IN-EL spol. s r. o. strana 2 z 2

Příručka obsahuje základní kritéria pro projektování a provádění elektrických instalací v bytových domech, rodinných domcích a objektech občanské výstavby i s přihlédnutím ke specifickým potřebám osob se zdravotním postižením. I v tomto sedmém vydání je kladen důraz na provádění elektrických instalací v nástavbách, dostavbách, vestavbách, částečných či celkových rekonstrukcích jednotlivých bytů nebo kompletních elektrorozvodů v objektu bytového domu či objektu občanské výstavby. Příručka se podrobně věnuje specifické problematice projektování vnitřních elektrických rozvodů včetně stanovení vhodných elektrických spotřebičů dle parametrů domácnosti. V návaznosti na specifické vnější vlivy jsou ukázány postupy pro volbu a ukládání elektrických zařízení v souladu s ČSN 33 2000-5-51 ed. 3 a ČSN 33 2000-5-52 ed. 2 a vybranými stavebními konstrukcemi. Jsou zde rovněž uvedeny zásady zmírnění elektromagnetického rušení vycházející z ČSN 33 2000-4-444. Čtenář se seznámí i s podmínkami používání různých svítidel určených pro zabudování do podhledů a nábytku, které jsou v současné době zapracovány do publikací IEC. Obsah příručky je rozdělen do několika kapitol: projektování elektrických rozvodů, popis hlavních částí elektrických rozvodů v bytových domech a administrativních budovách, rozváděče, rozvodnice a elektroměrová jádra, elektrické přístroje (základní rozdělení, použití), montáž elektrických rozvodů (základní pravidla) a základy volby elektrických spotřebičů v domácnosti dle velikosti domácnosti a velikosti jí obývaného bytu. I sedmé vydání je doplněno o možnosti modernizace starších elektrických rozvodů pomocí nových přístrojů a o elektrické instalace a zařízení určené pro venkovní použití. Text je aktualizován podle technických norem a legislativních předpisů vydaných od roku 2015, zejména ČSN 33 2130 ed. 3, změna Z1 ČSN 33 2000-4-42 ed. 2, která doporučuje opatření na ochranu před účinky obloukových poruch v koncových obvodech a další. Široké elektrotechnické veřejnosti se tak dostává do rukou příručka, která představuje standard požadavků na znalosti vedoucích elektrotechniků pro bytové instalace a instalace v občanské výstavbě (mimo elektrické instalace v objektech se shromažďovacími prostory a ve výškových budovách). Příručka je určena jednak jako učební pomůcka pro žáky elektrotechnických učilišť a středních odborných škol, jednak jako pomůcka pro přípravu ke zkouškám a přezkušování odborné způsobilosti vedoucích elektrotechniků pro bytové instalace a instalace v občanské výstavbě. Stejně tak poslouží i projektantům, revizním technikům a dalším zájemcům o tuto problematiku.

Tato publikace navazuje na příručky Příručka pro zkoušky elektrotechniků požadavky na základní odbornou způsobilost a Příručka pro zkoušky vedoucích elektrotechniků všeobecné požadavky, aby s nimi vytvořila základ pro vzdělávání odborníků profese elektro. Příručka vychází ze základního poznání, že projektování elektrických instalací je profese velice náročná na důkladné znalosti nejen samotné elektrotechniky, ale i dalších oborů, a to jak ostatních technických zařízení budov (TZB), technologických zařízení (TZS), tak i stavebních oborů, především hlavní stavební výroby. Při srovnání s ostatními TZB i TZS je nutno mít stále na paměti, že elektrickými rozvody jsou stavby v převážné většině stále hustěji protkány, zvláště pokud je požadována alespoň základní inteligence budovy. Současně musí mít projektant na paměti, že elektrická instalace, při jeho zdánlivě malém odchýlení od hlavních zásad bezpečnosti v elektrotechnice, může být zdrojem úrazu osob, ať již přímo (úrazem elektrickým proudem), nebo zprostředkovaně (například ohněm iniciovaným elektrickým zařízením), o hmotných škodách nemluvě. Obsah příručky je členěn na kapitoly obsahující všeobecné i odborné požadavky kladené na projektanty elektro. V první