Eroika strana 3 z 10

Debut srbské překladatelky a bohemistky Aleksandry Cimplové zdařile kombinuje prvky thrilleru, psychologického románu a milostného příběhu. Také prostředí, v němž se hlavní hrdinka Lana pohybuje, je různorodé a často exotické; Lana sice pochází ze Srbska, navštěvuje však také Káhiru nebo Blízký východ a často se vrací k rodině do Prahy. Díky svému adoptivnímu otci se během dospívání stává součástí Bratrstva, které si klade za cíl udělat ze světa lepší a bezpečnější místo. Složitou strukturu hrdinčiny osobnosti vykresluje autorka prostřednictvím dalších osob přítomných v Lanině nitru. Zatímco Teona představuje chladnou zbraň, pomocí které Lana plní své úkoly, Jan Žižka je symbolem bojovníka, s nímž hrdinku spojuje víra ve vyšší cíle a odvaha k boji proti silnějšímu nepříteli. Ústředním motivem románu je pak smrt, Morana, která si nejen bere ty, jež milujeme, ale také osvobozuje od bolesti a trápení. Autorce se na pozadí napínavého příběhu podařilo vystihnout nejen složitý vývoj osobnosti hlavní hrdinky, ale také díky své znalosti mnoha kultur a zemí dokonale popsala mentalitu jednotlivých národností.

Gabrielle Chanelová (1883–1971) alias Coco Chanel se vyšvihla z chudých poměrů, dosáhla jedinečného společenského úspěchu, způsobila revoluci v dámském odívání a stala se nejvlivnější módní návrhářkou 20. století. Nový životopis této moderní ženy par excellence poukazuje na zásadní novátorství jejího návrhářského stylu. Tématem legend se staly její četné milostné vztahy, jejichž dramatické a tragické podrobnosti často dřívějším životopiscům unikaly: vtipná a uhrančivá Coco byla múzou, patronkou či milenkou Picassa, Dalího, Stravinského a dalších pozoruhodných osobností. Lisa Chaneyová ve své biografii čerpá z nově objevené milostné korespondence. Poprvé rovněž odkrývá zasutá témata jako Coco a drogová závislost, její lesbické vztahy i poměr s německým důstojníkem za druhé světové války. Coco Chanel však též pronikavě zasáhla do vývoje moderního umění a předkládaný životopis líčí její osobnost se všemi nuancemi. Odhaluje tak vnitřní motivaci, tvůrčí energii i skrývaná utrpení této emocionální a často nepochopené ženy.

Zapomeňte na nudnou literaturu, která zajímá leda hrstku podivínů. Teď je tu román pro všechny, kteří normálně nečtou. Nahá před Bohem lásky vypráví romantické příběhy čtyř mileneckých dvojic, s nimiž si pohrál všemocný Bůh lásky. Milujeme opravdu toho, komu to říkáme? Anebo je to jen náhradní řešení za všechny ty slavné herce, zpěvačky či sportovce, po nichž toužíme, leč marně? K těmto příběhům navíc mladá vypravěčka přidává – humorně podané – vlastní milostné eskapády, protože jí nechybí odvaha stanout před Bohem lásky úplně odhalená. Tahle knížka bude s vašima životama souviset. A navíc nad ní nestrávíte se znuděnýma ksichtama půl života. Ne, budete jí mít přečtenou, než řeknete Addis Abeba. A budete litovat, že nepokračuje, nebo že ne­existuje žádná další, kerá by byla stejně prima. A s mým životem bude tahle knížka souviset mimo jiný i tim, že ho zkrátka kus obětuju, abych jí pro vás napsala… Ne, neděkujte… Jsem chytrá, mam talent – a hlavně mam už veškerý tý „literatury“ fakt plný zuby, toho všeho naparování, přeceňování, těch tlachů, těch nedoceněných ksichtíků, těch zoufalců, co si myslí, bůhvíjaký nejsou frajeři…

Šestý zásah je prózou o různých podobách mezilidských vztahů. Morální přesah a kritický náhled na dnešní konzumní společnost se zde spojují s prvky thrilleru. Román vypráví o tom, co přivedlo ke dveřím operačního sálu, kde zachraňují postřelenou rukojmí z přepadení banky, nejen jejího manžela a syna, ale také další muže včetně kněze a ministra vnitra. Knihu je možné číst rovněž jako výsostnou metaforu ženství, oslavu toho, jak zdánlivě nenápadná žena – dalo by se říci protiklad femme fatale – dokáže hlubokým způsobem, svou životní filozofií i prostým bytím, ovlivnit osudy lidí, s nimiž se v průběhu života setkává.

