Eroika strana 4 z 9

Milostný příběh Mikeyho a Ellie, odehrávající se v současném anglickém maloměstě, v mnohém připomíná protivenství, jimž byli vystaveni Romeo a Julie. Jejich rodiny se nalézají na protikladných pólech sociálního žebříčku. Zatímco osmnáctiletý Mikey se musí starat o své dvě mladší sestry i zoufalou, osamělou matku a vydělávat na jejich holé živobytí, sedmnáctiletá Ellie žádné takové starosti nezná, neboť je dívkou z lepší a dobře situované rodiny. Za normálních okolností by se ti dva nikdy ani nepotkali. Když se ovšem Elliin bratr dopustí na Mikeyho sestře násilného trestného činu, vydá se Mikey svou potupenou sestru pomstít - a nečekaně potká právě Ellie… Dramatický a mnohovrstevnatý příběh zrcadlí řadu problémů dnešní společnosti. Má člověk, jehož životní postavení je založeno na tom, že je schopen vydělat víc peněz než ostatní, právo chovat se nemorálně? Má oběť zločinu šanci ubránit se proti přesile pachatelových právníků? Dokáže se Ellie ve jménu lásky postavit na stranu pravdy a spravedlnosti, i když tím vystaví bratra vězení a sebe i celou rodinu ostouzení? Už ve svém prvním románu Ještě než umřu (Eroika 2010), který se stal mezinárodním bestsellerem, prokázala autorka velkou schopnost vystihnout vnitřní život svých mladých hrdinů nacházejících se v mezní situaci. A to nikoliv psychologizováním, nýbrž prostřednictvím dialogů a takovou výstavbou příběhu, která čtenáře vtahuje do spoluprožívání daných dilemat či těžko řešitelných situací. V románu Ty proti mně nejenže tuto schopnost potvrdila, ale svůj přístup rozvinula o závažné sociální a mravní otázky.

Čtvrtý román spisovatelky Heleny Němcové je opět příběhem o hledání obyčejného lidského štěstí a sounáležitosti. Hlavní hrdinka Jitka, pečlivá a zakřiknutá studentka, se v důsledku jediného poblouznění při večírku na kolejích stane svobodnou matkou. Vrací se z Prahy do malého městečka k ovdovělé matce a společně pečují o malého Tomáška, s jehož otcem se Jitka už nikdy neviděla. Uplyne pár let, bolest po zklamání se zvolna vytrácí a Jitka si začíná uvědomovat, jak moc jí chybí partner a Tomáškovi otec. O nápadníky nemá nouzi, ale nedovede si představit, že by spojila život s někým, kdo je sice milý a sympatický, ale nevyvolává v ní opravdový cit. Tomáškova hospitalizace v nemocnici spustí nečekanou lavinu událostí a ukáže, že osud si s námi někdy opravdu hodně zahrává…

Osu románu tvoří napínavý a dobrodružný příběh devatenáctileté Kateřiny, která žije stejnými problémy jako většina jejích vrstevníků: maturitou, vztahy v rodině, láskou a plány do budoucna. Zároveň jí však není lhostejný osud kamarádky, která se dostala do těžké životní situace, a je ochotná kvůli ní podstoupit i velké osobní riziko... Kniha je vnímavou sondou na téma "současná česká mládež a drogy". Neodsuzuje, nezatracuje a vlastně ani nestraší. Spíš jen ukazuje, co se může stát a jak je kdo schopen či ochoten se k této věci postavit, a to prostřednictvím jednoduchého, ale poutavého příběhu. Jeho vypravěčkou je sama hlavní hrdinka, a tudíž její podání a vidění problémů je blízké světu současných náctiletých. A drogy jsou jeho součástí, mnohdy víc, než by se mohlo jejich rodičům zdát.

Hlavní dějová linie románu se odehrává v současnosti. Mladá žena, která s dvouletou dcerkou a manželem žije v Liberci, pracuje po večerech pro literární časopis. Jednoho dne se setká s Autorem, žijícím klasikem české literatury, aby s ním udělala interview. Toto setkání promění její dosavadní život a mj. do něj tajuplným způsobem uvede reálnou historickou postavu Karoliny Světlé.

Deset let po vydání své veleúspěšné prvotiny Skladatelka voňavého prádla přichází Martina Formanová s volným pokračováním, autobiograficky laděnou knížkou Snědla dětem sladkosti. Autorka vtipným stylem přibližuje čtenáři nejen svou každodenní realitu - přesazení do odlišné země a kultury, uvykání venkovu, výchovu dospívajících dvojčat, vlastní plány a sny -, ale dokáže humorně reflektovat i vážnější životní okamžiky.