části se zabývá možnostmi a podmínkami zařazení projektanta do procesu výstavby v souladu se stavebním zákonem a jeho možnostmi k přispění hladkého průběhu akce. Ve druhé části je věnována pozornost základním legislativním požadavkům na elektrické rozvody, vyplývajícím ze stavebního zákona a navazujících vyhlášek. V třetí a čtvrté části je základ vztahů mezi dodavatelem a odběratelem elektrické energie a základními požadavky na elektrické rozvody vyplývající z energetického zákona. Pátá část je věnována základním požadavkům na elektronické komunikace, které musí projektant elektro znát, zvláště chce-li mít možnost zastupovat investora při projednávání akce s provozovateli těchto zařízení. Šestá část se zabývá základním předpokladem vhodného návrhu (ale i posouzení) elektrických rozvodů a zařízení určováním vnějších vlivů, zásadami pro vypracovávání protokolů a prezentací v dokumentaci. Sedmá část se věnuje nejzákladnějším podmínkám bezpečnosti, zvláště pak bezpečnosti elektrických zařízení určených pro všeobecné využití včetně ochrany před účinky zkratových proudů. Podrobněji se věnuje nejčastěji využívanému typu ochrany před úrazem elektrickým proudem ochraně samočinným odpojením od zdroje. Osmá část popisuje vybrané způsoby provádění elektrických rozvodů včetně jejich kladů a záporů. V publikaci, vzhledem k jejímu rozsahu, nebylo možno popsat všechny, takže ty, které se dodávají od výrobce jako stavebnice (například kanály s nosníky svítidel), nejsou podrobně rozebírány. V deváté části jsou uvedeny alespoň základy problematiky osvětlování prostorů a budov. Tato kapitola vychází z dosud běžné praxe, kdy návrh převážně umělého osvětlení je požadován od projektanta elektro, bez ohledu na náročnost tohoto úkonu. Desátá část se zabývá základními požadavky na projektovou dokumentaci. Na závěr každé kapitoly jsou uvedeny kontrolní otázky včetně stručných odpovědí. Příručka obsahuje standard všeobecných požadavků na odbornou způsobilost projektantů elektrických instalací. Naznačuje, které oblasti musí projektant průběžně sledovat, a to jak po stránce technologické, tak, a to zejména, po stránce legislativní a normotvorné. Pro projektování elektrických zařízení jednotlivých druhů a napětí však bude projektant potřebovat i další studijní materiály příručky již vydané nebo k vydání připravované. Tato kniha by měla být nejen základní pomůckou pro přípravu projektantů elektrických zařízení ke zkouškám odborné způsobilosti a pro jejich celoživotní vzdělávání, ale i užitečným dílem pro jejich každodenní praxi. Zcela určitě však bude užitečná i pro elektrotechniky, kteří elektrická zařízení neprojektují.

Provádění revizí některých elektrických instalací má v České republice dlouholetou tradici, která sahá až k začátkům samostatného Československa ve dvacátých letech minulého století a možná ještě dále. Proto se pociťovalo jako určité zadostiučinění, že revizemi elektrických instalací se od osmdesátých let minulého století začala zabývat také mezinárodní normalizace v rámci IEC (Mezinárodní elektrotechnické komise) a návazně i evropská normalizace v rámci CENELEC (Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice). Výsledkem zavádění předpisů lEC a CENELEC do našich českých technických norem je ČSN 33 2000-6 ed. 2 Elektrotechnické předpisy. Elektrická zařízení. Část 6: Revize. Tato norma je vlastně "prováděcím předpisem" k ČSN 33 1500 Revize elektrických zařízení a svým určením odpovídá bývalým normám ČSN, které se zabývaly postupy při revizích elektrických instalací. ČSN 33 2000-6 ed. 2:2017 uvádí základní postupy při provádění výchozích revizí elektrických zařízení, tj. prohlídku, zkoušení prováděné měřením, a to zejména z hlediska ověřování ochrany před úrazem elektrickým proudem (spojitosti ochranných vodičů, izolačních odporů, ochrany automatickým odpojením, měření odporu uzemnění, zkoušky doplňkové ochrany proudovými