Epocha strana 106 z 107

V roce 2004 vyšel u nás nový překlad díla A. Riegla „Der moderne Denkmalkultus“. Jistě ne pouhou shodou náhod si v roce 2005 připomeneme 100. výročí úmrtí tohoto významného rakouského kunsthistorika, který byl tak zakořeněn ve své době, tak z ní dýchal, že umřel takřka s ní. Nad Rieglovou knihou si čtenář znovu uvědomí, jak veliké filozofické, sociologické či politické téma památková péče představuje a jak byl prozatím jen ve zcela omezené míře tento potenciál využit. Tato kniha chce žánrově být filozofií památkové péče, což je žánr nepříliš častý, vlastně velmi málo častý. Dost možná je „filozofie“ příliš silným slovem, spíše jde o úvahy nad památkovou péčí, které se snaží objevit její stálé charakteristiky a následně zvláštním reflektujícím obloukem tyto charakteristiky vztáhnout na minulost památkové péče, její přítomnost a budoucnost. Vzejdou opravdu zajímavá zjištění. Celá tato kniha, přestože skládá Rieglovi – jeho bystrozrakosti a myšlenkové poctivosti – upřímný hold, vlastně pojednává o tom, že Rieglovy myšlenky už nestačí, aby vystihly naši dobu a její postoje.

Kniha renomovaného německého archeologa poskytuje úplný obraz Olympie. Popisuje její vývoj od lokální řecké svatyně a věštírny až k mezinárodně uznávané scéně setkávání národů a jejich mírového zápolení. Slovem i obrazem zachycuje nejvýznamnější památky, slavné osobnosti a pozoruhodné události až do jejího zániku.

Záměrem publikace je seznámit čtenáře se základními dokumenty více jak tisícileté historie českého státu, ukázat na zachovaných písemných pramenech dramatičnost a náročnost zápasu českého národa o svou státnost. Při výběru dokumentů editor usiloval vyváženě postihnout všechny etapy vývoje českého státu od vzniku Českého knížectví až do vzniku samostatné České republiky. Spolu s dokumenty, které jsou všeobecně známy, jsou publikovány i některé méně známe dokumenty, včetně těch, které jsou veřejnosti známy jen podle názvu a již nikoli podle obsahu, a dále jsou publikovány i dokumenty, které jsou v originálním znění známy jen odborníkům.

Román líčí příběh ambiciózního a cílevědomého kardiochirurga, docenta Petra Abraháma, od dětství přezdívaného Petarda, který se kdysi rozhodl změnit své předurčení pana Nikoho a v zájmu uskutečnění svého cíle se nebojí různých prostředků. Děj příběhu začíná v 90. letech, kdy studenti Petarda a jeho kamarád Ondřej Vana přijíždějí odkudsi z nulákova do Prahy, aby změnili svůj Osud a dobyli svět.

Souhrnná publikace zaměřená na pohyb v zimních horách. Obecný úvod zahrnuje motivaci pro pohyb v zimních horách a zkráceně hlavní znaky jednotlivých zimních disciplín počínaje nejrozšířenějším skialpinismem přes trochu opomíjený splitboard, sněžnice a tel

Svazek přináší další žeň z téměř nevyšerpatelných archivů Jiřího Wintra řečeného Neprakta.Kniha je svědectvím o neobyčejné spolupráci dvou velmistrů českého humoru. Miloslav Švandrlík vypráví peprně až poťouchle o tom, jaké to bylo s Nepraktou a jak jej on sám vidí. Neprakta se vyjadřuje po svém, tj. kresbami, a těch je zde přiměřeně tématu 260.

Další sbírka třiceti nových povídek, ve kterých Miloslav Švandrlík dokazuje, že je nejen mistrem humoru. Rád se jako autor pohybuje i mezi duchy, upíry, vlkodlaky a dalšími krvelačnými monstry, a to včetně lidských. Je neobyčejně vynalézavý ve strašení a nahánění husí kůže a největší potěšení mu přináší, může-li čtenáře šokovat nečekaným závěrem. Bát se se Švandrlíkem je čtenářským požitkem, který ovšem nevede k nočním můrám, ale k příjemnému čtenářskému zážitku. V této knize se lze bát a potěšit třicetkrát. A jak jinak než s humorem!

Pokud jde o knihu, kterou držíte v ruce, nelekejte se třináctky v jejím podtitulu. I když někteří lidé považují číslo 13 za nešťastné, Michal Fieber měl při psaní svých třinácti povídek zařazených do této knížky šťastnou ruku – napsal poutavé detektivní příběhy, jejichž hlavní hrdina, dříve pouhý inspektor, dnes již komisař Houdek, řeší své případy nejen s pomocí moderních kriminalistických metod, ale i staré dobré intuice a dedukce. A protože nežije ve vzduchoprázdnu, nýbrž v současné české společnosti, a to se ženou, synkem a přáteli, stává se celá knížka detektivním románem svého druhu. Díky skvěle odpozorované životní realitě, ironickému nadhledu a laskavému humoru je ideálním čtením na dovolenou, ale také do postele na odreagování po náročném dni...

