Ikar CZ strana 2 z 133

Neznámé kapitoly ze životopisu Karla IV. Alžběta Pomořanská byla čtvrtou ženou Karla IV. O tom, jak ji viděl sám český král a římský císař, vypráví tato kniha. Děj se odehrává v roce 1368, kdy byla Alžběta korunována v Římě císařovnou. Několikaměsíční "italské cesty" se zúčastnila i Karlova nejstarší dcera Kateřina, která se v Itálii stala nerozlučnou přítelkyní své nové macechy. Královna Alžběta, o pět let mladší než její vyvdaná dcera, nejenže vynikala mimořádnou silou svých paží, ale byla to i žena velmi energická. Putování císařsko-královského páru do svatého města Říma bylo poznamenáno četnými protivenstvími a Alžběta se nejednou ocitla v situaci, kdy musela rozhodovat za svého manžela, sužovaného neustále se zhoršujícími bolestmi páteře. Ráznými kroky přispěla jak k pacifikaci povstání v Sieně, tak originálním způsobem vyřešila zapeklitý problém se žoldem pro Karlovo vojsko, a významně se tak zasloužila o zdar této dobrodružné cesty. Svou oddanost a lásku k muži o jednatřicet let staršímu prokazovala i později, zejména na sklonku jara 1371, kdy Karel IV. onemocněl horečnatou chorobou neznámého původu...

Úspěšná spisovatelka Carrie se vydává do Skotska, aby tam rozepsala plánovaný historický román. Slainský hrad, kde se děj její knihy má odehrávat, je jí podivně povědomý, a za svou hrdinkou si vyvolí Sophii, svou dávnou předkyni, která v těch místech žila. Carrie nejdřív podivným předtuchám nepřikládá váhu, ale když mezi řádky jejího románu začíná prosvítat skutečný, pravdivý a dávno zapomenutý příběh, hranice mezi fikcí a skutečností se nebezpečně rozpijí.

Kniha odbourává mýtus, že lidé jsou schopni dělat víc věcí najednou a že by za to měli být dokonce chváleni. Autorka se snaží ukázat, že je to přesně naopak. Soustředění na jednu věc ve výsledku ušetří čas a vede k lepším výkonům – a netýká se to jen práce v kanceláři, ale v podstatě všeho, co člověk dělá a čím žije, tedy i oblasti mezilidských vztahů. Text je psaný čtivě a doprovázejí ho různé testy se zábavně pojatým vyhodnocením.

Otec dvou dospívajících dětí (syn a dcera) a profesor na Newyorské univerzitě s nadhledem a suchým humorem popisuje, jak se potýká s výchovou svých potomků. Osobní zkušenosti doplňuje o poznatky vycházející z vědeckých studií, statistik a sociologických výzkumů. Rozebírá nejrůznější dilemata, která rodiče obvykle musí řešit: jak přimět dítě, aby si udělalo domácí úkol (otázka pozitivní a negativní motivace), jestli se jako odměna hodí peníze, jak naučit dítě společenskému chování, a naopak je odnaučit neslušnému vyjadřování, jak dětem rozšířit slovní zásobu, jak zlepšit soustředění ve škole a mnoho dalšího. Vše se probírá v kontextu konkrétních situací, včetně zábavných rozhovorů s dětmi, při nichž autor často vede boj s nezlomnou dětskou logikou.

Melissa dostane v den svých jedenadvacátých narozenin nezvyklý dárek – deník, který si její matka psala, když umírala na rakovinu. Kniha je plná receptů, vyprávění a rad, ale také nepříjemných faktů, o nichž Melissa doposud neměla ani potuchy. A tak zatímco se včera ještě nemohla rozhodnout, zda přijme místo v bulvárních novinách a zda se rozejde s přítelem, dnes její mysl zaměstnává vědomí, že po matce možná zdědila smrtelnou genetickou chorobu a že její otec jejím biologickým otcem vlastně být nemusí… Melancholický, ale zároveň nesmírně optimistický román, který otevřeně pojednává stejně tak o rakovině jako o lásce mezi matkou a dcerou, jež nedostaly příležitost říct si vše, co chtěly.