chrániči a doplňujícím pospojováním, zkoušky polarity a pořadí fází, funkční zkoušky, úbytku napětí, ověření ochrany proti tepelným účinkům atd.). Oproti předchozím vydáním (viz ČSN 33 2000-6-61 ed. 2) tato norma uvádí též zásady pro vypracování zprávy o výchozí revizi, zásady pro provádění pravidelných revizí, zásady pro určování jejich lhůt i zásady pro vypracování zprávy o pravidelné revizi. Důležité v této normě je ustanovení, že revizi musí provádět osoba znalá, která je k provádění revizí způsobilá kvalifikovaná. (Samozřejmě se netvrdí, že revizi musí provádět revizní technik, protože je na legislativě každé členské země EU, jakým způsobem požadavek na kvalifikaci osoby provádějící revizi naplní.) Tato příručka v prvé části (autor Ing. Michal Kříž) uvedenou ČSN 33 2000-6 ed. 2 komentuje, pokud možno srozumitelnou formou včetně vazeb jejich ustanovení na ustanovení ČSN 33 1500. Postupy při provádění výchozích revizí elektrických instalací jsou aplikovatelné i na provádění jejich pravidelných revizí. Proto má tato příručka všeobecnější platnost než pouze pro provádění výchozích revizí elektrických instalací. Revizní technici elektrických zařízení podnikající v této oblasti, dodavatelé i odběratelé revizních prací tak dostávají do rukou příručku věnující se oblasti revizí elektrických zařízení komplexně, tj. po stránce technické, technologické i ekonomicko-právní. Ještě si neodpustím poznámku k terminologii používané v oblasti technické normalizace elektrických instalací týkající se i jejich revizí. Ještě do poměrně nedávné doby technické normy dané oblasti hovořily o elektrických zařízeních. Například ČSN 34 1010:1965 Všeobecné předpisy pro ochranu před nebezpečným dotykovým napětím, která až do roku 1996 stanovovala opatření, která u elektrických zařízení poskytují ochranu před úrazem elektrickým proudem při dotyku nebo přiblížení, zatímco v současné době platná ČSN 33 2000-4-41 ed. 3, která tu předchozí normu prakticky nahradila, se zabývá ochranou před úrazem elektrickým proudem v elektrických instalacích. Proč k této změně došlo? Nebudeme se zabývat hlubokými teoriemi ale jenom jednoduše starší elektrotechnici při své práci vycházeli především z německy psaných dokumentů, a v nich se pro danou problematiku používal výraz elektrische Anlage, který je do češtiny překládán jako elektrické zařízení. Od konce osmdesátých let 20. století se do soustavy ČSN stále více zaváděly mezinárodní a později i evropské normy, které byly přístupné obvykle v anglickém znění. A v těchto normách se ve stejném významu, jako se dříve používal výraz elektrická zařízení, používá anglický výraz electrical installations, který v současné době ve většině případů překládáme jako elektrické instalace. Takže je možno uvé

Impulzem k vydání této příručky byl požadavek řady elektrotechniků shrnout do jedné publikace všech více než 20 Praktických pomůcek pro elektrotechniky, které naše firma vydala. V tomto, již třetím – aktualizovaném vydání jsou pomůcky (zde uváděné jako obrázky) doplněny komentářem a aktualizovány podle technických norem platných k 1. 1. 2017. V souladu s nejnovějšími poznatky jsou ve třetí kapitole (Ochrana před úrazem elektrickým proudem) v rámci obrázku 10 (pomůcka č. 4) oproti dřívější praxi prodlouženy maximální délky vedení, pro něž je zajištěna ochrana automatickým odpojením v síti TN 230/400 V. Obdobná úprava je provedena i u obrázku 11 (pomůcka 20). V úvodní části příručky jsou doplněny další důležité informace o veličinách a jednotkách používaných v elektrotechnice. Celobarevná příručka je přehledem informací, o kterých předpokládáme, že jsou důležité pro elektrotechniky zabývající se projektováním, montáží a revizemi elektrických instalací a zařízení, jejich připojováním, jištěním, řádným dimenzováním, ochranou před úrazem elektrickým proudem atd. Představuje souhrn požadavků a poznatků, které se nám podařilo