Fany strana 2 z 2

Kniha reportérů deníku Blesk Michaely Remešové a Romana Schustera vychází u příležitosti 50.výročí vzniku prvního ze série slavných vinnetouovských filmů a dalšího tv uvádění série mayovek.Obsahuje rozsáhlou reportáž z letošních oslav výročí na místech natáčení v Chorvatsku včetně rozhovoru s představitelem Vinnetoua Pierrem Bricem, dále medailony filmových hrdinů vinnetouovské série, příběh pokrevního bratrství Pierra Brice a Karla Gotta včetně repa z jejich společného koncertního turné a rozhovoru s Karlem Gottem, a rovněž málo známé české souvislosti s hrdiny mayovek (např.fakt, že Karel May má české potomky, režiséra filmových mayovek zavraždila česká manželka, někteří z hrdinů se narodili v Česku či jinak se s Českem zapletli, a jak známé české herce dabující mayovské hrdiny jejich práce trvale poznamenala).Vinnetou prostě žije! A kdo si myslí opak, pak nikdy nepropadl tomu úžasnému kouzlu romantiky, tak dokonale namíchané s lidskou ušlechtilostí, hrdinstvím, přátelstvím, spravedlností a překrásnou přírodou, jako je tomu v životních osudech Vinnetoua. Příběh hrdého náčelníka indiánského kmene Apačů a jeho bílého bratra Old Shatterhanda si jeho autor, Karel May, vymyslel sice už v druhé polovině 19. století, ale učinil to tak geniálně, že jím ovlivnil celé generace lidí od nejmladších po nejstarší nejen u nás, ale doslova po celé Evropě až do současnosti. A když před 50 lety byla Vinnetouova a Old Shatterhandova dobrodružství zfilmována, objevil se fenomén, který do té doby neměl obdoby – a nemá dodnes. V historii je totiž jen málo filmů, na jejichž hrdiny si chtěly hrát děti a nad jejichž osudy plakali jejich rodiče. A Vinnetou takový je. Možná i proto jsou filmové mayovky až dosud nejčastěji opakovanými zahraničními filmy nejen v českých televizích.Kniha Vinnetou žije! dává nahlédnout do osudů těch, kteří hrdinům vinnetouovské filmové série dali život. A současně je to navěky poznamenalo.

„Neměla jsem se narodit,“ říká Iveta Bartošová o dni, kdy nikým nečekaná spatřila jako jednovaječné dvojče své očekávané sestry světlo tohoto světa. Jako by ji právě tento zvláštní příchod na svět poznamenal na celý život. Jako by neustále měla pocit, že je něčím navíc, nechtěná, ne plně hodnotná, o něco ošizená, přehlížená, že vadí, že o její život někdo usiluje, že ustavičně musí o svoji existenci do úmoru bojovat, že… Snad proto se v jejím profesionálním i soukromém životě tak rychle střídají prudké vzestupy a hluboké pády provázené až sebezničujícími pokusy. Kniha, jíž dal název Ivetin základní životní pocit, vznikla na základě její nutkavé potřeby o sobě „všechno vypovědět až do konce“, protože „potom se mi možná konečně uleví, nemohu tu tíhu pořád nosit v sobě“. Rozhovor s reportérkou Blesku Michaelou Remešovou, vedený na pokračování na chalupě v Jižních Čechách na břehu Vltavy, je tedy první Ivetinou opravdu upřímnou zpovědí. Podává o ní obrázek v celém jejím dosavadním vývoji. Nic nezkresluje a nic netají. Říká všechno spontánně sama za sebe. I když občas příliš nerozlišuje mezi skutečností a svými představami o ní. Až úplně „do konce“, jak chtěla, svůj příběh krásné nešťastné princezny sice nedopovídala, neboť její život zase nabral své zběsilé obrátky, ale jako kočka, obdařená devíti životy, se ze všech svých problémů opět spolehlivě vylíže, jak věří autorka knihy. Knihy, která je de facto jediným dlouhým, vzrušujícím rozhovorem.

„Neměla jsem se narodit,“ říká Iveta Bartošová o dni, kdy nikým nečekaná spatřila jako jednovaječné dvojče své očekávané sestry světlo tohoto světa. Jako by ji právě tento zvláštní příchod na svět poznamenal na celý život. Jako by neustále měla pocit, že je něčím navíc, nechtěná, ne plně hodnotná, o něco ošizená, přehlížená, že vadí, že o její život někdo usiluje, že ustavičně musí o svoji existenci do úmoru bojovat, že… Snad proto se v jejím profesionálním i soukromém životě tak rychle střídají prudké vzestupy a hluboké pády provázené až sebezničujícími pokusy. Kniha, jíž dal název Ivetin základní životní pocit, vznikla na základě její nutkavé potřeby o sobě „všechno vypovědět až do konce“, protože „potom se mi možná konečně uleví, nemohu tu tíhu pořád nosit v sobě“. Rozhovor s reportérkou Blesku Michaelou Remešovou, vedený na pokračování na chalupě v Jižních Čechách na břehu Vltavy, je tedy první Ivetinou opravdu upřímnou zpovědí. Podává o ní obrázek v celém jejím dosavadním vývoji. Nic nezkresluje a nic netají. Říká všechno spontánně sama za sebe. I když občas příliš nerozlišuje mezi skutečností a svými představami o ní. Až úplně „do konce“, jak chtěla, svůj příběh krásné nešťastné princezny sice nedopovídala, neboť její život zase nabral své zběsilé obrátky, ale jako kočka, obdařená devíti životy, se ze všech svých problémů opět spolehlivě vylíže, jak věří autorka knihy. Knihy, která je de facto jediným dlouhým, vzrušujícím rozhovorem.

„Neměla jsem se narodit,“ říká Iveta Bartošová o dni, kdy nikým nečekaná spatřila jako jednovaječné dvojče své očekávané sestry světlo tohoto světa. Jako by ji právě tento zvláštní příchod na svět poznamenal na celý život. Jako by neustále měla pocit, že je něčím navíc, nechtěná, ne plně hodnotná, o něco ošizená, přehlížená, že vadí, že o její život někdo usiluje, že ustavičně musí o svoji existenci do úmoru bojovat, že… Snad proto se v jejím profesionálním i soukromém životě tak rychle střídají prudké vzestupy a hluboké pády provázené až sebezničujícími pokusy. Kniha, jíž dal název Ivetin základní životní pocit, vznikla na základě její nutkavé potřeby o sobě „všechno vypovědět až do konce“, protože „potom se mi možná konečně uleví, nemohu tu tíhu pořád nosit v sobě“. Rozhovor s reportérkou Blesku Michaelou Remešovou, vedený na pokračování na chalupě v Jižních Čechách na břehu Vltavy, je tedy první Ivetinou opravdu upřímnou zpovědí. Podává o ní obrázek v celém jejím dosavadním vývoji. Nic nezkresluje a nic netají. Říká všechno spontánně sama za sebe. I když občas příliš nerozlišuje mezi skutečností a svými představami o ní. Až úplně „do konce“, jak chtěla, svůj příběh krásné nešťastné princezny sice nedopovídala, neboť její život zase nabral své zběsilé obrátky, ale jako kočka, obdařená devíti životy, se ze všech svých problémů opět spolehlivě vylíže, jak věří autorka knihy. Knihy, která je de facto jediným dlouhým, vzrušujícím rozhovorem.