Fany

„Můj konec se blíží,“ týrá nás Jirásková a viditelně si to užívá. Pak se však začíná rozohňovat: „Tuhle jsem se ptala Gregoriniho, kolik si mám vzít těch pitomejch prášků na spaní, abych se ráno neprobudila. A on mě pěkně naštval. Řekl mi, že to stejně zvorám, ráno se prý stejně zase probudím a bude mi jenom blbě.“ Jiřina Jirásková labužnicky vypouští z úst kouř, sahá na stůl po koňakovce, nadechuje se a opět spouští: „A víte, co mě štve vůbec nejvíc? Fakt, že když někomu řeknu, že chci skončit, zavře mě do blázince. Co ale já tady z toho života mám? Vždyť se na mne podívejte…!,“ zvyšuje hlas a my máme dojem, že je před ní plné hlediště, a ona exceluje.

Léta patří Jana Šulcová k našim nejoblíbenějším herečkám. Vyhrávala soutěže televizní popularity, zazářila v komedii století S tebou mě baví svět. Přesto si prošla životním peklem, osobní a zdravotní problémy ji potopily na samotné dno. Dokázala se z něj ale odrazit a začít znovu naplno žít. Knížka zkušených autorů M. Remešové a R. Schustera vypráví nejen její zajímavý životní příběh, ale přináší i unikátní zpovědi režisérů, kteří Janě Šulcové pomohli na vrchol, a nejedno zajímavé odhalení.

Po čtenářsky úspěšných knihách Herecká manželství a Herecká manželství: Nové příběhy přicházejí zkušení autoři Michaela Remešová a Roman Schuster s volným pokračováním osudů hereckých životních partnerů s názvem Herecká manželství …i ta bez prstýnků. Jak již název napovídá, kniha poutavě popisuje příběhy nejen sezdaných hereckých párů, ale i těch, které spolu léta žily a žijí bez toho, aby oficiálně vstoupily do svazku manželského. A přesto je divadelní a filmoví fanoušci považují za manžele… Příběhy soužití takových hereckých hvězd jakými jsou Hana Maciuchová a Jiří Adamíra, Zdenka Procházková a Karel Höger, Miluše Šplechtová a Jan Hrušínský, Vilma Cibulková a Miroslav Etzler, Nina Divíšková a Jan Kačer či Jana Krausová s Karlem Rodenem a Ivana Chýlková s Janem Krausem jsou zárukou atraktivního čtení.

Knížka vypráví o cestě Karla Gotta na český pěvecký trůn, o všem tom, co ji provázelo. Umožňuje nahlédnout do zákulisí i do soukromí umělce, kterého právem nazýváme legendou. Kniha zkušených autorů Michaely Remešové a Romana Schustera je nejen strhujícím příběhem Gottova života, ale i cenným dokumentem mapujícím jeho kariéru.

“Velká čtyřka” - Karel Gott, Karel Svoboda a bratři Ladislav a Jiří Štaidlovi. Ti čtyři několik desetiletí určovali směr tuzemského hudebního dění, produkovali jeden hit za druhým, vyprodávali koncertní sály a prodávali statisíce gramofonových desek. Když na konci 60. let minulého století Štaidl s Gottem doslova zbourali americké Las Vegas, bylo jasné, že před sebou mají skutečně hvězdnou kariéru. A přesto, že hudebník Štaidl byl vždycky tak trochu mužem v pozadí, byl to on, kdo nasměroval Slavíka tam, kam se nakonec dostal, kdo mu napsal nepřeberně hitů a kdo mu vždy se svým orchestrem stál za zády. Byl to elegán, milovník žen, starožitností a obrazů, prozíravý a tvrdý podnikatel, tak trochu intrikán a dobrý táta. Nakonec však, z hvězdného týmu, zůstal sám. Jako poslední mohykán… O jeho životě, jeho úspěších i občasných pádech je knížka dvou zkušených autorů – Michaely Remešové a Romana Schustera. Je stejně čtivá, jako jejich knížky o Karlu Gottovi, Jiřině Jiráskové, Janě Brejchové a dalších. Ucho 2 „Ano, já jsem díky Karlu Gottovi začal zpívat. A nebyla v tom vůbec touha seberealizovat se. Karel mě donutil udělat něco, co moc neumím. Byl to ode mne

