Epocha strana 44 z 89

Konrad Henlein (1898-1945), rodák z Vratislavic nad Nisou, patří mezi osobnosti, které se navždy výrazně zapsaly do moderních českých, respektive československých dějin. Ovšem mezi ty, jejichž "zapsání" se konalo s fatálně negativním dopadem. Voják v první světové válce, bankovní úředník, cvičitel Německého turnerského svazu, předák Sudetoněmecké vlastenecké fronty a později Sudetoněmecké strany, v letech 1938-1945 přední činitel "sudetoněmecké župy" jako součásti Německé říše... Autor podrobně líčí Henleinův osobní a rodinný život, jeho charakterové vlastnosti, politickou kariéru i konec v zajateckém táboře v Plzni. Součástí knihy je množství fotografií, z nichž některé dosud nebyly publikovány.

Pečlivý až pedantický, hluboce věřící, lidmi ve svém okolí ceněný, ale trochu nudný účetní Adolf Karl Eichmann, zaměstnanec elektrotechnického závodu v porýnském Solingenu, městě proslaveném výrobou a zpracováváním oceli, byl kromě jiných předností i nadmíru plodným mužem. V rodině přišlo na svět celkem osm dětí: sedm chlapců a jedna dívka. Nejstaršímu z potomků mužského pohlaví, narozenému ve znamení Ryb dne 19. března 1906, bylo jako projev naděje v synův životní úspěch přiděleno otcovo křestní jméno, tedy Adolf. Upřesněněji: Adolf Otto. „Otce jsem uznával v nejvyšší možné míře. Byl pro mne bezvýhradnou autoritou,“ svěří se Adolf Otto Eichmann po mnoha desetiletích. Víra v bezvýhradnou autoritu.. Nelze ji nevnímat jako ústřední hnací sílu v zavrženíhodném životě tohoto muže. Vždy a všude se tím bude přiznávaně řídit. Od počátku až do konce, doslovného konce. V době, kdy třetí říše vítězila na všech frontách a chystalo se konečné řešení židovské otázky, což nebylo nic jiného než plán na zavraždění více než deseti milionů lidských bytostí. A stejně tak na sklonku nacistické éry, kdy v Sověty obklíčené Budapešti usiloval o likvidaci desetitisíců zdejších Židů a Raoulu Wallenbergovi, švédskému diplomatovi, který se snažil o jejich záchranu, vmetl do tváře svou vražednou mantru: „Vůdce mě pověřil tímto očistným posláním a já je hodlám za všech okolností splnit.“ Ještě zásadněji se vyjádřil pár týdnů před koncem války: „Plnil jsem dějinný úkol. Pocit, že mám na svědomím pět milionů Židů mě naplňuje tak neobyčejným uspokojením, že půjdu do pekla spokojen.“ Pak ovšem nadešly jiné časy. Takže o šestnáct let později, kdy se před izraelským soudem už zcela aktuálně řešila otázka Eichmannovy osobní „cesty do pekla“, prohlásil: „Budete se možná smát, ale věřím v Boha, v Otce a Ducha svatého. Nebylo mojí touhou zabíjet lidi. Kdybych ale měl splnit rozkaz velitele koncentračního tábora k zabití jakéhokoli množství Židů plynem či zastřelením, nezaváhal bych nad splněním tohoto rozkazu ani na minutu.“ Takhle – od rozkazu k rozkazu – se ubíral život Adolfa Eichmanna. Lemovaný utrpením a smrtí nesčetného množství nevinných lidí.