v jednoduché formě praktických pomůcek pro elektrotechniky vypracovat během několika let. Pomůcky se během doby staly velmi populárními a pro mnoho elektrotechniků nepostradatelným nástrojem při jejich činnostech. Příručka není obsáhlá, přesto obsahuje unikátní informace a shrnuje řadu podmínek, poznatků a požadavků, které elektrotechnici musí při projektování, montáži, údržbě a revizích elektrických instalací a zařízení respektovat. Cílem autora bylo seřadit informace od těch základních: - o veličinách a jednotkách, které elektrotechnici ve své praxi potřebují, na něž navazují tabulky pro: - dimenzování a jištění elektrických zařízení a vedení, - ochranu před úrazem elektrickým proudem (týká se zejména otázek automatického odpojení). Dále pak jsou uvedeny tabulky obsahující: - stručný přehled opatření k ochraně před bleskem a jeho účinky, - značení v elektrotechnice, - přehled vnějších vlivů, které mohou na elektrická zařízení působit, a končí - údaji, které jsou potřebné z hlediska revizí a provozu elektrických zařízení a instalací. Pomůcky tedy nejsou seřazeny chronologicky podle data jejich vydání, resp. podle čísla, ale jsou seřazeny tematicky, což by čtenáři mělo zlepšit celkovou orientaci v předložených informacích. Tato příručka není míněna jako kompletní recept na řešení problémů v elektrotechnice, s nimiž se elektrikáři setkávají, ale spíše jako pomůcka k rychlému nalezení toho, co sice umíme na základě našich vědomostí zjistit, ale co bychom museli pracně dohledávat z jiných materiálů, pracně dopočítávat nebo ověřovat. Příručka je určena všem pracovníkům v elektrotechnice, kteří konstruují, projektují, montují, revidují a provádějí servis opravy a údržbu elektrických zařízení a instalací. Je i velmi vhodným doplňkem pro studenty škol elektrotechnických oborů všech stupňů. Obsah 1. ZÁKLADY 1.1 Veličiny a jednotky – základní vztahy 1.1.1 Trojfázová soustava 1.1.2 O dalších veličinách obvodu střídavého proudu 1.1.3 Veličiny a elektrické předměty 1.1.4 Používané násobky a díly jednotek v elektrotechnice 1.2 Nomogram rezistance (odporu) vodičů 2. DIMENZOVÁNÍ A JIŠTĚNÍ 3. OCHRANA PŘED ÚRAZEM ELEKTRICKÝM PROUDEM – OCHRANA PŘI PORUŠE 4. OCHRANA PŘED BLESKEM A JEHO ÚČINKY 5. ZNAČENÍ V ELEKTROTECHNICE 6. VNĚJŠÍ VLIVY 7. REVIZE A PROVOZ

Impulzem k vydání této příručky byl požadavek řady elektrotechniků shrnout do jedné publikace všech více než 20 Praktických pomůcek pro elektrotechniky, které naše firma vydala. V tomto, již třetím – aktualizovaném vydání jsou pomůcky (zde uváděné jako obrázky) doplněny komentářem a aktualizovány podle technických norem platných k 1. 1. 2017. V souladu s nejnovějšími poznatky jsou ve třetí kapitole (Ochrana před úrazem elektrickým proudem) v rámci obrázku 10 (pomůcka č. 4) oproti dřívější praxi prodlouženy maximální délky vedení, pro něž je zajištěna ochrana automatickým odpojením v síti TN 230/400 V. Obdobná úprava je provedena i u obrázku 11 (pomůcka 20). V úvodní části příručky jsou doplněny další důležité informace o veličinách a jednotkách používaných v elektrotechnice. Celobarevná příručka je přehledem informací, o kterých předpokládáme, že jsou důležité pro elektrotechniky zabývající se projektováním, montáží a revizemi elektrických instalací a zařízení, jejich připojováním, jištěním, řádným dimenzováním, ochranou před úrazem elektrickým proudem atd. Představuje souhrn požadavků a poznatků, které se nám podařilo v jednoduché formě praktických pomůcek pro elektrotechniky vypracovat během několika let. Pomůcky se během doby staly velmi populárními a pro mnoho elektrotechniků nepostradatelným nástrojem při jejich činnostech. Příručka není obsáhlá, přesto obsahuje unikátní informace a shrnuje řadu podmínek, poznatků a požadavků, které elektrotechnici musí při projektování, montáži, údržbě a revizích elektrických instalací a zařízení respektovat. Cílem autora bylo seřadit informace