Titul se sám o sobě protimluvem. Ve své podstatě shrnuje životní situace, kterými prochází každý z nás. Naše činy a plány vždycky narážejí na fakt, že nežijeme na pustém ostrově, ale jsme obklopeni množstvím lidí, kteří se m rovněž ze všech sil snaží uskutečnit své úmysly. Nevyhnutelně přitom dochází k malým vítězstvím, zklamáním, ale i drobným katastrofám. Sbírka vtipných povídek je deníkem událostí, které nás z našeho rozletu dovedou vrátit na zem. Přes všechny pocity triumfu, křivdy či studu jsou to právě naše malá osobní dramata, která nás vedou životem a vytvářejí z nás lidi, jakými skutečně jsme. Autor, Josef Harvan (1947), filmový režisér a dokumentarista, je absolventem filmové a televizní režie na pražské FAMU u prof.Otakara Vávry. Jeho tvorba se vyznačuje schopností nalézat zajímavá témata a formulovat je. Představuje přes 350 titulů od několikaminutových až po hodinové (část je přístupná na You Tube). Jeho dokumenty jsou tematicky zaměřeny od letectví přes významné osobnosti nejrůznějších oborů, historii filmu a fotografie, duševní zdraví, až po pokrokové metody v medicině. Mezi jeho známá díla patří např. série TV dokumentů s průvodcem Václavem Cílkem Podzemní Čechy a Tajuplný podzemní svět. Období pandemie covidu využil k tomu, aby uskutečnil dávno zamýšlený literární projekt , jehož výsledkem je soubor povídek z atraktivních prostředí a situací Drobné katasgtrofy.

Kdo by neznal snímek malého brečícího děvčátka popáleného napalmem, který proměnil názor světové veřejnosti na válku ve Vietnamu a stal se impulsem bouřlivých protestů? Kdo by neznal portrét charismatického muže se zaníceným výrazem tváře pod vojenským baretem, který je po celá desetiletí pro mladé nejrůznějších zemí symbolem revolty, a objevuje se nejen na tričkách, plakátech, hrníčcích, odznacích, ale i vytetovaný na pažích dívek a hrudích mužů? A kdo by neznal záběr příjezdu nacistických okupačních vojsk do Prahy, na němž se z davu přihlížejících zvedají pěsti, který předznamenal druhou světovou válku? Anebo snímek výbuchu atomové pumy nad Hirošimou, který tuto válku ukončil? Ale i fotografii božské Marilyn s příznačným názvem Motýl, která je od poloviny minulého století podnes vzrušujícím erotickým symbolem? Všechny tyto a další fotografické ikony, ztělesňující významné události, jevy a osobnosti, jsou součástí naší kolektivní paměti. Za sto osmdesát let od vynálezu fotografie jich vznikla pěkná řada. Jsou částí našeho vědomí. Jakousi kapesní příručkou historie – ať už si pamatujeme jména jejich autorů nebo ne. Navíc však mají tyto slavné snímky svou další, skrytou tvář. Jsou to jejich příběhy. Příběhy stejně fascinující, jako snímky samy. Některé z nich chce tato kniha vyprávět. Sestavené do časové chronologie od konce předminulého století po současnost jsou skrytou, novou podobou historie. Autorka, Daniela Mrázková, touto knihou volně navazuje na svoji populární publikaci Příběh fotografie z roku 1985 a otevírá ji svými intimními rozhovory s pěti významnými světovými fotografy – Donem McCullinem, Arnoldem Newmanem, Jamesem Nachtweyem, Yousufem Karshem a Lennartem Nilssonem. Už sama jejich jména naznačují, že čtenáře mají uvést do světa etiky a estetiky fotografovy práce, do sfér, v nichž fotografie hraje své základní role: osobně zaujatého svědka, tvůrčího umělce a nástroje poznání. A že čtenář při bližším setkání s těmito výjimečnými osobnostmi může dojít k názoru, že v případech skutečně velkých autorů mohou tyto role volně prolínat. Páteří publikace pak je 66 příběhů známých fotografií (šestnáct z nich od domácích autorů), které jsou o tom, co na samotných snímcích vizuálně zachyceno není. Co je za rámcem obrazu. A co významně rozšiřuje jejich obsahovou i emocionální dimenzi. (zařazení čeští autoři: Jan Saudek, Antonín Kratochvíl, Jaroslav Kučera, Václav Chochola, Tibor Honty, Herbert Slavík, Jan Šilpoch, Andrej Reiser, Petr Josek, Líba Taylor, Dan Materna, Jan Zátorský, Stanislav Tereba, Zdeněk Tmej, Jindřich Bišický, ČTK)