Ergo Brauner, s.r.o.

V této knize sestoupíme ke kořenům starého selského rodu Mašínů. V neděli 7. září 1947 se v malé obci Lošany nedaleko Kolína uskutečnila velká slavnost, odhalení památníku, místního rodáka, generála in memoriam Josefa Mašína, účastníka prvního a druhého odboje, který byl zastřelen 30. června 1942 nacisty na Kobyliské střelnici. Mezi čestnými hosty byla také vdova Zdena Mašínová s dětmi Ctiradem, Josefem a Zdeňkou. Autor této pozoruhodné publikace Jaroslav Procházka byl vynikajícím znalcem lokální historie, využil vzpomínky mnoha pamětníků a za nacistické okupace pátral v archivech a sbíral informace, které po válce využil při psaní této rodinné kroniky, která poprvé vyšla v roce 1947. Popsal barvitě životní osudy několika generací Mašínů, kteří hospodařili jako sedláci na lošanském statku již od roku 1699. Procházkova publikace výrazně napomohla udržení paměti o odbojové činnosti Tří králů. Toto druhé vydání vychází nejen ke 123 výročí narození genmjr. Josefa Mašína, ale také při příležitosti vyhlášení veřejné sbírky na vybudování Památníku tří odbojů na statku v Lošanech. Kniha obsahuje rozsáhlou obrazovou přílohu a předmluvu od historika Petra Blažka.

První i druhé vydání této velmi osobní zpovědi si autor vydal sám na vlastní náklady, pro sebe, svoji rodinu a přátele. Nyní po sedmi letech vychází již třetí oficiální vydání, které je určeno nejen pro širokou čtenářskou obec, ale též pro lidi závislé na démonu alkoholu. V knize si přečtou, kam až člověk může padnout, ale jak je velká šance a naděje, se z toho dostat. Tohle není vymyšlený román, je to skutečný životní příběh člověka, který svou vlastní vůlí a vírou překonal zlo, které jej táhlo k vlastnímu sebezničení. V knize šel autor až na dřeň, nic netajil a nezkrášloval. Je neuvěřitelné, že se kniha stala součástí psychoterapie na protialkoholním oddělení psychiatrické léčebny v Kroměříži. Pokud byste pana Boubelíka viděli, nevěřili byste, čím vším si musel projít. Pokud by kniha zachránila jen jednoho člověka, její vydání by mělo smysl.

Považoval jsem za svou povinnost napsat těch pár vzpomínek, aby i další generace viděly, jak jsme žili, v co jsme doufali a věřili. ...Kde se jen naši lidi naučili těm krutostem? Ještě před několika hodinami bych každého přesvědčoval, že v Československu takové způsoby nejsou možné. Ale tohle provádějí naši lidé vlastním lidem... To asi bylo moje největší zklamání... Kde se v nich vzala ta nenávist? Kde zůstal lidská důstojnost? Co je to za fanatismus, který dokáže proměnit člověka v lidskou hyenu? Josef Černý, politický vězeň, který si odseděl téměř 15 roků... Toto třetí vydání vychází k 70. výročí zahájení soudního procesu.

První české vydání knihy vzpomínek francouzského katolického kněze Jeana Nicolase, který strávil osm let v sovětském gulagu. V knize líčí své zatčení a odvlečení z Oděsy a strastiplnou cestu až do Vorkuty, která trvala několik měsíců a byla dlouhá přes 10 tisíc kilometrů. Ani po propuštění z gulagu se páter Nicolas nemohl vrátit hned do své vlasti. Byl mu přikázán pobyt ve městě Vorkuta, ležící za polárním kruhem, kde musel manuálně pracovat ještě několik měsíců. Toto literární dílo je považováno za jednu z vůbec prvních zpráv o sovětských pracovních táborech, pro něž se vžilo pojmenování gulag, a její autor byl možná prvním občanem Západu, který jím prošel a vrátil se domů. "Všechny skutečnosti popisované v této knize jsou přísně pravdivé", píše v úvodu knihy autor. Ve Vorkutě se setkal také se svým krajanem, francouzem Armandem Maloumianem, který napsal o svém 10 letém pobytu v gulagu knihu SYNOVÉ GULAGU. V knize najdete též mapku s vyobrazení cesty z Oděsy až do Vorkuty.

