Centrala strana 2 z 4

Ivan Brun je mistrem komiksového vyprávění beze slov. Nekompromisně odhaluje mechanismy moci a často bezvýchodnou realitu postmoderního světa. Nehraje si na skrytá poselství. Ví, že jsme si své situace dokonale vědomi, ale raději o ní nepřemýšlíme. Proto nás jednou rukou chytí za krk a druhou nám dá pěstí přímo do obličeje. Konfrontuje nás se syrovou každodenností a nedává žádná rozhřešení. Každý ať si srovná v hlavě, co vidí, a postaví se k tomu. Nebo také ne.

Cestovatel a průkopník kinematografie, nebo šílenec, tvrdohlavý experimentátor a vrah? Nejnovější komiks Guye Delislea je příběhem výjimečné osobnosti, kterou byl Eadweard Muybridge! Doba zlaté horečky v Kalifornii znamenala velké peníze, riskantní rozhodnutí a odvážné sny. Tehdy Muybridge přijíždí do Ameriky a brzy se stává jedním z nejslavnějších fotografů své doby. S pomocí nejbohatšího muže Spojených států, Lelanda Stanforda, se mu podaří nevídaný kousek: zachytit na fotografický film průběh cválajícího koně. Tím se stává tím, kdo zastavil čas, a také prvním, kdo zobrazil film, dávno před Edisonem a bratry Lumierovými. Přinášíme vám pohnutý životopis průkopníka kinematografie Eadwearda Muybridge a panorama doby, v níž žil. Guy Delisle, známý svými reportážními kreslenými filmy (mimo jiné Jeruzalémské kroniky, Barmské kroniky a Pchjongjang), se tentokrát vrací do minulosti a nahlíží do okamžiku, kdy byla vynalezena fotografie, otřásla se pozice malířství a začala kinematografie.

Nacházíme se v roce 2046 v Československu, kde přetrvala ČSSR, která se reformovala po vzoru Číny. Po rozpadu SSSR otevřela země svůj trh mnoha japonským firmám, aby získala kapitál. Z této spolupráce povstal společný vesmírný program Československa a Japonska a vytvoření experimentálního motoru schopného zakřivit časoprostor. Na lodi vybavené tímto pokročilým motorem cestuje Luďa Stachanovský. Je nulou bez životních perspektiv, který tráví většinu času hraním na automatech. Zároveň je ale vnukem slavného Luďka, budovatele ČSSR. Luďa cítí tlak na to, aby uskutečnil velký sen svého dědy a dosáhl něčeho významného.

Noční můra, která je kousavou kritikou konzumní společnosti a „wellness“ průmyslu, připomíná filmy Davida Lynche a Larse von Triera a hororové mangy Džundžiho Itóa. Kdesi na severu Evropy se nachází pětihvězdičkový lázeňský a konferenční hotel, který se stará o každého, kdo si to může dovolit. Ale na každém kroku, kde by měl vládnout přepych, je něco v nepořádku. Náročný VIP klient beze stopy zmizí. Obchodní seminář je přerušen. Mladý úředník se ztratí při hledání svého pokoje. Masérka, která se ocitla na okraji společnosti, se snaží najít uznání. Dva milenci se snaží uniknout hrůzám všedního dne, v němž je běžně pronásledují děsivá zjevení. Egocentrický manažer pochybuje sám o sobě. Zneužívaní zaměstnanci se smiřují se svým smutným osudem. Zvědaví inspektoři si přicházejí vyřídit účty. Mezitím se šíří záhadné škody způsobené vlhkostí. Uprostřed extravagantní výzdoby v labyrintu uliček letoviska pomalu proudí černá lepkavá tekutina a stéká po stěnách. Horká a vlhká vlhkost je dusivá. Objevují se plísně a s nimi kožní choroby, halucinace, duchové, zlovolní duchové, hybridní bytosti a další živé i mrtvé příšery. Lázně jsou hororovým grafickým románovým debutem, který se vyznačuje groteskním a rozmarným humorem.

