Hesperion

Karmelitánský kněz, otec Eliáš Schäfer, zažil v dětství hrůzu holokaustu, v mládí úspěch jako přední izraelský politik a práv-ník. Nyní touží strávit zbytek svých dní modlitbou a pokáním v klášterním tichu. Je však Církví vyslán, aby se utkal s nejmocnějším mužem planety, snad Antikristem skrývajícím svou pravou tvář pod maskou mírotvůrce a globálního sjednotitele. Podaří se knězi přivést Muže hříchu k pokání dříve, než přijde zkáza? Hesperion přináší druhé, aktualizované vydání úspěšného románu, který vyšel česky v roce 1998 pod názvem Apokalypsa.

Svatý Benedikt se před staletími rozhodl vyjít ven z kolabujícího antického velkoměsta a založit na okraji barbarstvím pohlcované civilizace první benediktinský klášter, kontrakulturní komunitu, již označil za školu služby Pánu. Díky této jeho volbě, kterou následovali mnozí další, přečkalo křesťanství temná staletí, než se Evropa i skrze to, co pro ni benediktini uchovali mohla během vrcholného středověku vzepnout k novým kulturním výšinám. Současný Západ se podle Drehera v rostoucí míře odvrací od svých křesťanských kořenů a přes svou technologickou vyspělost se propadá do barbarství, kam ho církev nesmí svým přitakáváním následovat. Naopak, aby si uchovala prorocký hlas a mohla dál plnit svůj úkol v podobě hlásání evangelia světu, potřebuje nyní strategický ústup. Namísto ztrácení sil marnými snahami o oslovení většiny je třeba zachránit věrohodnost vydávaného svědectví péčí o kořeny. Provokující a inspirující postřehy Roda Drehera, jak křesťansky žít v postkřesťanské době, zaznamenaly okamžitě po americkém vydání knihyv březnu 2017 vlnu kritického zájmu, který dosud neutuchá.

Kněžství dnes prožívá temné časy. Mnozí kněží, zranění odhalením tolika skandálů, vykolejení neustálým zpochybňováním zasvěceného celibátu, jsou v pokušení se vzdát, všechno opustit, píší kardinál Sarah a Benedikt XVI. ve společném doslovu k této knize. Emeritní papež a prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti v ní svým spolubratřím kněžím i celé církvi chtějí přinášet poselství naděje. Poctivě se zabývají duchovními výzvami, jimž dnešní kněží čelí, a za klíč k věrné a plodné kněžské službě a opravdové reformě církve považují hlubší obrácení k Ježíši Kristu. Dva moudří, duchovně prozíraví pastýři zde reagují na výzvy k přetvoření kněžství, včetně návrhů účastníků synody o Amazonii, a vysvětlují význam kněžského celibátu pro dobro celé církve. Celibát představují nikoli jako pouhý předpis kanonického práva, ale jako podíl na Ježíšově oběti na kříži a jeho identitě Ženicha církve.

Nezbývá nám než s údivem hledět na ubohou, zlomenou hříšnici, která v mocném vzedmutí lásky povstává z temnot, aby se pak s naprostou jistotou hnala po cestě dokonalosti jako o závod. Vynořuje se z bezútěšných rozvalin vlastního života a stává se nebeskou přebornicí lásky. P. Sean Davidson vidí Marii Magdalenu jako vzor kontemplace, adorace, dokonalé kajícnosti, bezmezné lásky a důvěry k Ježíši, pro niž Mistra následuje pod kříž, zatímco všichni utečou, kvůli níž běží jako první k hrobu, zatímco ostatní se ze strachu schovají. Je přesvědčen, že Marie Magdalena v Ježíši již během jeho pozemského působení intuitivně vidí Krista, klaní se mu a miluje jej až za hrob.

V roku 2007 sa začali uprostred ticha adorácie srdcu jedného kňaza prihovárať Pán Ježiš a Panna Mária. Z týchto slov sa zrodila kniha In sinu Jesu, ktorej stránky sa priamo dotýkajú potrieb človeka našej doby a pomáhajú mu prehĺbiť vzťah s Bohom. Na pozadí základného motívu, ktorým je klaňanie sa eucharistickému Ježišovi a prinášanie náhrady za tých, čo sa neklaňajú, sa tu otvárajú i ďalšie témy duchovného života: modlitba, odovzdanie sa Božej prozreteľnosti, nutnosť ticha, potreba sviatostí a posvätnej liturgie, tajomstvá svätej omše, podstata kňazstva a kľúč k jeho apoštolskej plodnosti, úloha Panny Márie a svätých v našich životoch, skúsenosť hriechu a vlastnej slabosti na ceste za Kristom, túžba po nebi a obnova cirkvi na zemi. Táto kniha, ktorej učenie sa pevne opiera o Písmo a apoštolskú Tra­díciu, vyšla s cirkevným schválením pôvodne v angličtine, bola preložená do mnohých jazykov a stala sa zdrojom obnovy vnútorného života mnohých kňazov, rehoľníkov i laikov po celom svete.