Šestnáctiletá Tessa má stejné poci­ty, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným osudem svérázným způsobem: sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav dovolí, ­pustí se bezhlavě do jejich plnění. Hluboká a pochopitelná lidská touha chovat se někdy jinak, než je běžné, porušit zákony, prožít skutečné dobrodružství, bláznivě se zamilovat, uniknout ze všednosti a konvencí se v kulisách umírání a omezeného času mění v napínavý a překotný boj o holé přežití, o samu podstatu lidské existence. Intenzivní příběh odkrývající pozadí zamotaných rodinných vztahů, skrytých bolestí, příběh o rodičovské, sourozenecké a partnerské lásce, příběh o smíření a pomíjivosti všedních problémů promlouvá svou neúprosností, nesentimentalitou a jednoduchostí ke všem generacím čtenářů.

Iva Tajovská se ve své nové knize zaměřila na lidi poznamenané životními prohrami. Sociální citlivost k outsiderům, pochopení a porozumění pro jejich psychiku, trápení a problémy vyzařuje z vyprávění o bezdomovci Petrovi a učitelce v důchodu Vlastě. Ti dva se od sebe liší svým sociálním postavením i zázemím, a přece jsou si něčím blízcí, snad schopností tolerance a vnitřní laskavostí. Kromě toho oba patří k lidem hledajícím pro sebe záchytný bod: Petr na čas nachází útočiště u dalšího bezdomovce, moudřejšího a životaschopnějšího Antonína, nepraktická, ve stáří mužem opuštěná Vlasta, soustavně zraňovaná dcerou, přesto však občas až nesnesitelně pozitivní, se upíná na bývalé žáky a známé mezi farníky. Kromě těchto smolařů, kteří vzbuzují svou zranitelností náš soucit, zaujme díky autorčině schopnosti přesné charakterizace i postava lidsky odpudivé Ludmily. Také tato stará, těžce nemocná žena žije v naprostém osamění, ve své sobeckosti a nesnášenlivosti se ale nemá čeho zachytit. I její příběh díky bizarní náhodě zasáhne do života jedné z postav a jednotlivé osudy protagonistů novely se spojí v kompaktní celek živě plynoucího vyprávění.

Kniha Řvoucí čtyřicítky Reginy Andrásové vypráví svižně, s nevšedními postřehy a humorným nadhledem o všedních i svátečních příhodách, partnerských vztazích a rodinách tří současných čtyřicátnic. Vypravěčka Lada i její dvě kamarádky z dětských let – Jana a Soňa – vyrůstaly v předlistopadové době nedaleko Prahy. Jejich vzpomínky občas zajdou i do tehdejších časů a na pozadí obyčejných ženských příběhů tak zaznamenávají změny nejen společenské, ke kterým došlo v posledních desetiletích. Jste-li „Husákovo dítě“, nejspíš oceníte společné vzpomínky, jestli jste starší, nahlédnete navíc do světa svých dětí, a pokud jste mladší, máte možnost poznat zcela jiný život v době, která není tak dávná.

Píše se rok 1980 a patnáctiletá dcera českých emigrantů Jiřina přijíždí ze Švédska do hlavního města módy Paříže, aby zkusila štěstí jako modelka. Nikdo tu neumí vyslovit její jméno, nabubřelý svět modelingu se na zakřiknutou a chudou dívku dívá skrz prsty, agentury i fotografové se k ní chovají přezíravě. Jiřina, která je doma nešťastná, zoufale touží po jiném, lepším životě. Má sice obyčejné sny patnáctiletých dívek: chce se zamilovat a být milovaná, mít kamarádky, peníze na hezké oblečení a d esky, ale jejím největším snem je prosadit se jako modelka. Pro svou kariéru je rozhodnutá udělat všechno, co se po ní žádá. Touží se podobat zářivým kráskám z lesklých obálek časopisů, být žádaná, obletovaná a slavná. Ale pod pozlátkem luxusních šatů, ohromujících honorářů, zahraničních cest a večírků s celebritami číhá jiný, mnohem drsnější svět: svět drog, sexu za úplatu a bezohledné manipulace. A cena za život na výsluní často bývá až příliš vysoká.