Píše se rok 2124, Atomic city, Idaho. Polsko je technologickou velmocí. Americká vláda i její instituce shořely po nukleární válce v propadlišti dějin. Jaderný výbuch svou tlakovou vlnou smetl finanční úřady i celý federální daňový systém. No není to skvělá zpráva? Jasně! Jenže sotva jedna nepříjemnost šťastně pominula obsadily její místo nepříjemnosti nové. Gangy výtržníků, lovci otroků, kanibalští mutanti, vzpurní roboti, místní tyrani, kyselé deště a radioaktivní písečné bouře jsou jen některé z nich. A mezi tím vším provozují dva bráchové autoservis... Futuro Darko je jedním z nejlepších polských komiksových debutů posledních let. Dynamický, vtipný, na nic si nehrající. Když je třeba, tak i brutální a nekompromisní.

Rusty Brown je výjimečný a rozsáhlý grafický román, který si bere pod drobnohled nejdůležitější témata lidského života a ukazuje nám je v nebývalém rozlišení. Autor s empatií a zároveň pečlivostí vědce odhaluje nesrovnalosti, které charakterizují každý druh lidské zkušenosti - od vzrušujících až po zcela všední epizody. Stejně jako entomologové pozorujeme všechny fáze lidského životního cyklu - od dětství až po stáří: dítě, které se probudí vybavené superschopností; teenagera, který dospívá pod dohledem despotického otce; otce, který řeší své citové problémy na povrchu Marsu; a ženu středního věku, která se snaží najít lásku na planetě Zemi. Finalista knižní ceny PENu/Jean Steinové v roce 2020 Zařazen do přehledu stovky nejlepších knih roku 2019 listu The New York Times.

Existenciální transhumanismus spojený s jemnou neokázalou romantikou v duchu "Lovce androidů" ... :) Co víc si přát? Momentálně nejlepší komiks, který jsem četl. Vlastně je to jedna z nejsilnějších věcí, s níž jsem se kdy setkal. Dlouho mě nic tak silně a hluboce nedojalo. Ztrácel jsem se v obrazech, barvách, v příběhu, který je krásný i děsivý zároveň. V několika momentech se mi do očí vhrnuly slzy. Ale myslím, že i když se vás obsah nedotkne tak jako mě, komiks sám obstojí na tolika úrovních, že zaslouženě patří na tu nejvyšší příčku. Pokud má někdo rád atmosféru Blade Runnera nebo Ghost in the Shell, pravděpodobně si zamiluje i toto dílo, které si s nimi podle mého názoru v ničem nezadá a možná je dokonce o krok předčí. -Komiksomania Carbona a Silicius — nejnovější výrobky z laboratoří Tomorrow Fundation — prototypy nové generace robotů, kteří se mají starat o stárnoucí lidi. Jsou vychováváni v bezpečí laboratoře. Jejich touha prozkoumat okolní svět je ale přiměje k pokusu o útěk, během kterého jsou rozděleni. Každý z nich pak vede svůj vlastní život a svádí staletí trvající boj o své místo na planetě, jež trpí nedostatkem vody, je sužována politickými otřesy a klimatickými katastrofami. Carbona a Silicius je neobyčejný příběh o lidskosti, morálce a smyslu existence. Bablet se zabývá otázkami, které jsou předmětem zájmu filozofů i vědců po staletí. V komiksu je často překračována hranice mezi lidským bytím a bytím robota. Rozdíly se stírají, když lidé vytvářejí k obrazu svému tvory, mající je intelektuálně předčít. Podaří se však robotům překonat vzor vlastního ega? Na co se zaměří pozornost během let proměny světa? A jaký bude konec lidské honby za spokojeností? Carbona a Silicius je po díle Šangri-La druhým komiksem Mathieu Bableta, který se dostal na náš trh. Autor zde opět potvrzuje svůj cit pro klimatické výzvy a společensko-politické otázky se snahou oslovit současného moderního člověka. Tato angažovanost však není vtíravá a není v ní nic z propagandistického nádechu, tak charakteristického pro hesla proklamována některými kruhy. Tento komiks je především o reflexi. Bablet nechává čtenáři prostor a čas k přemýšlení. Nespěchá, nenabádá ke změně názoru. Pouze ukazuje, kam podle něj svět směřuje. Tato úvaha ale neoslabuje příběhovou rovinu. Carbona a Silicius je zároveň vášnivým příběhem o emocích a pocitech. A nic na tom nemění fakt, že hlavními postavami jsou androidi. Oni totiž také cítí. Vždyť byli stvořeni k obrazu a podobě člověka...