od těch základních: - o veličinách a jednotkách, které elektrotechnici ve své praxi potřebují, na něž navazují tabulky pro: - dimenzování a jištění elektrických zařízení a vedení, - ochranu před úrazem elektrickým proudem (týká se zejména otázek automatického odpojení). Dále pak jsou uvedeny tabulky obsahující: - stručný přehled opatření k ochraně před bleskem a jeho účinky, - značení v elektrotechnice, - přehled vnějších vlivů, které mohou na elektrická zařízení působit, a končí - údaji, které jsou potřebné z hlediska revizí a provozu elektrických zařízení a instalací. Pomůcky tedy nejsou seřazeny chronologicky podle data jejich vydání, resp. podle čísla, ale jsou seřazeny tematicky, což by čtenáři mělo zlepšit celkovou orientaci v předložených informacích. Tato příručka není míněna jako kompletní recept na řešení problémů v elektrotechnice, s nimiž se elektrikáři setkávají, ale spíše jako pomůcka k rychlému nalezení toho, co sice umíme na základě našich vědomostí zjistit, ale co bychom museli pracně dohledávat z jiných materiálů, pracně dopočítávat nebo ověřovat. Příručka je určena všem pracovníkům v elektrotechnice, kteří konstruují, projektují, montují, revidují a provádějí servis opravy a údržbu elektrických zařízení a instalací. Je i velmi vhodným doplňkem pro studenty škol elektrotechnických oborů všech stupňů. Obsah 1. ZÁKLADY 1.1 Veličiny a jednotky – základní vztahy 1.1.1 Trojfázová soustava 1.1.2 O dalších veličinách obvodu střídavého proudu 1.1.3 Veličiny a elektrické předměty 1.1.4 Používané násobky a díly jednotek v elektrotechnice 1.2 Nomogram rezistance (odporu) vodičů 2. DIMENZOVÁNÍ A JIŠTĚNÍ 3. OCHRANA PŘED ÚRAZEM ELEKTRICKÝM PROUDEM – OCHRANA PŘI PORUŠE 4. OCHRANA PŘED BLESKEM A JEHO ÚČINKY 5. ZNAČENÍ V ELEKTROTECHNICE 6. VNĚJŠÍ VLIVY 7. REVIZE A PROVOZ

Elektrotechnika se stala tak širokým oborem, že již není možné, aby jedinec obsáhl všechna její odvětví. V podstatě to ani není nutné. Přesto však je třeba vidět, že elektrotechnika má společný základ, z něhož vycházejí i zásady bezpečnosti uplatňované v celé její šíři. A právě tomuto základu se věnuje tato příručka. Tato příručka je zaměřena zejména na podání výkladu základních poznatků, jež jsou důležité, aby elektrotechnici uměli rozpoznat nebezpečí, která mohou vznikat při provozu elektrického zařízení. Nemusí se přitom jednat pouze o nebezpečí pro osoby, ale též o ohrožení majetku a okolí. Vychází z jednoduchých základních vztahů, které jsou nutné pro pochopení elektrických jevů. Na nich jsou založeny jak vlastní funkce elektrických zařízení, tak i působení prostředků ochrany před nebezpečími, která elektřina vyvolává. Samozřejmě zde nechybí ani kapitola pojednávající o poskytování první pomoci při úrazech elektřinou. Příručka obsahuje standard požadavků na základní odbornou způsobilost elektrotechniků. Měla by být nejen dobrou pomůckou pro jejich přípravu ke zkouškám, ale i užitečným dílem pro každodenní elektrotechnickou praxi. Rovněž by se měla stát základním studijním materiálem pro žáky učilišť, středních, vyšších a vysokých škol elektrotechnických oborů.

Správně a přitom optimálně dimenzovat a jistit elektrická zařízení není snadné. Vždy je totiž nutné sladit celou řadu požadavků. Přitom dva základní, tj. zajištění bezpečnosti provozovaného zařízení a zároveň celkovou hospodárnost jeho provedení, jsou z principu protichůdné. Vždy jde o to, aby zařízení a přívodní vedení ani za těch nejnepříznivějších provozních, a dokonce ani poruchových podmínek, neohrožovalo své okolí. Na druhé straně nás finanční možnosti nutí k tomu, aby celé zařízení nebylo předimenzované, zbytečně nákladné ani prostorově náročné. Elektrotechnické předpisy určují otázku bezpečnosti elektrického zařízení. Zařízení se nesmí při přetížení nadměrně zahřívat, úbytky napětí na přívodu nesmějí za žádných provozních podmínek přesahovat dovolenou mez, ochrana automatickým