Institute H21

Silicon Valley ztratilo svou cestu. Nejbystřejší lidské mozky v minulosti spolupracovaly se státem na přelomových technologiích, které posouvaly svět dopředu. Díky nim získal Západ převahu nad nepřáteli a dokázal zajistit bezpečí svých obyvatel. Dnes se však vztah k technologiím změnil. Současní inženýři a vývojáři raději vytvářejí marketingové algoritmy, sociální sítě a platformy na sdílení videí. Celý technologický sektor je posedlý spotřebitelskou kulturou, která plýtvá talentem i kapitálem na věci, které jsou triviální a pomíjivé. Tato pohodlná odevzdanost se navíc postupně rozšířila do akademické sféry, politiky i vedení firem. A výsledek? Vzestup celé generace lidí, jejichž posláním je slepé naplňování ekonomických rozmarů pozdního kapitalismu. Tento stav ve své knize nekompromisně kritizují Alexander C. Karp, generální ředitel jedné z nejrychleji rostoucích technologických společností v USA Palantir Technologies, a její šéf pro korporátní záležitosti Nicholas W. Zamiska. Softwarový průmysl se podle nich musí vrátit k řešení nejpalčivějších výzev současnosti, jako jsou nové závody ve zbrojení či rozvoj umělé inteligence. Stát se na oplátku musí otevřít inženýrskému myšlení, které stálo za původním rozmachem Silicon Valley. Vůdčí osobnosti by měly odmítnout intelektuální křehkost a vytvořit prostor pro ideologické střety. Ochota riskovat nepřízeň davu je podle Karpa a Zamisky klíčem k technologické a ekonomické výkonnosti. "Technologická republika kombinuje fascinující vhled do fungování Palantiru - společnosti, již inspiruje rojení včel, komediální improvizace a myšlenky Isaiaha Berlina - s nekompromisní národně-liberální filozofií Alexe Karpa. Výsledkem je strhující manifest za nový projekt Manhattan ve věku umělé inteligence." - Niall Ferguson, britský historik a autor knih Civilizace, Původ peněz a Zkáza: Politické aspekty katastrof

Lidé se nerodí jako nepopsaný list papíru, na který společnost píše podle své libovůle. Příroda nám dala do vínku povahu, s níž musíme umět pracovat. Zároveň jsou lidé úžasně flexibilní ve schopnosti adaptovat se na neznámé a využívat nově nalezené příležitosti. Ovšem tato schopnost má své limity. Průvodce lovce-sběrače po 21. století pojednává o výzvách hyper-novosti moderní společnosti a o tom, jak to, co v minulosti vedlo k ohromnému pokroku lidstva, může současného člověka vést k životu, který je zesláblý, zmatený a nezdravý. Heather Heyingová a Bret Weinstein jsou evoluční biologové, kteří nám připomínají, že ignorovat lidskou povahu se nevyplácí, pokud je naším cílem, aby společnost udržitelně prospívala do budoucna. V knize rozkrývají delikátní snoubení přírody a kultury a zabývají se praktickými důsledky evolučních východisek na celou řadu oblastí – výchova, dospívání, škola, vztahy a mnoho dalších.

Od antického myslitele Sokrata, přes osvícenského filozofa Spinozu, bojovnici za lidská práva Eleanor Rooseveltovou či našeho Václava Havla až po moderní aktivisty. Jacob Mchangama se ve své knize vydává na výpravu dějinami svobody projevu a na své cestě ilustruje neustálé pokušení flirtovat s cenzurou, jakož i často těžké osudy těch, kteří byli pro svobodu projevu ochotni obětovat mnohé. Historie opakovaně ukazuje, že bez svobodného sdílení myšlenek a názorů se pokrok a lidské prospívání neobejdou. Mchangamova kniha ani přes pečlivý vědecký přístup neztrácí na lidskosti. Jasně dokládá, jak důležitá je svoboda projevu pro demokracii, a také kolik toho můžeme ztratit, pokud přestaneme být ostražití a zapomeneme ji bránit. „Svoboda projevu se stala hlavním tématem tohoto desetiletí. Veřejnou diskuzi zatím ale tvoří především stěžování si na to, kdo co řekl, anebo naopak kdo koho nenechal promluvit. Chybí nám intelektuální pozadí: Co svoboda projevu skutečně znamená? Jaká je její historie? Jak se projevila ve světových událostech? Proč bychom ji měli bránit? Jacob Mchangama tyto souvislosti vykládá s hlubokou erudicí, ale zároveň přístupným stylem, s lehkostí a nadhledem.“ -Steven Pinker, profesor psychologie na Harvardově univerzitě a spisovatel „Nejlepší historie svobody projevu, jaká kdy byla sepsána, a nejlepší obhajoba svobody projevu vůbec. Jacob Mchangama neopomíná potíže, které svoboda způsobuje, ale vždy má na paměti, že nedostatek svobody vede k hrůzostrašným věcem.“ -P. J. O'Rourke, politický satirik a novinář V tomto fascinujícím vyprávění Jacob Mchangama dokládá osvobozující a zrovnoprávňující sílu svobody projevu, a to napříč celým světem i dějinami. Dokumentuje také neutuchající cenzurní tlaky, včetně mnohých dobře myšlených, které však vždy vedou k potlačování lidských práv.“ -Nadine Strossen, bývalá prezidentka Americké unie občanských svobod (American Civil Liberties Union)

Audiokniha O svobodě myšlení a slova, autorem je John Stuart Mill (1806-1873), který je nejvlivnějším anglicky mluvícím filozofem 19. století. Jeho dílo hrálo zásadní roli v utváření tradice klasického liberalismu a ovlivnilo mnoho významných myslitelů, mezi nimi i Tomáše Garrigua Masaryka. Když John Stuart Mill psal spis O svobodě, necílil na své kolegy filozofy, ale na obecnou veřejnost.

Mohou být slova formou násilí? Je třeba omezit svobodu projevu a zabránit tak ubližování druhým? Západní civilizace se potýkají s problémem, jak regulovat hate speech, neboli nenávistné projevy, které se v současnosti objevují ve velkém měřítku zejména na sociálních sítích. Kniha Nenávist objasňuje nedorozumění, která přetrvávají v debatách o nenávistných projevech a svobodě slova. Nadine Strossenová předkládá řadu argumentů a na příkladech z mnoha zemí ukazuje, proč jsou regulace nenávistných projevů škodlivé a narušují základní principy demokracie. Místo nich navrhuje alternativní necenzurní řešení a učí nás, jak se bránit nenávisti efektivním způsobem.

John Stuart Mill (1806-1873) je nejvlivnějším anglicky mluvícím filozofem 19. století. V anglosaském světě patří mezi nejznámější Millovy texty jeho spis O svobodě, který vyšel v roce 1859 a z kterého vám předkládáme druhou kapitolu O svobodě myšlení a slova. Toto nově přeložené vydání chce dostát Millovu původnímu úmyslu a předložit jeho myšlenky modernímu čtenáři tak, aby byly přístupné a srozumitelné. Text je citlivě upravený, aby logika a smysl Millovy argumentace zůstaly zachovány a zároveň čtenáře nezatěžovaly příklady z dobového kontextu.