Pavel Tunák píše v úvodu své knihy: Žil jsem v zemi, odkud se nevraceli ani mrtví ani živí. Po třiceti pěti letech od mého návratu ze sovětských koncentračních táborů gulagů jsem se teprve teď odhodlal svěřit papíru všechno utrpení, šikanování, hlad a neustálou přítomnost smrti Věnuj mi, čtenáři, trochu svého času a pojď kousek s mými vzpomínkami, abys poznal, co všechno člověk může vydržet. Abys politoval nešťastníky, kteří neměli to štěstí a nevrátili se z gulagů, jak se to poštěstilo mně, ale žijí v tom pekle, pokud nezemřeli, dodnes. Kniha je napsána velmi čtivě a otevřeně a je obohacena důležitým dokumentem Potvrzení o 10 letém pobytu v Gulagu vydané v roce 1957 Sovětským velvyslanectvím v Praze. Najdete v ní také několik fotografií, rodný list i parte autora. Kniha vychází k nedožitým 95. narozeninám statečného pana Pavla Matušoviče Tunáka.

Jedno z prvních literárních děl vyprávějících o stalinských represích v SSSR a o krutých podmínkách v gulazích na Sibiři. Poprvé kniha vyšla v Miláně v r. 1967, v SSSR byla Strmá cesta poprvé publikována od roku 1988 do roku 1989 v časopis Daugava (Riga), předtím byla distribuována v samizdatu. Kniha byla jednou z nejlépe hodnocených knih o gulazích, není pouze vzpomínkami, je to vyprávění o osmnácti letech strávených ve vězení, kolymských lágrech a vyhnanství. Sama autorka o ní píše jako o memoárech. Příběh je vyprávěný v první osobě jednotného čísla, autorka líčí své osobní zkušenosti. Některé scény svého života popisuje velmi detailně a dialogy doplňuje vzpomínkami (často o svém ztraceném synovi a manželovi). Kniha obsahuje také mnoho literárních úryvků ruských klasiků, písniček a popěvků žen v lágru. Kniha vychází v roce 2022 ke 100. výročí narození překladatele M. Jungmanna a k 30. výročí prvního vydání.

Spiknutí ke zničení církve zevnitř se Taylor Marshall zabývá tématem, které se dnes úmyslně ignoruje. Bylo by nepoctivé a nezodpovědné pouze konstatovat fakta o současné vnitřní krizi církve a zabývat se symptomy. Musíme zkoumat samotné kořeny krize, které lze v rozhodující míře označit za infiltraci nevěřícího světa a zejména zednářů do církve – infiltraci, která podle lidských měřítek mohla efektivně uspět pouze pomocí dlouhého, metodického procesu. Kristova církev vždy byla a vždy bude pronásledována. Vždycky do ní budou pronikat její nepřátelé. Nejvyšším strážcem v církvi je římský papež, vrchní pastýř biskupů i věřících. Od té doby jsou v církvi vetřelci – kněží, biskupové a ve velmi vzácných případech i papežové. Odvážní biskupové, kněží i laičtí věřící za posledních padesát let takto bili na poplach několikrát. Ti, kdo v církvi zastávají odpovědné úřady, však jím však nevěnovali pozornost, jak měli, a tak se vetřelcům – vlkům v rouše beránčím – dařilo nerušeně páchat spoušť v domě Božím, v církvi. Ani ten nejzákeřnější plán na zničení církve zevnitř neuspěje.

Tato kniha vyšla poprvé v USA v roce 1975 a nyní, téměř po padesáti letech vychází poprvé v Evropě, a to v České republice. Pojednává o osudu dvacetiletého amerického muže Alexandra Dolguna, neprávem obviněného ze špionáže. Tento skutečný příběh se odehrává ve třícátých letech minulého století, kdy Dolgun přijíždí se svým otcem do Sovětského svazu. Otec se smluvně zavázal pracovat v jedné moskevské automobilce. Syn získal práci na americkém velvyslanectví jako řadový úředník. Jenže žít v té době v Sovětském svazu jako cizinec, to nebyl jen tak obyčejný status. Cizinec byl de facto synonymem pro špiona. Po martiriu dlouhých výslechů strávil Alex osm krutých let v lágrech Gulagu. S jedinečností svého pohledu odvyprávěl v knize mnoho odstínů hrůzy, již prošel a odvyprávěl je se smyslem pro plastický detail. Je to kniha scén ne méně než dantovských a zároveň kniha o nezničitelnosti naděje a vůle k životu. Velmi odborný a fundovaný doslov ke knize napsala paní prof. PhDr. Milada Polišenská, CSc.