Napínavý příběh s detektivními a fantaskními prvky se odehrává v přímořském letovisku zasutém v pobřežních skalách. Slavného spisovatele literatury faktu tam přivede práce na publikaci o skryté síle vody, neboť se snaží přijít na kloub místní záhadě. Právě před rokem tam nešťastnou náhodou utonul dospívající chlapec Ben, nicméně jedna z jeho kamarádek tvrdí, že právě on ji před několika měsíci zachránil, když jí samotné došly při plavání síly. Spisovatel se seznámí s Benovou matkou, která působí, jako by se se ztrátou dítěte vyrovnala až příliš snadno. Pozvolna se mezi nimi rozvíjí milostný vztah. Zároveň spisovatel proniká i do osudů ostatních obyvatel odlehlého místa, které se kvůli ambicím místního bohatého podnikatele má vbrzku stát vyhlášeným turistickým centrem. Ale najednou je všechno jinak - když moře ukáže svou sílu, vůli i záludnost. Poutavý děj čtenáře vtá-hne do světa velmi reálného, plného protikladů, ekologických i generačních rozporů, ale nevylučujícího ani existenci tajemných a nadpřirozených jevů.

V autentickém životním příběhu sledujeme desetiletý zápas těžce zkoušené ženy o život a elementární lidskou důstojnost, a to v situaci, kdy ji lékaři, společnost i manžel už odepsali. Příznaky závažné nemoci se u Ivety Kollertové začaly projevovat v šestatřiceti letech. V té době byli ona i její manžel bez zaměstnání a téměr v bezdomoví se starali o dvě děti, přičemž svým zdravotním problémům zprvu nevěnovala pozornost. Trvalo delší dobu, než lékaři vyřkli ortel: rakovina vnitřních orgánů ve velmi pokročilém stadiu, vyhlídky na další život mizivé. Iveta leží několik let takřka sama v bytě, nepohyblivá, s rozpadávající se tělesnou schránkou, až si jednoho dne řekne, že to nevzdá a rozhodne se něco změnit, rozhodne se pro život...

Populární herečka a modelka známá z filmů i televizních seriálů reflektuje v knize intimní otázky svého života a lidí ve svém okolí. Dívá se na svět z pozice citlivé ženy, která v životě vyzkoušela bezpočet zaměstnání, prožívá vzestup své umělecké ka riéry, ale má zkušenosti i s týráním, nehezkými stránkami života, bojem s anorexií Inteligentní a vnímavá žena popisuje čtivou formou, nepostrádající odstup a nadhled, situace, s nimiž se může setkat - a možná i setkala - leckterá čtenářka, a její p říběh jako celek podává i odpověď na to, kde a jak hledat ve složitých situacích východiska.

Rukopis této knihy byl nalezen teprve nedávno v pozůstalosti jedné pražské rodiny. Jeho autorka, ystupující pod pseudonymem Jaroslava Lukavská, jej připravila ve formě strojopisu pravděpodobně v polovině padesátých let, a to na základě svých deníkových záznamů z let 1925 až 1954, které zachycují období od jejích jedenadvaceti do padesáti let. Autentická životní zpověď vzdělané a inteligentní ženy je dramatickou četbou, v níž se prolínají roviny jejího intimního života se společenskými a politickými událostmi dané doby. Množství postav a uzavřených příběhů dodává rukopisu charakter románu - o hledání a pozbývání lásky, o nacházení pravých hodnot, jež by obstály v proudu času. Kniha je zároveň bezprostředním svědectvím o pohnuté a tragické době. V prvním dílu (1925-1926) je hlavní hrdinka ve svých jedenadvaceti letech přeložena v rámci svého zaměstnání na ministerstvu zahraničí na jiné oddělení. Zapisuje si zprvu dojmy ze zaměstnání, z kolegyň, popisuje atmosféru doby, ale posléze se její zápisky začnou věnovat jedinému tématu: silné a nezvladatelné náklonnosti, kterou k sobě začnou pociťovat s ženatým kolegou. Ve druhém dílu, zachycujícím léta 1929-1931, se hlavní hrdinka vyrovnává s tímto vztahem a pokouší se překonat své citové zmatky a morální rozpory. Třetí díl (1932-1933) se odehrává ve znamení nového vztahu. Hrdinka se ve svých sedmadvaceti letech seznamuje s mužem, jenž je poznamenán traumatickými zkušenostmi vojáka světové války. Po delším váhání s ním vstupuje do manželství; to však po několika letech nečekaně tragicky končí. Čtvrtý a nejrozsáhlejší díl vymezují léta 1937 až 1954. Těžiště vyprávění tvoří dramatické události, jako je mnichovská krize, dění za druhé republiky, pronásledování Židů, nacistický teror, heydrichiáda a Pražské povstání. Složité a bolestné jsou však nadále i autorčiny osobní vztahy. Nakonec překoná válečné útrapy i komunistické ústrky po roce 1948 a díky svým jazykovým schopnostem si udrží dobré zaměstnání. Na závěr rukopisu, v době dovršení padesáti let, provádí bilanci svého života, jakož i rekapitulaci osudů dalších postav a pokouší se odlišit, co je v životě hodnotné, trvalé a co pomíjivé.