Gabrielle Chanelová (1883–1971) alias Coco Chanel se vyšvihla z chudých poměrů, dosáhla jedinečného společenského úspěchu, způsobila revoluci v dámském odívání a stala se nejvlivnější módní návrhářkou 20. století. Nový životopis této moderní ženy par excellence poukazuje na zásadní novátorství jejího návrhářského stylu. Tématem legend se staly její četné milostné vztahy, jejichž dramatické a tragické podrobnosti často dřívějším životopiscům unikaly: vtipná a uhrančivá Coco byla múzou, patronkou či milenkou Picassa, Dalího, Stravinského a dalších pozoruhodných osobností. Lisa Chaneyová ve své biografii čerpá z nově objevené milostné korespondence. Poprvé rovněž odkrývá zasutá témata jako Coco a drogová závislost, její lesbické vztahy i poměr s německým důstojníkem za druhé světové války. Coco Chanel však též pronikavě zasáhla do vývoje moderního umění a předkládaný životopis líčí její osobnost se všemi nuancemi. Odhaluje tak vnitřní motivaci, tvůrčí energii i skrývaná utrpení této emocionální a často nepochopené ženy.

Filipíny jsou pro většinu z nás jen vzdálenou a neznámou ostrovní zemí rozkládající se kdesi v Tichém oceánu. Jerry, postarší snílek, kterého přitahují ženy stejně jako dobrodružství a nebezpečenství, si mladou nevěstu Arlene přivezl právě odtud, z ostrovů obestřených kouzly a tajemstvím. Společně s hlavními hrdiny příběhu se autorka pokouší některá z nich poodhrnout a nechat nahlédnout do života, zvyků a tradic této nádherné, ale chudé a nepokoji zmítané země. Zároveň odkrývá peripetie multikulturního partnerského soužití a vnitřní i společenské obtíže, které s sebou nese.

Prozaická prvotina mladé ruské básnířky vyvolala v Rusku, ale i v zahraničí mimořádný ohlas. A to nejen pro její barvitý, a přitom drsně autentický styl vyprávění, mozaikovité propojení mnoha působivých životních příběhů a všudypřítomný humor. Kniha je především vybroušenou metaforou dnešního Ruska, zrcadlem, které zachycuje konkrétní lidské, sociální a politické problémy. Je zalidněna postavami živořícími na okraji společnosti, bodrými tuláky i lidskými troskami, napravenými kriminálníky i podivínskými mladíky filozofujícími o osudu Ruska a smyslu života – zkrátka nejrozmanitějšími lidmi z mnoha vrstev současné ruské společnosti, které spojuje skutečnost, že cestují třetí třídou, tedy nejlaciněji, jak to jde. Vagon třetí třídy je sice nejméně pohodlný a nejvíce zaplivaný, ale lidsky nejrozmanitější a nejotevřenější. Hlavním hrdinou je dvacetiletý Nikita, citlivý podivín, kterého opustila jeho studentská láska, anarchistka Jája. Aby na ni zapomněl, vydává se na pouť Ruskem ve vagonech třetí třídy a snaží se při tom pochopit, co je to vlastně za zemi, proč ji tak miluje a zároveň na ní tolik věcí nenávidí.

Pátý román Heleny Němcové vypráví opět o hledání štěstí a střetávání lidského snění s realitou. Mladá učitelka pražské základní školy Hanka odjíždí v časném létě osmašedesátého roku na školení pedagogů do Písku. Ani pomyšlení na hodného manžela a pětiletou dcerku jí nezabrání ve vášnivém románku s učitelem z Hradce Tomášem. Oba jsou sebou posedlí, vědí, že našli toho pravého. Ani jeden však není ochoten bourat své manželství, a tak se jejich vztah pozvolna vytrácí. Po více než dvaceti letech se Hanka s Tomášem, oba ovdovělí, znovu setkávají a zdá se, že nic nebrání svatbě a společnému životu v lásce… Poutavé vyprávění o snaze začínat nový život tam, kde jsou léta utvořené pevné vazby a návyky a kde to, co bylo dosud součástí každodenního snění, naráží na nepřikrášlenou rovinu skutečnosti.