odpojením od zdroje musí v případě poruchy reagovat v dostatečně krátkém čase. Zdá se, že pokud zařízení a přívod k němu budou dostatečně dimenzovány, bude těmto požadavkům vyhověno. Nicméně ani u předimenzovaného zařízení nemusí být vždy jistota, že toto zařízení z hlediska bezpečnosti vyhoví. V tomto případě totiž mohou při poruše vznikat nadměrně velké zkratové proudy. Právě možným zkratovým proudům musí zařízení, a to každá jeho součást, vyhovět. Chybná volba zařízení z tohoto hlediska může vážně ohrozit nejen jeho bezpečnost, ale i bezpečnost okolí. Rovněž není možné, aby při poruše způsobené jednou částí zařízení bylo celé zařízení, celý objekt vyřazen z provozu. Aby se vyhovělo tomuto požadavku, je zapotřebí jisticí prvky přiřadit k jednotlivým částem zařízení vhodným způsobem. Požadavkům, které jsou na tomto místě naznačeny, lze vyhovět správnou volbou zařízení, vedení a jisticích prvků. Těch je v současné době k dispozici poměrně široký sortiment. Každý typ má trochu jinou charakteristiku a hodí se k jinému účelu. V části I si příručka vzala za úkol ukázat, na čem spočívají zásady jištění. V prvé řadě zde byl podrobně specifikovaný záměr vydavatele, dále pak se autor střetával s přáními představitelů elektrotechnické veřejnosti. Vydavatelský záměr byl plně respektován, vyslechnutá přání byla brána v úvahu jen v rámci vydavatelského záměru. V části II příručka obsahuje tabulky, z nichž se dá velice rychle a jednoduše zjistit, jak který vodič za jakých podmínek jistit. Zjednodušení volby jisticích prvků oproti předchozím publikacím obdobného zaměření bylo umožněno tím, že do praxe jsou již zavedeny jisticí prvky odpovídající novým normám. Ty pro většinu případů dobře respektují oteplovací charakteristiky jištěných vedení. Při volbě jiných jisticích prvků (jističů a pojistek starších typů, jisticích relé apod.) je nutno postupovat tak, jak je vysvětleno v části I. Tabulky jsou uvedeny výkladem a vysvětlením zásad, z nichž se při jištění elektrických vedení a zařízení vychází. Čtenář zde nalezne návod, jak v jednotlivých případech postupovat. Ve čtvrtém vydání byly zohledněny požadavky nových technických norem, a to zejména pokud se týká dimenzování vedení (ČSN 33 2000-5-52 – nyní ed. 2), jištění vodičů (ČSN 33 2000-4-43 – nyní ed. 2), ochrany před úrazem elektrickým proudem automatickým odpojením a požadavků na pospojování (ČSN 33 2000-4-41 – nyní ed. 2 a ČSN 33 2000-5-54 – nyní ed. 3), ochran obvodů u strojních zařízení (ČSN EN 60204-1 – nyní ed. 2) a v celé publikaci je upravena terminologie podle pravidel, jak jsou v současné době normalizována (viz především ČSN IEC 60050-826). V tomto čtvrtém vydání se v rámci výpočtů zkratových proudů uplatnily již nové poznatky a hodnoty impedancí ze zprávy CLC/TR 50480, která je zaváděna do české normalizační soustavy. Jejím uplatněním bylo možno prodloužit délky vedení chráněných před zkratem i vedení chráněných automatickým odpojením v síti TN, zejména pokud je toto odpojení zajišťováno jističi se zkratovými spouštěmi. To se projevilo v tabulkách ve druhé části této příručky. Již v předchozím vydání byla upravena a doplněna kapitola o charakteristikách jisticích prvků, protože se stále ještě užívají přístroje s dříve uplatňovanými charakteristikami. Někteří zahraniční investoři přístroje se speciálními charakteristikami nadále vyžadují a existují určité nejasnosti z hlediska kritických bodů jejich charakteristik (nastavení zkratové spouště apod.). Text tohoto čtvrtého vydání je aktualizován podle nových technických norem, které byly vydány od roku 2011 do současnosti, a rovněž byla upravená terminologie podle současného stavu. Přílohy obsahují řadu příkladů, vzorců a praktických tabulek, které se týkají tématu příručky a zatížitelností hliníkových a měděných přípojnic. Příručka je určena širokému spektru elektrotechniků, od projektantů až po provozní elektrikáře.

