H&H cesky

Knížka líčí humornou formou skutečné události, které většinou prožila autorka, učitelka na základní škole. Postavy v knize mají pouze odlišná jména a pohlaví a upraven je i sled některých příběhů. Čtenář může nahlédnout pod pokličku reálných školních dnů na základní škole, o kterých autorka píše čtivě a s nadhledem. Možná se čtenáři vybaví jeho školní léta, zamyslí se či zasměje a možná se po přečtení rozhodne pro učitelskou dráhu. Autorka dění ve škole s nadsázkou komentuje: „Škola je místo bez nudy. Čas tam ubíhá rychle a jeden silný zážitek střídá druhý. Neskákejte padákem ani z mostu – běžte učit.“

Umění má pevné a nenahraditelné místo ve vzdělávacím procesu. Výchovně-vzdělávací charakter má i poezie. Záleží především na učitelích, zda chtějí a dovedou využívat potenciál básní a působit slovem na své žáky. Autorka vyzdvihuje básnictví a hledá odpovědi na otázky, kdo je básník, co je vědění. Zamýšlí se nad učitelem, nad dialogem, hledá v sobě i druhých pokusy o návrat k sobě, k žákům. Povolává poezii jako podnět, prostředek i cíl k niternosti. Součástí textu je rovněž nápadník – soubor návodů, jak využívat poezii ve škole. Jsou zde využívány rozličné aktivity k rozvoji čtenářské pregramotnosti, gramotnosti, k posílení vztahu ke slovu jako takovému. Kniha je určena především pro pedagogy všech stupňů škol, ale může být inspirací také pro rodiče.

Romaneto o záhadě, které se říká od antických dob Daimonion. Autor charakterizuje svou prózu ze současnosti jako „pohádku výlučně pro dospělé“, v níž si pohrává s představou, co by bylo, kdyby bylo. Co by se stalo, kdyby se v nás nečekaně ozval jakýsi neodbytný vnitřní hlas, sokratovské Daimonion, který nám oznamuje banální události, ale jenž se dá i „ochočit“ tak, že například předpovídá čísla tažená v různých loteriích, čehož protagonista prózy Alex Skalský, klarinetista v symfonickém orchestru, jinak nevýrazná osoba a velký milovník filatelie, začne využívat a zakrátko i zneužívat ve svůj prospěch. Díky obrovitým částkám, které vyhraje a k nimž mu dopomohl jeho našeptávač, se z něho stává člověk doslova usmýkaný materiálním přepychem, bohatstvím a zdánlivým štěstím, k němuž dopomáhají peníze. Záhy však Alex zjišťuje, že takový blahobytný život ještě neznamená, že by si mohl sám sebe vážit nebo najít své místo na světě. Čím více je bohatý, tím méně je ukotvený na zemi a mezi lidmi. Peter Stoličný rozklenul ve svém „romanetu“ metaforu, která do značné míry vystihuje přítomný hédonický a po povrchních zážitcích prahnoucí svět. A jeho text má téměř filmový spád, v němž nechybějí ostré střihy i koncentrace na detaily, okořeněná sympatickou i citlivou dávkou erotičnosti.

Známá autorská dvojice předkládá tentokrát knihu dvaceti pěti „povahopisů“ vybraných osobností z literárního a uměleckého světa, které již nejsou mezi námi, ale s nimiž se Zdena Bratršovská a František Hrdlička potkali a navázali s nimi mnohdy intenzivní kontakt (namátkou jmenujme Jaroslava Foglara, Vladimíra Justla, Ester Krumbachovou, Alfreda Radoka, Josefa Topola). Přitom se tyto charakterové črty vymykají běžným historizujícím portrétům nebo studiím o životě a díle daných tvůrců. Jak je pro tuto autorskou dvojici příznačné, přistupuje k odkazu známých i neprávem pozapomenutých osobností svérázně, mnohdy z velmi osobního, o to více interesantního úhlu, v němž vystupuje do popředí i to, co nás překvapuje nebo co bychom v souvislosti s pojednávanými tvůrci neočekávali. I v tomto svazku autoři nezapřou svůj neformální přístup a smysl pro detaily. Na jejich portrétech je možná nejvíce objevné a zajímavé pojetí fenoménu lidského setkání a potkávání se, jež jsou vykresleny na pozadí jednou příznivější, podruhé skličující doby. Avšak právě čas klene lidské charaktery, na něž se především koncentruje pozornost autorů této výjimečné, v něčem až kontroverzní knihy.