Reformy z doby vlády císaře Mucuhita-Meidžiho (vládl 1867–1912) zasáhly většinu oblastí života japonské společnosti a nakonec výrazně přispěly k tomu, že se říše vycházejícího slunce na prahu 20. století zařadila mezi velmoci. Modernizace vedla k aktivizaci japonské zahraniční politiky, jejíž pozornost se zaměřila především na Koreu a Čínu. Po vítězné válce s Čínou v letech 1894–1895 se definitivně prosadil japonský vliv v Koreji, kterou Tokio v roce 1910 anektovalo. Podpisem spojenecké smlouvy s Velkou Británií 30. ledna 1902 získalo důležitou podporu pro měření sil s carským Ruskem, které, stejně jako Japonsko, mělo hlavní zájem v Mandžusku na severovýchodě čínské říše. Vítězství ve válce s Ruskem v letech 1904–1905 katapultovalo Japonsko mezi velmoci, byť jeho zájmy byly zprvu omezené jen na Dálný východ. Po první světové válce se sice západní velmoci pokusily oslabit nové postavení Japonska, to se však nevzdalo svých expanzívních cílů na kontinentě. Překážkou jejich realizace byl také výrazný vzestup nacionalismu v Číně, reprezentovaný především Kuomintangem. Na prahu třicátých let 20. století se Japonsko rozhodlo prosadit své cíle v Číně silou, v roce 1931 začala první fáze jeho přímé agrese, která vyvrcholila obsazením Mandžuska. V roce 1937 Japonsko zahájilo útok do provincií jižně od Velké zdi, který vedl k obsazení významných center střední a jižní Číny. Cíle Japonska koncem třicátých let již překročily rámec Dálného východu, útok na Pearl Harbor v prosinci 1941 znamenal zahájení války se Spojenými státy, jejímž výsledkem byla drtivá porážka Japonska. Cílem této publikace je prezentovat ucelený a pokud možno vyvážený přehled vnitřní i zahraniční politiky Japonska v údobí let 1931–1945.

Kniha předního českého autora literatury faktu je dramatickým, čtenářsky přitažlivým a mnoha dokumenty, svědectvími i osobním pátráním obohaceným pohledem nejen na válečné události, ale i do málo známého zákulisí událostí, které rámcově charakterizuje podtitul díla, přičemž si autor klade za cíl nahlédnout téma objektivně a bez jednostranného ideologického balastu. Na počátku dění stál tehdy ozbrojený pokus značné části důstojnictva a části opozičních politických sil svrhnout vládu Lidové fronty, která vzešla z předchozích voleb. Brzy poté však vnitřní konflikt přerostl hranice své země. Do boje se na straně povstalců nejen zbraněmi a vojáky, ale také tajnými službami a nátlakovou diplomacií zapojily fašistické mocnosti Německo a Itálie, zatímco republikány podporoval Sovětský svaz a mezinárodní komunistické hnutí. Krvavá španělská předehra, v níž se u frankistů i republikánů střídaly prohry s vítězstvími, se stala mocenskou zkouškou sil, pohltila statisíce lidských životů, byla u obou válčících stran poznamenána nezměrnou krutostí – a trvala až do jara roku 1939. Onoho osudového roku, kdy jen krátce poté započne jiná válka: ta se zlověstným přídomkem druhá světová.

„To se hned lépe v dnešním světě bdí, když po duši nás někdo pohladí.“ V této básnické sbírce najdete to, co každý potřebuje – verše k pousmání, k zamyšlení, pro dobrou náladu, či k tolik potřebnému odpočinku. Básně o lásce, srdci, drobných slzách, lidech, zkrátka… K pohlazení. Svůj příběh i poselství mají všechny.

Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News! Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek. Interpret: Kubeš Petr Délka nahrávky: 8 hod. 44 min.

Vesmír, ve kterém se lidé uchýlili k fanatickému vyznávání největších náboženství, nabízí spoustu skvělých obchodních příležitostí. Zvlášť, když se živíte pašováním zakázaného alkoholu a pornografie. A Daniel Kalandra je v tom zatraceně dobrý. Možná až moc, protože když se sbírají šiky v nové válce, chtějí ho mít vlivní lidé na své straně. A ne neberou jako odpověď. Vítejte v prvním světě Františka Kotlety, kde mír mezi křesťanskými a muslimskými planetami je křehký jako srdce nezletilé alcorské prostitutky. Produkce: Studio Chevaliére, Radka Kopecká, Režie: Helena Rytířová CD, formát MP3, stopáž: 19:43

Jméno Leonid Brežněv zná v České republice skoro každý, včetně těch, kteří se narodili nebo vyrůstali po listopadu 1989. Muž, spojený s likvidací reformního procesu v Československu v roce 1968, ovlivnil životy Čechů a Slováků tak jako málokterý jiný zahraniční politik. A s ním i ti, kteří od poloviny šedesátých do poloviny osmdesátých let v Kremlu rozhodovali o tom, co velmoc jménem SSSR udělá: Alexej Kosygin, Jurij Andropov, Michail Suslov, Andrej Gromyko, Konstantin Černěnko a další. Reportér a publicista Martin Novák poprvé přehledně a z různých pohledů mapuje brežněvovské období, jež nazývá érou “katů Pražského jara”. Řadu míst spojených s Brežněvovým životem a jeho režimem autor navštívil a dlouho shromažďoval dokumenty i svědectví. Popisuje Brežněvovo složité dětství a dospívání na Ukrajině, Stalinův dlouhý posmrtný stín na veškeré dění v Sovětském svazu, dramatické detaily spiknutí proti Chruščovovi, tvrdý boj o pozice v Kremlu, pronásledování a týrání disidentů, marné pokusy o reformování nemocné sovětské ekonomiky. Vedle toho se zabývá také podrobnostmi dialogu mezi Washingtonem a Moskvou v první polovině sedmdesátých let, vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa, konfliktem s Čínou, invazí do Afghánistánu či krizí v Polsku v roce 1981.