Třetí aktualizované vydání této příručky podává odpovědi na otázky, jak postupovat při hodnocení stávajícího stavu, přípravě a provedení regenerace elektrických rozvodů v bytových objektech postavených panelovou technologií. K tomuto dodává i přehled hlavních typů panelových bytových domů stavěných na území ČR včetně způsobu provedení původní elektroinstalace. Z důvodů snazší orientace v problematice obsahuje publikace i popisy původně nejčastěji užívaných bytových jader z hlediska provedení jejich elektrických rozvodů a jejich připojení k elektroinstalaci bytu. Čtenář je postupně seznámen s nejčastějšími způsoby provedení elektrických rozvodů u tuzemských panelových bytových domů, s hlavními zdroji jejich poruch, s možnými místy s vysokým nebezpečím úrazu elektrickým proudem či se zvýšeným potenciálem vzniku požáru. Kniha obsahuje návody na přípravu panelových bytových domů a jejich obyvatel na rekonstrukci elektrických rozvodů, projektovou přípravu i samotné provedení oprav či rekonstrukce. Příručka obsahuje základní kritéria pro projektování a provádění oprav a rekonstrukcí elektrických instalací v panelových bytových domech, a to jak ve společných částech domu, tak v jednotlivých bytech při respektování nových požadavků vyplývajících ze současně platných elektrotechnických norem. Obsah příručky je rozdělen do několika kapitol: příprava rekonstrukce elektrických rozvodů v panelovém bytovém domě, popis rozsahu a provedení elektrických rozvodů panelových bytových domů podle jejich typu, hlavní závady elektrických rozvodů v bytových panelových domech, regenerační opatření, možnosti oprav a úprav elektrických rozvodů v koupelnách bytových jader, výběr elektrických spotřebičů pro byty dle velikosti domácnosti, přehled konstrukčních soustav bytových panelových domů v ČR, příklad protokolů o určení vnějších vlivů v těchto domech při přípravě rekonstrukce jejich elektrických rozvodů, nejužívanější výrazy v oblasti elektrických rozvodů v bytové výstavbě panelových domů a přehled značek pro elektrotechnická schémata – nejčastěji se vyskytujících na výkresech bytových panelových domů. Třetí vydání je doplněno o možnosti modernizace starších elektrických rozvodů pomocí nových přístrojů a o elektrické instalace a zařízení určené pro venkovní použití a aktualizováno podle nových norem a legislativních předpisů vydaných od roku 2006. Elektrotechnické veřejnosti se tak dostává do rukou příručka, která představuje standard požadavků na znalosti vedoucích elektrotechniků pro rekonstrukce a opravy elektrických rozvodů v panelových domech (mimo elektrické instalace v objektech se shromažďovacími prostory a ve výškových budovách). Příručka je určena jednak jako učební pomůcka pro žáky elektrotechnických učilišť a středních odborných škol, jednak jako pomůcka pro přípravu ke zkouškám a přezkušování, případně certifikaci odborné způsobilosti vedoucích elektrotechniků pro elektrické instalace v bytové a občanské výstavbě. Stejně tak poslouží i projektantům, revizním technikům a dalším zájemcům o tuto problematiku.

Třetí vydání této příručky aktualizuje předchozí druhé vydání a jsou do ní zapracovány nejdůležitější změny elektrotechnických předpisů, ke kterým od roku 2001 došlo. Povinné používání proudových chráničů téměř ve všech instalacích nízkého napětí přineslo zásadní přelom v přístupu k zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem, zejména v případech, kde se předpokládá laická obsluha. Základem pro pochopení významu ochrany citlivými proudovými chrániči jsou výsledky výzkumů působení elektrického proudu na lidský organizmus. Zjištěné výsledky mají zásadní význam pro stanovení mezí bezpečného působení proudu a s tím úzce související definice vlastností proudových chráničů. V první polovině příručky je probrána většina dnes používaných typů s odkazy na příslušné výrobkové normy. Na tyto informace navazuje druhá část, kde jsou uvedena doporučení pro výběr vhodných typů a rovněž i přehled nejčastějších chyb v zapojení s vysvětlením příčin a návrhem řešení. Při znalosti typů chráničů a jejich charakteristik je možné poměrně rychle najít správné řešení a uzpůsobit jejich výběr podle konkrétní situace. Při správné volbě je možné splnit požadavky na co nejlepší bezpečnost a současně i odolnost proti nežádoucímu vypínání. V porovnání s doposud publikovanými materiály se zde věnuje poměrně velká pozornost výběru vhodných typů podle citlivosti na různé druhy proudů, což přímo souvisí s nárůstem elektrických zařízení, jakými jsou frekvenční měniče, záložní zdroje napájení, svářecí invertory a mnohé další, která obsahují usměrňovače a výkonové spínací prvky. Pozornost je věnována i situacím, kdy proudový chránič z principu nemůže fungovat, jak by si uživatel představoval a je nutné zajistit ochranu jiným vhodným způsobem. Užitečnou částí této příručky je přehled nejčastějších chyb v zapojení, což uvítají všichni elektrotechnici. Nezapomnělo se ani na měření při revizích, spolehlivost a s tím související pravidelné testování funkce. V poslední části jsou soustředěny užitečné přílohy. Vzhledem k poměrně dlouhé době od zavedení nových elektrotechnických předpisů v polovině devadesátých let minulého století a s ohledem na pravidelné přezkušování elektrotechniků při kvalifikačních školeních by se dalo předpokládat, že je skoro zbytečné vysvětlovat základní principy a pravidla správného použití proudových chráničů a že má snad smysl věnovat se jen typům se speciálními vlastnostmi a novinkám. Reálná praxe je ovšem poněkud jiná. Často se stává, že potíže činí již samotný výběr citlivosti, vznikají problémy se zapojením a výběr vhodného typu podle dané aplikace je velkým problémem. Stačí vyslechnout diskuze elektrotechniků nebo navštívit jakékoli elektrotechnické diskusní fórum a z úrovně otázek a odpovědí je možné odhadnout skutečnou míru znalostí diskutujících. Autor příručky Ing. František Štěpán je renomovaným odborníkem na problematiku proudových chráničů celosvětového formátu. Příručka jen určena co nejširší odborné veřejnosti a své si v ní určitě najdou projektanti, revizní technici i studenti elektrotechnických oborů.

