porozumět logice snu? Komiks Zenit sám působí jako poetická, možná místy znepokojivý sen. Jsme svědky debat o tom, jak hrdinové prožívají své noci a jaké je to nebýt si jistý, kde je hranice mezi sněním a realitou. Nebo třeba jaké je ničit své dílo a zase je tvořit v náměsíčném stavu. Příběh je vyprávěn osobitým vizuálním stylem s čistými liniemi a plochami výrazných barev.

Všechno to začalo v době, kdy vše se nacházelo na jednom místě. Nevíme sice, jak vesmír vznikl, ale víme, že vznikl z jednoho malého bodu. Zdá se to nemožné, ale je tomu tak: když to začalo, všechno velké bylo malé. Kniha Nemožné nám vypráví historii vesmíru od velkého třesku po vznik planet, živočichů a lidstva. První kniha literatury faktu Catariny Sobral je pestrou cestou napříč částicemi, hvězdami, dinosaury a naším rodokmenem. „V této fantastické knize Catarina Sobral vytváří skutečný úvod do kosmologie. Nové otázky i nová tvrzení se objeví pokaždé, když otočíme stránku, jako kdyby to byla nějaká zábavná hra. Velkolepé ilustrace využívají směsici technik a materiálů – kresbu, malbu, koláže (lepení), pastelky, fixy, pastely - mnoha barev a textur. Je v nich prostor pro nové zkušenosti i výtvory: důležité je představovat si a (znovu) objevovat. Závěrečné stránky jsou známkou počátku a konce tohoto kosmického příběhu a na konci jsou postavy zabaleny do hvězdného prachu. Víme, že naše DNA je přítomna ve stejném vláknu, kterým jsou vyšívané hvězdy – konec konců, my jsme také stvořeni z hvězdného prachu. Záříme. A po přečtení knihy Nemožný záříme ještě víc.“ Júlia Martins, in Deus me Livro

Komiks provází otázka, jak a zda vůbec může Evropan proniknout do učení zenu. Jednou z možných motivací je pro Frenka Meeuwsena snaha překonat potřebu páchat násilí; jako chlapec se chtěl pomstít spolužákovi ze třídy, který následně nešťastnou náhodou zemřel. I když s jeho smrtí neměl nic společného, ještě dlouho ho mrtvý spolužák pronásledoval ve snech. Vyloučení náhody a krutosti pomocí ritualizace a odříkání může být jedním z lákadel zen buddhismu pro západního člověka. Názorně to Frenk Meeuwsen ukazuje v dlouhé sekvenci kreseb, v níž zkoumá rituál tradiční japonské lukostřelby. Dochází k závěru, že většina evropských „hledačů“ osvícení v Japonsku – jeho nevyjímaje – zůstává v zajetí vlastního egoismu a k japonskému učení nedokáže přistoupit jinak než subjektivním, zaujatým způsobem. Název knihy, Zen bez mistra, odkazuje k faktu, že k meditaci je třeba hledat vlastní cestu. Autor si zen buddhismus navzdory své fascinaci nijak neidealizuje. Naopak poukazuje na temná období učení, kdy japonští mniši žehnali letadlům pilotů kamikadze za druhé větové války, nebo kdy se „osvícení“ mistři zenu hlásili k tehdejšímu diktátorskému režimu. V současném Japonsku podle něj tradiční učení zen kultury téměř vymizelo. Frenk Meeuwsen to vše zachycuje jednoduše černobílými, realistickými obrazy, v nichž poučeně využívá různé komiksové techniky: mění velikost panelů a perspektivu vyprávění, vykresluje surreální světy snů nebo nechává postavy trápit obřími bloky písmen. Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, které se klikatí v čase a dohromady tvoří netradiční vyprávění, jež je formálně podobné zen buddhistickým textům – krátkým zastavením zdánlivě nesmyslných „koánů“, hádanek zenových mistrů.

Cítíte tu vůni čerstvých langošů? Slyšíte z plážového baru tóny devadesátkových hitů? V rekreačním středisku Hladina si na své přijde každý, ať už hledá inspiraci pro psaní, lék na krizi středního věku, nebo jen slušné podmínky pro windsurfing. Držíte v ruce komiksovou jednohubku, ve které není místo pro velká dramata ani existenciální filosofii. S nejlepšími kámoškami z maloměsta a jedním stárnoucím podivínem budete po doušcích vychutnávat přesně to, co jste si objednali: cuba libre, jedna k jedný. Najděte si pohodlné lehátko a nezapomeňte na opalovací krém!