Ve své páté knize autorka vypráví příběh o zneužití lidské důvěry a lásky, o tom, co znamená setkání s někým, kdo bezskrupulózně a cíleně využívá citů toho druhého k vlastnímu obohacení. Absolventka vysoké školy a úspěšný manažer se seznámí na internetové seznamce. Společně budují nový domek, cestují po světě a plánují si budoucnost. Romantická láska, kterou zažívají tisíce jiných párů, začne brzy dostávat povážlivé trhliny, ovšem jiného druhu, než s jakými se potýká většina zamilovaných. Vyústění je trpké: naprosté okradení jednoho z partnerů, následné ponížení a zoufalství, pád do dluhů, ztráta životních perspektiv a marná snaha dovolat se v dnešní společnosti aspoň zdání spravedlnosti. Dramatický příběh, jehož předlohou byly skutečné události, autorka rozehrává ve více vrstvách, všímá si nejen oběti, ale i vnitřního světa pachatele, snaží se vysvětlit a porozumět negativním a nízkým lidským pohnutkám. Věnuje se i tomu, zda se v někom takovém může probudit svědomí a zda je možná jeho náprava. Přes všechnu bezútěšnost a zklamání knížka nevyznívá pesimisticky. Člověk vždy nachází sílu, aby se s těžkou životní situací vyrovnal a pokračoval na své cestě dál. Iva Tajovská (nar. 1959 v Pardubicích, matka dvou dospělých dcer) vystudovala obor sociální práce působí v neziskové organizaci v sociální sféře. Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své prózy - dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata. Jejím literárním debutem byl soubor novel Jepičí hvězdy (Eroika 2006), dále následoval román Matky matek (2007), Pavučiny touhy (2009) a povídkový soubor Jarmark obnažených duší (2010). Podle povídky Archiv ze souboru Jepičí hvězdy natočila v roce 2009 Česká televize stejnojmenný film.

Její sen o tom, že se stane právničkou a slavnou spisovatelkou na základě toho, že si na diktafon nahraje aktuální myšlenkové pochody a přepíše je do beletristické formy, troskotá na tom, že hrdinka má o sobě samé zkreslenou představu, považuje se za schopnější, než ve skutečnosti je. Na druhou stranu je schopná s velkým nasazením odolávat různým nepřízním osudu, ať už jde o chudé poměry, z nichž pochází, přísnou bigotní katolickou výchovu či nechtěné těhotenství po manželově smrti. Autorka střídá literární formy a určitou neuspořádaností textu autenticky dokresluje zmatek, zoufalství a snahu ambiciózní mladé ženy udržet mravní integritu a nepropadnout až na úplné dno. Kniha je zároveň sondou do určitého typu americké mentality. Nutí zamýšlet se nad rolí žen v rodině a jejich postavením v křesťansky patriarchální společnosti, jež vytvářela morální hodnoty amerického jihu v posledních dekádách minulého století, a ostře vnímat hranice a mantinely, na které mnoho z nich dříve nebo později narazilo, ať už v Americe nebo jinde ve světě. O autorce: Elizabeth Dewberryová (nar. 1962), americká spisovatelka, mj. autorka čtyř úspěšných románů a několika divadelních her, debutovala v roce 1990 právě knihou Nenávidím tě až za hrob (Many Things Have Happened Since He Died).

Po souboru povídek Chce to jen pobavit se (Eroika 2010) přichází Eva Kadlecová s novelou, jejímž ústředním motivem je tzv. náhradní mateřství. Toto téma v současnosti vyvolává velké diskuse, které probíhají na různých úrovních i v naší zemi. A to mimo jiné i kvůli tomu, že se věci s tím související často odehrávají na pololegální či nelegální rovině. Hrdinka novely, Ukrajinka Alina, odjíždí do Česka, aby vydělala peníze na operaci, kterou nutně musí podstoupit její bratr, ochrnutý po úraze. Práce ošetřovatelky v nemocnici však přináší kýžený výsledek jen velmi pozvolna. Když se Alina náhodou dozví o náhradním mateřství, zvolí tuto cestu a stane se jednou z žen, které se rozhodnou za úplatu porodit bezdětným manželům potomka. Jenže ne vždy probíhá vše podle plánu, a tak je Alina, podobně jako další aktéři příběhu, vystavena stále těžším životním dilematům...

Napínavý příběh s detektivními a fantaskními prvky se odehrává v přímořském letovisku zasutém v pobřežních skalách. Slavného spisovatele literatury faktu tam přivede práce na publikaci o skryté síle vody, neboť se snaží přijít na kloub místní záhadě. Právě před rokem tam nešťastnou náhodou utonul dospívající chlapec Ben, nicméně jedna z jeho kamarádek tvrdí, že právě on ji před několika měsíci zachránil, když jí samotné došly při plavání síly. Spisovatel se seznámí s Benovou matkou, která působí, jako by se se ztrátou dítěte vyrovnala až příliš snadno. Pozvolna se mezi nimi rozvíjí milostný vztah. Zároveň spisovatel proniká i do osudů ostatních obyvatel odlehlého místa, které se kvůli ambicím místního bohatého podnikatele má vbrzku stát vyhlášeným turistickým centrem. Ale najednou je všechno jinak - když moře ukáže svou sílu, vůli i záludnost. Poutavý děj čtenáře vtá-hne do světa velmi reálného, plného protikladů, ekologických i generačních rozporů, ale nevylučujícího ani existenci tajemných a nadpřirozených jevů.