Trpkou zkouškou byla pro Evelyna Waugha liturgická reforma spjatá s druhým vatikánským koncilem, která se pro tohoto literáta stala snad největším duchovním bojem jeho života. V tomto tenkém výboru z jeho osobní korespondence je zachycen jeho pokus vnést již během trvání koncilu do veřejného prostoru alternativní pohled na tehdy diskutované reformy. Zároveň je zde také naznačen vnitřní zápas člověka, který se ve 30. letech obrátil právě díky předkoncilní liturgii, touto liturgií žil, hluboce ji miloval a zaváděnými reformami trpěl. Nakonec pro něj ztráta tohoto pokladu byla tak tíživá, že se modlil za smrt. Kniha je cenná jako historická sonda do doby pro církev turbulentní. Jako by církev v překotné snaze o aggiornamento přehlédla část svých dětí. Trpká zkouška je také připomenutím toho, že jednota je v mnohosti (a to zejména liturgického slavení), jak upo­zorňuje editor knihy Alcuin Reid. Úvodní a závěrečné texty jsou zase svědectvím o době pontifikátu papeže Benedikta XVI. a radosti, v níž se ona trpká zkouška díky Summorum pontificum změnila. Kniha je pro naši dobu jakýmsi zdviženým prstem, neboť tam, kde jde o liturgii, jde o vlastní život církve a spásu duší.

Co to znamená být mužem nebo ženou, je v současnosti zpochybňováno jako nikdy dříve. Ačkoliv tradiční genderové role jsou již několik desetiletí narušovány, v naší době likvidujeme a bezohledně upouštíme od samotných kategorií „muž“ a „žena“. Jak se má člověk v tak bláznivých časech chovat jako gentleman? Katolický gentleman přináší solidní a praktický návod na to, jak se stát ctnostným mužem. Ve snaze odpovědět na otázky, jež si současní muži kladou, se kniha obrací k odvěké moudrosti katolické církve. V krátkých, snadno přístupných kapitolách autor nabízí jadrný vhled do mnoha důležitých témat, například: Jak poznat, že jste skutečným mužem Proč je naše tělo důležité Význam tradice Smysl zdvořilosti Co je to svatost a jak jí dosáhnout Jak se ve vlastním duchov­ním životě vypořádat s pádem

Cílem této knihy je malé zamyšlení nad trojicí činností „věřit, modlit se a milovat“, jak nás tomu učí Ježíš Kristus a jak nás k nim vede ve své církvi. Není proti jídlu, ani proti rozumnému lidskému ponoru do vlastního nitra, ani proti lásce muže a ženy. Tato kniha je o něčem jiném, co dává těmto věcem a vůbec celému pozemskému životu skutečný smysl. Začíná se vírou, protože na té vše stojí jako na základu, a končí se láskou, protože ta dává v poslední instanci všemu smysl. Apoštol nás učí, že ta jediná nezanikne a přetrvá (1 Kor 13,8). Víra bude představena pomocí několika vyznání víry, naděje modlitbou Páně a láska tradičním katalogem skutků milosrdenství.

Alexander Schmemann (1921–1983) byl jedním z nejvýznamnějších pravoslavných teologů 20. století. Od roku 1951 až do své smrti působil v Semináři sv. Vladimíra, jenž se i pod jeho vedením stal jedním z důležitých duchovních center pravoslaví ve Spojených státech. Otec Alexander však byl víc, než jen profesor nebo děkan fakulty. Na srdci mu ležela zejména jednota pravoslaví, jeho „katolicita“, jež by dokázala překonat tíhu dědictví nacionalismů v diaspoře. Snažil se formovat církevní obce, které by dokázaly žít svou víru naplno, v radosti z Kristova zmrtvýchvstání. Radost ze vzkříšení, radost z podílu na Božím království v liturgii, prostupovala nejen jeho přednáškami, promluvami do rádia, knihami, ale celým jeho životem. Ti, které doprovázel, vzdělával, vychovával na něj dodnes vzpomínají jako na někoho, koho tato radost cele opanovala a rozlévala se tak na všechny kolem. Tento výbor z deníků z posledních deseti let jeho života, který čtenářům předkládáme, odhaluje nejen tuto radost, hluboký vztah ke Kristu, ale obsahuje také trefné postřehy týkající se společenských nešvarů, politických událostí i vnitřních zápasů křesťanství.

Autor u nás již známých knih Juditin kříž a Mitra a hůl ve své autobiografii popisuje příběh své konverze, kněžství až po „liturgický exil“ po promulgaci nového Misálu. Kniha je však víc, než jen pouhým životopisem – na pozadí historických událostí poukazuje na hlubší příčiny i dopady různých postojů k modlitbě, liturgii a jejím změnám. „Paměti otce Houghtona – jejichž anglický rukopis byl dokončen v roce 1990, ale ztratil se a znovu nalezen byl až v roce 2020 – jsou precizně všímavé, ohromně poctivé, vtipné a zábavné a poskytují nám zcela nový pohled na záplavu změn v katolické církvi před druhým vatikánským koncilem a po něm. Jsou tím pronikavější, že se opět nacházíme uprostřed církevní ,cancel culture‘, kterou sám autor prožil, trpěl jí a s neporovnatelnou jasností ji popsal. Zbytečný kněz je největší objev tradicionalistické literatury za několik desetiletí.“ – PETER A. KWASNIEWSKI,