Po souboru povídek Chce to jen pobavit se (Eroika 2010) přichází Eva Kadlecová s novelou, jejímž ústředním motivem je tzv. náhradní mateřství. Toto téma v současnosti vyvolává velké diskuse, které probíhají na různých úrovních i v naší zemi. A to mimo jiné i kvůli tomu, že se věci s tím související často odehrávají na pololegální či nelegální rovině. Hrdinka novely, Ukrajinka Alina, odjíždí do Česka, aby vydělala peníze na operaci, kterou nutně musí podstoupit její bratr, ochrnutý po úraze. Práce ošetřovatelky v nemocnici však přináší kýžený výsledek jen velmi pozvolna. Když se Alina náhodou dozví o náhradním mateřství, zvolí tuto cestu a stane se jednou z žen, které se rozhodnou za úplatu porodit bezdětným manželům potomka. Jenže ne vždy probíhá vše podle plánu, a tak je Alina, podobně jako další aktéři příběhu, vystavena stále těžším životním dilematům...

Ve své páté knize autorka vypráví příběh o zneužití lidské důvěry a lásky, o tom, co znamená setkání s někým, kdo bezskrupulózně a cíleně využívá citů toho druhého k vlastnímu obohacení. Absolventka vysoké školy a úspěšný manažer se seznámí na internetové seznamce. Společně budují nový domek, cestují po světě a plánují si budoucnost. Romantická láska, kterou zažívají tisíce jiných párů, začne brzy dostávat povážlivé trhliny, ovšem jiného druhu, než s jakými se potýká většina zamilovaných. Vyústění je trpké: naprosté okradení jednoho z partnerů, následné ponížení a zoufalství, pád do dluhů, ztráta životních perspektiv a marná snaha dovolat se v dnešní společnosti aspoň zdání spravedlnosti. Dramatický příběh, jehož předlohou byly skutečné události, autorka rozehrává ve více vrstvách, všímá si nejen oběti, ale i vnitřního světa pachatele, snaží se vysvětlit a porozumět negativním a nízkým lidským pohnutkám. Věnuje se i tomu, zda se v někom takovém může probudit svědomí a zda je možná jeho náprava. Přes všechnu bezútěšnost a zklamání knížka nevyznívá pesimisticky. Člověk vždy nachází sílu, aby se s těžkou životní situací vyrovnal a pokračoval na své cestě dál. Iva Tajovská (nar. 1959 v Pardubicích, matka dvou dospělých dcer) vystudovala obor sociální práce působí v neziskové organizaci v sociální sféře. Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své prózy - dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata. Jejím literárním debutem byl soubor novel Jepičí hvězdy (Eroika 2006), dále následoval román Matky matek (2007), Pavučiny touhy (2009) a povídkový soubor Jarmark obnažených duší (2010). Podle povídky Archiv ze souboru Jepičí hvězdy natočila v roce 2009 Česká televize stejnojmenný film.

Pátý román Heleny Němcové vypráví opět o hledání štěstí a střetávání lidského snění s realitou. Mladá učitelka pražské základní školy Hanka odjíždí v časném létě osmašedesátého roku na školení pedagogů do Písku. Ani pomyšlení na hodného manžela a pětiletou dcerku jí nezabrání ve vášnivém románku s učitelem z Hradce Tomášem. Oba jsou sebou posedlí, vědí, že našli toho pravého. Ani jeden však není ochoten bourat své manželství, a tak se jejich vztah pozvolna vytrácí. Po více než dvaceti letech se Hanka s Tomášem, oba ovdovělí, znovu setkávají a zdá se, že nic nebrání svatbě a společnému životu v lásce… Poutavé vyprávění o snaze začínat nový život tam, kde jsou léta utvořené pevné vazby a návyky a kde to, co bylo dosud součástí každodenního snění, naráží na nepřikrášlenou rovinu skutečnosti.

Prozaická prvotina mladé ruské básnířky vyvolala v Rusku, ale i v zahraničí mimořádný ohlas. A to nejen pro její barvitý, a přitom drsně autentický styl vyprávění, mozaikovité propojení mnoha působivých životních příběhů a všudypřítomný humor. Kniha je především vybroušenou metaforou dnešního Ruska, zrcadlem, které zachycuje konkrétní lidské, sociální a politické problémy. Je zalidněna postavami živořícími na okraji společnosti, bodrými tuláky i lidskými troskami, napravenými kriminálníky i podivínskými mladíky filozofujícími o osudu Ruska a smyslu života – zkrátka nejrozmanitějšími lidmi z mnoha vrstev současné ruské společnosti, které spojuje skutečnost, že cestují třetí třídou, tedy nejlaciněji, jak to jde. Vagon třetí třídy je sice nejméně pohodlný a nejvíce zaplivaný, ale lidsky nejrozmanitější a nejotevřenější. Hlavním hrdinou je dvacetiletý Nikita, citlivý podivín, kterého opustila jeho studentská láska, anarchistka Jája. Aby na ni zapomněl, vydává se na pouť Ruskem ve vagonech třetí třídy a snaží se při tom pochopit, co je to vlastně za zemi, proč ji tak miluje a zároveň na ní tolik věcí nenávidí.