Kniha Na poslední chvíli je první vzpomínkou účastníka druhého československého vojenského odboje v Edici pamětí Československé obce legionářské. Vyprávění začíná dětstvím v Sovětském svazu a stěhováním na Slovensko, kde se autor vyučil prodavačem. Po vzniku Slovenského štátu pomáhal s přechodem uprchlíků do Maďarska. Jeho činnost nezůstala utajena a v únoru 1940 musel do exilu odejít i on. Přes Jugoslávii se dostal na Blízký východ, kde se stal příslušníkem československé armády. Zapojil se do obsazení Sýrie a bojů u Tobrúku. Posléze se dobrovolně přihlásil ke službě u československého letectva a prodělal letecký výcvik v Kanadě. Od ledna 1945 sloužil u 310. československé stíhací perutě RAF, ale na samém konci války byl při letecké havárii těžce zraněn, skončil v nemocnici a domů se vrátil až v září 1945. Pokračoval ve službě u letectva, do Prahy si přivezl anglickou manželku, ale převzetí moci komunisty v roce 1948 zásadně zasáhlo do jejich života. Miloslav Kratochvíl se rozhodl k druhému odchodu do zahraničí, který se mu za dramatických okolností zdařil.

Pavel Chaloupka je legendou Bohemians Praha, byl nejvýraznější osobou v období jejich největších úspěchů včetně mistrovského titulu v ročníku 1982/1983 a cesty do semifinále Poháru UEFA. Prosadil se ovšem i v reprezentaci, když se zúčastnil mistrovství světa 1982 ve Španělsku. Jak na svou kariéru a všechno, co ji provázalo, vzpomíná? Co o jeho nejen fotbalových schopnostech soudí jiné osobnosti československého fotbalu Jan Berger, Ladislav Vízek, Petr Rada, kluboví spoluhráči Přemysl Bičovský, Jiří Ondra či Stanislav Levý? Jaká by byla dnes jeho přestupová hodnota, odhaduje hráčský agent a bývalý spoluhráč z reprezentace Zdeněk Nehoda. Publikaci doprovází podrobný statistický přehled jeho úspěchů a mnoho i dosud nezveřejněných fotografií.

Člověk se rád chytá stébla reality, pokud ho v rozbouřené řece šílenství zahlédne. Když se to začínalo sypat, ptal jsem se sám sebe: Co se to děje se světem? Jak tohle mohou udělat? Proč to nikdo nezastaví? Ale nakonec zbyla jen jedna, základní otázka: Jsem schopen to přežít? Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil moje osobní kronika konce světa.

Chtít řídit Peklo jako firmu není ten nejlepší nápad. Spousta problémů se nakupí, hrozí, že vás zavalí, protože nepružnost a zkostnatělost dosavadního feudálního systému nedovolí převést dobré úmysly do praxe. A nakonec se všichni bývalí přátelé a stoupenci obrátí proti vám, protože dojdou k názoru, že vaše skvělé nápady, ty geniální pokrokové ideje, jim vlastně nejsou po chuti. Je to tak nevděk Peklem vládne a cesta do něj bývá dlážděna dobrými úmysly. A tak se mrtvoly hromadí, stejně jako další potíže. Z místního problému se stává globální apokalypsa a řešení zmatků je v nedohlednu. A ten, kdo měl být obětním beránkem, stane se sám mstitelem připraveným zúčtovat se samotným Peklem. Jenže Peklo se jen tak nevzdává