Třetí vydání této příručky aktualizuje předchozí druhé vydání a jsou do ní zapracovány nejdůležitější změny elektrotechnických předpisů, ke kterým od roku 2001 došlo. Povinné používání proudových chráničů téměř ve všech instalacích nízkého napětí přineslo zásadní přelom v přístupu k zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem, zejména v případech, kde se předpokládá laická obsluha. Základem pro pochopení významu ochrany citlivými proudovými chrániči jsou výsledky výzkumů působení elektrického proudu na lidský organizmus. Zjištěné výsledky mají zásadní význam pro stanovení mezí bezpečného působení proudu a s tím úzce související definice vlastností proudových chráničů. V první polovině příručky je probrána většina dnes používaných typů s odkazy na příslušné výrobkové normy. Na tyto informace navazuje druhá část, kde jsou uvedena doporučení pro výběr vhodných typů a rovněž i přehled nejčastějších chyb v zapojení s vysvětlením příčin a návrhem řešení. Při znalosti typů chráničů a jejich charakteristik je možné poměrně rychle najít správné řešení a uzpůsobit jejich výběr podle konkrétní situace. Při správné volbě je možné splnit požadavky na co nejlepší bezpečnost a současně i odolnost proti nežádoucímu vypínání. V porovnání s doposud publikovanými materiály se zde věnuje poměrně velká pozornost výběru vhodných typů podle citlivosti na různé druhy proudů, což přímo souvisí s nárůstem elektrických zařízení, jakými jsou frekvenční měniče, záložní zdroje napájení, svářecí invertory a mnohé další, která obsahují usměrňovače a výkonové spínací prvky. Pozornost je věnována i situacím, kdy proudový chránič z principu nemůže fungovat, jak by si uživatel představoval a je nutné zajistit ochranu jiným vhodným způsobem. Užitečnou částí této příručky je přehled nejčastějších chyb v zapojení, což uvítají všichni elektrotechnici. Nezapomnělo se ani na měření při revizích, spolehlivost a s tím související pravidelné testování funkce. V poslední části jsou soustředěny užitečné přílohy. Vzhledem k poměrně dlouhé době od zavedení nových elektrotechnických předpisů v polovině devadesátých let minulého století a s ohledem na pravidelné přezkušování elektrotechniků při kvalifikačních školeních by se dalo předpokládat, že je skoro zbytečné vysvětlovat základní principy a pravidla správného použití proudových chráničů a že má snad smysl věnovat se jen typům se speciálními vlastnostmi a novinkám. Reálná praxe je ovšem poněkud jiná. Často se stává, že potíže činí již samotný výběr citlivosti, vznikají problémy se zapojením a výběr vhodného typu podle dané aplikace je velkým problémem. Stačí vyslechnout diskuze elektrotechniků nebo navštívit jakékoli elektrotechnické diskusní fórum a z úrovně otázek a odpovědí je možné odhadnout skutečnou míru znalostí diskutujících. Autor příručky Ing. František Štěpán je renomovaným odborníkem na problematiku proudových chráničů celosvětového formátu. Příručka jen určena co nejširší odborné veřejnosti a své si v ní určitě najdou projektanti, revizní technici i studenti elektrotechnických oborů.