První příběh z tohoto souboru, Stín kobry, se odehrává v blízké budoucnosti, kdy mafiánské praktiky patří k běžným normám a kdy zdejší vládci mohou bezmocné oběti proměnit v nehmotné, ale všudypřítomné stíny. Děj druhé novely, Zabít mrtvého, je naopak zas

Tato procházka novodobými španělskými dějinami nabízí čtenáři poutavý příběh jedné významné evropské panovnické dynastie, která přes všechno vynaložené úsilí nikdy oficiálně na královský trůn neusedla. Přesto její příznivci a stoupenci, tzv. karlisté, poznamenali moderní španělskou historii zcela nepřehlédnutelným způsobem. Jejich projekt "návratu do starých zlatých časů" se s vizemi španělských liberálů a zastánců moderního kapitalismu střetne v několika značně krvavých a destruktivních občanských válkách, jakož i v nespočtu menších, násilných i politických konfliktů. Karlistické války však v mnoha ohledech překračovaly geopolitické hranice Pyrenejského poloostrova, mezi válečníky obou stran se nacházely stovky a tisíce bojovníků ze všech koutů Evropy, karlisté zase na oplátku pomáhali různým obráncům "starých pořádků" po celém kontinentu. I když jej po debaklu ve třetí válce (1876) mnozí pohřbívali, karlismus dějiny Španělska a Evropy neopustil ani ve 20. století. Karlističtí vojáci nazývaní requetés významným způsobem dopomohli k vítězství frankistickému táboru v tragické občanské válce z let 1936-39. A karlističtí pretendenti madridského trůnu budou svými ambicemi a požadavky španělského caudilla "obtěžovat" až do jeho smrti a rozpadu diktatury. O tom všem je tato kniha, první rozsáhlá práce na téma karlismu v českém historiografickém prostoru.

Písňové texty.

V roce 2004 vyšel u nás nový překlad díla A. Riegla „Der moderne Denkmalkultus“. Jistě ne pouhou shodou náhod si v roce 2005 připomeneme 100. výročí úmrtí tohoto významného rakouského kunsthistorika, který byl tak zakořeněn ve své době, tak z ní dýchal, že umřel takřka s ní. Nad Rieglovou knihou si čtenář znovu uvědomí, jak veliké filozofické, sociologické či politické téma památková péče představuje a jak byl prozatím jen ve zcela omezené míře tento potenciál využit. Tato kniha chce žánrově být filozofií památkové péče, což je žánr nepříliš častý, vlastně velmi málo častý. Dost možná je „filozofie“ příliš silným slovem, spíše jde o úvahy nad památkovou péčí, které se snaží objevit její stálé charakteristiky a následně zvláštním reflektujícím obloukem tyto charakteristiky vztáhnout na minulost památkové péče, její přítomnost a budoucnost. Vzejdou opravdu zajímavá zjištění. Celá tato kniha, přestože skládá Rieglovi – jeho bystrozrakosti a myšlenkové poctivosti – upřímný hold, vlastně pojednává o tom, že Rieglovy myšlenky už nestačí, aby vystihly naši dobu a její postoje.

Kniha obsahuje skoro 300 vtipů, legrácek a obrázků z tvůrčí dílny krále českého kresleného humoru. Pamětníkům jistě připomene hezké chvilky. Pro ty, kteří si to nepamatují bude překvapením, co všechno se v pohádkách stalo.

Na rodnou planetu se vrací z dálného kosmu mimořádný vyslanec Al Yrad. Nachází Zemi v troskách, lidstvo se odstěhovalo do prstence umístěného na geostacionární dráze. Jeho obyvatelé už dávno zapomněli, jak jejich nouzový svět vypadá, a myslí si, že žijí v tubusu se dvěma konci, které zatím ale nikdo nikdy neviděl. Al je zdejším krutým vládcům nebezpečný, současně ho však potřebují k tomu, aby zvládl mimořádně riskantní úkol...

V roce 1854 dorazily do severovýchodní Iowy čtyři rodiny, které se vypravily na dalekou cestu do Nového světa z jižních Čech. To byl počátek prosperující české komunity, která pak během několika desetiletí vznikla ve městečku Spillville. Potomek jedné z těchto pionýrských rodin, Cyril M. Klimesh, detailně líčí vznik i růst Spillville, od krušného putování českých emigrantů přes Atlantik, přes počáteční potíže až po dobu, kdy Spillville začalo vzkvétat. Jedna kapitola je věnována pobytu Antonína Dvořáka ve Spillville v létě 1893. Poutavá "mikrohistorie", velmi živě napsaná, s mnoha citáty z tehdejšího lokálního tisku a dalších současných zdrojů.