Kniha Český stát a náboženství v obdobích krize pojednává o dvou rozdílných obdobích českých a československých dějin – nejprve se věnuje vývoji v zemích České koruny v 16. a 17. století a poté soustřeďuje pozornost na existenční zápas československého katolicismu ve druhé polovině 20. století. První kniha přibližuje období, kdy se čeští protestanté a čeští bratři jako významní představitelé stavovské státnosti utkali s katolickými panovníky, kteří se rozhodli realizovat rekatolizaci českých zemí. První stavovské povstání v roce 1547 ještě spor o katolickou či protestantskou orientaci v českých zemích nerozhodlo. Povstání v letech 1618–1620 za účasti všech stavů soustátí znamenalo v podstatě definitivní mocenský zlom a vítězství katolického panovníka. Druhá kniha analyzuje zápas katolicismu o zachování své existence v lidově demokratickém a socialistickém státu. Autor v knize pojednává zejména o vztazích mezi římskokatolickou církví a lidově demokratickou a socialistickou státností, včetně role Československé strany lidové, a představuje katolictví jako ideovou sílu, která přečkala čtyřicetileté pronásledování a později přispěla k demokratizaci české společnosti.

„Milostné zvířátko uděláme z vás, kolem hrdla dáme pozlacený pás…“ veršuje libretista Karel Sabina v naší vpravdě národní opeře. Doba však tehdy byla cudná, nebo si tak alespoň navenek připadala. Jakápak tedy „nadrženost“. Přitom však lidská sexualita je tak stará jako lidstvo samo a jedním z jejích trvalých znaků je vyšší sexuální aktivita mužů. Navíc je člověk bytostí trvale sexualizovanou a jeho sexualita má charakter jak prokreační – rozmnožovací, tak rekreační – potěšující. Deset kapitol knihy Zvíře nadržené neobchází žádná tabu již proto, že si je autor nepřipouští. Zdaleka si nevšímá jen různých forem párového soužití, ale také toho, kde jsou v sexu hranice normality a kdy je třeba mluvit o sexuálním nebezpečí a zločinu. Kybernetička Lynne Hallová na adresu stále populárnějších sexuálních robotů nedávno pronesla, že jejich hardware je těžký, hlučný a přehřívá se. Koneckonců, někde se s polidšťováním techniky začít muselo.

Porazit Společenství, osvobodit zotročené lidstvo, získat zpátky Zemi to jsou sice záslužné cíle, ale jen odhodlání nestačí a prostředky k jejich dosažení posádce lodi Kraksna chybí. Zakázka pro vesmírnou mafii se proto nedá odmítnout. Naštěstí nevypadá složitě dostat se na místo poslední bitvy dvou vyhynulých druhů a něco speciálního odtamtud odnést. Vesmírný hřbitov plný mrtvol a zničených lodí ve vzdáleném koutu sektoru nevypadá jako nic, s čím by si kapitán Bouchač, ehm, tedy Moravec nedokázal poradit. Aspoň do okamžiku, než se objeví staří nepřátelé a jejich vinou si posádka Kraksny začne dělat nové. Závod s časem začíná a poslední svobodní lidé ve vesmíru nejsou jediní, kdo v něm hraje svůj part o přežití. Vítejte v sérii Legie světě Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí.

Autor působil "v barvách" československé a později české diplomacie na ambasádách ve třech důležitých arabských zemích, které kdysi patřily k našim nejvýznamnějším obchodním partnerům. Sýrie, Libye i Irák ve své době budovaly pod vedením autoritativních vůdců svoji verzi arabského socialismu, nedávno ale nad rozsáhlými územími těchto zemí zavlály černé prapory Islámského státu a začaly se uplatňovat středověké zákony. To, že se tyto země přeměnily v epicentra chaosu a islámského extremismu a že Evropa se zase stala cílem přílivových vln migrantů a utečenců, nepochybně nutí k zamyšlení nad příčinami takového zásadního zvratu. Potvrzuje se, že rozhodnou měrou k této dramatické proměně přispěl vojenský zásah vedený zvenčí proti sekulárním režimům. Na osudech pestré, mnohonáboženské syrské společnosti autor s intimní znalostí místních realit líčí události, které předcházely takzvanému arabskému jaru, a s udivením pozoruje, jak protesty v ulicích syrských měst náhle přerostly ve válku v zastoupení regionálních a dalších mocností a v džihád financovaný islamistickými sítěmi. Vzpomínky na Sýrii, jaká byla před čtyřiceti a před dvaceti lety, konfrontuje s realitou posledního desetiletí, a zamýšlí se i nad dalšími okolnostmi, proč se Sýrie, někdy přezdívaná jako kolébka křesťanské civilizace, ocitla na prahu úplného zhroucení.