Obzor je všude kolem nás. Tady, támhle, přímo nám na očích nebo ukrytý. Snažíme se ho zachytit, ale jakoby nám stále unikal mezi prsty. I přesto byl možná po celou tu dobu hned vedle nás... Tato kniha, doprovázená krásnými obrázky a psaná jemným a něžným jazykem, seznamuje čtenáře s ilustrátorkou Carolinou Celas a s jejím poetickým a neskutečným světem.

I když piješ flatwhite s kokosovým mlékem a objednáváš si domů suši, tak pokud v tobě ale bije chvějící se ukrajinské srdce, dříve nebo později se v tobě narodí potřeba uvařit si opravdový boršč. Přesně toto se stalo Andrijovi, obyčejnému chlápkovi, který ale přijal tuto borščevýzvu velice důstojně. Tato kniha by se mohla jmenovat Odyssea boršče, kdyby Odysseus na svých cestách nikdy neopustil hranice Kyjevské oblasti a odpovědi na základní otázky života a smrti hledal na zelných trzích. Odhalí Andrij tajemství opravdového boršče? Pojďte se podívat. Snažil se.

Cítíte tu vůni čerstvých langošů? Slyšíte z plážového baru tóny devadesátkových hitů? V rekreačním středisku Hladina si na své přijde každý, ať už hledá inspiraci pro psaní, lék na krizi středního věku, nebo jen slušné podmínky pro windsurfing. Držíte v ruce komiksovou jednohubku, ve které není místo pro velká dramata ani existenciální filosofii. S nejlepšími kámoškami z maloměsta a jedním stárnoucím podivínem budete po doušcích vychutnávat přesně to, co jste si objednali: cuba libre, jedna k jedný. Najděte si pohodlné lehátko a nezapomeňte na opalovací krém!

Komiks provází otázka, jak a zda vůbec může Evropan proniknout do učení zenu. Jednou z možných motivací je pro Frenka Meeuwsena snaha překonat potřebu páchat násilí; jako chlapec se chtěl pomstít spolužákovi ze třídy, který následně nešťastnou náhodou zemřel. I když s jeho smrtí neměl nic společného, ještě dlouho ho mrtvý spolužák pronásledoval ve snech. Vyloučení náhody a krutosti pomocí ritualizace a odříkání může být jedním z lákadel zen buddhismu pro západního člověka. Názorně to Frenk Meeuwsen ukazuje v dlouhé sekvenci kreseb, v níž zkoumá rituál tradiční japonské lukostřelby. Dochází k závěru, že většina evropských „hledačů“ osvícení v Japonsku – jeho nevyjímaje – zůstává v zajetí vlastního egoismu a k japonskému učení nedokáže přistoupit jinak než subjektivním, zaujatým způsobem. Název knihy, Zen bez mistra, odkazuje k faktu, že k meditaci je třeba hledat vlastní cestu. Autor si zen buddhismus navzdory své fascinaci nijak neidealizuje. Naopak poukazuje na temná období učení, kdy japonští mniši žehnali letadlům pilotů kamikadze za druhé větové války, nebo kdy se „osvícení“ mistři zenu hlásili k tehdejšímu diktátorskému režimu. V současném Japonsku podle něj tradiční učení zen kultury téměř vymizelo. Frenk Meeuwsen to vše zachycuje jednoduše černobílými, realistickými obrazy, v nichž poučeně využívá různé komiksové techniky: mění velikost panelů a perspektivu vyprávění, vykresluje surreální světy snů nebo nechává postavy trápit obřími bloky písmen. Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, které se klikatí v čase a dohromady tvoří netradiční vyprávění, jež je formálně podobné zen buddhistickým textům – krátkým zastavením zdánlivě nesmyslných „koánů“, hádanek zenových mistrů.

Všechno to začalo v době, kdy vše se nacházelo na jednom místě. Nevíme sice, jak vesmír vznikl, ale víme, že vznikl z jednoho malého bodu. Zdá se to nemožné, ale je tomu tak: když to začalo, všechno velké bylo malé. Kniha Nemožné nám vypráví historii vesmíru od velkého třesku po vznik planet, živočichů a lidstva. První kniha literatury faktu Catariny Sobral je pestrou cestou napříč částicemi, hvězdami, dinosaury a naším rodokmenem. „V této fantastické knize Catarina Sobral vytváří skutečný úvod do kosmologie. Nové otázky i nová tvrzení se objeví pokaždé, když otočíme stránku, jako kdyby to byla nějaká zábavná hra. Velkolepé ilustrace využívají směsici technik a materiálů – kresbu, malbu, koláže (lepení), pastelky, fixy, pastely - mnoha barev a textur. Je v nich prostor pro nové zkušenosti i výtvory: důležité je představovat si a (znovu) objevovat. Závěrečné stránky jsou známkou počátku a konce tohoto kosmického příběhu a na konci jsou postavy zabaleny do hvězdného prachu. Víme, že naše DNA je přítomna ve stejném vláknu, kterým jsou vyšívané hvězdy – konec konců, my jsme také stvořeni z hvězdného prachu. Záříme. A po přečtení knihy Nemožný záříme ještě víc.“ Júlia Martins, in Deus me Livro

Je těžké žít a nepamatovat si, cos v noci dělal. Ještě těžší je pamatovat si sen, který se ti nelíbí. Všechno se ale zhoršuje ve chvíli, kdy jsi náměsíčný a nevíš, jestli se ti něco zdálo, nebo jsi to opravdu prožil. Když slunce dosáhne zenitu a rozdělí svět na dvě části a nebe se zbarví do odstínu broskvové nebo pomerančové šťávy, dva kamarádi se v dialogu tváří v tvář snaží porozumět své noci a svým strachům. Snaží se rozpomenout na své sny. Dva přátelé zkoumají své sny, pocity, strachy i podivné události, které se jim dějí doslova ve dne v noci. Pod oblohou barvy krvavých pomerančů, tehdy když Slunce dosahuje svého Zenitu. Snaží se porozumět, ale copak lze porozumět logice snu? Komiks Zenit sám působí jako poetická, možná místy znepokojivý sen. Jsme svědky debat o tom, jak hrdinové prožívají své noci a jaké je to nebýt si jistý, kde je hranice mezi sněním a realitou. Nebo třeba jaké je ničit své dílo a zase je tvořit v náměsíčném stavu. Příběh je vyprávěn osobitým vizuálním stylem s čistými liniemi a plochami výrazných barev.

Posádka restauratérů cestuje do nejhlubších zákoutí vesmíru a opravuje překrásné, zničené stavby, aby jim navrátila minulou slávu. Dvě dívky se setkají a zamilují na internátní škole – jen aby zjistily, jak bolí ztráta. Ve dvou propletených časových linkách a díky úchvatné kresbě představuje oceňovaná komiksová autorka Tillie Walden důvtipný svět, dechberoucí romantiku a epickou výpravu za láskou.

Ve své třetí knize se Lene Ask vzdaluje od autobiografie, která je typická pro její první dvě knihy. Vypráví zde příběh knihovnice Marit, která vyrostla na vesnici, ale vystudovala v Oslu, kde nyní pracuje. Její vztah k matce i k rodné vesnicí je napjatý, ale když Maritin otec zemře, je třeba tento vztah nově vymezit. S neúnavným idealismem se hrdinka snaží činit správná rozhodnutí, ale jak příběh postupuje, nové zkušenosti ji učí, co je v životě podstatné. Lene Ask opět ukazuje, že má schopnost popsat lidi velmi empaticky a uvěřitelně. Lehce střídá velká existenciální témata s malými každodenními událostmi, aby příběh čtenáře vtáhl a zároveň neztratil koncentrovanost. Její jasná kresba a efektivní využití barev pohání příběh vpřed a podepírá charakteristiky postav.

Kniha Anji Dahle Overbye je působivým debutem inspirovaným dětstvím autorky v severozápadním Norsku. Psí dny jsou jev spojený s koncem léta. Podle starých lidových pověr je to doba, kdy je obzvláště horko, všechny usazeniny stoupají k vodní hladině, jídlo hnije a psi snadněji divočí. V této době se setkáváme s Annou - dívkou nalézající se mezi dětstvím a dospíváním. Intenzivní přítomnost upoceného léta poznamenává její vztahy s přáteli a rodinou. Anina nejlepší kamarádka Mariell je přitahována o něco starší Karianne. Nové kamarádky se věnují nejvíce samy sobě a Anne odhánějí. Ta je příliš mladá na to, aby chodila do klubu pro mládež, a příliš neposedná, aby si našla jinou zábavu. Spřátelí se znovu s Mariell? A co je pro to ochotná udělat? Komiks je nakreslený jemnými tahy a s citem pro vystižení lidských osudů. Kresba také zdůrazňuje roli, jakou v příběhu hraje příroda západního Norska.